Ty tam jsou doby, kdy na českém trhu pevné telefonie bojovali o zákazníka různí poskytovatelé tzv. volby a předvolby operátora (služby CS a CPS). Mnohdy i dosti nevybíravě. Nebo kdy se lidé připojovali k Internetu ještě přes modem a pevnou linku, skrze tzv. vytáčený Internet (dial-up). I ten totiž mohl být realizován přes volbu operátora.
Obě tyto služby, dnes již prakticky neznámé (i když asi stále dostupné), měly jedno společné: jejich výhodnost stála a padala s cenou za tzv. originaci v pevné síti. Neboli s náklady na to, že váš hovor bude začínat (tzv. originovat) v pevné síti tehdejšího Českého Telecomu. Protože pokud jste si vybrali některého z alternativních operátorů, který vám poskytoval své služby skrze volbu či předvolbu operátora, musel on platit Telecomu za originaci vašeho hovoru v jeho síti. Samozřejmě z vašich peněz, které od vás inkasoval za hovorné.
Takže velmi záleželo na tom, kolik takováto originace stála. A to zase záviselo na tom, co řekl regulátor, neboli ČTÚ. Samozřejmě nikoli „jen tak“, jak ho napadne, ale na základě postupů, které mu předepisuje zákon. Do roku 2005 to byl zákon č. 150/2000 Sb. (o telekomunikacích), podle kterého ČTÚ vydával svá cenová rozhodnutí. Pak nastoupil zákon č. 127/2005 Sb. (o elektronických komunikacích), a ten přikázal regulátorovi provádět nejprve podrobné analýzy tzv. relevantních trhů – a pouze v případě, kdy takováto analýza (na příslušné relevantním trhu) zjistí nedostatek konkurence, může regulátor nařídit tzv. nápravná opatření (včetně maximálních cen) tomu, kdo má na trhu dominantní postavení (zjednodušeně řečeno).
Nápravná opatření
Už první analýza relevantního trhu „s původem volání (originací) ve veřejné telefonní síti v pevném místě“ dopadla v roce 2006 podle všeobecného očekávání: zjistila, že tehdejší ČESKÝ TELECOM má na trhu dominantní postavení (formálně: je podnikem s významnou tržní silou), a trh celkově nespěje k nástupu konkurence. A tak regulátor mohl Telecomu nařídit i maximální ceny, které si může účtovat za originaci. A to v členění jak podle doby špičky či mimo špičku, tak i podle toho, zda k propojení s alternativním operátorem dochází na tzv. místní ústředně, nebo na ústředně tranzitní.
Prakticky stejně dopadla další analýza v roce 2009, když dospěla ke stejnému závěru. Nepomohlo ani přečíslování relevantních trhů (z trhu č. 8 se stal trh č. 2) ani přejmenování ČESKÉHO TELECOMu na Telefóniku O2 Czech Republic: i ona stále měla významnou tržní sílu, a regulátor jí napařil stejná nápravná opatření jako podle první analýzy, včetně direktivního stanovení maximálních cen, které si může účtovat za originaci ve své pevné síti.
No a nyní, v roce 2013, se situace opakuje: ČTÚ dokončil novou, v pořadí již třetí analýzu relevantního trhu s původem volání (originaci) v pevné síti, a její návrh zveřejnil k diskusi, k uplatnění připomínek. Již letmým srovnáním s předchozí analýzou pak lze zjistit, že celkové závěry jsou stejné, a shodují se snad doslovně:
Na základě analýzy Úřad konstatuje, že relevantní trh není efektivně konkurenčním trhem, neboť na něm působí podnik s významnou tržní silou a nápravná opatření vnitrostátního práva nebo práva Evropské unie v oblasti hospodářské soutěže nepostačují k řešení daného problému.
Oním podnikem není opět nikdo jiný než Telefónica, nyní již jen Telefónica Czech Republic (bez onoho „O2“).
Významná tržní pozice
Detailnějším pohled však lze zjistit, že něco se přeci jen změnilo. Jednak že služba originace (poskytovaná na velkoobchodní úrovni) je stále ještě aktuální, protože kromě CS/CPS slouží i dalším službám, mezi které patří například volání na barevné linky, volací karty, volání na účet volaného atd. Ale hlavně: originace v pevné síti Telefóniky má stále větší konkurenci. Zejména od nejrůznějších služeb na bázi VoIP technologií, které si originaci hovorů zajišťují samy, po datové síti s protokolem IP (ne nutně po veřejném Internetu).
Celkově tak „míra dominance“ Telefóniky na trhu s originací v pevných sítích poklesla, a podíl ostatních poskytovatelů naopak vzrostl – ale nikoli natolik, aby Telefónica přišla o svou „významnou tržní pozici“ a regulátor mohl celkově konstatovat něco jiného, než co konstatoval v předchozích analýzách.
Ostatně, posuďte sami, podle následujících obrázků, které ukazují, jak se v čase měnily podíly Telefóniky a ostatních operátorů na trhu pevné originace, podle různých kritérií.
Co se dost možná změní, byť asi také jen „kvantitativně“ a nikoli „kvalitativně“, jsou regulátorem stanovené maximální ceny za originaci. Tipuji, že ty nové budou o něco nižší než ty dosavadní – ale na jejich stanovení si ještě musíme počkat. Nejprve musí proběhnout standardní procedura s veřejnou diskusí a připomínkováním analýzy, její notifikace do Bruselu atd.
