Krádeže svých fotek řeší Česká tisková kancelář (ČTK) poměrně běžně. Podobně jako další agentury proto soustavně pročesává internet a hledá, kdo si kde nějaký snímek „vypůjčil“ bez ohledu na autorská práva. Teď ale podle ní s porušováním zákonů lidem vědomě pomáhá Google. Agentura na něj proto poslala stížnost samoregulačnímu Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR). Hrozí také, že svůj spor bude prostřednictvím eurokomisařky Věry Jourové eskalovat k Evropské komisi, která momentálně s Googlem vede několik řízení kvůli podezření ze zneužívání dominantního postavení na trhu.
Jádrem problému jsou tři videa na serveru YouTube, která obsahují názorný návod, jak z fotografií stažených z fotobanky ČTK ve Photoshopu odstranit vodoznak s logem. Ten agentura do snímků vkládá, aby označila své autorství a také, aby fotky chránila před neoprávněným použitím. Když ČTK videa objevila, obrátil se její ředitel Jiří Majstr na Google, který je majitelem YouTube, s žádostí, aby videa smazal. Použil k tomu formuláře, které YouTube k tomuto účelu má.
První žádost poslal 30. listopadu 2015 a na odpověď nemusel čekat dlouho. Už 2. prosince si v e-mailové schránce přečetl: „Posoudili jsme vaši žádost a nenašli jsme v našich pravidlech důvod, proč bychom měli dotyčné URL zablokovat. Pro další podobnosti se prosím podívejte do nápovědy. Doporučujeme, abyste problém řešili přímo s tvůrcem dotyčného obsahu.“
Neúspěšně skončila i druhá žádost, ve které agentura na začátku ledna 2016 argumentovala i možným spácháním trestného činu. Videa totiž podle ČTK „…porušují naše autorská práva a navádí další osoby k tomu, aby je porušovaly, což je jednak porušením autorského zákona, jednak může být kvalifikováno jako trestný čin a návod k trestnému činu podle §152 Trestního zákona.“ Odpověď přišla hned druhý den: „Domníváte-li se, že k danému obsahu vlastníte autorská práva, můžete podat stížnost na porušení autorských práv. Další informace o podání stížnosti na porušení autorských práv naleznete na adrese: http://www.youtube.com/t/dmca_policy.“
Majstr se po dvojitém neúspěchu nakonec obrátil dopisem na šéfku české pobočky Googlu Taťánu le Moigne. „Byl jsem velice nepříjemně překvapen odpověďmi, které jsem od vaší společnosti obdržel a které přikládám v přílohách spolu s celou konverzací na uvedené téma. Nemohu z nich vyvodit jiný závěr než ten, že interní pravidla Google jsou nastavena tak, že ani návod k trestnému činu není dostatečným důvodem pro zablokování videa na stránkách Youtube,“ napsal. Tentokrát se odpověď někde zadrhla – a ani po měsíci žádná nepřišla.
ČTK se proto obrátila na SPIR, který má ve sporu zafungovat jako jakýsi mediátor a má se k němu vyjádřit z pohledu svého Etického kodexu (DOCX). „Právní dopady a případnou škodu ČTK budeme řešit odděleně,“ dodává bez dalších podrobností Majstr.
Malicherný spor?
Pod povrchem kauzy se skrývá poměrně zajímavý problém, ke kterému se ještě dostaneme. Na povrchu se ale spor může jevit poněkud malicherně a nafouknutě.
Tak třeba inkriminovaná videa: nejde o žádné novinky, nejstarší se na síti objevilo v květnu 2012, druhé je ze srpna 2013 a třetí z února 2014. Za celou tuto dobu přitom nasbírala dohromady jen necelých 1200 zhlédnutí, o žádný velký hit tedy nejde. Nenabízejí ani žádný zázračný recept, jak se vodoznaku zbavit – ukazují jen použití retušovacích nástrojů, které pokročilejší uživatel Photoshopu ovládá i bez tutoriálu. Vodoznak (navíc jednobarevný) prostě není žádným neprůstřelným DRM a jeho odstranění z fotek je přinejhorším otravná piplačka.
