Hlavně tam napište, že Podu nechci prodat, zdůrazňuje zakladatel a ředitel firmy Martin Šigut. Na trhu pořád slyším, že už nás někdo vlastní nebo že se prodej chystá. Není to pravda, ještě mě řízení firmy baví a ještě si ji chci ponechat, vysvětluje.
Regionální operátor Poda vznikl v roce 1996 v Ostravě a postupem času se vypracoval ke stovce tisíc připojených, ročnímu obratu přes půl miliardy Kč nebo investici do LTE kmitočtů, které využívá k nabídkám fixního LTE připojení domácností.
Poda se zapojí také do chystané aukce 5G kmitočtů, potvrdil poprvé v rozhovoru pro Lupu Šigut. Firma ale nebude usilovat o frekvence 700 MHz, vhodné k vybudování celoplošné mobilní sítě, ale o kmitočty 3,5 GHz, na kterých se dá nabízet fixní připojení. V rozhovoru také vysvětluje, proč nevěří v příchod čtvrtého operátora, nebo třeba to, jak by malá konkurence na mobilním trhu mohla ovlivnit i trh s pevným připojením.
Hodně se teď debatuje o tom, jestli má Česko dostatečné pokrytí vysokorychlostním internetem. Jak to vidíte vy?
Myslím, že jsme na tom o dost lépe, než to z různých komentářů vypadá. A to nejen v optických přípojkách, které jsou hlavně ve větších městech, ale už i v městečkách pod 10 tisíc obyvatel. Ale i mimo tato sídla je broadband lepší, než by to mohlo na první pohled mohlo vypadat. Konkurence je u nás v porovnání s jinými státy krutá a to má svoje ovoce.
Podle výroční zprávy měla Poda ke konci roku 2018 přes 200 tisíc připojitelných domácností a 63 tisíc připojených. Teď jsme skoro v půlce roku 2019, jak jste na tom dnes?
Každý rok poskočíme o zhruba 20 tisíc nových připojitelných domácností a zhruba o 7 tisíc připojených. Letos to bude stejné.
Takže podobná bude i částka, kterou investujete do stavby sítí? Loni to byly 104 miliony Kč.
Do rozšíření investujeme zhruba stejně. Ale zároveň „staré“ FTTB sítě předěláváme na GPON a do toho také každý rok pár desítek milionů investujeme.
Pomáhá při stavbě nedávno přijatý zákon na usnadnění stavby vysokorychlostních sítí?
Ještě jsme jej ani jednou nepoužili. Nechci tím říct, že by nepomáhal, ale obecně vždycky chceme mít s radnicemi dobrý vztah a tam, kde se radnice nějakým způsobem kousla, jsme do toho města prostě nešli. Jako regionální operátor si to můžeme dovolit, celoplošný operátor si takový přístup úplně dovolit nemůže a ve městech, kde se radnice kousne, nějaký nástroj pro jednání potřebuje. Já celý ten zákon vítám, nicméně prakticky se dá použít spíše v takové deklaratorní rovině. Můžeme radnicím říkat, že mají nějaké zákonné povinnosti, byť je jejich vymahatelnost složitější a v praxi některé postupy nevedou k tomu, co jsme si od zákona původně slibovali. Je to prostě legislativní kompromis.
Jaké problémy tedy nejčastěji řešíte? Jsou to věcná břemena, příliš velké požadavky radnic, nebo něco jiného?
Požadavky radnic jsou někdy opravdu až bizarní.
Konkrétně?
Existuje jedno město, které je mezi operátory velmi pověstné. Není to úplně malé město, ale nebudu ho přímo jmenovat. A tamní radnice měla představu, že my jim s našimi trasami zakopeme trubky, které jí věnujeme a které pak město bude využívat komerčně a třeba je pronajímat i našim konkurentům. Byli jsme připraveni se s nimi bavit o tom, že by to bylo jen pro obecní potřeby – školy, školky, rozpočtové organizace města. Ale chtěli jsme podmínku, že ty trasy nepoužijí komerčně. Na to jsme nemohli přistoupit, protože bychom za své peníze postavili stavbu, kterou by pak město levně pronajalo konkurentům, kteří by měli úplně stejné pokrytí jako my, ale mohl by mít úplně jiné ceny. To je asi jeden z největších bizárů.
Ale setkáváme se i s jinými problémy. Město třeba z nějakého důvodu řekne, abychom trasu nevedli v hloubce 80 cm, ale třeba v hloubce 120 cm. Vypadá to jako prkotina, ale není – jak z nákladového, tak z technického pohledu.
Pomohla by podle vás změna norem, aby se vedení mohlo vést nad zemí, například na sloupech elektrického vedení?
