Ilustrace: Nenad Vitas
Člověk (duševně) nedospělý je člověk radikální. Radikalismus se zvyšuje úměrně tomu, jak je dotyčný vystaven novým, dříve netušeným možnostem.
Je to již asi sedm let, co jsem byl svědkem neformální, ale zato velmi zasvěcené diskuze o tom, kterým směrem se bude ubírat budoucnost žurnalistiky v prostředí internetu. Diskutující by se dali rozdělit do tří skupin. První tehdy (je potřeba zdůraznit, že to bylo před nástupem Webů x.0 a éry user-generated contentu) věřila v to, že klasickou žurnalistiku a publicistiku tvořenou redakcemi, více/méně specializovanými a odbornými autory, editory a šéfredaktory čeká v dohledné době konec, neboť veškerý obsah si budou vytvářet samotní uživatelé sami.
Vedle této skupiny stál druhý názor, jak to bývá, opačný. Ve stručnosti by se dalo říct, že „ač Internet umožňuje velkou míru interaktivity publicisty a publika, obě role jsou od sebe jasně vymezeny, a vždy tomu tak bude“.
Kromě těchto dvou přístupů ve zmíněné diskuzi existoval ještě jeden. Přikláněl se spíše ke druhé jmenované možnosti (konzervativní), avšak prorokoval, že vliv publika na publicistu se nasazením nových technologií podstatným způsobem zvětší. Jinými slovy, že moderní novinář nebude (ač se na jeho postavení ke čtenářům v zásadě nic nezmění) od čtenářů oddělen, ale naopak s nimi spjat a jimi ovlivňován. Jako (duševně) nepříliš dospělá osoba jsem se tehdy silně klaněl k prvnímu z uvedených názorů. Oba dva zbývající mi přišly zpátečnické a nechápající podstatu Internetu.
Před nějakou dobou začaly na Technetu (pro neznalé, ale nevěřím, že by tady někdo takový byl: technický server patřící pod iDnes) vycházet texty tuzemské legendy technologické publicistiky, Miloše Čermáka. Člověk, ke kterému se odkazuji jako k jednomu ze vzorů, jež mne přinutily psát, do dnešního dne (psáno 21/5) vytvořil celkem čtrnáct děl balancujících na hranici několika žánrů. Za zmínku ovšem stojí to (zatím) poslední. Kdybychom totiž (úplně na konci textu) vzali autora za slovo, pak náš Internet, pardon, web, přišel o autora nezpochybnitelných kvalit a prověřeného nezpochybnitelně dlouhým časem aktivní činnosti.
Po přečtení onoho textu jsem se rozpomněl na disputaci zmiňovanou na začátku. Konkrétně na třetí z jejich názorů. Připomínám: ač na vztahu čtenář-publicista se nic nezmění, prvně jmenovaný získá na druhého násobně vyšší vliv. Pokud by platil – a závěr zde jmenované legendy (že je legenda, potvrzuje mj. to, že má vlastní celebritní rubriku) to nepřímo potvrzuje, dostáváme tím zajímavý poznatek, a možná doplnění oné diskuze, viděno z pohledu roku 2009. Totiž, že publikum si svého autora (přestože jde o legendu) může utlouct.
Musím říct, že mne po těch letech radikalismus poněkud přešel. A více než vítám odpovědi na vše, s čím se zde svěřuji. Ovšem také velmi lituji, vedou-li takové odpovědi k tomu, že to někdo vyšších kvalit díky nim vzdá, nebo o tom přinejmenším vážně uvažuje.
ČLÁNKY DO MAILU