Hlavní navigace

Stalo se: dočkáme se reformy autorských poplatků?

14. 1. 2008
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: 74287
Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman chce zrušit Testcom a reformovat systém vybírání autorských poplatků. Měly by se platit jen tam, kde jde skutečně o autorská práva, a ne o „profit z ničeho“. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy navrhuje zdanit připojení k Internetu a používání mobilů. A v Bruselu zase plánují budoucnost pro online obsah na bázi DRM.

V prvních dnech nového roku 2008 se sešlo hned několik zajímavých zpráv, které se tím či oním způsobem točí kolem online světa a Internetu a týkají se peněz, resp. otázek financování. Tak třeba ve Francii se tamní prezident pokusil odvést pozornost od svých osobních záležitostí přednesením řady převratných záměrů, mezi které patří i snaha zdanit používání Internetu a mobilů. To v Bruselu přišla komisařka Viviane Redingová s výzvou reformovat celý svět online obsahu, který prý trpí řadou omezení, roztříštěností a neexistuje pro něj jednotný trh. Zatím ještě nepřišla s konkrétními opatřeními a jen odstartovala další diskusi o tom, co a jak by se mělo dosáhnout. Nicméně jeden zásadní mantinel přitom již narýsovala: očekává zdokonalení mechanismů DRM. Tím dává najevo, že budoucnost si představuje právě ve znamení DRM.

Začněme ale u nás doma, protože i zde se objevily určité náznaky změn.

Ministr bilancoval

Minulý týden uspořádal svou „bilanční tiskovku“ i ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, s hodnocením nedávno skončeného roku 2007 a nastíněním priorit pro rok 2008. Šel jsem si ho poslechnout už kvůli tomu, abych zjistil, jak velkou či malou váhu přikládá oblasti elektronických komunikací, kterou jeho resort dostal v loňském roce do gesce po zrušeném Ministerstvu informatiky ČR.

Dopadlo to víceméně tak, jak jsem se obával: z toho, co lze zahrnout pod oblast elektronických komunikací, zmínil ministr Martin Říman jen dva body:

  • záměr zrušit organizaci Testcom,
  • záměr reformovat systém vybírání autorských poplatků.

Když jsem se pak explicitně zeptal na další priority z oblasti elektronických komunikací, zazněla alespoň zmínka o přípravě novely současného zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, kvůli unijním požadavkům na tzv. data retention (získávání a uchovávání lokalizačních dat). To, co bych z pohledu resortu očekával na prvním místě – tedy jednání o návrzích EU ohledně revize regulačního rámce – pak zaznělo jako poslední zmínka, skoro už jen tak na okraj.

Testcom budiž zrušen

Pokud jde o Testcom (Technický a zkušební ústav telekomunikací a pošt Praha), jeho zrušení prezentoval ministr Martin Říman jako hotovou věc. Dokonce se to objevilo i v  tiskové zprávě, kterou MPO vydalo:

Ministerstvo průmyslu a obchodu chce v roce 2008 zrušit státní Technický a zkušební ústav telekomunikací a pošt Testcom. Část jeho práce by měl převzít Český metrologický institut a další státní organizace. Testcom původně spadal pod Ministerstvo informatiky, po ukončení jeho činnosti letos v létě Testcom přešel do správy MPO. V posledních letech zaznamenal Testcom pokles zakázek, což se projevilo také ve zhoršených hospodářských výsledcích. Stabilní není ani po personální stránce. Testcom by měl být zrušen ve druhé polovině roku 2008.

jiné tiskové zprávě [DOC, 94 kB], popisující priority pro letošní rok, zaznělo na adresu Testcomu dost nelichotivé hodnocení:

zrušit organizaci, která je za zenitem (pokles zakázek, personální nestabilita, život z pronájmu majetku)

Ještě více odsuzující pak byl ministr Martin Říman ve svém proslovu, kde řekl že činnost Testcomu je dnes „téměř absurdní“ (audio):

V letošním roce bude stoprocentně zrušena příspěvková organizace Testcom, kterou jsme zdědili po ministerstvu informatiky, a jejíž činnost je v dnešních podmínkám až téměř absurdní.

