Zatímco stávající panely jsou RGB, čtyřbarevný Sharp je RGBY. Poslední písmeno označuje barvu žlutou (Y), která se tak přidává k červené, zelené a modré. A výsledek? Hned úvodem mohu říci, že barvy jsou výraznější, avšak nikoli přepálené, přežhavené, či dynamické (nebo jak je chcete nazvat), a zvláště vynikají v těch scénách, na kterých jsou vidět v té základnější podobě. Je to prostě jiný přístup a také jiný svět. Nečekejte však ode mě po setkání s jedním přístrojem pracujícím s touto technologií nějaké hodnocení. Až budu mít tři čtyři, dám vědět. Takto by to bylo poněkud předčasné.
Sharp je na novou technologii hodně pyšný a pokud jsem správně počítal, má v ní na našem trhu nějakých patnáct typů televizorů (dlouho se čekalo a pak přišla smršť…). V tomto konkrétním případě jde o model střední třídy v nižší cenové relaci, který je plně lokalizován, i když místy trochu zvláštně (např. „Nastavení svorek“ – tím se myslí rozhraní) a doprovází ho kvalitní univerzální dálkový ovladač.
Dnes atypický široký rámeček je po stranách zúžený, takže přístroj působí vyšším dojmem. Zejména díky stojanu pak také podstatně dražším dojmem, což umocňuje dotykové ovládání (vpravo dole).
Třídění kanálů po jejich naladění není složité, ale volba se velice těžko hledá.
Bezproblémová instalace, komplikace se setříděním
Nejprve mě trochu vyděsilo hlášení, že vyhledání kanálů bude u DVB-T trvat přibližně 15 minut. Naštěstí to bylo podstatně méně a vše bylo hotové za dvě minuty. Zabrat mi ale nakonec dalo setřídění kanálů. To je v menu hodně schované, takže je nejlepší nejprve sáhnout po příručce. Já to z principu dělat nechtěl a když mi Sharp sdělil, že třídit opravdu jde (sám jsem ho nenašel), hledal jsem tak dlouho, až jsem dospěl k cíli. Potíž je totiž v tom, že vše vypadá, jako byste televizor přelaďovali a nakonec se opravdu ocitnete v menu, kde ladíte vysílače („Nastavení“, „Nastavení kanálu“, „Nastavení programu“ a „Digitální nastavení“). Zde je třeba vybrat „Ruční nastavení“ (nápověda oznamuje „Ruční nastavení digitálních služeb“) a v něm si teprve naladěné kanály setřídíte.
V praxi vlastně o třídění nejde – kanály se zaměňují jeden za druhý, avšak přeskupení není složité, jen se přitom hodně „nacvakáte“ na dálkovém ovladači.
Univerzální dálkový ovladač je přehledný, EPG je kdykoli po ruce. Tlačítko Control vlevo od šipkových kláves vyvolává softwarové ovládání multimédií (viz další foto).
Ovládání poněkud specifické
Na to si u Sharpu musíte zvyknout. Netýká se ani tolik moderně poskakujícího menu na první úrovni (aktuální nabídka zaujímá stále stejné místo), které se ovládá klasickou kombinací šipkových tlačítek a OK, nýbrž nadměrného důrazu na teletextová tlačítka. Ta jsou druhým nejdůležitějším ovládacím prvkem.
Zatímco jinde byste mačkali „i“ či „Info“, které tu mimochodem také je, tady musíte sahat třeba po modrém či červeném tlačítku. Jedním se ostatně také v EPG posouváte na další stránku podrobnějších informací o pořadu.
Na dálkovém ovladači nenajdete tlačítka pro multimédia. Tedy ne, že by tam nebyla. Jsou, ale jsou určena pro tzv. společné ovládání, např. napojeného BD přehrávače přes systém HDMI (CEC), nazývaný v tomto případě Aquos Link.
