Když Jiří Studnička z generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ukazuje obrazovku jednoho z důležitých projektů, na monitoru se objevuje něco, co by možná šlo zařadit někam mezi fotografii a kresbu. Na budově jsou viditelné jasné detaily omítky, hrany staveb ale působí neostře a jsou částečně zaoblené. Je to 3D model, digitální dvojče reálného místa zásahu.
Tady konkrétně likvidace letecké pumy z druhé světové války v Litvínově, kde byla složitá koordinace zasahujících, přenos obrazu se promítal do štábů velitelů zásahu a ti pracovali s digitálním modelem naskenovaného prostoru, do něhož se vsadila simulace sádrokartonu, který následně chránil samotné odpálení pumy. „Štáb pohodlně sledoval, co se děje. A to samé bylo využíváno na velitelství,“ říká Studnička. Dispečer v Praze i velitel zásahu v jiné části republiky viděli to samé a v podstatě ve stejnou chvíli.
„Informaci jsme posunuli nejen k zasahujícím jednotkám, ale i k veřejnosti, a to při řešení mimořádné události na stejnou úroveň,“ říká Studnička. „V dnešní době, kdy společnost vyvíjí tlak na informace, lze předpokládat velký zásah dezinformací. Naším úkolem je tyto dezinformace předstihnout, vytvořit takzvanou časovou kapsli. A tu můžeme vytvořit pouze tím, že máme robustní přenosovou soustavu. Obrazovou, protože ta je nejpřesnější,“ popisuje.
A nebo jiný příklad – na obrazovce se zhmotňuje 360stupňová prohlídka a 3D skenování železniční nehody v Hustopečích nad Bečvou. Tam v roce 2025 vykolejil vlak s toxickým benzenem. Prohlídky umožňují uživatelům „vstoupit“ do virtuálního prostoru události, procházet prostředím a zaměřit se na klíčové aspekty zásahu, systém přitom umožňuje prohlížet událost v různých časových etapách.
Soustavu HZS budoval poslední roky a postupně z ní udělal jeden z mála fungujících příkladů toho, jak vypadá 5G nasazené v krizovém řízení. Včetně celého spektra technologií, které 3D modely a reprezentace skutečnosti pro digitální svět reálně staví.
Hasiči mají v provozu více než padesát dronů harmonizovaných napříč republikou a k nim čtyři Cargo drony, které dokážou aktivně přepravovat materiál. Obrazy z míst nabírají ty, ale také samotní hasiči a další pracovníci, kteří jsou na místě zásahu. Tam, kde je to nebezpečné, můžou na zemi fungovat robotičtí psi. „Díky tomu my získáváme poměrně robustní přenos na národní operační středisko a potom to distribuujeme zpět na zásah anebo do dalších operačních středisek, což jsou krajské jednotky. Anebo také médiím. V tuto chvíli máme ve všech 14 krajích Hasičského záchranného sboru zřízenu tuto službu, která má za úkol přenosy provádět,“ přibližuje Studnička.
Národní operační středisko zvládne přijmout až 20 obrazových signálů najednou, zpracovává je šest serverů a obraz z místa události má dispečer k dispozici s latencí dvě až osm sekund. Vznikl k tomu i vlastní systém s názvem Jestřáb, do kterého se sbíhají živé přenosy, mapy, 360stupňové snímky i 3D modely. Vše se zpracovává paralelně, část přímo na místě zásahu a další v zázemí. Studnička popisuje, že sbor má tři přenosová vozidla, 31 vysílacích jednotek a šest přijímacích. „Což znamená, že jsme schopni se rozdělit s ostatními jednotkami, které se na mimořádné události podílejí a disponují operačním systémem, abychom je k nám napojili, a tím vytvořili komplexní obraz operační situace,“ říká Studnička.
Při loňských povodních hasiči nasadili strategický prostředek armády, dron Reaper, který zmapoval padesát kilometrů čtverečních zasaženého území. Obraz šel rovnou do krajských štábů, detaily pak doplňovaly dronové jednotky HZS přímo v terénu. Při požáru v moravskoslezském kraji dokázal kamerový systém s výhledem deset kilometrů ve spolupráci s policií dopadnout žháře po pěti týdnech.
