Hlavní navigace

Miroslav Konvalina: Radiožurnál doplácí na existenci ČT 24

7. 6. 2007
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

 Autor: 115393
Hodinovou výpověď od generálního ředitele Českého rozhlasu Václava Kasíka nedávno obdržel ředitel Radiožurnálu a bývalý zpravodaj této stanice ve Spojených státech Miroslav Konvalina. Nejen o ní, ale také o hudební dramaturgii ČRo 1 - Radiožurnálu, nebývalém úbytku posluchačů a schůzce s ředitelem Václavem Kasíkem, z níž se právě vrátil, jsme se bavili v kavárně jednoho pražského knihkupectví.

Dozvěděl jste se něco nového o důvodech svého odvolání?

Schůzku jsem inicioval sám, protože jsem chtěl mít týden po tom rychlém odvolání jasno, že znám jeho pravý důvod. Zatím jsem jenom věděl, že jsem odvolán kvůli chybám v řízení, a z obšírné diskuse s generálním ředitelem vyplynulo, že mu nevyhovoval můj styl.

Co konkrétně?

Chtěl jsem, abychom přešli z onoho nadšeneckého vedení, kdy Radiožurnál vedli novináři, na čitelnější manažerský styl. Už loni v létě jsem proto začal pracovat na systému individuálního osobního ohodnocení zaměstnanců, u kterého jsem se inspiroval příklady ze Spojených států, a který jsme zavedli od letošního ledna. Snažil jsem se nastavit určitá měřítka odpovědnosti jednotlivých vedoucích pracovníků za plnění služby veřejnosti, ale také úspěšnosti, což mohlo být hodnoceno podle poslechovosti, ale také ekonomickou úspěšností. Mojí chybou asi bylo, že jsem se příliš upnul k systému, který by uvítal třeba ČEZ, ale ne podnik, jakým je rozhlas.

Miroslav Konvalina

Proč?

V rozhlase funguje taková klubovost, uvolněná atmosféra, všichni se snaží přátelit a nějak si tu práci odlehčit. Těžko můžete chtít, aby spolu lidé jednali formálně jako třeba v bance. Asi jsem se příliš upnul k hledání kompromisu mezi tou formální rovinou a způsobem, jakým Radiožurnál fungoval doteď. Ale podařilo se mi uplatnit určité procesní změny, které jsou běžné u výrobních podniků. Takovým úspěšným podnikem, který jsme nedávno ukončili a za který jsem dostal mimořádnou odměnu, bylo oživení a zkvalitnění dopravního zpravodajství a Zelené vlny.

Počkejte, vy jste dostal odměnu a pak vás generální ředitel odvolal?

Ona se ta odměna zřejmě vázala na loňský rok, takže to není zase tak nosná informace. A týkala se jenom tohoto projektu. Ale společně s šéfredaktorem Janem Pokorným se nám třeba podařil start nového Radiofóra, kterým se snažíme provázat vysílání s internetem a udržet pozornost posluchače tím, že s námi může komunikovat i po síti. Další mojí prioritou byly regiony, kterým podle mě patří budoucnost. Televize to už pochopily, deníky také.

Z toho všeho, co mi říkáte, jsem stále nepochopil, co jste dělal špatně.

Pravděpodobně se panu řediteli nelíbil můj styl řízení, ale to už bych spekuloval.

Podle Kasíka jste byl příliš „měkkej“?

Řeknu to takhle: já jsem svoji autoritu založil skutečně na určitém profesním vztahu, a pokud se to tak dá říct, byl jsem spíš demokratickým typem šéfa. Tenhle způsob řízení se mi osvědčil v zahraniční redakci Radiožurnálu. Ze začátku bylo samozřejmě těžké přesvědčit lidi, že jako šéf trvám na svých požadavcích, aniž bych na ně musel pouštět hrůzu. Takový typ šéfa to má asi lehčí. Ale já jsem od začátku věděl, že jsem tím demokratickým typem šéfa, a pakliže to byl jiný styl řízení, než si Václav Kasík představoval, pak je to asi hlavní důvod mého odvolání.

Spekuluje se i o dalších důvodech: úbytku posluchačů nebo pamfletu proti Kasíkovi, který koluje na internetu.

