Slovenská snaha o přístupné weby

Slovenské občanské sdružení Internet pre všetkých zveřejnilo před časem svůj záměr prosadit ve slovenském parlamentu zákon, který by přikazoval institucím veřejné správy, aby dodržovaly na svých webových stránkách zásady přístupnosti pro handicapované uživatele. Organizátoři si rovněž vytkli za cíl tyto zásady sestavit.

Sdružení oslovilo několik slovenských odborníků na tvorbu webových stránek (Jozef Ring, Erik Hoffman, Juraj Bystrický atp.), aby sestavili jednotnou metodiku, který by byla základem uvažovaného zákona. Jako hlavní konzultant by pak měl působit Radek Pavlíček ze SONS (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR), který stojí za metodikou Blind Friendly Web a spolupracoval i na českých Pravidlech tvorby přístupného webu. Za sdružení Internet pre všetkých celou aktivitu koordinuje Michal Slančík. Během léta by měla být hotova konkrétní metodika, na podzim by mělo dojík k lobbingu ve slovenském Parlamentu.

Stejně jako v Česku?

Pochopitelně se nabízí srovnání s českou aktivitou, která na první pohled vyznívá stejně. I na Slovensku se rozhodli, že nepřevezmou žádnou již existující metodiku (WCAG, Blind Friendly Web, Section 508 atp.), ale sestaví si metodiku vlastní (jakožto spolutvůrce českých pravidel bych si pochopitelně „otcovsky“ přál, aby si vybrali naši metodiku, ale rozumím jejich rozhodnutí. :-) ).

Rozdílný je však legislativní rámec. V Česku bude povinnost zakotvena v rámci Zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, a konkrétní pravidla pak ve vyhlášce, kdežto na Slovensku předpokládají vznik specializovaného zákona. Tento postup je dle mého názoru mnohem méně prozíravý, protože každá potenciální změna konkrétního pravidla (která dříve či později stejně přijde) potřebuje novelu zákona, což není tak flexibilní jako úprava vyhlášky či jiného prováděcího předpisu.

Aktuální stav v ČR?

Povinnost přístupného webu institucí veřejné správy, který nediskriminuje handicapované občany, je v ČR zakotvena v novele Zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy. Novela, kterou připravilo ministerstvo informatiky, předložila vláda Poslanecké sněmovně 3. prosince 2004. Návrh ve Sněmovně prošel prvním čtením 24. února 2005 a čeká na projednání ve výborech. Podrobně stav projednávání ukazuje Sněmovní tisk č. 837.

Pokud novela projde (a pokud do té doby nebude zrušeno ministerstvo informatiky), měla by se konkrétní pravidla přístupného webu objevit v prováděcím předpisu – ministerské vyhlášce. A pak už by měly být všechny nové veřejné weby přístupné. Pro ty staré pak bude platit přechodné období.

Je zákon vůbec nutný?

Důvod, proč je v mnoha zemích pro veřejnou správu zakotvena povinnost přístupného webu přímo legislativně, je jednoduchý. Existuje veřejný zájem, aby nebyl při přístupu k veřejným informacím kdokoliv diskriminován. A protože u veřejné správy příliš nefunguje přirozený motiv (větší zisk, vyšší návštěvnost, optimalizace pro vyhledávače atp.), musí přijít zákon. Společnost si zkrátka „nemůže dovolit“, aby některé veřejné informace nemohla určitá část občanů kvůli „neprůchodnému“ komunikačnímu kanálu získat. Ačkoliv by bez obtíží mohla. A pokud se takového prohřešku dopouští orgány veřejné správy, nic jiného než zákon většinou nepomůže.

Přesto však i odpůrci legislativní úpravy přístupnosti mají své argumenty. A nutno říci, že velmi pádné. Především jde o to, že jakákoliv zákonná povinnost je vždy o něco méně motivující než přirozené „sobecké“ motivy a hlavně je ještě nevhodně zastiňuje. Je fakt, že se v ČR o zákonných aspektech přístupnosti mluví až příliš. Mnohem více než o výhodách přístupného webu nebo etickém rozměru. A to je mi velmi líto.

Přirozené výhody přístupnosti jsou přitom evidentní a argumentovat neustále zákonem je spíše protismyslné. Přístupný web totiž dokáže nejen obsloužit větší počet návštěvníků, kteří na stránky běžně přijdou, ale tento počet dokáže ještě mnohonásobně navýšit. Díky silné vazbě s optimalizací pro vyhledávače. Nezapomeňte, že roboti vyhledávačů jsou těmi nejpostiženějšími uživateli Internetu. Nevidí obrázky, neumějí javascripty a flashe, nerozeznávají barvy. Naopak potřebují dobré texty, jasnou sémantiku a výstižné odkazy.

Dalším problémem je situace, kdy sice existuje zákon, ale není vůbec jasné, kdo bude posuzovat jeho překročení a jaké budou případné sankce. A to je právě případ naší úpravy. Je tady obecná povinnost, jsou konkrétní pravidla, ale nikdo neví, jak případné prohřešky řešit a trestat. Konkrétní finanční sankce, která existovala v prvotních návrzích novely, totiž v průběhu legislativního procesu zmizela.

Medvědí službu odvádějí přístupnosti také velcí tvůrci webových stránek, kteří ji (až na čestné výjimky) neustále prezentují jako „nesmyslnou státní buzeraci“, která pro majitele stránek nenese žádnou výhodu. Podle těchto „profesionálů z oboru“ se jedná jen o dodatečný náklad, který si nechají štědře zaplatit. Není výjimkou slyšet, že zpřístupnění webu stálo klienta až trojnásobek původního rozpočtu na výrobu www stránek. Každý, kdo tématu byť jen trochu rozumí, ví, že za to nemůže přístupnost, ale dodavatel, který klienta buď pořádně „obral,“ nebo se na jeho případu tvorbu přístupného webu učil.

Přitom přístupnost je jedním ze základních kroků k efektivnějšímu, navštěvovanějšímu a výnosnějšímu webu.