Hledat v harašení na Twitteru vzorce a schémata může být samozřejmě užitečné, zejména pokud výsledkem bude později oznámení ve stylu „máme automatizované řešení online harašení a teď po nás už nic nechtějte“. Nebo pokud to potom uděláte jako Facebook, kde drtivá většina nahlášeného závadného chování a obsahu končí ve stylu „zablokujte ho“ a „řekněte mu, ať toho nechá“, ale „hlavně neobtěžujte nás“.
Analýza 811 nahlášených obtěžování zpracovaná feministickou aktivistickou skupinou Women, Action, and the Media nakonec potvrdila hlavně to, co už víme. Online harašení je problém, 317 případů bylo skutečným obtěžováním a zhruba polovina (161) z nich byla předána Twitteru k řešení. Zjistilo se například to, že čtvrtina mladých mužů a žen čelila fyzickému vyhrožování a čtvrtina mladých žen sexuálnímu harašení.
Ve čtvrtině případů se obtěžování týkalo nenávistných projevů, rasismu, sexismu a homofobie (27 % případů). Mírně menší množství případů „doxxingu“, tedy zveřejnění osobních informací o člověku (22 %). Přímá hrozba násilím představovala zhruba 12 % případů, v devíti procentech šlo o zveřejňování lživých informací a 4 % připadají na vydávání se za někoho jiného.
Analýza potvrdila i další věci, které o nahlašování víme – především to, že nahlášení je obtížné najít. Ale také to, že nahlašující předpokládají, že Twitter se bude nějak více případu věnovat a věc šetřit – realita je ta, že nebude. Chybí i možnost nahlášení harašení z více účtů vytvořených jednou osobou. Problematické je i zveřejnění poškozujících tweetů a jejich následné smazání, protože Twitter se dožaduje při nahlašování adresy tweetu.
Ve výsledku Twitter ze 161 nahlášení nakonec zasáhl pouze zhruba v polovině případů a většinou pouze tak, že prostě zablokoval útočící účet. Studie zmiňuje, že v řadě případů je to problematické i s ohledem na to, že pokud napadený bude potřebovat poskytnout důkazy policii, nebude to již možné.
Studie doporučuje Twitteru, aby nahlašování věnoval více pozornost, hlavně v tom, že by měl s poškozenými více komunikovat. Což je doporučení logické a jistě by prospělo, ale nereálné. Nejenom s ohledem na počty uživatelů Twitteru, ale na klasický problém celosvětové služby – není schopna zvládat víc než pár nejrozšířenějších jazyků.
Twitter má před sebou ještě dlouhou cestu, protože jakkoliv se jeho přístup v laxnosti nijak neliší od Facebooku, tak Facebook se v posledních letech alespoň naučil na stížnosti odpovídat – byť je u něj klasické, že stížnosti především zamítá a teprve po mnoha opakováních něco řeší. Twitter stížnosti zpravidla ignoruje a žádné odpovědi se nedočkáte.
