Co všechno vyroste z Roku tabletu
Říkat, že nás čeká „Rok tabletu“ – nejspíše několik roků za sebou – jistě není žádným objevem, ze kterého byste spadli ze židle. Tabletů se v USA letos má prodat skoro tolik co tradičních počítačů a dynamika trendu napovídá, že příští rok budou tablety už jasným vítězem. Hovoří se o „konci PC“, ale to je přece velká mýlka – vždyť tablety jsou PC (personal computer – osobní počítač) a dokonce se nebojím říci, že pořádné smartphony (čtyřpalcový displej atd.) už jsou taky osobními počítači.
Prognostici by chtěli pořád vidět konec něčeho a začátek něčeho jiného. Ale schopnosti osobního počítače lidem perfektně vyhovují – jen jim nevyhovuje, že je to velká bedna ověšená periferiemi. Proto vznikly notebooky – je to kastle s ještě méně periferiemi, která už se dá vláčet s sebou. Pořád to ale není ono – proto vznikly tablety, což je opět pořád ten stejný počítač, tentokrát úplně bez periferií, bez mechanických částí, s malou spotřebou a řádnou výdrží, který se už nevláčí, ale lehce nosí.
Tablet nezabíjí PC – tablet zabíjí notebook. Tam, kde skutečně potřebujete plnotučný výkon (náročné hry, video, datové úložiště, výpočty…), zůstane stolní počítač králem. Tam, kde 95 % vašeho času stráveného s zařízením spadá na web a e-mail, bude stačit tablet a možná dokonce smartphone, který to umí taky.
Na tabletu je úžasných pár věcí. Za prvé rychlost, s jakou se ujímá vlády. Včera jej nikdo neznal, dnes o něm všichni mluví a zítra jej všichni budeme mít. (Totéž platí o „androidech“, jak se dnes už stále častěji označují nové smartphony!). Dle prognóz – ale věřte jim, že – má vzrůst počet prodávaných tabletů zhruba desateronásobně během pěti let, tj. průměrně meziročně o 66%, v tomto období. Nevím o žádném zásadním kusu hardwaru, který by letěl vzhůru takovou rychlostí.
Druhá nečekaná věc je, že tablety získávají na masové oblibě i přesto, že se jedná vlastně o výrobky první generace, které jsou na začátku svého vývoje. A přesto ten, kdo si tyto téměř „prototypy“ koupí, je nadšen a k notebooku se nechce vracet.
A třetí ingrediencí, která pomáhá budovat neodolatelnou nabídkou, je cena – tablety jdou a ještě více půjdou hluboko pod cenu notebooků, avšak s lepším uživatelským komfortem. Vtip spočívá v jejich konstrukci: jsou zbaveny nákladných mechanických prvků (klávesnice, mechaniky, víko těžkého displeje atd.) a tudíž jsou nákladově podstatně lacinější.
Tablet sám je megatrendem, ale současně odpaluje několik dalších trendů:
Ohrožení pro Microsoft (a ještě více pro Intel). Více než dvacet let vládne v počítačích duo Microsoftu a Intelu, neboli známý Wintel. Jak ukazuje tabulka na Wikipedii, podíl kdysi „horkého kandidáta“ Linuxu na tradičních pécéčkách vždy byl a i dnes je směšný (okolo 1%). Podívejme se ale na druhý konec – ve smartphonech, což jsou, jak jsem psal, něco jako menší bráškové tabletů, je směšný naopak podíl Microsoftu: okolo 3 % (z roku na rok šel na polovinu, Android na dvojnásobek). Nebojím se říci, že ve stolních počítačích to Microsoft definitivně vyhrál, zatímco ve smartphonech to definitivně prohrál. Jak dopadnou tablety? Tam je to hodně ve hvězdách, kdybych měl vsázet, nevsadím na žádnou stranu nebo případně na obě současně. Ale toto je pozice, na kterou Microsoft není zvyklý: tablet je PC, a v PC firma nebyla zvyklá se s někým skutečně přetahovat.
Ještě větší ohrožení je pro Intel: tablety jsou dnes osazovány nejčastěji procesorem ARM, a Intel teprve hledá (!) odpověď v podobě chystaného čipu (32nm Cedar Trail-M, snad někdy letos).
Nicméně CPU není až tak důležitý – dosti pravděpodobný ústup z monopolní pozice Microsoftu přinese podstatně větší zemětřesení v podobě rozšíření navazujících aplikací (tzv. kancelářské programy zejména).