No, zase až tak absurdní asi nebude, když nemá zaniknout bez náhrady, ale úkoly Testcomu mají převzít jiné státní organizace (např. zmiňovaný Český metrologický institut). Někdo také bude muset převzít provozování Portálu veřejné správy. A kdo a jak si rozebere vybavení laboratoří Testcomu, které zase až tak staromódní není? Třeba v oblasti elektromagnetické kompatibility je Testcom poměrně dobře vybaven, a pyšní se mj. unikátní bezodrazovou komorou.

Zajímavé je, že k jiným výzkumným a zkušebním ústavům, které jsou plně ve vlastnictví státu, hodlá ministr Martin Říman přistoupit jinak: hodlá je v letošním roce privatizovat, ať samy ukáží, zda se uživí či nikoli. Jednat by se mělo konkrétně o Elektrotechnický zkušební ústav v Praze, s.p. (EZÚ), Fyzikálně technický ústav v Ostravě, s.p. (FTZÚ), Strojírenský zkušební ústav v Brně, s.p. (SZÚ), Technický a zkušební ústav stavební Praha, s.p. (TZÚS), Textilní zkušební ústav v Brně, s.p. (TZÚ) a Výzkumný a vývojový ústav dřevařský v Praze, s.p. (VVÚD)).

Říman chce reformovat vybírání autorských poplatků

Další zajímavost, kterou lze asi také zařadit do oblasti elektronických komunikací, zmínil ministr Martin Říman možná trochu neplánovaně. Soudím tak z toho, že jde o věc, která nebyla explicitně zahrnuta do výčtu ministrových priorit [DOC, 94 kB], které MPO zveřejnilo na svém webu. Poslechněme si tedy nejprve, co přesně ministr Martin Říman řekl (audio), v době kdy mluvil o svých prioritách v oblasti legislativy a vyjmenovával, co jeho resort hodlá změnit či jen upravit:

Další norma či vyhláška, taková typická – autorské odměny z prodeje kopírek, tiskáren a faxů – dneska platíte, když si kopírujete svůj vlastní text na kopírce. V ceně té kopírky platíte i autorský poplatek za to, že jste si okopíroval své vlastní dílo, což je absurdní. Navíc je evidentní, že tento zákon absolutně nestíhá technologický pokrok, že se třeba platí poplatek z CDček nebo kopírek na papír, ale neplatí se poplatek z flash-ek, které se dnes dominantně používají také ke kopírování všeho možného. Samozřejmě tady to bude velký střet se svazem autorů, nicméně je třeba tu vyhlášku zmodernizovat, zjednodušit a platit skutečně jenom tam, kde jde o autorská práva a ne tam, kde jde o získání profitu z ničeho.

Tady si dovolím pana ministra opravit v tom ohledu, že ani flash paměti nejsou vyjmuty ze spárů vyhlášky č. 488/2006 Sb., a i z nich se autorské poplatky platí. Konkrétně se na ně vztahuje ustanovení odstavce 2 paragrafu 5, který říká, že

(2) Z nezabudovatelného paměťového média a z paměťového média zabudovaného nebo zabudovatelného do přístroje, pokud toto médium není zpoplatněno v rámci zpoplatnění přístroje podle § 6, se platí odměna 6 korun za každých započatých 512 MB kapacity.

Prodejci autorské poplatky z flash pamětí také skutečně vybírají, protože jim nic jiného nezbývá. Lze se o tom přesvědčit v každém e-shopu. Přitom právě na flash pamětech lze možná nejlépe ukázat, jak jsou autorské poplatky nesmyslné. A to hned ze dvou pohledů: jednak kvůli jejich samotné podstatě, ale i kvůli jejich konstrukci.

O podstatě autorských poplatků toho bylo v odborných médiích napsáno již dost a dost, a tak to snad nemusím dále rozvádět. Navíc v tomto ohledu nejsou flash paměti nijak specifické, stejné „právní zakotvení presumpce viny“ se týká všeho, z čeho se obskurní autorské poplatky vybírají. Ale na flash pamětech lze dobře ilustrovat i nesmyslnost toho, jak konkrétně jsou stanoveny. Výše citovaný úryvek z vyhlášky to říká jasně: jde o absolutní částku, závislou na velikosti paměti. Jenže velikost paměti, a také její cena, jsou veličiny velmi dynamické: kapacity rostou a ceny klesají. Takže podíl autorského poplatku na výsledné ceně flash paměti neustále roste!

Dnes není problém najít na trhu takové flash paměti, u kterých autorský poplatek představuje už plných 15 procent jejich ceny (bez DPH)! A zákonitě bude hůře. Jak dlouho bude trvat, než se autorský poplatek vyšplhá třeba na 50 procent, či ještě více? A kolik procent bude potřeba na to, aby konečně došlo ke změně? Snaze ministra Martina Římana „něco s tím udělat“ – byť zatím není vůbec jasné co, kdy a jak – proto osobně velmi fandím.

Francie náš vzor?

Jenže ono může být také ještě hůře než je dnes. Třeba v podobě zdanění nových technologií, za účelem „udržet při životě“ ty technologie, které naopak pomalu dožívají a ztrácejí půdu pod nohama.

Není to tak dávno (konkrétně v květnu 2006), co francouzský europoslanec Allain Lamassoure přišel s myšlenkou zdanit všechny SMSky, a kromě nich také všechny emaily. A to nějakou malou (haléřovou) částkou, což by prý těmto službám nijak neublížilo, ale ve svém důsledku by to umožnilo generovat velké výnosy, které by mohly směřovat do státního rozpočtu (a při přenosu přes hranice členských států Unie do unijního rozpočtu). Nakonec se od tohoto návrhu distancoval i sám jeho autor.

Jenže je to tu znovu, tentokráte v podání nového francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Ten v novém roce uspořádal svou první velkou tiskovku a na ní přednesl řadu „převratných“ návrhů. Kritici hned poukázali na to, že se tím snaží odvrátit pozornost od svých osobních záležitostí. Součástí jeho návrhů přitom byla i myšlenka změnit způsob financování francouzských veřejnoprávních médií, které až dosud žijí jak z koncesionářských poplatků, tak i z reklamy. Nově by měly část svých příjmů získávat i ze speciální daně, která by byla uvalena na každé internetové připojení, a také na používání mobilů. V případě Internetu by se zřejmě mělo jednat o paušální částku v řádu 1 € měsíčně, což by (podle proponentů návrhu) nemělo rozvoj Internetu v zemi galského kohouta nijak zatížit.

Řada místních komentátorů hned poukázala na to, že podstatou návrhu je vlastně to, aby nově nastupující technologie (Internet) dotovaly své méně úspěšné konkurenty (televizi), které naopak ztrácí půdu pod nohama, a tím je vlastně samy udržovaly při životě a sebe naopak brzdily. Přitom trend odklonu uživatelů od klasické (pasivní a „hromadné“) televizi k modernějšímu (aktivnímu a podstatně individuálnějšímu) Internetu je celosvětový, a určitě nezasahuje jenom Francii. Kdypak se podobný nápad objeví i u nás?

Součástí návrhu prezidenta Nicolase Sarkoziho je i to, že by veřejnoprávní média přišla o reklamu. To velmi připomíná situaci u nás, kde jsme „výpadek příjmů“ kompenzovali zvýšením koncesionářských poplatků. Jenže francouzský prezident navrhuje pro veřejnoprávní média jinou kompenzaci: vedle příjmů ze zdaněného Internetu by si stále ukusovala z reklamního koláče. Ovšem jen nepřímo, tím, že by dostávala určitý podíl na reklamních výnosech komerčních televizí. Jinými slovy, reklama na komerčních stanicích by byla dále zdaněna, a příjemcem této nově daně by byla právě veřejnoprávní média. Dlužno dodat, že to není úplně nová myšlenka, ale že v některých zemích Evropy to už takto funguje.

Jak rozhodne Brusel?

Snahy členských zemí o to či ono však mohou narazit na záměry Bruselu, který nakonec bude hrát s nejsilnějšími kartami a prosadí si svou. A právě Brusel, ústy komisařky Viviane Redingové, v minulých dnech znovu signalizoval, že hodlá nějak „šlápnout“ do online obsahu a všeho, co se jeho dostupnosti týká. Přitom ještě nepřichází s konkrétními opatřeními ani s konkrétními návrhy, ale spíše otevírá další diskusi a vyzývá zainteresovanou veřejnost k reakcím. Nicméně i z toho, jak komisařka možná Viviane Redingová vůbec otevřela diskusi a jaká témata nadhodila, lze už mnohé usuzovat.

Tak třeba to, že Unie volá po zdokonalení, zjednodušení a interoperabilitě mechanismů DRM (Digital Rights Management), dává tušit, že vidí budoucnost právě ve znamení přítomnosti a vlády DRM, a nikoli ve znamení absence DRM. A to v době, kdy už i dosud největší zastánci DRM zjišťují, že ono není tou správnou cestou, a signalizují záměr vyhnout se DRM (viz například poslední kroky Sony BMG).

Dalším významným signálem pak může být záměr úředníků z Bruselu „podnítit spolupráci mezi ISP, držiteli práv a spotřebiteli na adekvátním dodržování autorských práv a boji proti pirátství a neautorizovaném sdílení souborů“. Copak by to asi v praxi znamenalo? Třeba povinnost internetových providerů aktivně monitorovat, co se přes jejich sítě přenáší? Či přímo jejich odpovědnost za provoz, který generují jejich klienti?

A ještě jedna oblast, do které se EU chystá také „šlápnout“: licencování obsahu. Dnes je tato oblast roztříštěna a každá členská země si vše řeší sama, podle vlastních pravidel. Unie ale signalizuje, že by ráda dosáhla „multiteritori­álního licencování“, a tedy možnosti řešit vše z jednoho místa pro více členských zemí společně, ideálně pro všechny. Bude to znamenat třeba i sjednocení autorských poplatků a jejich jednotné vybírání? Tedy z Bruselu? A co jejich rozdělování?

BRAND24

Jak to nakonec dopadne, je dnes ještě těžké usuzovat. Podle mého názoru bude klíčové to, co vlastně Unie bude chtít: zda zachování „starého světa“ a „původního rozložení sil“ v prostředí zcela jiné technologické reality, nebo zda bude hledat nové modely pro novou realitu, což by velmi pravděpodobně způsobilo i nové „rozložení sil“ a postupnou eliminaci různých prostředníků.

Například z akcentu na DRM však soudím, že pravděpodobnější je první varianta. Reakce našich představitelů „starého světa“ mne v tom jen utvrzuje:

Hudební průmysl tuto iniciativu jednoznačně vítá a jeho zástupci jsou připraveni s Evropskou komisí úzce spolupracovat," řekla ředitelka české pobočky IFPI Petra Malá Žikovská.

Co očekáváte, že ministr Říman dokáže udělat s autorskými poplatky?

  • Úplně je zrušit.
    7 %
  • Změnit (zmenšit) rozsah toho, z čeho se platí.
    11 %
  • Snížit jejich výši / změnit jejich konstrukci.
    4 %
  • Zmenšit rozsah a snížit jejich výši.
    2 %
  • Nic (sám nesvede).
    72 %
  • Nic (převezme to Brusel).
    4 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).