Hlavní navigace

Vystoupal do rady ČTÚ. Naděje nebo beznaděj?

Patrick Zandl

Novinářova cesta z českých médií do hlubin české politiky nebývá vždy dlážděná. Jsou místa, kde bahna je po pás, jinde pečení holubi létají do úst. Co přát Ondřejovi Malému na cestu?

Doba čtení: 2 minuty

Když počátkem března ministr Kuba oznámil, že by rád zaplnil volné křeslo radního ČTÚ novinářem HN Ondřejem Malým, vypukla v elysejském paláci českých telekomunikací panika. Do kroužku, který věkovým průměrem jen mírně zaostává za papežskou kurií, přibude třicetiletý novinář, jehož oponenti a kontra-lobby ihned připomněli, že vlastně ani nemusí splňovat povinné pětileté kritérium služby v telekomunikacích, kdyby se událost nazřela správně.

Nakonec se zřejmě nazřela jinak. Vláda ve středu potvrdila jmenování Ondřeje Malého do ČTÚ a tím se automaticky Malý stal radním orgánu, který v posledních několika letech tepal na stránkách sice málo čteného, ale prestižního deníku v majetku uhlobarona. I to oponenti nezapomněli zdůraznit.

Pročetl jsem se zájmem řadu diskusí a článků na toto téma a přemýšlel, co Ondřejovi popřát na cestu do státní správy. 

Souhlasím s tím, že ministr Kuba vyřešil hned několik problémů jedním rozhodnutím. Umlčel kritika, jehož hlas zněl nepříjemně jasně. Uvedl v paniku trojici nejmenovaných operátorů, kteří těží z oligopolního českého telekomunikačního trhu, když poskytují předražené služby na podinvestované infrastruktuře. Připomněl Radě, že ministerská vůle je něco, co je třeba brát v potaz. Nahnul si sympatie odbornější veřejnosti za “odvážné rozhodnutí” jmenovat nestraníka a člověka mimo současný prokorupční proud. A nakonec nic neriskoval, protože Rada rozhoduje hlasováním a jeden hlas nezmůže mnoho. V řeči moderních telekomunikací ministr uhrál quadruple-play, a to prozatím na výbornou.

Lze si jen těžko představit, že Ondřej Malý nastupuje do Rady s otevřenou kapsou, cenovkou na čele a touhou trumfnout pražské kmotry v rychlosti odklánění, jak naznačují škarohlídi v diskusích. Na to je to člověk příliš přímý a čestný, dovolte mi soudit z osobní zkušenosti. Což bohužel už dnes mnoho neznamená (ani zkušenost, ani čest).

A tak moje přání bude směřovat ke svodům, které státní správa skýtá a na něž doplatili již jiní novináři a spisovatelé ve vrcholných sférách před Ondřejem.

Tak za prvé mu přeji, aby v sobě nenašel dostatek pochopení pro cizí potíže. To bude první, s čím se potká. S potížemi a lákadlem jejich pochopení. S mnohdy logicky znějícím vysvětlením, proč něco funguje tak, jak funguje a ne tak, jak by se logicky čekalo, že by fungovat mělo. S tím, že pochopit tyto potíže a akceptovat je mnohdy bývá jednodušší, než je odstraňovat, než s nimi bojovat. Protože to je ten stav, kam nás současná Rada dostala. 

EBF18_tip_v_clanku_obecny

Za druhé mu přeju, aby si dobře pročetl, na co připojuje svůj podpis nebo kam se jeho účast, byť v zastoupení, dostala. Mnoho schopných a nadějných skončilo svou kariéru právě proto, že jim někdo včas přistrčil k podpisu něco, co podpisovat neměli, aby se zapletli do něčeho, kde se zaplést nesměli – a to v momentě, kdy štourali pod krustičkou. Protože to je ten stav, kdy se s pláčem ze státní správy odchází. 

Za třetí mu přeji mnoho štěstí a pevné nervy. Protože to je ten stav, který bude potřebovat. 

Našli jste v článku chybu?