Nedávno skončený rok 2003 přinesl řadu zajímavých událostí a trendů, a mezi nimi i vrcholící boj za dostupnost Internetu s čistě paušálním zpoplatněním pro nejširší masy uživatelů. Tento boj, započatý již podstatně dříve, nakonec v loňském roce skutečně vyvrcholil, a to, zač bojoval, se nakonec přeci jen objevilo – byť úplně jinde, než se čekalo, v jiné podobě, a zřejmě i s menší přímou vazbou na zmíněný „boj“. Pozornější čtenář jistě už tuší, co tím mám na mysli: že celou dobu se bojovalo za paušál na dial-upu, ale ten se vybojovat nepodařilo. Místo něj se však dostavil paušál mobilní, skrze GPRS přenosy v mobilních sítích GSM – dnes již nabízený dvěma vzájemně si konkurujícími mobilními operátory.
Je samozřejmě otázkou, zda lze považovat obě varianty (dial-up a mobilní) za vzájemně záměnné, resp. alternativní. Možná je to ale spíše o psychologii a konvencích v myšlení, pro které mě napadá následující příměr: je to jako s velkoměstem, které dlouhé roky budovalo svou pozemní (a podzemní) dopravní infrastrukturu – silnice, tramvajové tratě, metro atd. Investovalo se do toho opravdu hodně peněz a všichni intuitivně čekali, že městská hromadná doprava bude řešena právě touto cestou. Nakonec se ale objevil někdo jiný, komu stačilo zainvestovat podstatně menší peníze, spustit vzdušnou dopravu (třeba helikoptérami) a vyjít cestujícím vstříc – nabídnout lidem zajímavější podmínky, než jaké je ochoten a schopen jim nabídnout „pozemní“ dopravní podnik. A tak lidé stále více létají kam a kdy potřebují, využívají k tomu paušální síťové jízdenky (či spíše letenky), a vzájemně si konkurující letečtí dopravci se dokonce předhánějí v tom, kdo zákazníkům nabídne zajímavější podmínky a přetáhne je na svou stranu. Pozemní dopravce mezitím stále soustřeďuje svou pozornost na předcházení dopravním zácpám a pláče nad dosud nesplacenými investicemi…
Je chyba v samotném Telecomu?
Když už jsem u těch příměrů a konvencí v myšlení, nedá mi to nevzpomenout slavný výrok bývalého generálního ředitele Českého Telecomu Přemysla Klímy. Ten se počátkem roku 2002 vyznal z toho, že má problémy s akceptováním samotné podstaty čistě paušálního zpoplatnění:
V diskusi nad postupným ‚balancováním‘ měsíčních paušálů a hovorného jsem se zeptal pana Klímy, zda celý proces nepovede k tomu, že uživatelé budou platit určitý paušál a hovorné klesne limitně na nulu tak, aby aspoň místní hovory byly zdarma, resp. zahrnuté v měsíčním paušálu.
Tentokráte se ale odpověď nenesla v tom duchu, že by to síť Telecomu neunesla. Pan Klíma se vyznal z toho, že má problém s akceptováním takovéto představy (něčeho ‚zadarmo‘ v neomezeném množství), a doslova řekl, že mu to ‚není filosoficky jasné‘. Použil dokonce příměr s volnou jízdenkou na vlak a s tím, že lidé by si vzájemně záviděli, že jeden toho využívá více a druhý méně.
Zajímavé je, že ještě za ředitelování Přemysla Klímy dokázal Český Telecom nabídnout veřejné správě službu hlasové VPN s paušálním zpoplatněním (350 korun měsíčně bez DPH), které v sobě již zahrnuje „neomezené množství hovorů“ v rámci VPN. Ostatní hovory, mimo VPN, jsou zpoplatněny standardně, a stanice zapojená do VPN veřejné správy (což může být třeba i bytová stanice) je stále dostupná „zvenku“ i pod svým původním telefonním číslem (viz podrobnější specifikace služby). Jde tedy o analogický druh služby (hlasové VPN s hovory za nula korun v rámci VPN), jaký dnes poskytují mobilní operátoři všem svým firemním zákazníkům.
