Zkratka BBS (Bulletin Board Systems) nemá v češtině smysluplnou obdobu a pokoušet se o překlad nemá asi dnes již ani smysl. Spíše se pokusme podívat, jak byl výraz BBS nahlížen ve své době.
BBS není nic jiného, než počítač pracující v plně automatickém režimu, jenž k sobě má připojen alespoň jeden modem. Tento počítač čeká na zavolání. Uživatel, který zavolá na číslo jeho modemu, začne komunikovat s instalovaným BBS programem a může procházet jeho nabídkou.
Domovinou BBS jsou opět Spojené státy – BBSky se zde začaly rozmáhat v osmdesátých letech ze stejných důvodů jako v České republice. Přinášely lidem možnost dosud nepoznané elektronické komunikace. Na BBS si totiž šlo vyměňovat vzkazy s ostatními uživateli podobně, jako to dnes činíme emaily. Rovněž bylo možno stahovat si programy z dostupných knihoven a chatovat v diskusních fórech. BBS byly vlastně interaktivní předchůdci webu.
Prvotním problémem pošty na BBSkách byla její lokálnost. Pokud jste se přihlásili na jinou BBS, neměli jste zde svoji poštu a ani jste nemohli poštu na další BBSku jinému uživateli poslat. A tak, zjednodušeně řečeno, vznikl FidoNET, amatérská počítačová síť propojující jednotlivé BBSky.
Nyní to svádí k paušálnímu zjednodušení problematiky prohlášením, že FidoNET je vlastně něco jako Internet. Po stránce ideové je mu velmi blízký, po stránce technické jde ale o dva velmi rozdílné světy.
FidoNET obsahuje počítače zvané uzly (node), k nimž se připojují jednotliví uživatelé pomocí komutovaných linek ze svých počítačů, takzvaných pointů. Jednotlivé node mezi sebou podle určitého schématu komunikují a předávají si zprávy. Každý uzel i každý point má svoji unikátní adresu, podle níž je doručováno vše, co je na ni posláno. Zatímco na Internetu nemá adresa žádnou vyšší logiku a řídí se hlavně zájmem jejího majitele nebo volným doménovým prostorem, adresa v síti FidoNET je striktně hierarchická a je uživateli přidělena.
Adresa má svoji pevnou strukturu v tomto tvaru: zóna:síť/node.point
Zóna představuje geografický světadíl. První zóna je Severní Amerika, druhá Evropa, třetí Austrálie a Oceánie, čtvrtá Střední a Jižní Amerika, pátá Afrika a šestá Asie.
Síť se již vztahuje ke státu – číslo sítě se skládá z čísla regionu a samotného čísla sítě. Například číslo regionu 42 je vyhrazeno České a Slovenské republice, přičemž 420 je Praha, 421 je Morava, 422 je Slovensko a 423 jsou Čechy bez Prahy.
Node a point – to jsou již jednotlivé identifikátory počítačů a k nim připojených uživatelů, pointů.
Příklad: Toto je FidoNET adresa – 2:420/51.14. Číslo 2 náleží zóně Evropy, číslo 42 patří regionu České a Slovenské republiky, číslo 0 síti ČR, číslo 51 uzlu BBS Baidu a konečně číslo 14 je číslem uživatele.
Důležitým rozdílem Internetu a FidoNETu je skutečnost, že „fido“ si vystačí s komutovaným připojením. Jednotlivé node se mezi sebou automaticky spojují v určitých časových intervalech podle routovacího plánu a předávají si data pro pointy (nebo dále připojené node). Tato data mohou dnes obsahovat soubory, elektronickou poštu (takzvaný netmail) nebo obsahy konferencí (takzvaný echomail).
FidoNET je věc čistě amatérská, financovaná z peněz nadšenců – a na takové věci nemá komerce co pohledávat. To ostatně striktně předepisují takzvaná Rules, čili souhrnná pravidla, jimiž se mají uživatelé FidoNETu řídit. Tato pravidla nejenže zapovídají komerční příspěvky a nejrůznější nabídky prodeje, ale i stanovují například délku podpisu, způsob odpovídání na příspěvky, držení se tématu diskuse a další praktické věci. Není to samoúčelná buzerace – i dnes, v době moderních a rychlých modemů, přenos balíků FidoNET pošty trvá dlouhý čas a bez vzájemné tolerance a minimalizace objemu přenesených dat by byla existence této sítě ohrožena.
Podobná pravidla má také Internet – jmenují se netiketa, netiquetie, jenže na rozdíl od Rules nejsou tato pravidla závazná a uživatel je nemusí dodržovat. Většina uživatelů Internetu již dnes ani neví, co netiketa obsahuje. Ve FidoNETu by se ale takový neukázněný uživatel dlouho neudržel – jednotliví správci nodů ručí za své pointy a pokud by došlo k porušování Rules a uživatel se nevzpamatoval ani po upozornění, správce nodu by bez milosti zakročil a znemožnil pointu neukázněného uživatele přístup.
Technologií ani systémem FidoNETu se nemá cenu hlouběji zajímat proto, že světy FidoNETu a Internetu jsou dnes docela hluboce odděleny. Existují sice brány, díky nimž lze posílat emaily do netmailu fida a opačně, ale v době, kdy lze používat zdarma internetové připojení i uživatelé fida mají své emailové adresy, používají simultánně obě sítě.
Zdálo by se, že Internet musel pravidly sešněrovaný FidoNET převálcovat a přebrat mu všechny uživatele. Opak je pravdou. Mnoho uživatelů sice z fida odešlo a již jej nepoužívají, veliká skupina je ale dodnes FidoNETu věrna právě proto, že neobsahuje tolik komerce a balastu jako Internet. Také „život“ na FidoNETu je přeci jen trochu jiný než na Internetu a obě sítě nejsou komplementární.
Zlatý věk BBS
FidoNET postrčil BBSky na další vývojový stupeň, v českým zemích ale nebyl tím největším impulsem pro rozvoj BBSek. Je tedy nutným paradoxem, že největší česká BBSka vůbec nebyla připojena do FidoNETu. A přesto se stala nejoblíbenější.
Kouzlo BBSek totiž spočívalo v možnosti okamžité komunikace lidí elektronickou formou se všemi výhodami a specifiky takové komunikace. Velmi osobní svou povahou, ale přitom fyzicky neosobní – to byl nový zážitek pro mnoho návštěvníků BBSek, kteří propadli kouzlu online komunikace bezmála jako droze.
Aby bylo ovšem možno kouzlu propadat, musela BBSka mít více telefonních linek, aby mohlo na ní být přítomno najednou více uživatelů. To ovšem fakticky ze hry vylučovalo amatérské BBSky, zpravidla načerno pověšené v práci na málo používané telefonní lince nebo doma na lince téměř nepoužívané. Počátkem devadesátých let bylo téměř vyloučeno, aby si byť nadšenec – amatér, nechal domů přivést svazek telefonních linek, nehledě na to, že pro takový provoz již musel být i patřičně rozšířen počítač tak, aby zvládl obsloužit více modemů najednou.
ČLÁNKY DO MAILU