U multimédií pouštěných přes USB si musíte vystačit se softwarovými tlačítky, která se zobrazí po stlačení „Control“. Kupodivu to funguje výborně a ani jsem si na to nemusel dlouho zvykat. Hlavně mi přišlo příjemné, že ovládání zahrnuje i tlačítka pro přeskok po kapitolách, která běžně na ovládačích televizorů chybí. Nakonec jsem usoudil, že to je opravdu dobrý nápad.
Pokud si na ovládání – a teď mluvím o ovládání celkovém – zvyknete, a mě se to za těch pár dnů částečně povedlo, nejspíše ho oceníte. Faktem je, že nápověda je prakticky bezchybná a snad všude, a až na zmiňované zasuté třídění kanálů, je vše poměrně intuitivní a přehledné. Škoda, že si menu nepamatuje, na které položce jste byli naposledy. Za to nabízí jinou zajímavou funkci. Na prvním místě je vždy ve sloupci seznam stanic (podle vašeho seřazení) u kterých je uvedeno, co právě běží za pořad. Hezký nápad!
Lokalizace je perfektní, ale tady se trochu nepovedla. Když budete chvíli přemýšlet nad tím, co je to „Nastavení svorek“ nejspíše na to ale přijdete. Mimochodem všimněte si, že se v menu dá ovlivnit i přímo signál WSS, podle kterého televizor řídí přepínání mezi formáty obrazu.
Trochu jiný styl EPG, ale s „pamatovákem“
Ten je dán především výše zmiňovaným ovládacím stylem a také použitým poměrně drobným písmem, které je nicméně ze dvou, tří metrů stále dobře čitelné.
Po vstupu do osmidenního EPG se přeruší zvuk a k dispozici není ani náhled kanálu. Na obrazovce vidíte dvanáct stanic a u vybraného pořadu jeho název a začátek a konec. Pokud si červeným teletextovým tlačítkem vyvoláte bližší informace, EPG se přepne do režimu, ve kterém vám je bude ukazovat i pro všechny další pořady. Bližší informace ale z neznámých důvodů nevyužívají celý prostor, který mají k dispozici, takže potřebujete často mačkat modré teletextové tlačítko, abyste se dostali na další část popisu. Asi nemusím říkat, že jinde k tomu stačí obyčejná šipky dolů…
Na pořad je možné se také nechat upozornit, televizor se pak dokáže probudit i z pohotovostního režimu. Pokud zůstanete delší dobu na jednom multiplexu, EPG si bez problémů pamatuje programy i těch ostatních a pokud je náhodou nemělo, hbitě si je dohrálo. Tohle je udělané opravdu pěkně a velice pěkně dělané je i vyhledávání v EPG podle žánru. Jen ta volba časovače by nemusela mít tolik kroků.
Všechna rozhraní na zadní straně jsou obrácena směrem dolů, většina jich je pak na boku, včetně HDMI.
Rozhraní hezky směrem k zemi
Všechny rozhraní zadní straně jsou obráceny směrem dolů, což je pro montáž na stěnu určitě lepší, ale moc jich není. Například HDMI jsou jen na boku, a třeba SCART pracuje přes adaptér, který najdete v balení.
V této cenové relaci ještě nelze očekávat napojení na internet, možná by tu ale mohla být dvojice USB. Na to totiž můžete připojit nejen paměť, ale i USB čtečku. Napojení na domácí server je možné až u sesterského modelu 820, který už je také vybaven konektorem Ethernet LAN.
Jinak tu narazíte na příliš obecně označený „digitální audio výstup“, který je ve skutečnosti výstupem optickým.
Pokročilé nastavení obrazu dovoluje mj. úpravu sytosti a hodnot šesti barev. U každé položky menu se také ukazuje podrobná nápověda, což je určitě pohodlné.
Nezvyklá spousta nastavení obrazu
Na televizor za 24 000 Kč je tu možností jak ovlivnit obraz opravdu hodně a nemusel by se za ně stydět ani přístroj o deset či dvacet tisíc dražší. Přednastavených režimů obrazu je sedm, včetně her a většinu jde upravit. Poměr stran změníte v poněkud zasuté volbě v šesti variantách, včetně 14:9, ale k dispozici je i tlačítko na dálkovém ovladači, takže je kdykoli po ruce.
