Moderní verze Zlatovlásky vyvolala na sociálních sítích obrovskou vlnu nesouhlasu od rozezlených diváků, kteří spílali tvůrcům za zneuctění posvátné vánoční nálady a prznění klasických českých pohádek. „Královská rodina plná štětek!“, „Slabá pohádka, hrající si na modernu!“, „Katastrofální slátanina!“ a podobné komentáře se objevují na serveru ČSFD.cz, kde ji více než polovina uživatelů označila nejhorším bezhvězdičkovým hodnocením „odpad“. Na Kavčích horách se musel někdo zbláznit, že něco takového dovolili vysílat! Chudáci děti a pan Erben, který se otáčí v hrobě. Chtělo se mi zvracet,
prohlásil Zdeněk Troška a i diváci, kteří jeho filmy kritizují, se mu omlouvali: Onehdá jsem napsal, že Babovřesky jsou nejhorší film. Tímto se vám omlouvám!
Klasika a ještě něco navíc
Z určitého úhlu pohledu mají kritici pravdu. Klasická kostra pohádky sedí: Jiřík slouží u zlého krále, ochutná kus připravovaného jídla, naučí se řeči zvířat, král ho pošle pro zlatovlasou nevěstu, Jiřík po strastiplné cestě přijde do zámku, kde musí plnit úkoly, princeznu nakonec získá, zamilují se do sebe a zlý král přijde zkrátka. Je zde ale ještě pár věcí navíc.
Vystupují zde piráti, kteří samozřejmě v původní verzi nejsou. Zlatovláska opravdu vypadá a chová se jako štětka. Když mám být ženou kapitána moří, musím být ve vodě jako doma!
říká Zlatovláska s lascivným úsměvem, pak jí ale řeknou, že kapitán pirátů nepřijel pro ni, ale jde mu spíše o peníze: Asi si našel jinou tresku, co má lepší styl!
Zvířata mají hodně hovorový způsob vyjadřování: „To je hustý, kamaráde!“, „No a máš prd!“ Ani ostatní si neberou příliš servítky: „Vyjímali byste se tam jako svině na růžovým paloučku!“, „Nebožtíci nešňupou!“
Jenže kromě toho všeho je Slíbená princezna dobře natočený dobrodružný film – nic víc, nic míň. Kulisy, prostředí ani kostýmy opravdu nejsou pohádkové. Chybí jim totiž ten klasický laskavý patos, který je podle mnohých esencí pohádkového příběhu. Druhá vánoční pohádka není zdaleka tak špatná, jak se o ní píše – scénář dává smysl, herci působí o sto procent přirozeněji než představitelé z Pravého rytíře (při sledování štědrovečerního příběhu mě opravdu hanba fackovala) a kamera Vladimíra Holomka i hudba Jiřího Hájka jsou téměř dokonalé.
Zkusme se oprostit od retro pohledu
Kdyby kritici neznali původní Erbenovu verzi, stoprocentně by Slíbená princezna získala daleko vyšší hodnocení. Jenže tvůrci se dopustili toho nejhoršího filmového hříchu – nenaplnili konzervativní očekávání a nepřinesli romantickou vánoční náladu.
Slíbená princezna není špatný příběh – jen se na něj nesmíte dívat očima retrodiváka, pro kterého je etalonem slova „pohádka“ třeba Pyšná princezna nebo S čerty nejsou žerty – tento film běžel ve stejném čase a spoustu z těch, které Slíbená princezna pohoršila, právě na čertovskou klasiku přepínala. Je ale škoda, že se někdo nezeptal těch, kterým jsou primárně pohádky určeny – tedy dětí. Protože generace těch, pro které jednou budou i youtubeři „ti staří“, může mít úplně jiné vkus. A jako kulturní eintopf Slíbená princezna jednoznačně obstála.
ČLÁNKY DO MAILU