Ilustrace: Nenad Vitas
Kybernetická válka představuje v mnoha ohledech vrchol současných forem vojenského snažení. Vyžaduje špičkové technologie, špičkové mozky, prostředky, investice a čas. Její důsledky, jak se například nedávno přesvědčil Irán, mohou být velmi nebezpečné a mohou poškozovat jak jednotlivé instituce státu, tak i jeho schopnost elementárního fungování a zajištění služeb. Je veřejným tajemstvím, že prostředky kybernetické války vyvíjejí všechny velké mocnosti a země, které by se rády velkými mocnostmi staly. Někdy je používají více, jindy méně bohulibým způsobem. Své by o tom kromě zmíněného Íránu mohl vyprávět třeba Google, ale i další.
Pokud za útokem v jižní Koreji skutečně stojí severokorejští hackeři – a to prakticky zcela jistě znamená také severokorejský komunistický režim, jde ale o něco zcela jiného. Severní Korea není takřka v žádném ohledu podobná jiným civilizovaným zemím, dokonce ani svému komunistickému čínskému sousedovi ne. Počítače v soukromém vlastnictví zde takřka neexistují, přístup na Internet je bez povolení úřadů nelegální a tvrdě trestaný. V zemi existuje vnitřní IP síť, která nahrazuje některé služby Internetu, něco jako „severokorejský internet“. Severní Korea v souladu s oficiální doktrínou Juche, která přikazuje „být nezávislý“, vyvíjí své vlastní operační systémy i další software, ale jeho úroveň je žalostná. Většina z toho mála PC hardwaru, který se v zemi nachází, je měřeno Evropským pohledem zastaralá a měřeno pohledem přetechnizovaného Jihu přímo archaická. To paradoxně severu nevadí, protože zastaralost v tomto případě znamená také vítanou nekompatibilitu.
Pokud by Severní Korea, jejíž IcT je na výše popsané úrovni, dokázala investovat do prostředků potřebných pro efektivní napadení jihokorejské banky, znamená to, že hardwarové a softwarová úroveň v rámci státu je sice mizérie, ale když dojde na záškodnické akce, jsou peníze na úroveň plně srovnatelnou s největšími lídry v oboru. A pokud neoutsourcovali personál, znamená to mimo jiné také, že samotní Korejci vlastní know-how nezbytné k provedení naprosto zásadního útoku. Nejenom v Jižní Koreji, ale kdekoli. Klidně na území nenáviděného kapitalistického Satana, ale třeba i jeho neméně nenáviděných nohsledů v Evropě.
Pro nás je událost ze vzdáleného korejského poloostrova, která navíc vypadá jako jejich čistě vnitřní věc, mementem. Informační bezpečnosti a opatrnosti v nakládání s digitálními daty bychom měli věnovat mnohem více pozornosti. Jinak se totiž může stát, že Sever zaútočí i u nás.
ČLÁNKY DO MAILU