Hlavní navigace

Co s hoaxy, které zachraňují životy?

18. 1. 2005
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

V čase tragických asijských událostí se Internet stává užitečnou platformou, na níž lidé hledají své pohřešované blízké. Vytvářejí se webové stránky, posílají se hromadné e-maily se žádostmi o pomoc. Tyto padají díky solidaritě lidí z celého světa na úrodnou půdu. Jaký postoj však máme zaujmout k e-mailům, z nichž se posléze stávají hoaxy?

V extrémních a vypjatých situacích, jako bylo 11. září 2001 nebo nyní ničivé tsunami v jihovýchodní Asii, nabývá Internet díky svým možnostem a schopnostem neobvyklé důležitosti a významnosti. Jak nedávno nastínil Ladislav Bittner, asijské události otřásly i českým webem. Pokud jde však o „živé“ zpravodajství, weby při lámání chleba obvykle prohrávaly s televizními či rozhlasovými stanicemi. Síla (ale i slabost) Internetu v těchto těžkých chvílích tak tkví jinde – možnosti snadno oslovit masy lidí a díky jejich solidaritě naleznout pohřešované.

Tato možnost je v případě asijských událostí využívána ve velkém. Na webech jsou vystavovány dlouhé seznamy nezvěstných, lidé vytvářejí stránky s jejich fotografiemi, BBC a CNN na svých serverech vytvořily fóra pomáhající nalézt lidem své příbuzné, a hlavně – posílají se e-maily.

Neznáte ho někdo?

Elektronická zpráva s naléhavou prosbou o pomoc a přiloženými fotografiemi nezvěstných je v současnosti mocným prostředkem, jak oslovit masy lidí. Velké solidarity zbytku světa a touhy pomoci tak nevyužívají jen „nigerijští“ podvodníci žádající adresáty o peníze, hoaxy (poplašné zprávy), ale i skuteční příbuzní a další lidé s dobrým úmyslem najít pohřešované.

Největší „hvězdou“ se pravděpodobně stal dvouletý chlapec ze Švédska Hannes Bergström. Záchranáři ho 26. prosince našli v thajské provincii Phang Nga. Byl lehce zraněný, poštípaný na tváři a v silném šoku. Lékaři neznali jeho příbuzné, totožnost ani národnost. A tak se obrátili na Internet. Na nemocniční web umístili chlapcovu fotku a rozeslali e-maily se žádostí o pomoc. Příběh měl šťastný konec; již den po výzvě objevil Bergströmovu fotografii na serveru švédských novin jeho strýc a záhy do Thajska odletěl, kde našel i chlapcova otce, jenž ležel v jiné nemocnici. Obrázky šťastných Švédů poté obletěly celý svět, o příběhu a zásluhách Internetu se především v zahraničí hodně namluvilo a napsalo.

O účinnosti e-mailové výzvy z Thajska svědčí fakt, že se zanedlouho dostala do Česka a získala svůj český překlad:

Dobrý den,
prosím prohlédněte si přiložené fotografie chlapce, který byl nalezen v oblasti zasažené vlnou tsunami. Pakliže jej neznáte, prosím přepošlete tuto zprávu dál.

Chlapci je kolem dvou let, byl nalezen v oblasti Khao Lak na jihu Thajska. Jeho rodiče se postrádají, není známa jeho identita ani národnost.

V případě, že chlapce poznáte, je možné kontaktovat Dr. Anuroj Tharasiriroj z Phuketské mezinárodní nemocnice,
telefon: +66 76 249–400,
http://www.phuket-inter-hospital.co.th

Mnohokrát všem děkuji,
Daniel Dolanský

Příběh skončil, e-mail žije dál

Zatímco příběh švédského chlapce měl šťastný konec, e-mail se žádostí o pomoc žil dál. Lidé jej přeposílali ostatním, aniž by se pokoušeli zjistit, zda příchozí zpráva není obyčejnou smyšlenkou, nebo jestli je výzva stále aktuální. Na českém Internetu se zpráva masově šířila okolo 5. až 6. ledna, přestože světové agentury o nalezení chlapcových příbuzných informovaly již před Silvestrem a zpráva později proběhla i českými médii. Z e-mailu se tak stal nezadržitelný hoax.

„Je to typický příklad e-mailu, který byl rozeslán v dobré snaze pomoci. Možná byl poslán do světa příliš unáhleně a možná bez domyšlení veškerých důsledků,“ říká Josef Džubák ze serveru Hoax.cz.

Právě server Hoax.cz byl 5. ledna v ČR prvním, kdo upozornil na mohutně se šířící e-mail. Magazín Živě.cz ho o den později nazval (byť s otazníkem) největším hoaxem v dějinách lidstva a s „aktualitou“ přispěchaly Novinky.cz, které až na popud čtenářů změnily svůj zpravodajský článek na reakci na hoax.

