Jaký výkon vyzařuje mobilní základnová stanice na střeše budovy a jaká je hustota elektromagentického záření na úrovni chodníku? U jednoho z 5G vysílačů, které v Praze na začátku července spustil operátor O2, proběhla ukázka měření spektrálním analyzérem. Výsledky pro přítomné novináře komentoval profesor Jan Vrba z katedry elektromagnetického pole na pražském ČVUT.
Profesor Jan Vrba a spektrální analyzátor
Měřící přístroj zapůjčila firma CETIN, která pro O2 staví sítě. Jde o model SRM-3006 firmy Narda. Skládá se ze samotné měřící jednotky a izotropní antény, která je umístěna na nástavci, aby měřák neovlivňoval výsledky měření.
Analyzátor stojí nejprve na střeše a od antén pro 2G, 3G, 4G a 5G signál jej dělí přibližně 3 metry. Na displeji je vidět souvislá základnová křivka šumu z okolního prostředí, a z ní vystupují vrcholky na frekvencích používaných v mobilních sítích O2 v tomto místě: 800, 900, 1800, 2100 a 3700 MHz.
Naměřený výkon se pohybuje do 100 mW/m2, což je hluboko pod hygienickým limitem 10 W/m2, který platí pro frekvenci 3700 MHz, na níž běží současné non-standalone 5G síť O2, komentuje naměřené hodnoty Vrba. Když není zataženo, září Slunce na povrch Země výkonem kolem 1000 W/m2 (celkově, na všech frekvencích, ne pouze v pásmech, která se používají pro mobilní sítě – pozn. redakce), doplňuje pro srovnání.
Dále čtěte: Lukáš Jelínek (SZÚ): Mobilní sítě neškodí zdraví. Držíme je „na uzdě“ expozičními limity
Vyvrací také kolující fámy o možných netermických dopadech mobilních sítí na lidské zdraví. „Diskuse o netepelných účincích elektromagnetických polí trvá padesát, šedesát, možná sedmdesát let. Bylo vysloveno mnoho hypotéz, zatím žádná z nich nebyla potvrzena. Je zcela evidentně jasné, že frekvence, o kterých mluvíme, spadají do tzv. neionizujícího elektromagentického záření. Energie fotonů pro tyto frekvence je tak nízká, že nemohou způsobit poškození buněk nebo DNA tak, jak to třeba známe z určitých pásem ionizujího elektromagentického záření. Toto záření není radioaktivní, je neionizující, nemůže ionizovat prostředí, ani živou hmotu,“ vysvětluje.
Měření se pak přesouvá na chodník pod budouvou, tedy do prostředí, ve kterém se s mobilním signálem potkává většina z nás. Měřák stojí v místě, kde je na antény na střeše trochu vidět, ale signál se k němu dostává spíš odrazem. Na křivce na displeji nejsou výkony antén v podstatě rozeznat od šumu. Naměřené hodnoty se pohybují v řádu mikrowattů na metr čtvereční (µW). Mobilní telefony se i přes slabý signál dokáží k síti připojit.
U hygienických limitů se ještě zastavíme. Pracovníci operátorů, kteří u antén pracují, je totiž mají vyšší a přísněji sledované než běžní lidé. Jde o 50 W/m2, říká Vrba s tím, že zaměstnanci musí chodit na pravidelné lékařské prohlídky. „Podle mě jde o princip určité opatrnosti. A jde v podstatě i o možnost zachytit, kdyby nějaké vlivy existovaly. Zatím ale z dat lidí, kteří takto chodí častěji na prohlídky, nevykrystalizovaly žádné údaje o tom, že by elektromagnetická pole – pokud jsou udržována v předepsaných limitech – měla nějaké škodlivé účinky,“ dodává.