Webaři, vstávejte! Jak dnes ví každý, kdo má tabletového miláčka (nebo smartphone) doma, ovládají se tato zařízení prstíky pomocí zvláštních gest, která připomínají kouzlení. Na toto ještě příliš nepřišli tvůrci webových stránek – ale oni na to přijdou a zatetelí se radostí, protože je bude čekat spousta práce a lukrativních zakázek.
Weby firem, e-shopů (ty možná nejvíc!) a stejně tak stovky webových služeb bude čekat přepracování, aby byly z těchto zařízení snadno ovladatelné. Žádná myš, žádná klávesnice, ale „všemi deseti nad obrazovkou“. Ono to sice nad dnešním webem verze 2010 taky nějak jde, ale přizpůsobte těm deseti prstům ovládací prvky a bude to úplně jiný zážitek. A obchodní úspěch.
Chcete-li ještě jeden trend, který je vzdálenější, tak posloužím: za pět let bude vaše dítě chodit do školy s malou brašničkou, ve které bude mít svačinu – a tablet.
Smartphony a v závěsu za nimi tablety se zasluhují o další velký trend, který si vyžaduje nadepsat větším písmem.
Appmarkety: revoluce v software
Celkem nenápadně to spustil Apple app store – obchod s aplikacemi pro své produkty. Co vypadalo jako logické pokračování politiky firmy Apple (držet vše pod svou střechou a kontrolou), dávající smysl jen a pouze pro ni, se stalo univerzálním řešením. Aplikační obchody s sebou přinášejí následující.
Konečně správná cena pro program: čtyřicet osm korun padesát haléřů. Na appstorech a appmarketech nejvíce frčí programy, které stojí pár šupů. Jsou malé, ale milé: svou (jednoduchou) funkci plní bezvadně, každý je hned pochopí, nevyžadují zakoupení třistastránkové příručky navíc. Na jeden klik je nejen pořídíte, ale současně i nainstalujete – všimněte si, že tam není žádné „Download“, ale rovnou „Install“. Výběr je obrovský, a hlasování, hvězdičkování a uživatelské recenzování pomáhá k správné, výrobcem vlastně neovlivněné volbě.
Jistě – i před app markety tu byly a jsou weby typu Slunečnice, kde se dá stahovat (někdy i kupovat) všechno možné. Ale app markety, které provozuje výrobce hardware, integrované s zařízením (Nokia, HTC..) přece jen nabízejí jakousi jinou eleganci.
A to, že i u velkých, značkových producentů je software za pár babek, upevňuje nový cenový standard (žádný „shareware/trialware/crippleware“ na různých webech třetích stran). Výsledek: software pro denní používání bude už navždy levný a přitom se na něm bude krásně vydělávat.
U tvorby software je krásně vidět změna podnikatelského stylu. Softwarová firma, pokud chtěla porazit ve světě, musela být v podstatě „korporací“, zakládající pobočky ve sto zemích, utrácející obrovské peníze za marketing – a prodávající drahý software. Dnes tvoří softwarovou firmu dva kluci v kterékoli zemi, a tato firma je úspěšnější než ta prvá, protože podstatný je return on investment, návratnost investice. V prvním případě investujete pět set miliónů a utržíte možná 550, v druhém jsou investice statisícové a výnosy miliónové.
S tím také souvisí, že widget porazil gadget. Čeština je zrádná, takže ještě jednou: widgetka porazila gedžitku. Před pár lety se prorokovalo, že svět zaplaví mraky chrastítek a blikátek, které budou propojeny s Internetem a budou v domácnosti dělat všechno, od vyhánění pavouků až po hlídání, zda se nepřipéká buchta. Byla to špatná úvaha, protože krámů máme všichni až po krk. Krabiček je naopak spíš méně než dříve: takový smartphone zastane úlohu mobilu, přehrávače hudby, přehrávače videa, digitálního fotoaparátu, budíku, GPS navigace a počítače, pokud po něm nežádáme příliš mnoho. Naopak na malé aplikace (widgety) jsme si zvykli a oblíbili je velmi snadno a rychle.
Za určitým neúspěchem gadgets stojí jednoduchá ekonomická úvaha. Jde o levné zařízení (stokoruny), produkované někde daleko na Východě a prodávané především online. Jenomže jak chcete prodávat zařízení s koncovou cenou 199 korun vč. DPH a dvojí až trojí logistikou? I kdyby byla jeho pořizovací cena 1 Kč – a mnohdy možná je – nevyděláte na tom.
