V nedávném článku o využití blogů v sektoru public relations jsem nastínil, jakým směrem se může blogosféra v budoucnu vyvíjet, pokud firmy přijdou blogům na chuť a pochopí jejich kouzlo. Má následná pře s nejmenovaným představitelem Seznamu o to, zda lze pro téma článku vzorový zápisník Iva Lukačoviče označit za PR blog (jak jsem v textu učinil), nebo zda tento název už má patentovaný „pravý“ PR blog Seznamu, budiž důkazem zajímavosti a prokletím tématiky zároveň – kategorizovat online média je složité obecně, nemluvě o blozích.
Neuchopitelnost a praktická nemožnost definovatelnosti blogů však nedělá problémy jen firmám, které chtějí oslovit veřejnost, ale také klasickým médiím. Tím tento miniseriál o šikovném využívání blogů může pokračovat.
Dřívější diskuse polemizující o tom, zda se blogy nestanou hrobaři tradičních médií, jsou už – zdá se – překonané. Ve Spojených státech mají sice významné postavení některé politické blogy, kterým se daří hlasitě prezentovat hlas určité (politické) skupiny, podobného věhlasu a občanského významu ale v našich končinách blogy nedosahují. Přesto jsou pro noviny zajímavé – zástupy lidí píšících zadarmo o minoritních tématech, na která se v mediálním mainstreamu nedostává, to může být editorův sen, jak se pro Lupu vyslovil Tomáš Bella ze slovenského deníku SME, který svou blogovací platformu otevřel čtenářům.
Na blogerský projekt slovenského deníku SME zatím žádné české médium nenavázalo, pomineme-li na chvíli naše ctěné blogy, bloger(k)y na Lupě a Deníčky redaktorů ČT 24, které s „blogy“ koketuje snad jakožto jediné celostátní masové médium.
Lidové noviny se ovšem před pár měsíci pustily do ojedinělé akce, ve které chtěl list vytěžit z fenoménu blogů trochu té slávy. V dubnu proto vznikla soutěž BigBloger. Některé její výsledky jsou ale neslané nemastné.
BigBloger – tak trochu jiná reality show
Jaký byl princip soutěže, jež názvem podezřele připomíná známé reality show? Lidové noviny vyhlásily soutěž pro pisálky, které nechali po několik týdnů blogovat na svém serveru. Nedaly ale příležitost všem – z téměř dvou set přihlášených redakce novin vybrala 15 finalistů (je fér podotknout, že přihlášku do soutěže poslal pro zajímavost i autor tohoto článku, ale vybrán nebyl). Už po týdnu soutěžících ale bylo o čtyři méně – na základě reputace (záleželo na čtenosti, počtu článků a diskusí) účastníci postupně vypadávali. Ten nejlepší, respektive ten, kdo vydržel nejdéle, se stal majitelem notebooku.
Naším hlavním cílem bylo najít alespoň několik dobrých a zajímavých blogerů a ukázat čtenářům, že se mohou podílet na tvorbě Lidovek.cz. A to se podařilo,
říká Štěpán Horn, vedoucí Lidovek.cz.
Čtenáři Lidovek dostali příležitost číst deník bezdomovce, mámy od sedmi dětí, ženatého evangelického faráře, vozíčkářky, studentky z Francie, myslivce a dalších autorů majících různé sociální postavení a role. Osobně jsem se těšil na blog anonymního politika (také proto, že blogům politici zatím nevěnují pozornost), jenže skončil dříve, než začal, protože za 24 hodin nenapsal ani jeden článek.
Problém první, čtenost
Opravdu velké čtenosti obvykle dosahují jen blogy pravidelně nabízející kvalitní obsah. Blogy, které si pod křídla vezmou velké mediální servery, mají o zájem čtenářů postaráno hned od začátku. Počet čtenářů BigBlogera ale nedosahoval enormních výšin. Celý průběh soutěže prý sledovalo přes 60 tisíc čtenářů; týdně to bylo asi šest tisíc čtenářů. Návštěvnost rostla s jednotlivými koly, finálový týden sledovalo deset tisíc návštěvníků (UV, data dle NetMonitor/Gemius).
Čtenost jsme očekávali o něco vyšší,
přiznává Štěpán Horn. Spokojeni ale rozhodně jsme, BigBloger přilákal k Lidovkám.cz nové čtenáře.
Problém druhý, nevraživost soutěžících
Druhý problém, nevraživost soutěžících, jako problém na první pohled nevypadá. Vždyť všechny soutěže na vyřazovací bázi reality show jsou na emocích a (uměle) vyhrocených vztazích založeny. Odstoupení ze soutěže dosud vedoucí Maminy bylo předzvěstí hádek a sporů soutěžících v diskusích, které některé zájemce o čtení najisto otrávilo. Redakce Lidovek.cz nasadila v dalších kolech nového soutěžícího (Novinářské žumpy), což způsobilo zmatky, odchody a návraty soutěžících. Anonymní novinář přitom hned vypadl z kola ven.
