Hlavní navigace

Jak se dívat na internetové soukromí?

22. 3. 2008
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Jeden z vynálezců a průkopníků sítě, Sir Tim Berners-Lee, poskytl zajímavý pohled na vnímání soukromí na Internetu. Uživatelé prý musejí být chráněni proti systémům, které sledují jejich pohyb a počínání na síti. Ovšem pánové z marketingových odděleních personalizaci internetové reklamy prostě chtějí…
Jan Handl

Ilustrace: Nenad Vitas

Tim Berners-Lee, označovaný jako vynálezce webu, se pro BBC velmi zajímavě a konkrétně vyjádřil k soukromí na Internetu. Prohlásil, že pokud by jeho poskytovatel připojení k Internetu nasadil systém sledující aktivity svých zákazníků, poskytovatele by prostě změnil. Někteří britští poskytovatelé totiž plánují spolupracovat se společností Phorm, která sleduje internetovou aktivitu uživatelů a na základě nashromážděných dat připravuje personalizované reklamní kampaně.

Tim Berners-Lee prostě nechce, aby jeho poskytovatel věděl o tom, které internetové stránky navštěvuje. Uvádí dost jasný a na druhou stranu kontroverzní příklad – co když se jeho pojišťovna dozví, že si na Internetu vyhledává knihy o rakovině? Nepřirazí si pojišťovna na pojistce, když se nějakým způsobem dozví o zájmech svého klienta? Data a „internetová historie“ prý patří pouze uživateli, ne jeho poskytovateli připojení.

Když už se data o pohybu na Internetu mají dostat do rukou nějaké další společnosti, mělo by předcházet „vyjednávání“ mezi uživatelem a třetí stranou. A tedy souhlas s použitím údajů pro přesně definovaný účel. Společnost Phorm se brání tím, že její systém přinese uživatelům i určité výhody, například je bude bránit proti phishingu. Podle Kenta Ertugrula, šéfa Phormu, systém pro sledování pohybu uživatelů po síti chrání soukromí a navíc oproti mnoha dalším podobným aplikacím nabízí jednoduché vypnutí.

I zde jako v marketingu obecně se hraje s pojmy opt-in a opt-out. Případ opt-in (o zahrnutí mezi sledované musí uživatel požádat) podporuje pochopitelně i Tim Berners-Lee. Ale zde jde z pohledu obchodu o nesmysl, kdo by se prosil o to, aby mohl být sledován? Opt-out je pro obchodníky o trochu zajímavější (uživatel požádá o vyřazení ze seznamu sledovaných). Někteří poskytovatelé váhají, jak vlastně pro marketéry velmi důležitá data získat. Kdyby jim šlo striktně o výsledky a peníze, hádejte, kterou cestou by se vydali?

WT100 jmena

Celý reklamní systém Phormu využívá nashromážděná data k lepšímu zacílení reklamy, což vítají zadavatelé s nadšením. Personalizovaná internetová reklama má být dalším krokem k efektivitě, ale problém je v tom, jak získat relevantní data týkající se zájmů uživatele. Pokud bude sběr dat precizní, balíček dat uživatele prozradí dost. Ještě že existuje záchranná brzda, tedy možnost vypnutí sledování. K tomuto omezení ovšem nedošlo jen tak, ale na základě velkého tlaku veřejnosti. Koneckonců, i standardní bannery je možné prostě zakázat (ale kolik procent uživatelů Internetu tuto možnost využívá?).

Tim Berners-Lee přirovnává poskytovatele internetového připojení k vodárnám – poskytovatel Internetu přivádí do domu Internet, vodárna vodu. Toť vše, nic víc ani nic míň. Srovnání je to sice dost omezené, nicméně trefné. Doplnil bych poznámkou – vodárny také nemusí zajímat, kdy se koupeme, kdy pereme a kdy nejsme vůbec doma. Co kdyby se údaj o tom, že v domě už týden nebyla spotřebována ani kapka vody, dostal do rukou “bytaře“?

Autor článku

Autor je kromě jiného publicista, více informací najdete na LinkedIn. Na stránkách iNazor.net odkazuje na své články pro Lupu a další média. Ze všech vymožeností moderní doby má nejraději Twitter, zajímá ho historie a píše HistorieBlog.cz.