Při dlouhodobém zásahu v Benzině v pražské Hostivaři, který se protáhl na pět měsíců, bezpilotní systém pomohl s přístupem k místu s rizikovou koncentrací chemikálie. A dnes pomáhají drony a komunikační technologie při zásahu hasičů během požáru v Českém Švýcarsku. Technika přitom pomáhá nejen se samotným plánováním akcí a potlačováním ohně, ale také s vyšetřováním toho, jak byl založen a jak se šířil.
3D modely a simulace se používají i při vyšetřování, a to od chvíle, kdy se pracovníci dostanou na místo. „Je třeba říct, že si data sbíráme a na místě zásahu rovnou procházejí předzpracováním. Děláme to tak, aby vyšetřovatel odjel s tím, že má 80 % hotových. Potom vytváříme i schematický 3D model v tom smyslu, že zakreslujeme jednání osob na základě predikcí,“ komentuje Studnička a říká, že stejně tak to bylo při zásahu v Hostivaři. Technologie posloužila i k pozdější rekonstrukci události pro Drážní inspekci a policii.
Starlink jako záloha
Hasiči a záchranáři můžou pracovat za různých podmínek, ale jen málokdy to budou ty ideální. „Reálné prostředí je úplně jiné,“ říká jednoduše Olga Jedličková ze společnosti Smart Informatics, která hasičům dodává přenosovou techniku. „Události se stávají na odlehlých místech, kde je signál slabý nebo kolísající. Nebo naopak v místě, kde je obrovské množství lidí a síť je přetížená,“ vysvětluje.
Firma Smart Informatics přišla do tohoto světa z televizního zpravodajství, kde se podobné přenosové batohy běžně nosí ze sportovních akcí nebo z válečných zón. „Vycházeli jsme z původně zpravodajských technologií, které jsme na míru upravili pro potřeby teleoperací a zásahů HZS ČR. V obou případech využíváme technologii datového bondingu, která umožňuje využití alternativních zdrojů signálu v případě výpadků. Díky tomu je možné zajistit lepší stabilitu připojení i kvalitu obrazu,“ říká.
5G SA, tedy standalone konektivita, která je nezávislá ne veřejných sítích, se podle Lukáše Abazida, experta na výstavbu tohoto typu sítí z T-Mobile, stala zásadním prvkem digitalizace napříč obory. „Vlastnosti 5G SA sítí umožňují přenosy velkých objemů dat v reálném čase, nízkou latenci (odezvu), stabilitu a vysokou úroveň zabezpečení,“ říká.
V zásadních odvětvích je ale nutná záloha a Jedličková hovoří o kombinování SIM karet různých operátorů, Wi-Fi a v poslední záloze ve formě Starlinku. Výpadek jedné cesty zbylé tři dorovnají. „V případě, že nemáte mobilní signál nebo jste úplně v odlehlém prostředí, používá se Starlink. Stáváte se absolutně nezávislí na infrastruktuře,“ vysvětluje. To se hodí například v situacích, kdy klasické mobilní sítě omezí nebo úplně přestanou fungovat, jako se stalo při tornádu na Moravě. „Samozřejmě, stoprocentní fungování vám nikdo nikde nezaručí. Ale kombinací několika zdrojů signálu se dostáváte téměř na hranici toho, že máte nulový výpadek,“ říká.
Obraz z operace na oběžnou dráhu a zpět
Úvaha zástupného řešení se týká i medicíny. Václav Masopust, ředitel Ústřední vojenské nemocnice v Praze, hovoří o tom, jak se medicína extrémně specializovala. Má bohaté zkušenosti mimo jiné z Afghánistánu, hovoří o operacích převážených raněných z Majdanu i v Kurdistánu, kde odváželi bojovníky zraněné Islámským státem, a popisuje, že není možné narazit na lékaře, který by „uměl všechno“. „Takže jim musíme dát technologii,“ říká.
Tou technologií je v jeho podání teleoperace – propojení sálu s expertem kdekoli na světě, který může druhému lékaři poradit v reálném čase. ÚVN spolu s Vojenskou nemocnicí Brno a Univerzitou obrany testuje tento koncept dva roky. V květnu 2024 proběhl první přenos, během kterého chirurg v Brně operoval, zatímco expert v Praze sledoval 3D obraz ve 4K rozlišení a měl dávat rady. Na to, jak taková teleoperace funguje, jsme se podrobně podívali. „Původním zadáním bylo, aby latence obrazu byla maximálně tři sekundy,“ říká Markéta Vršecká z Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany, která experiment technicky zaštiťovala.