Spojení s tím anonymem naprosto vylučuji, protože pro člověka, který si buduje pověst a kariéru, by bylo něco takového nedůstojné. Způsob takové kritiky jsme s kolegy odsoudili jako nepřijatelný a odmítáme se k jeho obsahu vyjadřovat. Ale k té poslechovosti: s Janem Pokorným jsme přijali veškerou odpovědnost za úbytek posluchačů. S generálním ředitelem jsme se shodli na tom, že při úbytku televizních diváků a čtenářů novin i časopisů by bylo nereálné očekávat, že tento trend dokážeme změnit.

Rádiu Impuls ale posluchači přibývají.

Nikdy jsem se nechtěl poměřovat s Impulsem, Frekvencí 1 a Evropou 2. Oni před časem opustili snahy z devadesátých let, kvůli kterým se naše výsledky srovnávaly: napodobování formátu Radiožurnálu. Naší konkurencí dnes už nejsou tato komerční rádia, ale ČT 24 a ranní zpravodajský blok České televize. A ačkoli mám redaktory ČT rád, musím říct, že tenhle blok vychází z rozhlasového formátu.

Ale vy ho podporujete tím, že spousta redaktorů Radiožurnálu moderuje právě Dobré ráno s ČT.

Kdysi jsem použil takový odvážný pojem „hypotékáři“. To nejsou všichni lidí, co mají hypotéku, ale ti, co žijí v zajetí své hypotéky. Pro některé lidi zkrátka není možné slevit z pracovního tempa. Společně s Janem Pokorným ale sdílím názor, že pokud moderátor Radiožurnálu odvede brilantní výkon v našem ranním vysílání, měl by být schopen už jen dojít na poradu a potom odejít do parku hledět do zelena. Nemůžete prostě pořád pracovat v plném nasazení.

Proč si myslíte, že největší konkurencí Radiožurnálu je ČT 24?

Protože odcházející posluchači starší generace mají najednou obrovský výběr. Mám možnost mluvit s lidmi krátce na penzi a ti mi říkají, že dřív poslouchali Radiožurnál, ale teď si radši pustí ČT 24. Takže abychom to zvrátili, musíme oslovit mladého posluchače. Problém je v tom, že jakmile se zaměříme na lidi od třiceti let, nastane daleko větší úbytek posluchačů, protože ztratíme daleko více těch starých, než získáme těch mladých. Oni si informace hledají na internetu, nebo jim chodí přes mobil.

A není důvodem toho poklesu také hudební dramaturgie Radiožurnálu? Když byl nedávno váš dočasný nástupce Jan Pokorný na on line rozhovoru v redakci serveru Aktuálně.cz, skoro mi ho bylo líto, kolik lidí ho peskuje právě kvůli hudbě.

Většina mých přátel poslouchá jinou hudbu, takže výtky z mého okolí slýchám. Ale pakliže se má udržet Radiožurnál jako národní celoplošná stanice, nemá šanci se hudebně vyhranit.

Klidně se nevyhraňujte, ale neopakujte pořád ty samé příšerné staré písničky. Vždyť tím vlastně posluchače odrazujete.

Mýlíte se, většina komerčních rádií má v rotacích daleko méně písniček než Radiožurnál. Jenom si toho nikdo nevšímá. My jsme se rozhodli, že lidem nebudeme lhát, že vysíláme zprávy dřív nebo že máme víc české hudby, a říkat to před každou českou skladbou. Spíš si myslím, že nás čeká diskuse o veřejné službě jako takové. Jestli existují veřejnoprávní témata, anebo se každé téma včetně SuperStar dá zpracovat z veřejnoprávního pohledu. Osobně se kloním k druhé variantě. Ta je podle mě modernější.

Dá se vůbec skloubit snaha o omlazení posluchačů Radiožurnálu s udržením současné hudební dramaturgie? Podle mě to je naprostý nesmysl.

Ano, je to neskloubitelné. Buď půjdeme k mladšímu publiku a zpravodajsky se vyhraníme, což do doby, než naučíme mladé poslouchat Radiožurnál, povede k drastickému úbytku posluchačů, anebo zůstaneme výkladní skříní rozhlasu a budeme vysílat opravdu pro všechny. Takové je zatím naše zadání. Daří se nám třeba se servisními tématy a jediné, co nám ještě chybí, je kvalitní politická satira.

Politická satira na Radiožurnálu? To by vám prošlo?

Mám takovou zkušenost z amerických prezidentských voleb, že lidé čerpali víc informací z večerních komediálních show než z klasického zpravodajství. To je věc, která nám tady chybí.

