Blogy, Facebook, Twitter a stará dobrá novinařina

Nová média a sociální sítě se těší mimořádné popularitě. Je proč - Facebook si připisuje půl miliónu nově registrovaných uživatelů denně. Zažívalo někdy v historii jakékoli médium takový vzrůst uživatelské, čtenářské obce? Možná ani ne Internet sám. Vzrůst popularity těchto médií a služeb pak vyvolává úvahy o tom, že se lidstvo mění, že přestává mít zájem o hluboké a důkladné informace či o těžkou kulturu vůbec a žije zkratkovitými povrchnostmi. Zkusím nabídnout trochu odlišný obrázek.

Pokud si vzpomínáte, před pár roky se blogování – které určitě také patří do této vlny – předpovídalo úžasná budoucnost jakožto zabijákovi tradiční žurnalistiky; později se toto tvrzení začalo rozšiřovat i na sociální sítě, neboť i na nich se šíří (jsou publikovány a čteny) zprávy tempem, které bere dech. Novinářům a vydavatelům médií bylo doporučeno, ať nechají své práce a jdou blogovat… Opakoval by dnes někdo tyto věty?

Nová média nepřinášejí nové zprávy

Podívejme se na průzkum ceněné americké společnosti Pew (nezisková a nekomerční, věrohodná analytická firma). Tentokrát se zaměřila na zkoumání, kde vznikají nové zprávy (nové informace), které jsou pak re-publikovány a opakovaně citovány ve stovkách dalších informačních zdrojů, a podrobila velice důkladnému zkoumání jednu americkou lokalitu (Baltimore a okolí) v časově omezeném období. Zjistila, že takzvaná nová média (blogy, Twitter atd.) přinesla novou, žurnalisticky dále využívanou informaci (tj. ne zprávy typu „okotila se nám kočka“) jen v 5 % případů – zcela dominantní v přinášení nových zpráv jsou média tradiční: tisk včetně svých websites 50 %, televize 25 %, odborná média 13 %, rozhlas 7 %.

Není možná špatné si pohledem do zpětného zrcátka rozkrýt, kde se mýtus o blogování coby „nové žurnalistice“ vzal. Pokud si vzpomínám, v době americké invaze do Iráku se začaly ven dostávat překvapivé a od oficiálních zpráv velmi odlišné informace právě z blogů, které psali jak místní obyvatelé, tak američtí vojáci. Podobně explozivní a nové informace se pak umí objevit u blogerů v dalších známých totalitních režimech, jako je Čína nebo Bělorusko. A je odmaskováno. Blogy (a další zdroje nových médií) přinášejí opravdu nové informace tam, kde je tradiční žurnalistika potlačena – to byl případ Iráku (zahraniční novináři byli pouze krmeni oficiální propagandou U.S. armády a po zemi byli armádou pouze voženi po pečlivě vybraných místech jako japonští turisté na guided tour v Praze) stejně jako je tomu u dalších nesvobodných režimů. Nebo třeba i u zemí, kde panuje mocná autocenzura – na krátkou dobu jí byla i Amerika právě v době okolo invaze, z oficiálních médií kapal patriotický sirup a nezatížený pohled na věc se dal najít na možná jen blozích.

Rozhodně netvrdím, že bloger (tweeter atd.) není schopen přinést jedinečnou novou informaci. Ale je to v podstatě amatér, který se živí něčím jiným a přijde se zásadní novinkou tehdy, když o ni náhodně zakopne a nádavkem dostane chuť se podělit – přirovnal bych to k nadšeneckým amatérům, kteří působí na poli vědy. (Amatér není nadávka – je to jen člověk, který se danou činností neživí, nemá ji jako profesi, tj. není profesionál. A nijak nezpochybňuji význam blogerů v oblasti analýzy a syntézy; to ale nemá se zpravodajstvím nic společného).

Myslím, že to z každodenní zkušenosti už koneckonců víme všichni – nová média prakticky nepřinášejí nové informace; jsou schopna ale již jinde vytvořené informace přinést takovou formou, která se nám lépe konzumuje než ta tradiční.