Stačilo také trochu hledat a zjistili jsme, že dvě z videí má na svědomí stejný autor, v Německu žijící mladík tureckého původu Emre Kaya. Vodoznak odstraňuje hlavně z fotek fotbalistů, jeho koníčkem je totiž vytváření trojrozměrných modelů tváří fotbalových hráčů pro sportovní hru Pro Evolution Soccer (PSE) a FIFA. Svá díla publikuje a nabízí ke stažení na specializovaných diskusních fórech, z některých náznaků to vypadá, že se 3D modely pokoušel – s nevalným úspěchem – i prodávat. Kontaktovat jej nebylo vůbec složité, na zprávu na Facebooku reagoval v řádu minut.
„Videa jsem natočil, abych lidem, kteří vytvářejí modely tváří pro PSE a FIFA ukázal, jak je možné používat i fotky, které jsou označeny vodoznakem,“ potvrdil Lupě. „Šlo mi jen o doplňky do her, ne o to, abych ČTK poškodil, jak to může na první pohled vypadat. Jedno video jsem po vašem upozornění z YouTube stáhl, druhé jsem kdysi nahrál na starý účet, ke kterému si už bohužel nepamatuju heslo. Zkusím ho ještě najít,“ dodal. Autorem třetího kousku není a diví se, proč mu někdo nenapsal nebo proč Google video rovnou nesmazal, když s ním měla ČTK problém.
Ani to, že jde o amatéra, samozřejmě z mladíka – ani z nikoho jiného – nesnímá případnou odpovědnost za porušování autorských práv. Pokud fotky z databanky ČTK bez zakoupení stáhnete a použijete na webu, můžete se po právu dočkat překvapení v podobě faktury od majitele práv. „Pokud najdeme fotografii užitou bez potřebné licence, uživatel za ni obdrží fakturu, která je ve výši dvojnásobku obvyklé ceny licence. Zatím se s námi o ni nikdo nesoudil,“ říká Majstr. Odhlédněme teď od toho, že vymáhání škody od německého mladíka by asi bylo složité. Najít na webu kradené fotky ale zas tak těžké není. ČTK, podobně jako další fotoagentury, k vyhledávání snímků používá mimo jiné nástroje české firmy Eydea Recognition, které indexují web a jsou do určité míry schopné rozpoznat i upravené fotky.
Kontaktovat autory problematických videí ČTK nezkoušela. Proč? „Jako první jsme se rozhodli kontaktovat Google, abychom vyřešili vše rychle. Jestliže ale ani Google nepovažuje videa navádějící ke krádeži za problematická, jaký postoj můžeme očekávat od těch, kteří je sami vytvořili?“ odpovídá na otázku Jiří Majstr. Dá se to pochopit: proč si na internetu hrát na kočku a myš s možná nedohledatelným autorem (byť u těchto návodů jeden z autorů ve videu bezelstně ukázal dokonce i reálnou adresu svého bydliště), když se můžete obrátit na firmu, která je za obsah ze zákona zodpovědná? Nebo není? A tady to celé přestává být malicherné a začíná to naopak být docela zajímavé.
Právně zajímavý problém
Za celou kauzou se totiž skrývají zajímavé otázky. Je publikování návodu k odstranění vodoznaku z autorsky chráněných fotografií nezákonné? Měl Google povinnost videa smazat? A porušil zákony tím, že je smazat odmítl? Námi oslovení právníci říkají, že to není jednoznačné.
Josef Aujezdský z advokátní kanceláře Mašek, Kočí, Aujezdský, provozující server eAdvokacie, si nevybavuje, že by české soudy podobný případ už někdy řešily. A připomíná, že odpovědnost provozovatele služby je omezena ustanovením § 5 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti.
„Ke vzniku odpovědnosti na straně provozovatele může z pohledu českého práva dojít v případě, že se dozvěděl prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací. Pokud předpokládáme, že provozovatel služby byl nositelem práv o situaci již vyrozuměn, bude se tak vznik případné odpovědnosti na straně provozovatele služby odvíjet od otázky protiprávnosti obsahu,“ uvádí.
S tím souhlasí i Pavel Hejl z advokátní kanceláře Bird & Bird. „Google byl na protiprávní povahu obsahu upozorněn podle písmene b) – dozvěděl se tedy o povaze obsahu ukládaných informací. O protiprávní povaze obsahu však skutečně může být spor: vyloučit lze např. to, že by obsah videa bylo možné kvalifikovat jako návod k trestnému činu,“ vysvětluje.