Jenže veřejnoprávní média kontrolují politici. Veškeré pokusy o politickou satiru pak končí tak, že takový pořad skončí.

Za patnáct měsíců mého ředitelování jsem se nesetkal s žádným politickým tlakem, ani od Rady ČRo. Dokonce za mnou nebyl ani obávaný pan Kotrba. Po svém nástupu jsem řekl, že Radiožurnál nehraje na přání politiků.

Pojďme ještě k hudbě a omlazování posluchačů Radiožurnálu. Proč k té změně hudební dramaturgie nedošlo za těch patnáct měsíců, po které jste byl ředitelem?

Snažili jsme se do toho vnést trochu citu. Problém je v tom, že třeba ráno Radiožurnál poslouchá starší publikum, které neočekává hudební novinky. Nechtěli jsme se vzdát toho, že naše zprávy a publicistiku, které jsou podle nás nejlepší v republice, doručíme co nejvíce lidem. Když se budu líbit holkám ve sportovním oblečení, budu chodit v něm, protože to tak prostě je. Také jsem požadoval, aby si stanice Praha, Vltava, Radiožurnál a regionální studia přímo nekonkurovala. Radiožurnál měl být opravdu pro všechny, má přinášet i znepokojivé informace. Oproti tomu třeba Prahu si naladí spíš posluchači, kteří mají rádi svůj klid. Roli regionů vidím spíš v interaktivním kontaktu s posluchači, v soutěžích, písničkách na přání, oslovení konkrétního publika.

Mluvíte o Radiožurnálu, Praze, Vltavě a regionálních studiích. Záměrně jste pomlčel o nových digitálních stanicích rozhlasu. Proč? Já jsem třeba dodnes nepochopil, proč rozhlas provozuje dvě zpravodajská rádia: Radiožurnál a Rádio Česko.

Ptal jsem se na to jednoho politologa a ten mi řekl, že když je doma a může dvacet minut soustředěně poslouchat rádio, pouští si Česko, zatímco v autě zásadně ladí Radiožurnál. Pro poslech v autě nebo při souběhu se surfováním na internetu je podle mě vhodnější Radiožurnál. Filozofie poslechu rádia se mění. Zatímco dříve byl rozhlas tím prvním, kdo přinesl určitou informaci, protože v televizi byly zprávy večer a noviny vyšly až druhý den, dnes je to spíš kulisa, při které děláte jiné věci. A to je také jeho největší výhoda. Proto si myslím, že by rozhlas měl vysílat především pro aktivní cílové skupiny, které v tu chvíli dělají něco jiného.

Čili budoucnost má spíše Radiožurnál než Rádio Česko.

Rádio Česko bylo vytouženým projektem. Prosazoval ho můj předchůdce Alexandr Pícha, protože stanice, která by poskytovala hlubší analýzy, tady chyběla. Posluchač by měl dostávat informace podávané z různých úhlů. Zatímco na velkém veřejnoprávním okruhu se pěstují žánry jako syrová reportáž a emoce, tak u Rádia Česko to je naopak: tam to bývá na telefonát ve chvíli, kdy se událost děje, a nečekáme s tím na pevně stanovené zprávy. Okamžitě to rozebíráme z nejrůznějších pohledů – ve chvíli, kdy se to děje.

Dá se vztah Radiožurnálu a Rádia Česko přirovnat ke vztahu ČT 1 a ČT 24?

Ne. Jedním z mých cílů bylo, aby se oba programy oddělily. Česko samozřejmě přebírá část programu Radiožurnálu, ale jinak jsem trval na oddělení obou týmů. Můžeme sdílet některé projekty, jako třeba Příběhy dvacátého století, což je nejviditelnější projekt Rádia Česko, nebo exkluzivní rozhovory, ale Rádio Česko už způsobem vedení dialogu a nabalováním nových informací na původní zprávu je jiné než Radiožurnál. Tam je přímá linka zpravodajství obohacena o netradiční pohledy. Vedl jsem redaktory Radiožurnálu k tomu, aby o tom přemýšleli už při tvorbě příspěvků. Chce to ale daleko více prohloubit. V devadesátých letech vysílal Radiožurnál živelně, vymetli se všichni schvalovači a dohlížeči, takže když jsem se někdy v roce 1993 vsadil, že řeknu do živého vysílání politický vtip, udělal jsem to a nic se nestalo. Dnes jsme trošku někde jinde a je čas mluvit o tom, jak naše témata ještě víc kultivovat, kam se posunout dál.