Zapnout/vypnout jde kupodivu i přímo signál WSS říkající, v jakém poměru stran bude nadcházející pořad vysílán, a nastavit jde i chování pro režim 4:3. Ten můžete mít buď jako normální nebo jako panoramatický, kdy se obraz 4:3 roztáhne na celou šířku panelu. Vraťme se ještě k možnost ovlivnění obrazu. K dispozici jsou standardní volby, ze kterých trochu vybočuje jen úprava odstínu. Roztočit to můžete v nastavení pokročilém, kde máte k dispozici úpravu sytosti a hodnot šesti barev a nechybí ani propracovaná barevná teplota, ovlivnění pohybu ve dvou stupních, nastavení gama úrovně a zakončit celou show můžeme třeba zapnutím aktivního kontrastu pro bílou a černou či přepnutím do monochromatického režimu. V tomto okamžiku se barevný svět promění v černobílý. A někdy je to vskutku požitek!
Ukázkově je dělaná „Automatická hlasitost“, kde se jasně říká, že se týká reklam, a vedle možnosti vypnout ji jsou tu i tři další.
Pro mě osobně byla příjemná možnost nechat si vypnout osvětlení jakési šipky nacházející se v dolní obrubě panelu a zapnout jde třeba jen pro pohotovostní režim. Zapnout či vypnout jde také zobrazení názvu programu při přepnutí kanálu.
Měření spotřeby
Měřil jsem ji hned po instalaci televizoru, kdy se jako obrazový režim nastaví „Standardní“, ale volba „Nastavení obrazu Eco“ je zapnuta. Nicméně jsem nepřišel na její funkci, protože se vše tvářilo stejně. Úsporu energie (ve dvou stupních) pak ovlivníte ve stejnojmenném menu nebo přímo tlačítkem na dálkovém ovladači, a ta byla opravdu vypnuta. K dispozici je i tlačítko úplného vypnutí, které je umístěno poměrně daleko od levého boku a chce trochu grifu. Dost dobře si nedovedu představit, jak tam strkám prsty v případě připevnění televizoru na stěnu, ale snad to mají u Sharpu vymyšleno.
A výsledek měření spotřeby? Excelentní! Minimum, resp. maximum u televizoru s úhlopříčkou 102 cm skočilo na 44 a 88 W, průměr byl neuvěřitelných 57 wattů.
Jakmile vypnete panel a necháte zapnutý pouze zvuk, dostanete se na 31 až 32 wattů.
Video ovládáte obrazovkovým menu vyvolávaným tlačítkem „Control“. Zvykl jsem si na to překvapivě rychle.
Pohodový manažer, kompatibilita včetně WMV
V multimédiích mi televizor spolehlivě identifikoval zasunutou USB paměť a prakticky vždy zobrazil úvodní menu, ve kterém si vybíráte, co chcete přehrávat (hudbu, film, foto). Bohužel se poměrně často stávalo, že se na USB paměť po chvíli sám o sobě přepnul i při prostém zapnutí televizoru. Proto je dobré mít ji zastrčenou jen tehdy, když ji potřebujete.
V multimédiích upoutá nejen důkladná nápověda, ale i solidní informace o přehrávaném souboru. Nejvíce je to vidět u fotografií, které se navíc natahují velice rychle.
Souborový manažer je v češtině a zobrazuje relevantně i české znaky. Funguje na principu filtru a vždy vám ukáže jen to, co si myslí, že zvládne přehrát. Naštěstí to dělá vždy podle adresářů ve kterém je daný soubor umístěn a nehází vše na jednu hromadu. Občas se sice mýlí, ale většinou funguje spolehlivě. Mně se mýlil u MPG a jednoho souboru MKV (1 080p, 40 Mb/s, L5.1, 16RF, AC-3), kdy mi napsal „Neplatná zvuková data“, nicméně soubor nepřehrál. Jinak si ale poradil s většinou formátů z kamer v nízkém rozlišení (MPG, MP4), včetně těch pracujících s DVD. V případě HD parádně přehrál WMV v rozlišení 720 a 1 080 bodů. Problémy nedělalo ani HD video z fotoaparátu Nikon L110 s koncovkou MOV a H.264 ze Samsungu WB5000. Naopak se neznal k různým souborům typu TS, MTS, M2TS.