Krátké a bezobsažné tlachání tu bylo vždycky

Nad Twitterem se mnozí „staromilci“, milovníci šestisetstránkových próz a tříhodinových art filmů (hlásím se mezi ně) už děsí. Jak je možné, že tohle má takovou popularitu? To je přímo symbol úpadku, kam se to lidstvo řítí!

Opět nabídnu jiný portrét. Prodej filmů pro náročného diváka přes Internet rok od roku trhá rekordy. Kina v USA měla loni rekordní tržbu. Počet nově vydaných knižních titulů na planetě rok od roku roste. Vážná hudba spolehlivě plní největší sály na světě. V ČR funguje (rok 2008) 133 divadel – nejvíce v historii státu. Kde je ten úpadek staré kultury?

Obrovský vzrůst popularity „povrchního“ Twitteru či Facebooku má totiž jednu prostinkou příčinu: tyto služby jsou nové, dříve tu nebyly. Pokud by s námi byl Twitter sto let a najednou se na něj přesunula půlka lidstva a místo normální komunikace začala tweetovat, cosi by to znamenalo. Twitter, Facebook – a klidně ještě připočtěme SMS – jsou pouze technicky nové kanály ve sdělování zkratkovitých a banálních informací. Myslíte si, že zatímco včera trávili čas čtením Bílé velryby v originále, dnes tweetují prkotiny? Kdepak. Včera se small talk odehrával v hospodách a u kadeřnice, dnes za obrazovkou počítače. A je jenom víc vidět, protože se na rozdíl od hospodských tlachů dá dobře měřit.

A i když nejsem společenský vědec, nepozdávají se mně moc názory sociologů o „odcizování“ vlivem Internetu. Mám mnoho přátel po celé ČR i mimo ni a fyzicky se nemůžeme často stýkat, protože jsme daleko – net je možností, jak se obden na dálku pozdravit, připomenout se navzájem. Facebook mně objevil desítky bývalých přátel a známých, na které jsem ztratil kontakt – díky němu jsme se „našli“ a s pár následně i viděli. Internetové odcizení má zkrátka své temné i světlé stránky. Mám ale pocit, že sociologové se strefují jen do té jedné barvy.

Opravdu se svět mění?

Teorie, jak moc se člověk vlivem Internetu mění, se dobře čtou a jsou atraktivní, vzbuzují dojem pokroku, pozitivních změn, a svádějí k bořitelským předpovědím. Často nejenom předpovídají, ale i „vidí“ a popisují realitu, jak ji vidět chtějí…

Změna zde určitě je. Spočívá ale především v tom, že se mění „kanály“: od papíru a od televize k Internetu. Mění se zcela forma, obal – samotný obsah se mění také, ale podstatně méně. Tak jako dříve se vyrábí a sleduje tok hlavních zpráv; tak jako dříve existují seriózní zdroje a bulvár, tak jako dříve existují zájmová média (odborná, lifestylová atd.). Noviny na Internetu jsou obohacenou („enhanced“) verzí novin na papíře, ale ne nějak přelomově. Časopis pro ženy na Internetu je opět jen mírně obohacenou verzí časopisu pro ženy na papíře. Užití těchto zdrojů bude pasivní – interaktivita uživatelů se přeceňuje; interaktivitou není to, že uživatel klikne na nadpis článku, aby si jej přečetl, protože pak je interaktivní i čtení novin (čtenář musí obracet stránky). Klikání na ankety typu „Líbí se vám nová Susan Boyle, hlasuj ano/ne“ je interaktivita, která nestojí za řeč.

Zásadní informační zdroje – tedy nové zprávy, ale vůbec i nejčtenější média – budou i nadále vytvářeny profesionály (vydavateli). Self-publishing, ať už jsou to blogy, amatérská videa postovaná na Youtube, diskusní fóra atd. se nestane hlavním proudem, ale bude jej obohacovat. Bude vždy nesmírně početný, a v některých oborech i velice vlivný, zejména v technologické branži.

