Na Mediáři to nešlo přehlédnout: Blesk v digitálních prodejích předehnal HN, zdaleka nejvíc udá Reflex. Určitým způsobem by bylo skvělé, kdyby se jenom v září prodalo 7 193 elektronických kusů Blesku (Hospodářské noviny 5 411) a dokonce 13 793 kusů Reflexu. Ten by totiž konkurenci utekl tak dalece, že se to jenom těžko představuje – digitální dvojka mezi časopisy, Respekt, má totiž pouze 2 125 kusů.
Pokud ovšem chcete takřka zázračným úspěchům Blesku a Reflexu správně porozumět, je potřeba přečíst si víc než titulek a všimnout si v článku zmínky o tom, že se o ně zasloužily „prodeje předplatného společně s hardwarem Samsung“. Ve vybraných smartphonech a tabletech této firmy jsou totiž aplikace Blesku a Reflexu předinstalované a Ringier jejich uživatelům nabízí roční předplatné zdarma.
Jak se tedy ve statistikách Kanceláře ověřování nákladu tisku (ABC ČR) stát digitální jedničkou? Teoreticky by zřejmě stačilo vykázat prodej digitálních titulů spřátelené společnosti (co třeba i dceřiné firmě), klidně ve stovkách tisících kusů, budete-li chtít. A rázem se stanete nepřekonatelnou jedničkou. Jistě, tento příklad je trochu přitažený za vlasy, ale stát by se vlastně mohl.
Prodej za minimální cenu
Takový postup by totiž zřejmě nebyl v rozporu s pravidly a metodikou ABC ČR. Stejně jako jim neodporuje započítávání výtisků, které si lidé nekoupili, ale dostali zdarma, jak Lupu.cz ujistila manažerka Kanceláře ověřování nákladu tisku Kateřina Mandíková:
Na začátek musím říci, že do elektronických verzí titulů se započítávají prodané „výtisky“ různými cestami, jako je elektronický přístup na stránkách samotného vydavatele, dále prostřednictvím zprostředkovatelů jako je Apple, Publero, Floowie, Ráj knih – Wooky, Kindle apod. Do položky je také započítáván prodej jak předplatného, tak jednotlivých vydání. Každý vydavatel, který k nám prodané elektronické verze hlásí, pak často kombinuje různé typy prodeje.
U Vámi uváděného titulu Blesk se také kromě jiného, jak sám uvádíte, objevuje i prodej přes Samsung. Na základě informace od vydavatele, neboť audit těchto dat ještě neproběhl, se zde jedná o to, že Samsung sice pro své klienty poskytuje roční předplatné daného titulu zdarma, ale vydavateli daného titulu pak za toto předplatné platí minimálně požadovanou cenu, aby tyto výtisky mohly být započítávány do prodaného nákladu. Z pohledu vydavatele jsou tedy tyto výtisky prodány jinému subjektu.
Je tedy jasné, že pokud vydavatel prodává, byť za minimální cenu, elektronické verze svého titulu jedinému subjektu, splňuje podmínky metodiky ověřování nákladu. A nic na tom nemění fakt, že se aplikace těchto titulů dostávají do tabletů a/či telefonů zcela automaticky a čtenáři pak za stažení výtisků neplatí (jaké pak to jsou digitální „prodeje“?). Po dobu jednoho roku se ale budou měsíc co měsíc objevovat v „prodaných“ kusech.
Kolik se skutečně prodalo?
Není tedy taková statistika přinejmenším zavádějící? Kateřina Mandíková vysvětluje:
Chápu, že Vám to může připadat jako špatné a snadno zneužitelné, ale pokud v tomto případě Samsung za předplatné platí a vydavatel splňuje i všechny další podmínky pro elektronickou verzi, nic s tím podle současně platné metodiky dále dělat nelze.
Nabízí se samozřejmá otázka: není tedy zvolená metodika, která nerozlišuje úmyslné nákupy od rozdávání výtisků v automaticky předinstalovaných aplikacích, náhodou chybná a není čas ji změnit? Podle Kateřiny Mandíkové to zjevně tak jednoduché není:
Metodika se pořád vyvíjí a upřesňuje, neboť i mediální trh se stále vyvíjí. Ale změna metodiky, kterou tvoří sami zástupci vydavatelů, je běh na dlouhou trať. Ale děkujeme za podnět k zamyšlení ohledně změn v ověřování elektronických verzí.
Chtěli jsme nakonec vědět, kolik digitálních výtisků tedy vlastně Blesk a Reflex skutečně prodají a kolik kopií uživatelé zdarma dostanou na mobilech či tabletech. ABC ČR tuto informaci odmítlo prozradit s tím, že ji může sdělit pouze vydavatel (Ringier Axel Springer). Ten na náš dotaz zatím nereagoval.
