Jak jsme včera informovali, díky chybě na serveru ns.uu.net, který je delegován jako jeden z nameserverů pro naši národní doménu, byl český Internet pro část zahraničních návštěvníků neviditelný. Problém byl naštěstí včera odpoledne odstraněn, u koho je však možné hledat pochybení?
Ve svém včerejším článku jsem vyslovil přesvědčení, že vzdor aktuálním tancům kolem rušených domén, které potrvají až do pátku, by měli odpovědní činitelé, kteří mají naši doménu na starosti, urychleně odstranit problém, který způsoboval, že nebyly dostupné stránky ani doručována pošta. Jak se ukázalo, ti na celém problému pracovali již dříve. Během včerejšího dne jsem několikrát zkoušel, zda už je ns.uu.net funkční, až jsem se v pozdním odpoledni dočkal a ns.uu.net začal skutečně vracet správné údaje.
Celý problém poměrně podrobně popsal Jiří Orság ve svém diskusním příspěvku ke včerejšímu článku. Pokusím se jeho slova stručně shrnout. Podle jeho slov na problému pracoval již od pátku, kdy přišlo první varování z testů, že server nefunguje (poslední úspěšně přenesená zóna na ns.uu.net pocházela ze 17. ledna, takže při nastavené desetidenní expiraci patrně vypršela o půlnoci ze čtvrtka na pátek). UUnet však o víkendu setrvával v pozici mrtvého brouka, po postupném probíjení se na vyšší úrovně bylo dosaženo nápravy až během úterního dne. Podle zveřejněné zprávy od odpovědné osoby v UUnetu vznikl problém kvůli chybě na jejich straně, kvůli níž se zóny korektně nestahovaly. Stejné potíže zaznamenaly také TLD .at a .es, které mají rovněž u UUNetu sekundární nameserver. Podrobnější informace, proč k problému došlo, však k dispozici nejsou, nepotvrdila se však hypotéza, vyslovená ve včerejším článku, že by mohlo jít o nekompatibilitu různých verzí bindu (tj. softwaru, který se pro vedení nameserveru používá).
Ve včerejší diskusi zaznělo několik otázek (např. týkající se rekurzívních dotazů), které myslím rovněž velmi jasně zodpověděl Jiří Orság, nechci jej proto zbytečně opakovat. Rád bych se však zaměřil ještě na jeden aspekt celé věci. Je skutečností, že Internet se začíná stále více komercializovat a řada podniků je na něm doslova závislá. Případy, jako je tento, však ukazují, že základy, na nichž celý tento Internetový svět spočívá, jsou stále vedeny tak jako dříve. Zatímco ještě před pěti, šesti lety by nikoho ani náznakem nevzrušil byť týdenní výpadek tohoto druhu, dnes už přináší problémy a dokonce i přesně vyčíslitelné škody: řada stránek nebyla zobrazena, záplava mailů nebyla doručena, dokonce někteří uživatelé z tuzemska, kteří přistupují do Internetu přes brány v zahraničí (to platí zejména u nadnárodních firem), se do českého Internetu nemohli dostat.
Rozhodně nechci na základě tohoto jednoho případu tvrdit, že správa naší národní domény není vedena s náležitou pečlivostí, to by nebylo fér. Zcela evidentně se však ukazuje – a není to zdaleka jen případ domény .cz – že řada vztahů mezi správci národních domén navzájem se řídí do jisté míry neformálními pravidly, sekundární nameservery jsou vedeny na základě přátelských a kolegiálních vztahů a celá věc nemá jasný řád a smluvně vymezenou odpovědnost. Také IANA, která má svět domén ve své kompetenci, se nevyznačuje přílišnou pružností: podle již citovaného Orsága trvalo dlouho dobu, než byla na žádost českého NICu provedena změna v seznamu nameserveru a vyřazen již delší dobu nefunkční ns.cesnet.cz.
Bez fungujícího doménového systému by Internet lusknutím prstů zmizel, nebo se v lepším případě proměnil v nespojené ostrůvky serverů, které by se navzájem znaly. Jeho důležitost je veliká, ale přesto se zřejmě zatím stále řídí pravidly, která vznikla v akademickém světě a v komerčním světě mohou obstát jen ztěží.
Starší, související články:
ČLÁNKY DO MAILU