Fórum pro dial-up k paušálu nevedlo
Zpět ale k otázce internetového dial-upu za paušál. Čtenáři Lupy si jistě vzpomenou, že v minulém roce jednalo Fórum pro vytáčený přístup k síti Internet (vlastně už od listopadu 2002). Absolvoval jsem toto jednání celé (na straně platformy ZUI), stálo mě to opravdu hodně času, a z dnešního pohledu musím bohužel konstatovat, že to žádný faktický výsledek nepřineslo. Spíše to byl takový pokus: počkáme, co kdyby se něco urodilo samo. Co kdyby se jednající strany na něčem dohodly a pak to také dodržely a naplnily? Ale to se nestalo…
Pravda, výstupem byly určité materiály, které říkaly, co a jak by se dalo udělat, jaké nové modely připojení by se daly zavést – ale Český Telecom se s nimi neztotožnil zejména v tom bodě, který byl pro uživatele nejpodstatnější: v možnosti zavedení paušálního zpoplatnění na rozhraní mezi operátory (režimu FRIACO), které by následně umožnilo i paušální zpoplatnění koncových zákazníků. Pevně hájil a uhájil své stanovisko, že jeho síť není na paušální způsob zpoplatnění koncových uživatelů dimenzována (a pokud by se to mělo změnit, vyžadovalo by to prý obrovské investice).
Zajímavé ale je, že zmíněné Fórum nebylo jen o „čistém“ paušálu, ale také o dalších modelech – o intervalových paušálech a o časových kreditech. Ani zde však k žádnému průlomu nedošlo. Výstupní dokumenty Fóra mohl Český Telecom využít k tomu, aby podle nich připravil a publikoval referenční nabídku nových modelů charakteru intervalových paušálů a časových kreditů. Dosud tak ale neučinil. Někteří operátoři podali k Českému Telecomu nové žádosti o propojení, navazující na výsledky Fóra, ale není mi známo, že by některou z nich Český Telecom akceptoval. Dnes tak nejspíše leží na stole regulátorovi jako spory k vyřešení.
Faktické změny?
Jedním z mála praktických výsledků předlouhého jednání Fóra tak bylo nakonec to, že regulátor přeci jen zrušil to, co Českému Telecomu vadilo na celém internetovém dial-upu nejvíce: to, že operátorům musí platit z každé provolané minuty určitou minimální částku (40 haléřů ve špičce, resp. 15 haléřů mimo špičku). Příslušné rozhodnutí je ale formulováno tak, že „staré podmínky“ zůstávají v platnosti do té doby, než se strany dohodnou na nových – a to se dosud nestalo. Český Telecom sice ihned nabídl svým konkurentům, že jim bude platit podstatně méně, ale ti to celkem pochopitelně odmítli.
K žádné zásadnější změně v oblasti dial-upu nedošlo ani těsně před koncem roku 2003, když Český Telecom představil své nové (neregulované) cenové programy. Jedinou novinkou bylo zavedení dvou nových tarifů s kreditem, který kombinuje volné minuty pro hlas a dial-up (Telefon a Internet 90+300, Telefon a Internet 180+660). To narazilo na drobný technický problém s rozhodnutím regulátora č. 02/2002 z 1. října 2002, které po tehdejším extempore s Internetem Plus zafixovalo jak ceny, tak i strukturu služeb internetového dial-upu v podání Českého Telecomu. Tím fakticky zakazovalo, aby České Telecom zavedl zmíněné tarify Telefon a Internet (jako služby se starými cenami, ale s novou strukturou). Těsně před koncem roku 2003 ale regulátor toto „fixující“ rozhodnutí zrušil, takže zavedení nových tarifů k 1. lednu 2004 už nestálo nic v cestě.
Je ještě prostor?
Celá problematika internetového dial-upu však zůstává stále nevyřešena a bez zásadnějších změn oproti předchozímu roku (i roku 2002). K určitým drobným změnám došlo jen u čistě minutového zpoplatnění přes volbu operátora, a spíše kosmeticky i skrze nové tarify Telefon a Internet. V oblasti časových kreditů či intervalových paušálů však stále nic, o neměřeném paušálu raději ani nemluvě.
Přitom prostor pro dohodu mezi Českým Telecomem a operátory je podle mého názoru nyní otevřen více, než byl dříve – zejména díky „zrušujícímu“ rozhodnutí 04/PROP/2003, které „podmínečně“ odstranilo předchozí minimální terminační poplatky a otevřelo i cestu pro nové stanovení originačních poplatků pro dial-up. Toto rozhodnutí se ale fakticky týká jen čistě minutového zpoplatnění. K časovým kreditům (nabídkám typu X hodin za Y korun) se staví tak, že říká, že cena za terminaci má být odvozena od minutové ceny.
Nový prvek?