Hoax prý české freemaily nezatížil

Jako každá poplašná zpráva, i tento přetransformovaný hoax nyní zbytečně zatěžuje servery. Několikanásobně přeposílaná zpráva obsahuje fotografie chlapce spolu s dlouhým výčtem adresátů a může dosáhnout až velikosti 1 MB. Potvrzuje to i zpráva Sophos.com.

Přestože jsme zaregistrovali výtky českých uživatelů směřující k pomalosti freemailových serverů z důvodu přeposílání hoaxu, provozovatelé zůstali v klidu a informace jednotně dementovali. „Zaznamenali jsme jeden až dva e-maily za hodinu, což je v rozumné míře a nijak nám to nepřitížilo,“ řekl Martin Klofanda z Atlas.cz.

Jak zabránit šíření?

Hoaxy jsou stejně jako spamy a viry živeny neznalostí a neinformovaností uživatelů, v horším případě jejich pohodlností. „Z několikaleté praxe mám zkušenost, že lidé se nenamáhají prověřovat pravdivost nebo aktuálnost řetězových e-mailových proseb o pomoc, ale automaticky je posílají dál,“ tvrdí Džubák. Přitom by jistě stačilo, aby příjemce navštívil specializovaný server nebo zadal klíčová slova zprávy do vyhledávače. Status quo by tak zjistil během pěti minut.

Často navrhovanou brzdou e-mailu-hoaxu v jeho nežádoucí jízdě Internetem je uvedení webové adresy, na níž by bylo uvedeno, v jakém stadiu se případ nachází a zda je třeba e-mail dále rozesílat. Toto poměrně jednoduché řešení podle Džubáka naráží na nešťastné zásahy uživatelů: „Na stránkách sice nehrozí, že by někdo nezainteresovaný text upravil nebo zkomolil, jenže vždy existuje riziko, že text ze stránek někdo z různých důvodů překopíruje a přidá ho do e-mailu. Tím založí základ nového hoaxu.“

Jak se ukázalo, i náš příkladový hoax měl svůj „osobní“ web, v e-mailu byl ale uveden jen odkaz na úvodní a nic neříkající stránku phuketské nemocnice. Tím se výrazně snížila možnost, že by se příjemci sami přesvědčili o důvěryhodnosti a později o aktuálnosti prosby.

Posílat, neposílat?

Otázkou tedy zůstává, zda vůbec na podobné e-maily, byť s realistickým obsahem, reagovat. V internetových diskuzích se na toto téma střetávají dva protichůdné názory. Skupina s kladným přístupem argumentuje tím, že za záchranu lidského života či alespoň pokus, to rozhodně stojí, vždyť je to „jen“ e-mail.

Je však e-mailová komunikace nejvhodnější cestou, po které se dá na Internetu ve jménu záchrany životů vydat? Není, ale je nejjednodušší a nejúčinnější co do počtu oslovených lidí, což dobře ví spammeři a autoři virů. Rozdíl mezi těmi, kdo svou elektronickou adresu hlídají jako oko hlavě, a druhou skupinu, která bez skrupulí dá ve zprávě na obdiv celý svůj adresář, je v odpovědnosti. V reálném světě se zpravidla snažíme neobtěžovat ostatní odpadky a většina z nás má přirozenou úctu ke svému okolí. To na (českém) Internetu zatím chybí. Proč?

„Ve škole nás učili, jak se mají správně psát dopisy, v autoškole správně jezdit, v tanečních společenskému chování, ale jak psát e-maily a jak se chovat na Internetu, to nikdo nikoho neučil. A jak s e-mailovou komunikací zacházet? To někdo jednoduše vysvětlí ‚Tady je pár tlačítek, tímhle poštu přijmeš a tímhle pošleš, víc přece nepotřebuješ…,‘“ vysvětluje Josef Džubák.

Internet však není jen prostorem tlačítek, ale prostorem životním. Však také jeho netiketa v podstatě vychází z nepsaných společenských pravidel uplatňovaných v každodenním životě, ačkoli si to uživatelé mnohdy neuvědomují.

BRAND24

„Šíření podobných e-mailů, které jsou v samém počátku třeba malou kapkou naděje, ale později se z nich stávají nepříjemné hoaxy, je velká daň za svobodu na Internetu. Ale i z té daně je cesta ven. Uživatelé Internetu si musí uvědomit, že svoboda téhle obrovské sítě neznamená jenom bezhlavé rozesílání řetězových zpráv, byť by to byly srdcervoucí prosby o pomoc,“ uzavírá Džubák.

Jak dlouho však budeme tuto daň splácet? A splatíme ji někdy? Další a mohutnější hoaxy jsou jistě před námi…

Dostali jste "záchranný" hoax?

  • Ano, a hned jsem jej přeposlal dál.
    6 %
  • Ano, ale nepřeposílal jsem ho.
    65 %
  • Ne, ale určitě bych ho přeposlal.
    1 %
  • Ne, a určitě bych ho nepřeposlal.
    25 %
  • Nevím, ale určitě jsem ho přeposlal.
    1 %
  • Nevím.
    2 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor vede MEDOBOS s.r.o., je Copywriter.cz a dělá weby pro Benešov i Říčany.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).