„Problematika návodu k trestnému činu je poměrně složitá, zjednodušeně lze však říci, že (i) návod jako stádium přípravy k trestnému činu je trestný pouze u zvlášť závažných zločinů – kterými trestné činy v oblasti porušování autorských práv nejsou, a (ii) aby byl návodce shledán trestně odpovědný jako účastník trestného činu ve formě návodu, musel by však konkrétní trestný čin být dokonán nebo alespoň ve stádiu pokusu,“ dodává.
A jak to je s protiprávností obsahu dotyčných videí? „Videa jako taková protiprávním obsahem nejsou – autoři je pořídili sami, nezdá se, že by videa kromě loga agentury a samotného upravovaného obrázku obsahovala nějaký neoprávněně zobrazovaný obsah třetích stran,“ říká Hejl.
A co návod na odstranění vodoznaku? Je v rozporu se zákonem? „Vodoznak samotný zřejmě nelze označit za účinný technický prostředek ochrany práv dle § 43 autorského zákona (nicméně ani to nemusí být zcela nesporné). Pokud budeme vodoznak považovat za elektronickou informaci o správě práv k dílu, je možné uvažovat o aplikaci ustanovení § 44 odst. 1 písm. a) autorského zákona. To uvádí, že ‚do práva autorského zasahuje též ten, kdo bez svolení autora způsobuje, umožňuje, usnadňuje nebo zastírá porušování práva autorského tím, že odstraňuje nebo mění jakoukoli elektronickou informaci o správě práv k dílu.‘ Takové jednání je tedy protiprávní pouze v těch případech, kdy způsobuje, umožňuje, usnadňuje nebo zastírá porušování práva autorského. Nicméně kupříkladu zhotovení rozmnoženiny fotografie pro osobní potřebu fyzické osoby není vůbec zásahem do autorského práva. Může se tedy jednat i o návod k činnosti, která nemusí být zásahem do autorského práva,“ zvažuje možnosti Josef Aujezdský.
„Jako protiprávní však bude zřejmě možné označit užití samotné fotografie v rámci zvukově obrazového záznamu, pokud k němu došlo bez souhlasu nositele práv (což předpokládáme). Konkrétně se jedná o užití tzv. sdělování veřejnosti. Od toho se pak může odvíjet případný vznik odpovědnosti na straně poskytovatele služby (viz výše),“ doplňuje Aujezdský.
„Na fotografie s vodoznakem se pravděpodobně neuplatní licenční podmínky, protože tyto se výslovně týkají až fotografií stažených na základě objednávky a zaplacení ceny za příslušnou fotografii,“ doplňuje Hejl. „Fotografie s vodoznakem jsou i přesto chráněny jako autorské dílo a jejich použití (a např. i jejich následná úprava) je možná pouze se souhlasem autora. Lze tedy uzavřít, že autoři videí protiprávně (bez souhlasu) fotografie užili a společnost Google svým rozhodnutím ponechat tato videa na serveru YouTube pravděpodobně nesplnila povinnost učinit veškeré kroky k odstranění nebo znepřístupnění tohoto protiprávního obsahu,“ uzavírá.
Případ tří videí
Jde tak nakonec o docela zajímavý spor, který by mohl pomoci dále vyjasnit hranice odpovědnosti provozovatelů internetových služeb za obsah, který na ně vkládají uživatelé. Pokud bychom chtěli nějakou jasnější odpověď, musel by ale dorazit k soudu – což se při tradiční nechuti českých firem k soudním tahanicím nedá moc čekat.
„Případ tří videí“ se tak bude řešit zřejmě jen na úrovni SPIRu. ČTK celou věc každopádně nehodlá nechat jen tak – i když kvůli těmto konkrétním videonávodům s největší pravděpodobností nepřišla k žádné velké škodě.
„Rozhodující není výše škody, ale uplatnění principu, že ČTK chrání a bude chránit svůj obsah a obsah našich obchodních partnerů (k čemuž jsme ostatně i smluvně zavázáni). Právě proto, že to soustavně již několik let činíme, nalézáme občas nové případy, jak se někdo snaží k našemu obsahu bez odpovídající kompenzace dostat. Ignorovat to nechceme a nemůžeme, i kdyby to bylo někdy pohodlnější,“ uzavírá Majstr.
ČLÁNKY DO MAILU