Ohledně intervalových paušálů, realizovaných na originačním principu, se zmíněné rozhodnutí regulátora (04/PROP/2003) odkazuje na budoucí samostatné rozhodnutí:
Cena za originaci pro modely intervalového paušálu bude stanovena ve zvláštním cenovém rozhodnutí.
Toto zvláštní cenové rozhodnutí ale dosud nebylo vydáno. Jedním z možných důvodů je i to, že takovéto rozhodnutí by fakticky znamenalo uložit Českému Telecomu určitou formu paušálního zpoplatnění na rozhraní mezi operátory, neboli určitou variantu režimu FRIACO. Regulátor ovšem nemá možnost nařídit Českému Telecomu, aby zavedl novou službu, jakou Český Telecom sám nenabízí, resp. neposkytuje (samozřejmě kromě případu, kdy k tomu má oporu zákona, což v daném okamžiku nemá). Například i ve Velké Británii přikázal tamní Oftel inkumbentovi nabízet FRIACO až poté, co inkumbent sám zavedl neměřený paušál pro své koncové zákazníky. Nejspíše i proto se Český Telecom brání zavedení skutečně paušálního dial-upu, jak jen může – protože pokud by tak učinil, mohli by operátoři okamžitě požadovat stejnou možnost.
Nyní, v souvislosti s přechodem Eurotelu plně do vlastnictví Českého Telecomu (ke konci listopadu 2003), se ale situace poněkud změnila: služba Eurotel Data Nonstop, kterou fakticky poskytuje mobilní operátor Eurotel, se nyní formálně stává službou Českého Telecomu, coby plného vlastníka Eurotelu. Ze strany operátorů jsem již zaznamenal záměr opřít o tuto skutečnost svůj požadavek na to, aby i oni měli stejnou možnost: nabízet koncovým zákazníkům přístup k Internetu za paušál.
Osobně ale nevidím šanci na prosazení tohoto požadavku jako příliš reálnou.
Má to ještě smysl?
Zajímavou otázkou samozřejmě je, do jaké míry je v současné situaci v České republice ještě dial-up perspektivní. Konkrétní čísla o počtu uživatelů dial-upu a mobilního připojení nemám k dispozici, ale trendy jsou vcelku zřejmé: využití dial-upu v síti Českého Telecomu za třetí kvartál 2003 (v provolaných minutách) klesalo – a i kdyby výsledky za čtvrtý kvartál byly příznivější, žádný raketový nárůst to určitě nebude. Ostatně, proč také? Kdo a jak motivuje uživatele, aby více využívali právě dial-up, místo toho, aby se poohlíželi po jiných alternativách? Naopak mobilní přístup k Internetu zažívá v poslední době doslovný boom. Jak v nedávných dnech zmínil generální ředitel Eurotelu Terrence Waleski v článku Hospodářských novin:
V prosinci přibývalo Eurotelu každý den kolem 500 nových zákazníků služby Data Nonstop.
K tomu si musíme připočítat ještě zákazníky, které získal na analogickou nabídku T-Mobile – a pak to můžeme srovnat třeba i s nárůstem počtu nových ADSL přípojek: nikoli (více jak) 500 denně, ani slibovaných 500 za týden, ale spíše 500 za měsíc!!
Důležitý bude také faktor ceny: dnes se paušálně zpoplatněné mobilní připojení dostalo na hranici 650 korun (bez DPH). Pravda, je to dočasné opatření v rámci marketingové akce (do 30. června 2004), a může to tedy zase stoupnout. Ale zájemci o připojení na současné marketingové akce mobilních operátorů očividně reagují masově (viz oněch 500 nových zákazníků každý den jen u Eurotelu), a tak by se dial-up musel opravdu snažit, aby je nalákal zase zpátky. Když už je absolutně bez šancí s mobilitou a moc prostoru mu nezbývá ani v ceně, mohl by bodovat alespoň v poskytované propustnosti (rovnoměrnější než u GPRS).
Ale to by se muselo stát něco opravdu zásadního. To by se musel současný „pozemní dopravce“ pořádně chytit za hlavu, přestat hlídat své stále liduprázdnější ulice před stále teoretičtějším nebezpečím zácpy, a začít naopak přesvědčovat „již ulétlé“ zákazníky k návratu „na zem“. Pravda, také by se mohl pokusit uzavřít vzdušný prostor nad městem – ale o to by mohl snažit jen vůči leteckým přepravcům v jeho vlastních barvách, nikoli vůči těm v barvách konkurence…
