Hlavní navigace

Senzory Martina Malého: Průmysl 4.0 nevzejde z brainstormingu na teambuildingu

Autor: Depositphotos
Martin Malý

Jestli vývojáři na něco jednou zajdou, bude to na neochotu opustit falešný dojem, že určují směr vývoje ostatních oborů.

Už jsme se podívali do světa her, navštívili jsme crowdfundingové servery a teď bychom se mohli spolu podívat, co se píše o Průmyslu 4.0. Vypadá to, že se s koncem prázdnin do redakčních plánů dostaly i jiné články než ty od nadšených PR agentur, takže jsem hned několikrát četl poměrně příčetné zhodnocení celého „Průmyslu 4.0“…

A začneme zostra. Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Cyrrus, si nebere servítky a nazývá Průmysl 4.0 blamáží. Jeho argumentace je postavena na makroekonomických ukazatelích: růst produktivity práce stagnuje, nebo dokonce klesá! Kdyby docházelo k průmyslové revoluci, tak jako už několikrát v dějinách, tak produktivita naopak akceleruje. Jako když na přelomu tisíciletí začaly firmy místo papírových obálek posílat maily.

Podle ekonomických ukazatelů tedy k žádné revoluci nedochází, jde jen o přirozený vývoj, o žádnou zásadní změnu paradigmatu. Možná nějaká přijde, ale zatím není vidět. Volání po nových úřadech, iniciativách a dotacích, které předvádí Ministerstvo průmyslu ve svém akčním plánu, je tedy buď předčasné, anebo – což je podle Kovandy pravděpodobnější – spíš motivované snahou využít nějaké aktuální módní vlny k posílení vlivu skrze regulace a dotace.

Závěr článku ocituji celý – mám totiž naprosto stejný dojem: „Je zjevné, že Průmysl 4.0 politici propagují, aby mohli přerozdělovat nové miliardy a obsazovat nové úřednické posty. Úplně by však zatím stačilo, kdyby neházeli inovacím klacky pod nohy a zapomněli na laciný a krátkozraký populismus.“

Ředitel společnosti Komix Tomáš Rutrle říká v rozhovoru pro IHNED.cz jednu velmi zajímavou a podstatnou věc, kterou se snažím říkat vývojářům a programátorům taky (a která u velké části vzbuzuje velmi silný odpor). Totiž že celý slavný Internet věcí a Průmysl 4.0 nepřijde vnuknutím shůry, ani z pracovní komise, ani z brainstormingu na teambuildingu, ale od drobných věcí, které budou řešit – a teď pozor! – každodenní problémy lidí z praxe. Z výroby, z provozů…

A aby se takové věci začaly řešit, musí vývojáři a programátoři vylézt ze svých kukaní a klimatizovaných brlohů a jít se pobavit s lidmi, jejichž problémy chtějí řešit. Musí chtě nechtě diskutovat s lidmi o tom, jak dělají svoji práci, co jim vadí, co by ocenili, co jim překáží – bez toho pro ně neudělají nic moc smysluplného.

Myslím, že by se leckdy divili a že nejeden vývojář, přesvědčený o své vysoké odbornosti a kvalifikaci ve věcech informačních technologií, by velmi rychle vystřízlivěl z pocitu „co mi nějaký dělňas má co mluvit do toho, jak navrhuju zařízení pro výrobní provozy? Kdo rozumí návrhu zařízení, já, nebo on?“ Já zažil kdysi situaci „proč by nás, vývojáře systému objednávek, mělo zajímat, jak obchodníci tvoří objednávky? My máme zadání, a podle toho to naprogramujeme!“

Ostatně, jestli na něco IT jednou zajde, bude to na neochotu opustit falešný dojem, že určují směr vývoje ostatních oborů, a připustit si, že uživatel není „lol, lama, n00b, UTFG, RTFM“, ale ten, pro koho to všechno dělají.

EBF17_braverman

IT podle Rutrleho zkrátka „musí sestoupit k těm, kdo výsledky Průmyslu 4.0 a internetu věcí pocítí nejvíce“.

Já dodávám pro všechny, co hledají obchodní a vývojové příležitosti: Nečekejte, že za váma někdo přijde se zadáním. Snažte se třeba poznat práci svých nonIT kamarádů, ptejte se jich, s čím mají problémy, a snažte se přijít na řešení.

Našli jste v článku chybu?