REAKCE NA ČLÁNEK: Smutně starý kaleidoskop
Za á lekce slušného chování: poděkování je odměna za to, když vám dá někdo najevo, že si vaší práce váží. Proto neděkuji divákům jenom já, ale všichni ocenění. Ti, kteří mají své pořady, i ve svých pořadech.
Za bé lekce z přesnosti novinářské formulace: devótnost by byla, kdybych si tím poděkováním ten projev vynucoval – což je jaksi nesmysl, že, když jsem děkoval po soutěži.
A za cé vám asi nějaký zkušenější novinář měl vysvětlit, že recenze na publicistický pořad se nedá napsat po jeho jednom zhlédnutí, tak jako u filmu. Musel byste vidět aspoň několik dílů (když už ne několik desítek, ale k takové oběti vás nutit nemohu), protože jinak byste se mohl jako recenzent ztrapnit tím, že nás pokáráte za něco, co v jiném díle je. Což se v tomto případě stalo. Konkrétně co se těch kladných konců našich pokusů týče: jindy zase převažují záporné a někdy je to půl na půl. Stejně jste se seknul s těmi školáky: jindy zase ten svalovec, o němž píšete, obtěžuje třeba ženu na ulici…
Rád bych vám nabídl další doplňující lekce, ale obávám se, že ve vašem případě by byly zbytečné. Mám prostě smůlu, že jsem zůstal z těch jmen, která jste citoval v úvodu, na obrazovce sám. A jiné, mladé reportážní pořady, z nichž bych si mohl vzít příklad, jak to dělat moderně, marně hledám.