Pokud jde o DivX, přehrávání bylo bez problémů, jen se nezobrazovaly titulky. Podle Sharpu jde jen o problém zapůjčeného kusu. Titulky prý běžně fungují, jako obvykle musejí mít buď formát sub nebo srt.
Ještě dvě poznámky: z manažeru souborů nevyskočíte tlačítky „End“ či „Return“, jak je zde obvyklé, ale musíte zmáčknout „DTV“, tedy se přímo přepnout na televizní tuner. Druhou specialitkou je to, že ve videu sice jde navázat na přerušený film, ale jen dokud nevyskočíte z adresáře, ve kterém je umístěn. Pak už to nejde.
Televizor je bez podstavce hluboký jen 39 mm a i z tohoto pohledu působí dražším dojmem.
Vyřešte digitální příjem televize na e-shopu DigiZone.cz!
Máte doma starý analogový televizor a potřebujete přejít na digitální příjem televize? Nebo jste se rozhodli pořídit satelit a nevíte, jak na to? Sledujte už satelitní programy a chtěli byste přijímač, který zvládne rozluštit televizi ve vysokém rozlišení obrazu (HD)? Řešíte potíž s televizní anténou nebo rozvody? Se vším vám poradí e-shop DigiZone.cz. Nejlevnější ceny, kvalitní zboží, zásilka až do domu nebo osobní převzetí na některé z kamenných prodejen. Vyberte si právě teď!Jaké jsou čtyři barvy?
Obraz v původním továrním (režim „Standard“) nastavení mě nejprve nepříjemně překvapil. Tmavší místa měla tendenci být ještě tmavší, v obličejích byl vidět elektronický šum zvláště na nízkém datovém toku (televize Z1) a televizor měl potíže s resamplováním z málo kvalitních video zdrojů. Když jsem si pohrál s nastavením, vše se zlepšilo, slabší resampling v případě horšího video zdroje však byl stále vidět, ale přece jen jde o televizor za nějakých dvacet tisíc korun.
Stejné chování jsem pozoroval jak na DVB-T, tak při pomalu dvakrát kvalitnějším satelitním příjmu. Kvalitní HD kanály (německé) či kvalitní vysílání ze studia (typicky Televizní noviny na Nově) byly v každém případě jako brus. Základní barvy jsou obecně vzato výraznější, byť nikoli však přepálené a celkové barevné podání bych označil za „prostě jiné“, které se ale nejspíše většině bude líbit. Teď ihned vidím největší přínos ve dvou věcech: v záruce, která je tři roky s opravou u zákazníka, a v neuvěřitelném snížení spotřeby. Ta je oproti průměru třídy zanedbatelná. Toto je jasný technologický přínos už nyní, na hodnocení zbytku ještě potřebuji nějaký ten čas. Rozhodně ale doporučuji: běžte se podívat do prodejny a nenechte se uchlácholit smyčkou z DVD či Blu-ray disku. Najděte si takovou, kde vám pustí běžný televizní signál. Systém RGBY opravdu stojí za to vidět a udělat si na něj vlastní názor. Nicméně to, co Sharp tvrdí, že tato technologie přináší, to se zdálo být splněno.
Balení obsahuje
– dálkový ovladač
– adaptérové kabely
– 2× mikrotužkové baterie (AAA)
– natáčitelný podstavec
– napájecí kabel (dvoužilový, napevno přidělaný)
– uživatelská příručka
foto: autor a Sharp
ČLÁNKY DO MAILU