Není také trošku problém v tom, že vedení rozhlasu do Radiožurnálu moc neinvestuje? Větší prioritu mají digitální stanice, které ale nemají tolik posluchačů.

Vedení rozhlasu věří projektu digitálních stanic. Čekáme na ideální podmínky, které umožní jejich skutečný rozvoj, a jak to řekl programový ředitel Richard Medek, třeba Rádio Česko čeká jenom na startovní výstřel. Ale to neznamená, že by tam už neměli být perfektní lidi, perfektní organizace práce a ti lidé nebyli dobře motivovaní. I na Radiožurnálu jsem cítil, že nemůže dobře platit jenom hlavní moderátorské špičky, ale i průměrní lidé by měli cítit nějakou motivaci. Není to jenom o penězích. Nejkvalitnější práce je na Radiožurnálu kvalitně zaplacena, ti lidé přináší práci velké oběti, i v osobním životě, práce je pro ně svým způsobem droga. Ale pak jsou tam lidé, kteří by v rádiu pracovali i za almužnu, protože rádio je jejich život. Jenže nežijeme v devadesátých letech, kdy vysílali hlavně studenti a místo ohodnocení chtěli být hlavně při tom. Dnes jsou to lidé středního věku s rodinami, které potřebují zajistit.

Když se ještě vrátím k vašemu odvolání, nesouvisela s ním také Kubiceho zpráva, kterou jste před volbami vyvěsili na webové stránky Radiožurnálu?

K tomu řeknu jednu věc. Po dlouhé úvaze jsem se rozhodl, že i po odvolání zůstanu pracovat v Českém rozhlase. Kdyby se někdy v budoucnu ukázalo, že důvody mého náhlého odvolání byly jiné než výtky ke způsobu řízení Radiožurnálu, nemohl bych v takovém podniku pracovat. Nemohl bych připravovat nový projekt na září, s kterým spojím své jméno a který poběží v hlavním vysílacím čase.

Aféru Kubice teď šetří Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality. A Kubiceho zpráva z webu Radiožurnálu náhle zmizela. Proč?

My to nekomentujeme. Bylo to vnitřní rozhodnutí, ke kterému jsme dospěli po zralé úvaze a zkrátka to tak je.

Řízením Radiožurnálu je teď dočasně pověřený Jan Pokorný. Už víte, jakým způsobem a kdy generální ředitel vybere vašeho nástupce?

Nevím. Ale myslím si, že přechodný stav nemůže trvat dlouho. Těžko můžu spekulovat. Rád svému nástupci pomůžu, a může to být i člověk z venku. Takoví lidé se nám na Radiožurnálu osvědčili, vždyť novou podobu Radiofóra připravil Petr Dudek, který k nám přišel z BBC, od 1. června vede domácí zpravodajství Jindřich Štěpánek z Hospodářských novin. Radiožurnál nesmí stagnovat, potřebuje nový styl práce.

Už jste řekl, že v rozhlase zůstáváte a připravujete nový pořad. Co to bude?

Nezůstal bych, pokud bych nemohl na něco upřít všechny své síly. Takže kromě toho, že jsem pomáhal s přípravami zpravodajského pokrytí návštěvy George Bushe, pracuji za projektu nové ranní show, v níž bych chtěl netradičním pohledem popisovat velké události. Prostě bych chtěl mít pořad, díky němuž by z Radiožurnálu zaznívala stále jedna a tatáž otázka, na níž bychom hledali odpovědi: Je to normální? Jestli mi tedy rozumíte.

BRAND24

Naprosto.

Digitální svět

Audio verze rozhovoru s Miroslavem Konvalinou

Poslechněte si hrubý audio záznam rozhovoru s bývalým ředitelem Českého rozhlasu 1 – Radiožurnálu Miroslavem Konvalinou, v němž přijde řeč na konkurenci Radiožurnálu a zpravodajského televizního kanálu ČT 24, vztah Radiožurnálu a digitální zpravodajské stanice ČRo Rádio Česko, hudební dramaturgii Radiožurnálu i další profesní plány odvolaného ředitele (49 min., WAV, 94,7MB).

Zkrácená verze rozhovoru vyšla v týdeníku Reflex 23/2007

Jak se vám líbí hudba na ČRo 1 - Radiožurnálu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).