Z pohledu podnikání bude self-publishing velmi málo důležitý – chybí zde zejména obchodní a marketingové zázemí komerční společnosti, často i nezbytná kritická masa uživatelů, takže self-publishing bude sbírat drobky ze stolu, který navíc prostírá Google.

Jistěže se změní poměry na trhu. Mediálním domem se klidně stane velký portál. Mediálním domem se klidně stane blog – takový HuffingtonPost začal jako blog paní Huffingtonové, která se doma nudila, dnes jen zveřejněný seznam zaměstnanců čítá sto jmen. To je ale pramálo podstatné – je úplně jedno, jestli dané médium patří pánovi X nebo dámě Y, tím nechť se zabývají investiční bankéři. Podstatné je, že veleúspěšný blog nezůstane veleúspěšným blogem, ale přirozeným vývojem zmutuje do standardních internetových no­vin.

Situaci víceméně pasivního sledování Internetu podle mého názoru ještě posílí elektronické čtečky a jim podobné přístroje. Komerční logika (dohody „velkých s velkými“) povede k tomu, že na čtečky budou k dispozici balíky předplatných médií od velkých vydavatelů, a vzhledem k povaze čtečky (není to počítač s klávesnicí a myší) bude zde pasivní čtení a sledování ještě častější než dnes u webu. Přechod od papírové verze novin a časopisu k digitální ve čtečce se dá nejpřesněji přirovnat k přechodu od černé gramodesky posvátně pokládané na talíř gramofonu k discmanovi či MP3-manovi na přezce opasku při joggingu nebo běžkování. Tedy nic než změna obalu.

Tradiční mediální svět (tzv. „velcí vydavatelé“) mají ekonomické problémy a odvozuje se od toho, že jejich svět se chýlí ke konci. Je to klamný dojem. Jejich problémy mají tři příčiny:

Content

  • bylo jich jednoduše příliš mnoho, těžili ze zlatých časů ekonomiky a štědrých peněz inzerentů. Duplicita – či spíše multiplicita – obsahu byla a je stále ještě nesmyslně vysoká.
  • Ekonomická krize brutálně řízla do marketingových nákladů; i kdyby vůbec neexistoval Internet, šli by mnozí do kolen. To se nyní začne drobně zlepšovat.
  • Internet samozřejmě nutí tyto obvykle dosti zkostnatělé společnosti změnit mnoho na jejich podnikání. V začátcích jim to nešlo vůbec, teď se to lepší. (V začátcích bylo pár novinářů vyhozeno z práce za to, že si vedli blog. Dnes mají v pracovních smlouvách, že si blog vést musí). Pořád nevědí, jestli své zdroje zpoplatnit nebo ne; internetoví nerdové se jejich metodám pokus-omyl smějí, ale oni sami nepostupují jinak.

Všechny tyto příčiny jsou řešitelné, i když se neobejdou bez obětí. Příliš přesycený trh se pročistí. Krize zahubí ty nejslabší a nejhůře podnikající. Zkostnatělost zamíchá kostkami – objeví se noví hráči, kteří ale brzy přijmou pravidla hry, nezmění si trh podle svého (viz zmíněný Huffington Post).

Nechci vůbec tvrdit, že se nic nemění. Nová média přinesla fantastické možnosti seberealizace, které jsou využívány silně aktivními lidmi. Nová média nutí vydavatelské společnosti k daleko větší komunikaci se svými zákazníky (čtenáři), k hledání nových forem interaktivity, a to všechno je ku prospěchu věci. Pokud ale vydavatelské společnosti uchopí věc správně – a myslím si, že se jim to prostřednictvím metody pokus-omyl nakonec povede – jejich význam i síla nebude o nic menší než před érou nových médií.

Anketa

Myslíte si, že moderní formy zpravodajství a komunikace (internet, blogy, mikroblogy) přece jen mohou časem vytlačit ty klasické?

18 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 12. 2. 2010 14:17
Zasílat nově přidané názory e-mailem

Školení e-mail marketingu

  •  
    Jak získat e-mailové kontakty
  • Jak udělat e-mailing více relevantní
  • Jak zavést automatizované kampaně

Detailní informace o školení e-mailingu »