Vzájemné velmi ostré spory mezi jednotlivými soutěžícími a snaha vyhrát za každou cenu, to nás negativně překvapilo nejvíce,
říká Štěpán Horn.
Problém třetí, podvádění
Právě snaha soutěžících vyhrát dospěla až k tomu, kdy se na BigBlogerovi zcela otevřeně začalo mluvit o manipulaci s výsledky a podvodném hlasování. Když pak mělo dojít na vyhlášení výsledků, Lidovky.cz si daly na čas.
Někteří čtenáři i soutěžící v diskusích pod články přiznali, že vědí o případech, kdy někdo masově posílá a přidává blogerům hlasy. V jednotlivých kolech jsme takové pokusy postupně odfiltrovávali, dokonce jsme v některých případech blokovali nepoctivé počítače, aby se z nich nemohlo hlasovat. K ověřování výsledků jsme vždy používali oficiální nezávislý audit Netmonitor / Gemius, který potvrdil, že ze hry vždy vypadl soutěžící s nejméně čtenáři,
tvrdí Štěpán Horn.
BigBlogerem, tedy spíše BigBlogerkou, se stala devatenáctiletá Citová prostitutka, která v dosti krátkém online rozhovoru na Lidovky.cz mimo jiné prohlásila: Zjistila jsem, že někteří lidé dokážou být dost zlí z naprosto nepochopitelných důvodů. Ale tak co se dá dělat, někdy tomu prostě tak je a bylo by naivní myslet si opak.
Problém čtvrtý: mají blogeři co říci?
Posledním problémem je věčný spor mezi zastánci a odpůrci blogů – o obsahu. Škatulkovat blogy nelze. Obecně má většina prachmizernou deníčkovskou informační hodnotu, sem tam mezi nimi nalezneme odbornou výjimku z pravidla. Kdo čekal na BigBlogerovi obsahovou podobnost s Lidovými novinami a virtuální občanskou žurnalistiku, musel být hodně zklamán. Redakce vybrala blogery, kteří soutěž pojali jako literární klání (v lepším případě) nebo jako klasický osobní deník (v horším případě), kterých jsou ale na Internetu tisíce. Je třeba zmínit, že nastavené šibeniční termíny pro publikaci nějakým filosofickým úvahám nepřály.
Přesto se (v tomto kontextu trochu zvláštně) Lidovky.cz pokusily úroveň zvýšit zadáním článků na téma voleb a prezidenta Václava Klause. Po vyhodnocení editor Lidových novin Vladimír Dubský mohl pouze lakonicky konstatovat: Ani jeden z textů bychom v Lidových novinách neuveřejnili.
.
O zveřejnění textů blogerů v tištěných Lidovkách jsme uvažovali. Texty ale jen málokdy dosáhly takových kvalit, abychom je přetiskli v papírových novinách, kam se navíc žánrově příliš nehodily. A hlavně, soutěž probíhala v předvolebním období, kdy je v novinách velký přetlak,
povídá Štěpán Horn. Potvrdilo se, že ne každý má co psát. Myslím ale, že mezi finalisty bylo několik dobrých autorů.
Promarnily Lidovky šanci?
Blogování na serveru Lidovky.cz pokračuje. Redakce si vybrala pět finalistů, kteří jí přišli zajímaví, a ti pokračují nesoutěžně v psaní. Zcela otevřený systém neplánujeme, spíš ‚VIP‘ blogy pro výrazné osobnosti, které mají zajímavou profesi, osud a mají co říci, případně velmi dobře píší. Jejich základem jsou právě současní BigBlogeři. Blogery či blogerky si budeme vybírat. Nebude jich zřejmě víc než deset a budou psát pouze určitou dobu, třeba půl roku, a pak je vystřídáme,
vysvětluje Štěpán Horn.
O druhém kole BigBlogera Lidové noviny neuvažují. Byť je myšlenka soutěže blogů neotřelá, je to spíše dobře. Domnívám se, že s implementací blogovacího systému měly zavřít oči a inspirovat se případem deníku SME. V případě zavedení malých odměn za přínosné spoty (jak to směle dělává server Lupa.cz) by se mohly dočkat i zajímavých autorů se zajímavými příspěvky, které by mohly oživit internetový obsah a být využitelné i pro papírovou verzi. Místo pro své názory a „příhody z natáčení“ by získali i samotní redaktoři novin.
Všechno ale začíná a končí u lidí. Ti se zájmem o věci veřejné a publikování se už rekrutují z přidruženého Neviditelného psa, který dostává na úvodní stránce Lidovek.cz prostor. A znovu bychom se dostali na začátek diskuse o definici blogů – nemají Lidové noviny už v Neviditelném psu svým způsobem blogovací platformu?
ČLÁNKY DO MAILU