Hlavní navigace

Senzory Martina Malého: 22 miliard zařízení, 23 miliard Kč

23. 3. 2016
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Scott Bedford / Shutterstock.com
Ocitáme se v době, kdy jedni tvrdí, že IoT je jen hype, a druzí přemýšlejí, jak k čemukoli z toho, co dělají, přifařit nálepku “IoT”.

Analytici IDC na tiskové konferenci včera přišli s prohlášením, že příjmy z komunikace IoT v Česku vzrostou letos na 23 miliard Kč. To je dostatečně slušná suma peněz na to, aby se touto oblastí začali někteří seriózně zabývat. IoT je na vzestupu, což znamená, že se, jako vždycky, ocitáme v době, kdy jedni tvrdí, že to je jen hype, že totéž funguje už dávno a dobře, jen teď se tomu dal módní název, a druzí budou přemýšlet, jak k čemukoli z toho, co dělají, přifařit nálepku “IoT” a svézt se na té vlně, kterou cítí.

Pamatuju si to osobně velmi dobře z doby, kdy začala vlna blogů v Česku. Jedni tvrdili, že to je jen módní slovo pro něco, co už dávno existuje. Potud měli pravdu. Pokud z toho vyvozovali, že blogy jako takové jsou špatné, protože to je jen módní vlna, podlehli argumentačnímu (sebe)klamu. Blogy přežily, většina z nich vymřela, ale zbytek se stal samozřejmou součástí webového prostoru a bez nějakých větších dramat funguje jako dobrý způsob webového publikování. Druzí se vyzbrojili slovem “blog” a lepili ho ke všemu v (marné) naději, že se svezou na vlně a ukrojí si trochu z té záplavy peněz, co vždycky s vlnou přijde. No, popravdě, u blogů moc nepřišla, na to jsou blogy příliš individualistické.

Pro internet věcí platí totéž. Už to dávno existuje, jen to má teď nový název. Kdysi se tomu říkalo M2M (Machine to Machine), pak “connected devices”, “smart devices”, ale stále jde o totéž. Samotné označení Internet věcí je docela staré, jen se prosadilo jako univerzální zastřešující pojem. Ne, sám o sobě není Internet věcí nějakou revoluční novinkou. Jsou to vlastně “staré dobré obyčejné věci”, které se rozvíjejí, jen je dnes pro to vhodný název, který, a přiznejme si to na rovinu, přitáhne pozornost. Navíc je vhodná konstelace: ceny zařízení výrazně klesly, jsou snadno dostupné velké škálovatelné cloudy (pamatujete se, když jste před pár lety nadávali v diskusích na hype okolo slova “cloud”?), je zkrátka k dispozici infrastruktura, materiál i poptávka.

Na jednu stranu to člověka může štvát, neustále poslouchat řeči o tom, jak IoT tohle, jak tamto, jak celosvětově generuje bambilion dolarů a jak za dva roky bude 22 miliard zařízení a přinese úspory 60 miliard dolarů (stále cituju z té zprávy analytiků IDC). Říká se tomu “vrchol přehnaných očekávání”. Následovat bude, logicky, sešup do “údolí deziluze”. Během tohoto sešupu se zlatokopové otočí a na nálepku IoT, co byla přelepená přes nálepku Cloud, která byla přelepená přes nálepku Blog, která byla přelepená přes… už nevím co, nalepí jinou. Třeba “Augmented reality”. 

Spousta lidí, kteří se domnívali, že IoT vyřeší všechny problémy světa, od terorismu po hladomor, projde otřesnou zkušeností poznání, že se nic z toho nestalo, a upnou se k jiné iluzi. Ti, kteří budou v očekáváních střízliví, ale mají docela reálnou šanci na slušný úspěch. V oboru se bude ještě několik let točit poměrně dost peněz, protože IoT zajímá, a po právu, firmy z oblasti dopravy, logistiky, výroby, zajímavé je to i pro bezpečnostní služby, ať už státní, nebo soukromé (ostraha objektů), pro firmy, vyrábějící nejrůznější zařízení do domácností, pro automobilky, samozřejmě pro telekomunikační společnosti… Je tedy velká šance přijít s dobrým nápadem a uspět.

Trošku optimismu si vyvážíme dávkou zdravého pesimismu. Doporučuju si přečíst zprávu Trend Micro, nazvanou The GasPot Experiment (PDF). Analytici této společnosti udělali experiment, při kterém nasimulovali fungování palivové čerpací stanice s připojením na internet. Tedy vlastně takové té obyčejné “benzínky”, co stojí u silnice. Spousta z nich je totiž připojena k internetu a nabízí možnost vzdálené správy. Analytici je nehackovali, ale naopak nastražili “honey pot”, což je pojem, který označuje návnadu na hackery, crackery, spammery, zkrátka na podobné jedince s cílem zjistit, jaké metody a postupy používají. Vytvořili virtuální čerpací stanice, které reagovaly na standardní ovládací příkazy (“zobrazit stav v nádržích” například) a rozmístili je v sedmi zemích, od USA přes Rusko až po Emiráty a Jordánsko. Pak už jen logovali pokusy o přístup.

První pokus “hacknout” takovou stanici proběhl v Jordánsku, kdy zaútočil “IDC Team”, neboli “Iranian Dark Coders Team”. Nejvíc útoků vedlo proti stanicím, umístěným v USA (44 procent), pak následovalo s velkým odstupem Jordánsko (17), naopak žádný útok nevedl proti německé. Většina útoků vedla přímo proti systému, tj. útočník se pokoušel vykonat nějaký příkaz, který takové čerpací stanice implementují, jeden útok pak byl typu DDoS (proti čerpací stanici ve Washingtonu D.C., podle příznaků stála za útokem skupina SEA – Syrian Electronic Army, ale protože SEA obvykle takové druhy útoků nedělá, zmiňují autoři možnost, že útočil někdo jiný a podpis SEA nechal schválně).

BRAND24

Motivace útoků byly různé. Od žertíků až po pokusy o drobné sabotáže, kdy se útočníci snažili pozměnit parametry systému, například modifikovat náklon tanku či teplotní limity. I pro Internet věcí tedy platí, že žádný cíl není dostatečně obskurní k tomu, aby se do něj někdo nepokusil proniknout, i kdyby to bylo jen ze sportu a pro zábavu…

Ale o tom, že v IoT potřebujete dbát na zabezpečení a nevyplácí se ho ignorovat, už všichni víme, ne?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Sleduje, popularizuje a učí moderní webové technologie (HTML5 a podobné). Popularizuje nové nástroje a elektroniku, provozuje weby, sleduje dění na internetu, píše o něm a komentuje ho.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).