V kině Lucerna
O právě uplynulém víkendu se v Praze uskutečnil už osmý ročník WebExpa, konference pro tvůrce webů i webové podnikatele — tedy vývojáře a návrháře, marketéry i obchodníky.
Konferenci pořádá firma založená zvlášť k tomu účelu. Většinový podíl na ní, a to 80 %, si na jaře koupil Michal Illich; zakladatel Václav Stoupa se věnuje jiným záměrům a ponechal si jen 20 %.
Přípravu konference řídí už několik let Šárka Štrossová. Na závěr té letošní oznámila, že WebExpo 2016 se uskuteční 23.–24. září (napřesrok to bude pátek a sobota).
Na české poměry má WebExpo nebývalé rozměry: letos sestávalo z 80 vystoupení, z pěti workshopů a z doprovodného programu, například hackathonu nad API od České spořitelny, jednoho z partnerů konference.
V divadle ABC
WebExpo se proto opět konalo na několika místech souběžně, oproti loňsku jen blíže u sebe: v Paláci Lucerna, včetně Lucerna Music Baru, dále naproti ve Světozoru a v nedalekém divadle ABC.
Pořadatelé uvádějí, že WebExpo 2015 mělo na 1600 účastníků, tedy o dvě stě více než loni. Ovšem nebyli přítomni všichni pořád; odhaduji, že v neděli odpoledne se v sálech a v okolí nacházelo zhruba dvanáct set účastníků.
Ze všech přednášek zaznělo 35 v angličtině, ale pořadatelé zajistili tlumočení do sluchátek, jakkoli si sluchátka zapůjčili jen ojedinělí zájemci.
V ceně vstupného bylo možné posloužit si vody, kávy, popřípadě i Kofoly nebo džus, a k tomu drobného sladkého občerstvení; na místě jinak prodávalo jídlo několik firem, které se ve svém běžném podnikání zaměřují na objednávky z internetu.
Co jste nestihli, to najdete na internetu
Vybrat si mezi tolika vystoupeními bylo těžké, jakkoli se týkala několika oborů a zejména z úzce zaměřených, odborných přednášek pro vývojáře si nevývojář neodnese mnoho. Naštěstí se ve všech sálech natáčelo a zpracované videozáznamy časem přibudou do videoarchivu na webu WebExpa, kde zatím naleznete přednášky z ročníků minulých.
Ne sám obsah, nýbrž kontext je králem
Jednou z nejpodnětnějších připadla mi přednáška Noze Urbiny, poradce v oblasti obsahových strategií a marketingu. Na mnoha příkladech názorně vysvětlil, jak je důležité, aby se uživateli, tedy zákazníkovi nebo možnému zákazníkovi, zobrazovala správná míra obsahu vhodně vybraného pro danou chvíli a kontext, tedy souvislosti, ve kterých se uživatel nachází. Drtivá většina firem to zatím naprosto nedokáže. Vyžaduje to totiž rozebrat obsah na malé kousky a opatřit jej bohatými metadaty, jež v podstatě popisují, komu, proč, kdy a na kterém zařízení se má co zobrazit.
Předpokládá to tedy oddělit obsah od cílového média; mimo jiné získáte výhodu toho, že obsah udržujete jen jednou, a dále toho, že nemusíte předvídat všechna budoucí koncová zařízení, kanály doručení a kontexty. Prostě vždy vyberete k zobrazení právě to vhodné.
Obsah přednášky shrnuje kupříkladu tento Urbinův loňský článek. Další podněty naleznete na jeho blogu.
Kontextem se na WebExpu zabýval také Cennydd Bowles. Jeho názory na potřebu kontextu si můžete někdy o dlouhém večeru přelouskat na blogu.
Nejjednodušší není vždy nejpoužitelnější
Brandon Velestuk, nyní ředitel designu ve Slacku, přednesl jednu z nejzábavnějších přednášek na konferenci. Vyberme z ní poučku, že obsah má tak jako tak předcházet designu, nebo pak nejde o design, ale jen o zdobení. (Původně to vyslovil Jeffrey Zeldman.) Ve Slacku si prý proto zapověděli lorem ipsum.
Jinak se Brandon věnoval například zpracování chybových hlášek a jiné komunikace s uživatelem. Nabádal, že nejlepší uživatelské rozhraní je takové, které zodpovídá otázky dříve, než uživateli vůbec vytanou. Uživatel nemá být nucen hádat.
Brandon také vidí rozpor mezi jednoduchostí UI a jeho použitelností: příliš jednoduché uživatelské rozhraní možná neobsahuje vše, co v něm uživatel potřebuje.
Chybové hlášky nemají vyvolávat v běžném, neznalém uživateli pocity viny, zato jej mají navést k možnému řešení, nebo možná aspoň nabídnout náhradu.
Pohyb jako prostředek sdělení
Několik přednášek se zabývalo významem rozpohybování prvků v uživatelském rozhraní — nikoli animací samoúčelnou, jen protože ji technologie umožňuje, ale protože pohyb je velmi silný výrazový prostředek, lze jím uživateli často ozřejmit přirozeně a nenásilně více, než co by mu sdělilo deset šipek statických nebo sto slov nápovědy.
Cennydd Bowles míní, že zvládnutí animace co výrazového prostředku v UI stane se v příštích třech letech klíčovou dovedností designéra. O významu pohybu v designu spoluvytvořil podcast.
Dále připomíná, že i zvuk je „cennou surovinou“, které lze využít (zejména doprovodně, spolu s animací) například k potvrzení toho, že se zamýšlené stalo.
Lecjaké animace jde v posledních letech vytvořit i jen pomocí CSS. Vhodné postupy i technické nástrahy představil Tobias Ahlin. Něco najdete na jeho blogu. Doporučuje také tento přehled „náběhové“ a „výběhové“ funkce a dále využívání knihovny Animate Plus.
Bez obrazovky je sám prožitek uživatelským rozhraním
Avi Itzkovitch, nadšenec do internetu věcí, se pozastavuje nad těmi vizemi budoucnosti, které se soustředí především na všudypřítomné displeje. (Microsoft prostě nezapře, že „vyrábí okna“.)
Jenže spousta technologického pokroku směřuje k zařízením, která nebudou mít displej vůbec. (Budou kolem nás vytvářet inteligentní prostředí.) Avi říká, že pak se sama lidská zkušenost stává produktem a lidské chování uživatelským rozhraním.
Na nejjednodušší příklady jsme si dávno zvykli: na dveře, které se samy otevírají, nebo světla, která se sama rozsvěcují. Složitější technologie budou ovšem záviset na datech v kontextu.
Avi předpovídá i rozmach hlasového ovládání. Jako jeden ze současných příkladů zmíněných principů uvedl hudební přehrávač Cone (video na YouTube).
Jak udělat web tak, aby se brzy zobrazilo něco použitelného i na připojení pomalém nebo vypadávajícím, o tom mluvil Andy Hume. Totéž přednesl i na jaře na „jQuery UK“ (slajdy k přednášce).
Až budou z letošního WebExpa videa, doporučuji zhlédnout také vystoupení Víta Horkého, jenž poodkryl, jak propracovaným způsobem přistupují v Brand Embassy k obesílání a obvolávání možných zákazníků.
Poučný byl i panel „tří Martinů“ z Etnetery (Paličky, Pohla a Kačera), jichž se Karel Smutný vyptával, jakou zkušenost ve firmě získali s neobvyklým pokusem spočívajícím v tom, že si týmy samy rozdělují odměny. Shrnuto jednou větou: v týmech to odhalilo skryté problémy a pročistilo vzduch.
ČLÁNKY DO MAILU