V prvním pokusu se latence pohybovala kolem 1,3 až 1,5 sekundy. I když bylo splněno zadání, je to pro telechirurgii ještě hodně. „Když operujete zraněného člověka a otevřete mu břicho a hrudník, během tří sekund by už vykrvácel,“ popisuje Masopust. Druhý experiment, který se odehrál o půl roku později, přidal kromě obrazu také synchronní zvuk a „digitální ukazovátko“ (pointer), kterým může vzdálený expert operujícímu chirurgovi doslova ukázat: „Tady je problematické místo“. Aby bylo možné ho používat, bylo třeba dvojí zobrazení, protože do 3D obrazu pointer technologicky vložit nešlo. Operatér tak má před sebou dvě obrazovky najednou, 3D pro vlastní práci a 2D s pointerem.
Připojení v obou případech zajišťoval datový bonding – privátní 5G síť postavená Vodafonem na technologii Ericsson, doplněná SIM kartami více operátorů. Starlink pak v druhém experimentu chyběl. „Ze své podstaty bude mít vždy větší zpoždění, signál si musí vyslat na oběžnou dráhu a zpátky,“ vysvětluje Vršecká. Pokud by se ale operovalo přes oceán, bez satelitu by se to neobešlo.
V chirurgii nejde o nový princip. Stejnou logiku roky používá například intervenční kardiologie. „Když se zavádí nová metoda, provádí se to s proctorem, někým zkušeným,“ říká Jan Bělohlávek z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Ve chvíli, kdy už provádějící lékař má nějaké zkušenosti, přechází se na virtuální proctoring. Já sedím u stolu, vidím všechno, co vidí katetrizující na svém monitoru, mám sluchátka, on má sluchátka. Dostává rady do ucha, aniž by tým často věděl, co si říkáme. Někdy je to taky trošku společensky náročnější,“ popisuje.
Sám Bělohlávek takto pomáhal zavádět intervenční kardiologii do Bulharska. A zažil i opačnou roli, kdy měl nejbližší kardiology 400 kilometrů od sebe a po telefonu dostával rady, jak dělat věci, které dnes běžně dělá on sám.
Vojenská nemocnice Brno spustila ostrý provoz vlastní privátní 5G sítě před pár dny, předtím rok běžela v testovacím režimu. „Jakmile si to jednou zkusili, i lékaři nebo sestřičky, kteří byli zpočátku v určitém respektu, bez toho být nechtějí,“ říká její ředitel Petr Král.
Síť propojuje mobilní zdravotnické vozíky s integrovaným počítačem, operační sály, přenosná zařízení i jednotlivé přístroje. Sestra má při vizitě přístup ke kompletní dokumentaci pacienta přímo u jeho lůžka, lékař si na dotykovém displeji zoomuje rentgenové snímky nebo magnetickou rezonanci. Vozík má modulárně připojený oxymetr, tonometr nebo glukometr, naměřené hodnoty padají rovnou do informačního systému. Ten v Brně nasadili nový před dvěma týdny – předchozí byl podle Králových slov „archaický“ a fungování privátní 5G sítě v praxi blokoval.
„Pro velké nemocnice, jako je ÚVN, je telemedicína cestou, jak zvýšit efektivitu provozu a zlepšovat celkovou návaznost poskytované péče. Díky tomu mohou odborníci sledovat pacienty i mimo nemocnici a včas reagovat na změny jejich stavu,“ uvádí Masopust. „Do budoucna bychom chtěli napojovat i přístroje, které umožňují napojit 5G modemem, ať už jsou to EKG, mobilní rentgeny, monitory, analyzátory a další přístroje,“ hovoří o zmiňovaném brněnském nemocničním systému Král.
Masopust popisuje také následnou fázi, do které by chtěl s teleoperacemi dospět – propojení s policií a záchrankou rovnou na místě události, aby expert v nemocnici radil zasahujícímu policistovi nebo paramedikovi přímo skrze 3D kameru a rozšířenou realitu. Studnička pak hovoří o tom, jak současný systém HZS rozšířit i na další složky integrovaného záchranného systému, případně na tiskové odbory ministerstev nebo Bezpečnostní radu státu.
Vedle čistě provozního přínosu vidí Král v privátní síti ještě jako zásadní bezpečnostní stránku věci. „Data zůstávají pouze v naší nemocnici, neposílají se jinam. Bereme to jako jeden z nástrojů kyberbezpečnosti,“ říká.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU