Hlavní navigace

Státní kasa se začíná podezřele podobat Internetu do škol

24. 9. 2008
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: 29
Podmínky výběrového řízení na největší domácí IT zakázku všech dob splnil jediný uchazeč. Nepřipomíná vám to něco?

Dovolím si předsunout jeden názor, který neodpovídá obecnému mínění a se kterým asi bude nesouhlaseno: nemyslím si, že by Česká republika byla tak zkorumpovanou zemí, jak se běžně soudí. Spíše jsme státem, ve kterém chybí – a to nejen ve věci řízení velkých veřejných zakázek – dostatek skutečných profesionálů, osobností s dostatečným rozhledem a nadhledem, kteří nejsou snadno ovlivnitelní. Ze známých informací o většině „podezřelých“ státních zakázek nemám pocit, že někde putovaly milióny korun v kufrech, ale spíše že šlo o nerovný souboj průměrně schopných úředníků a úředníčků na ministerstvech, kteří kličkují před tlaky o několik tříd schopnějších soupeřů z řad komerčních firem. Kteří neví, jestli tím, že neposlechnou „zvláštního zmocněnce pana ministra“, který se odkudsi zhmotnil a je zjevně nadán nadpozemskými pravomocemi a prsty dlouhými jako chapadla, nenastala právě jejich poslední hodinka na ministerstvu. Kteří se tetelí hrůzou, kdo vyhraje příští volby a kdo se tedy stane příštím zvláštním zmocněncem nového pana ministra s nadpozemskými pravomocemi… a tak dále, a tak dále.

Řeč je o projektu Státní pokladny – zřejmě největším státním IT projektem za řadu posledních let, ne-li historicky vůbec (odhadovaná minimální cena 2,5 miliardy, ale pokud bude výběrové řízení uzavřeno tak, jak se to dnes jeví, tak pokud stát zaplatí v tomto dlouhodobém projektu méně než čtyřnásobek této částky během příštích deseti let, tak sním brouka). Co je to Státní pokladna a jak vypadal první tendr, je popsáno zde na bloc.cz.

První tendr na několikamiliardový obchod byl odvolán, protože podmínění jednoho ústředního dodavatele byla příliš okatá: bylo totiž v zadávacím řízení přímo konstatováno, že řešení musí být na SAPu. To zavánělo porušením zákona na sto honů a antimonopolní úřad tendr zrušil. Ministerstvo financí připravilo tendr nový, jak mile říká, měkčí, který stanovuje podmínky formou křížovky. Tu si pak můžete vyluštit a přečíst si tajenku. Zní: SAP.

Text křížovky je následující:

  • nabízený systém musí fungovat aspoň v pěti evropských zemích pro tamní stát,
  • v ČR musí daná firma již mít řešení alespoň pro čtyři ústřední orgány státní správy,
  • jednotliví zájemci musí mít ve třech posledních letech tržby alespoň jednu miliardu Kč ročně,
  • je požadováno složení 45 miliónů korun jako tzv. jistota pro účast v tendru (je samozřejmě pak vrácena, ať dotyčný zvítězí nebo ne. Jistota není nic nezvyklého, ale částka je přemrštěná).

Pokud si dáte tu práci – zatím to provedli a zveřejnili lidé z VŠE Praha – přijdete na to, že těmto podmínkám, zejména prvním dvěma, vyhovuje pouze jediné řešení, a to od SAPu, a té třetí jen hrstička firem, které se navíc ještě musí spojit. Výsledkem je, že i když si zadávací dokumentaci vyzvedlo 40 zájemců, nabídku podali jen dva, přičemž ten druhý (společnost Indra, což je pobočka významného španělského i evropského systémového integrátora) z ní v podstatě odstoupila nesložením oněch 45 mil. Bez boje tak zvítězilo tzv. „konsorcium“ společností IBM, HP, Logica a SAP ČR, které bylo jediným uchazečem o tendr.

Protože tajenku máme rozluštěnou, můžeme zpětně rozplést logiku tvorby křížovky. Pokud by nebyla nastavena laťka obratu firem, mohlo by se stát, že by se přihlásilo více českých systémových integrátorů, kteří tvoří svoje řešení na SAPu. Ti by si pak v nabídce cenově konkurovali – což je, překvapivě, hlavní úkol výběrových řízení: aby to pro zadavatele vyšlo co nejlevněji. Pokud by nebylo zadáno nesmírně diskriminující zadání nutnosti fungování v pěti evropských zemích (proč v pěti? Nestačí jedna či dvě kvalitní reference, a na planetě nejsou jiné kontinenty než Evropa?), tak by se ihned do soutěže mohli dostat významní celosvětoví konkurenti SAPu – zejména Oracle, a buďme si jisti, že by pak šlo o velmi ostrý souboj kdo s koho. Tak, jak to má být.