Domácí trend: konečně pořádné online platby?
Česká republika v technologiích příliš nezaostává za podobně vyspělými zeměmi, nicméně jedno specifikum máme – velice malé rozšíření online plateb. Platby kartami, a ty jsou ještě nejrozšířenější, tvoří několik procent z celkového množství transakcí, a mikroplatby (desetikoruny) jsou stále znetvořeny systémem prémiových SMS, kde se platí operátorům krvavé výkupné. Letos by se ale mohlo začít blýskat na nové časy – i když to se tvrdí rok co rok nějakých deset let.
Na český trh online plateb se chystají dva velcí hráči: americký PayPal a dále systém PayU, pocházející z dílny Aukra, resp. jeho majitele. Můžete namítnout, že takových pay-něco systémů už tu byly mraky a všechny zmizely v propadlišti, a možná budete mít pravdu i u těchto dvou. PayPal (zatím přítomný spíš pasívně) je světový hráč, který se chystá na Česko tentokrát pořádně, a PayU má v zádech největší obchodní platformu u nás, kde navíc už nyní probíhají tři čtvrtiny plateb předem. A do třetice – na podzim se chystá aliance operátorů a čtyř bank pod názvem Mopetcz, která umožní platit mobilem v obchodech kamenných a jistě i internetových. Tento záměr zhodnotil s patřičnou jízlivostí Dan Dočekal a nemám k tomu co dodat kromě toho, že s ním tentokrát (výjimečně) souhlasím na sto procent. Ale i kravsky navržený projekt umí pokopnout trh dopředu, beru, že tohle je první iterace a že to nakonec v okamžiku spuštění může vypadat úplně jinak.
V čem je rozdíl mezi chystanými online platbami a všemi předchozími, které selhaly? Za prvé – malá důvěra v předchozí platební systémy, ze strany provozovatelů i zákazníků. Za druhé – byly to jen „pokusy“, bez seriózního, intenzivního marketingu a podpory. Za třetí – většina z nich prezentovala proprietární systémy („peněženka“, nutnost nabití atd.), zatímco jak PayPal, tak PayU jsou agregátory umožňující platit vlastně jakkoli. Za čtvrté, a to je velmi důležité – tyto systémy (s větší jistotou to mohu říci ale jen o PayU) budou usilovat o větší garanci vůči platícím než cokoli co je nyní k dispozici. Tedy, velmi zjednodušeně: nastane-li problém (jiné zboží než očekávané, poškozené, pozdě došlé atd.), pokud klient vše dobře zdokumentuje, vrátí mu peníze a řeší si to pak z pozice daleko větší síly s dodavatelem. Pokud se toto podaří (je to samozřejmě ze strany platebního agregátora nemalý zisk a nemalá práce, jemu přitom zůstane za nehty jen kousek procenta), myslím, že může být vyhráno.
A jeden netrend
O ničem se v loňském roce nehovořilo více než o „slevomatech“ (snad mohu použít toto slovo, však se taky kdysi říkalo xeroxovat místo kopírovat), systémech nabízející tzv. hromadné slevy. Serverů toto nabízejících bylo koncem roku prý už přes sto, ale číslo se zřejmě každým dnem mění. Slevomaty jsou čímkoli na škále mezi podvodem a skvělým marketingovým tahem; obvykle jde o vytvoření umělé ceníkové položky v nějaké službě (restaurace, vstupenka kamkoli..), výrazně oproti obdobným nabízeným službám navýšené, a pak slavnostně umístěné na některý ze slevomatů s obrovskou slevou.
Ale to je jedno – jako marketingová hra je to legální i legitimní, a lidé si hrát chtějí. Jen to skrývá jedno riziko, které se dle mého názoru začne brzy projevovat: hra se omrzí, zase tak báječná není. Slevomaty zřejmě budou ještě pár měsíců na vzestupné křivce, pak dojde k postupnému zamrzání těchto serverů (tj. budou „jakoby žít“, ale s nabídkou třeba měsíc-dva stejnou) a nakonec zbudou tři-čtyři hráči, kteří se sice budou slušně živit, ale v celém padesátimiliardovém koláči české e-komerce budou představovat drobeček spadlý pod stůl.
