Na mé soukromé ICQ mi neustále psal jeden zástupce herního klanu. Chtěl sponzoring serveru, kde by on a jeho kamarádi mohli trénovat ve své oblíbené hře. Přestože jsem jej odkazoval na firemní e-mail, nedal si říct a neustále se dožadoval pozornosti. Stručně jsem mu tedy vysvětlil, že můj zaměstnavatel nabízí herním klanům pouze prostor v internetovém zpravodaji. „My to chcem taky,“ napsal hráč z amatérského herního klanu. Vzápětí se ovšem zeptal, jestli budou „ten“ časopis dostávat také zdarma. Když jsem mu trpělivě vysvětlil, že se jedná o e-mailový newsletter, ztratil zájem a přes ICQ mi nevybíravým způsobem odepsal (vulgární slova cenzuruji): „bezte stim dpc ja myslel ze je to nejaky casopis a to je nejaky z****** web ty c***** z******„. Obdobnou nabídku, tentokrát však z jiného klanu, obdržel například publicista Daniel Dočekal. Když se pisatele pouze zdvořile zeptal, proč byl osloven, přišla mu zpět zcela originální odpověď: „to je vas boj nic diky za odpoved nashle“. Jiný takový e-mail přišel také na adresu weblogu La Trine, který jej se souhlasem autora zveřejnil. Jak vypadá taková žádost, můžete posoudit sami. Pro větší autentičnost ponechávám text v původním znění:
"Dobrý den , dovolil jsem si po zhlédnití vaše ho webu vás kontaktovat. Jsme začínající ET klan s dobrémi výsledky. Jen nám chybí pořádnáé webové stránky ,doména a webhosting. Proto si vás dovoluji poprosit jménem našeho ET klanu. Zde byste nás nezasponzorovali my vám naoplátku nabízíme reklamu na našem webu, IRC a různých lankách a dalších akcích. Předem děkuji za kladné vyřízení naší žádosti.
Následná výměna názorů v diskusi odhalila, že mnoho lidí vlastně vůbec netuší, jak a proč vlastně herní klany existují. Herní klan tvoří nadšenci různého věku a pohlaví, kteří se často znají pouze přes Internet a jejich společným koníčkem je hraní některé z mnoha počítačových her. Velmi populární hrou je kupříkladu Counter-Strike, označovaný také zkratkou CS. V této hře proti sobě většinou bojují dva týmy, přičemž jeden zastupuje policisty a druhý teroristy. Zatímco v jiné hře vystřílíte na nepřátele skoro celý zásobník z futuristicky vypadající zbraně, zde je kladen důraz na přesnost a taktiku. V Česku i na celém světě se pomalu začíná prosazovat profesionální hraní, které svým způsobem připomíná klasický sport. Hráči mají své kouče, sponzory, používají značkové a profesionální vybavení a hlavně se snaží vyhrát velké množství turnajů. V případě profesionálního hraní už jde o peníze, které věnovali již zmínění sponzoři. Kromě hraní přes Internet se jednou za čas pořádají veřejná utkání. Účastníci těchto akcí se sejdou na předem dohodnutém místě, donesou si z domova vlastní vybavení, propojí své počítače do sítě a poté několik dní prakticky nepřetržitě hrají své oblíbené hry. Tyto aktivity v Česku organizují dvě společnosti – ProGamers a e-Sports. Pokud se ovšem chcete podobné akce zúčastnit, zaplatíte zhruba 500–800 korun. Menší akce pořádané samotnými herními nadšenci jsou obvykle levnější anebo úplně zadarmo.
Členové těchto herních klanů i ostatní hráči vytvářejí na Internetu velmi specifickou komunitu s vlastním slovníkem, který je pro nezasvěceného španělskou vesnicí. Pokud se například některý hráč schovává v počítačové hře před ostatními, říká se o něm, že „kempuje“. Rychlý útok nese označení „rush“, pro poražení nepřátel potřebuje hráč dobrý „skill“ (zkušenost) a po virtuálním HS (headshot, zásah do hlavy) dostává hráč „frag“ (bod). Tato a podobná slova používají hráči při vzájemné komunikaci, objevují se rovněž v reportážích z různých herních akcí.
Každý klan zastupuje vedoucí neboli „clan leader“ (CL). Hráči či jednotlivé týmy proti sobě virtuálně bojují, snaží se zvítězit a postoupit v žebříčku na vyšší příčku. Nejlepší herní klany jezdí na soutěže do zahraničí a při troše štěstí mohou vyhrát nemalé peníze. Jenže než tým takového úspěchu dosáhne, čeká ho strastiplná cesta. Elektronické sporty neboli progaming nejsou pro hráče levnou záležitostí. Aby mohla skupinka herních nadšenců zkřížit své zbraně s protivníkem v turnaji o hodnotné ceny, musí často zaplatit startovné, které se pohybuje v rozmezí od 200–500 korun za celý tým. „Také se platí poplatky za členství v lize. Ty jsou kolem 100 korun. Máme výdaje za Internet od pěti stovek do tisíce korun a hráč věnuje své peníze do kvalitního hardwarového vybavení,“ vypočítává veškeré náklady František “MC“ Polák, vedoucí klanu Team Nox. Levné není ani samotné cestování hráčů na vyhlášené akce. Podle mých zkušeností chtějí jednotliví ´klanoví vedoucí finančně podpořit pořízení herního serveru, na němž mohou odehrávat jednotlivé zápasy. „Podle mě je pro klan zbytečné vlastnit server,“ myslí si František Polák a dodává, že se hráč nejvíce zlepšuje tvrdým tréningem ve své oblíbené hře. Zmíněný klan by podle svého vedoucího podporoval firmu i případným podílem na zisku z peněžních výher. Vzorem pro amatérské herní klany jsou často profesionální hráči, za nimiž již stojí finanční podpora ze strany známých firem, jako jsou například AMD a Intel, 3Com, Peugeot, Coca Cola, Douwe Egberts, Red Bull a další. Proto se jednotliví zástupci amatérských herních klanů obracejí na různé osoby s prosbou o finanční dary.