Je dobré zmínit ještě jedno jméno: Gordic. Tato jihlavská firma je jedním z největších českých dodavatelů pro státní správu a je tím subjektem, který (až nečekaně odvážně) podal podnět k antimonopolnímu úřadu na první tendr a zasloužil se tak o jeho zrušení. Gordic tak porušil známé pravidlo nekousej do ruky, která tě krmí a uvidíme, zda nebude po zásluze „odměněn“ i v příštích zakázkách pro státní správu. Státní pokladna se totiž stane v podstatě ústředním informačně-ekonomickým systémem celého českého státu a jen velmi obtížně se na jednotlivá ministerstva a úřady bude dostávat cokoli, s čím tvůrci tohoto systému nebudou laskavě souhlasit. Státní pokladna znamená současně zrušení nemalého množství separátních řešení a produktů pro českou státní správu, což může být pro firmy jako Gordic existenční problém. Poslední dílek tajenky jste si už určitě vyluštili sami: Gordic není partnerem SAPu, buduje svá řešení na Oracle. A zmocněnec ministra pro státní pokladnu s nadpozemskými pravomocemi o této firmě veřejně prohlásil je to lokální společnost… jediný majitel, fyzická osoba… naprosto nepředvídatelná.

BRAND24

Je docela možné a asi i pravděpodobné, že řešení na SAPu je pro takovouto zakázku nejvhodnější, protože je již vytvořené a funkční v několika zemích EU. Státní pokladna (tj. centrální informačně-ekonomický systém celého státu) je zatím velmi „mladá“ věc, fungující pouze několik let v několika zemích, takže se zatím nevytvořilo dostatečné konkurenční prostředí pro více výrobců. Lze také slyšet na argument, že pro takovýto klíčový projekt je skutečně potřeba vybrat dodavatele, u kterého je maximální záruka, že to „nezbabrá“. Pro většinu českých programátorských společností by takový projekt vyžadoval znásobení jejich celkových programátorských kapacit během krátké doby, což je možná i za hranicemi jejich možností hlavně coby manažerský, organizační úkol. Ale stále to není omluva pro to, aby bylo vytvořeno zadání, kterému zcela dopředu cíleně vyhovoval pouze jediný kandidát. Protože nyní se bude diskutovat o podmínkách zakázky a je jasné, že jediný uchazeč bude moci nastolit vůči státu tak tvrdé podmínky a tak vysoké následné ceny (za údržbu a rozšiřování), jaké bude v podstatě sám chtít, a stát proti němu bude mít jen mizivé vyjednávací páky a možnosti. Výsledkem pak bude několik miliard korun zaplacených navíc oproti zakázce vybrané a vyjednané ve skutečném konkurenčním prostředí s možností vždy dát šanci dalšímu uchazeči, pokud by si vítěz moc vyskakoval.

Poznámka na okraj: jaké byly jiné cesty a možnosti? Zde jsem poněkud na tenkém ledě, protože do této velmi složité problematiky dostatečně odborně nevidím, ale v každém případě bylo možné do soutěže pustit i zahraniční uchazeče (systémové integrátory z dalších zemí – například ty, kteří již realizovali státní pokladny v jiných státech), kteří by si do konsorcia přibrali některé z mnoha domácích systémových integrátorů se znalostí fungování české státní správy. Zahraniční účastníci však byli diskriminačně vyřazeni podmínkou již několika zakázek pro český stát, jejich místní menší partneři pak požadavkem na obrat nad miliardu. Nepochybně by bylo možné dát cíleně možnost zúčastnit se i řešení na Oraclu a ne jej diskriminujícími podmínkami (počet řešení v Evropě) hned vyloučit ze hry – Oracle je ve světě ERP naprosto důstojným a úspěšným konkurentem SAPu. Je také otázka, zda ČR nutně takovýto systém potřebuje již nyní a zda bychom neměli počkat několik let, až tyto technologie dozrají. Pokud nemá Státní pokladnu, jakou plánujeme my, například Německo, mateřská země společnosti SAP Aktiengessellschaf­t, my se bez něj neobejdeme?

Našlo by se podle vás odlišným zadáním veřejné soutěže více konkurentů?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je zakladatel společností Computer Press a InternetShops, novinář a autor odborných publikací, v současné době soukromý investor (mj. Fayn Telecommunications.). Jeho další materiály naleznete na www.bloc.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).