Odlišné způsoby vyjadřování a často i nízký věk těchto zástupců herních klanů jsou možná první nevýhodou, která může odrazovat oslovené sponzory. Mladý hráč totiž zřejmě netuší, jak svého sponzora oslovit, a zároveň předpokládá určitou znalost problematiky. Opak je ovšem pravdou. Namísto toho, aby zástupce amatérského klanu stručně vysvětlil, jakou hru hrají a co přesně znamená vágní definice „začínající ET klan s dobrými výsledky“, používá ve svém e-mailu pro běžného čtenáře neznámý žargon. Tím vytváří první zbytečnou bariéru a příjemce může odrazovat od další komunikace. „Problémem drtivé většiny těchto herních klanů je, že nemají sponzorům co nabídnout, takže z nabídky sponzorství se stává prachobyčejná žebrota,“ nešetří amatérské klany blogger Jiří Macich. Sám byl také osloven s žádostí o sponzorování herního klanu.
Amatérské herní klany zpočátku nemohou svým sponzorům nabídnout opravdu výraznou propagaci. Většinou zveřejní logo partnera na svých webových stránkách. Bohužel tyto weby často vytváří naprostý začátečník a podle toho vypadají. Jejich návštěvnost je pro takřka nulovou informační hodnotu velmi nízká. Navštěvují je náhodní hráči, jejich kamarádi či nepřátelské klany. Amatérské herní klany jsou také velmi nestabilní. Jestliže odejdou významní členové jinam, klan se rozpadne, živoří a jeho web dokonce může zaniknout. Vedoucí amatérských klanů dále nabízejí firmám, že si umístí jejich logo na trička. Pro firmu to však znamená tato trička vyrobit, protože malí kluci na to nemají peníze. Reklama na tričku je zajímavá ve chvíli, kdy hráč jezdí pravidelně na turnaje, objevují se s ním rozhovory v časopisech, webmazích a na fotografiích vystupuje v tričku svého sponzora.
Nejsem si zcela jist, jestli má reklama na tričku amatérského klanu význam. I kdyby takový hráč navštěvoval velké akce, může se lehce stát, že ostatní propagovanou firmu zavrhnou. Důvodem může být kupříkladu malá zkušenost hráče. Je velmi obtížné kontrolovat, jestli hráči v tričku sponzora svého chlebodárce nepoškozují svým chováním. V případě profesionálních klanů je určitým garantem klanový kouč, který by jistě nechtěl přijít o peníze pro své svěřence. Profi klany mohou mít také právní subjektivitu a být zastoupeni firmou či alespoň občanským sdružením. Poslední možností bývá umístění názvu firmy do přezdívek hráčů. Délka přezdívky je někdy omezená, a tak se uvádí zkratka firmy. Hráč poskakující v počítačové hře proto může být v lepším případě označen třeba jako Killer-KlavesniceSRO, v horším pouze jako K-Kl. Přezdívka figuruje v samotné hře, klanových žebříčcích a v případě významné výhry se jména hráčů objevují v článcích herních magazínů. Nemyslím si, že by se herní média snažila informovat o úspěších klanu z 55. místa herní ligy. Takže i tato možnost firmu příliš nezviditelní.
Jestliže se firma anebo jednotlivec rozhodne sponzorovat amatérský herní klan, je vhodný pečlivý výběr. Vyplatí se spíše spolupracovat se známým a úspěšným klanem, který se umísťuje na předních pozicích v různých žebříčcích a ligách. „V komunitě hráčů online her je celebritou hráč, který vykazuje skvělé výsledky, a samozřejmě celá komunita dané hry pozoruje, na čem hráč hraje, popřípadě jaké produkty konzumuje,“ konstatuje Daniel Mikšovský, jehož společnost ProGamers se zaměřuje právě na hráče počítačových her. Podle něj je z pohledu zadavatele reklamy sponzorování herního klanu nejlepší způsob, jak oslovit tuto jinak obtížně zasažitelnou skupinu mladých lidí. Ostřílené profesionály může případný zájemce o podporu herního klanu najít například na webu Českomoravského svazu progamingu v části věnované kvalifikaci. Další zajímavé klany můžete nalézt v žebříčcích ESL (Electronics Sport League).
Pokud si firma vyhodnotí, že se jí finanční podpora pro amatérský herní klan vyplatí, je to její rozhodnutí. Mé předchozí zkušenosti s amatérskými herními klany ovšem hovoří spíše v jejich neprospěch. Opravdu vhodnější je sponzoring výhradně známých či špičkových klanů. Těm menším bych například nabídnul slevy na vybrané produkty a „tichou“ podporu. Kdo ví, třeba se jednou amatérský klan vypracuje na daleko vyšší úroveň. Koneckonců ani herní profesionálové nebyli slavní přes noc.
Autor provozuje český blogovací systém Brouzdej.cz
ČLÁNKY DO MAILU