To je už dnes možné, ale jen na výjimku. Je ale pravda, že zejména menší obce tu výjimku docela poskytují, a to dokonce na neomezenou dobu. Větší obce to nedělají. Je pravda, že když se člověk projede po světě, vidí, že nadzemní vedení je normální třeba v Brooklynu, kousek od Manhattanu v New Yorku nebo v Amsterdamu, tedy ve velkých zástavbách v rozvinutých zemích. Ale u nás máme pořád pocit, že z estetických důvodů nesmí být nad zemí vůbec nic. Ale nemyslím si, že by uvolnění pravidel pro nadzemní vedení nějak nastartovalo stavění optiky v malých obcích. Dělali jsme si studie, jak by ekonomicky vycházelo, kdyby se optické vedení rodinných domů dělalo čistě nad zemí, a nebyla to kdovíjaká hitparáda.
Zmínil jste, že předěláváte své optické přípojky na GPON. Proč? Jde jen o úsporu peněz?
Je to příjemnější z technického pohledu. Když v síti omezíte aktivní zařízení, je to příjemné. Když jsme mívali pár stovek vchodů, nebyl to takový problém, ale když jich dneska máme tisíce, každý jednotlivý problematický kousek, který ze sítě vyndáte, je samozřejmě příjemný. Je to samozřejmě i záležitost provozních nákladů. U malých operátorů vám provozní náklady tolik nevadí, a naopak nemáte moc peněz na investice. Ale čím je operátor větší, tím víc zjišťuje, že ho provozní problémy drtí a vedení firmy už nedohlédne do všech koutů firmy jako dřív. Větší investiční náklady pak přestávají být problém, když se jejich pomocí sníží provozní problémy a s nimi spojené provozní náklady. Druhý aspekt je samozřejmě obchodní. Optické vlákno až do bytu se prodává lépe než když je vlákno někde ve sklepě a do bytu vede nějaký metalický kabel. Nevěřil byste, jak na to lidi slyší.
Martin Šigut, Poda
V roce 2017 jste vydražili 40 MHz v pásmu 3,7 GHz. To byla velká investice, kmitočty vás přišly na asi 200 milionů Kč. Na této frekvenci jste pak začali poskytovat služby na velkoobchodní bázi. Zatím jsem zaznamenal jednoho velkoobchodního partnera, Sprintel. Jaké zatím máte s 3,7 GHz zkušenosti?
Na začátku jsme registrovali velký zájem, přihlásilo se asi 50 regionálních operátorů. Smluvně dotažených dnes máme asi čtyři nebo pět. Řekl bych, že musíme překonat ostych nebo nedůvěru operátorů.
Jak ta velkoobchodní nabídka funguje? Co všechno zajišťujete vy a co dotyční operátoři?
Každý do toho dává to, v čem je silnější. Operátor dodá svou konektivitu v daném místě, dodá střechu a samozřejmě připojení zákazníků. A my dodáme hardware a frekvence. My jsme pořád regionální operátor, i když dneska už větší, nemáme celorepublikové ambice, takže pro nás je ten velkoobchodní přístup naprosto přirozený. V regionech, kde fungujeme, nabízíme služby na 3,7 GHz my a logicky tam velkoobchodní nabídku nedáváme.
Na 3,7 GHz provozujete tzv. fixní domácí LTE připojení. Jaký je zájem mezi zákazníky?
Ještě jsme to pořádně obchodně nenastartovali, protože řešíme některé dětské technické a provozní nemoci. Snažíme se vždycky systém nastavit tak, abychom to pak mohli „sekat jak Baťa cvičky“, to znamená, aby byly procesy co nejvíce zautomatizované, abychom na něm mohli mít desítky tisíc zákazníků – a to mluvím jen o těch, co máme napřímo. Navíc testujeme jednu funkcionalitu, která povede k navýšení rychlosti tak, abychom mohli začít prodávat 100Mb/s připojení. Doufáme, že to dopracujeme do léta a pak s tím půjdeme ven.
Takže zavádění 3,7 GHz technologie není úplně bezproblémové?
Se zaváděním každé nové technologie myslím bojuje každý operátor. Nicméně u velkých operátorů to funguje tak, že si outsourcují třeba u Huawei úplně všechno – výstavbu, údržbu, a dokonce i akvizice jednotlivých míst a stavbu věží. Takže se s těmi potížemi, se kterými se setkáváme my, nepotkávají ti operátoři, ale jejich dodavatel. My ale chceme know-how na všechny tyhle věci držet u sebe, protože si jako malá firma prostě nemůžeme dovolit kupovat věci na klíč. Snažíme se to v podstatě všechno dělat sami.
To znamená, že třeba vyvíjíte i nějaké své hardwarové komponenty? To asi ne.
Nějaký hardware vyvíjíme, ale na bezdrátu ne. Mluvím spíš o síťovém řešení, které je do značné míry naše – provisioning, síťové řízení a tak dále.
V Brně na konferenci KKTS 2019 jste popisoval vaše zkušenosti s 3,7 GHz a říkal jste například, že nepoužíváte odrazy, ale snažíte se vždy o přímou viditelnost na základnovou stanici, protože to funguje nejlépe. Co dalšího jste se o 3,7 GHz v praxi naučili?
Nějaké překvapení je každý den (smích). Přistupujeme k tomu jinak než velcí operátoři, děláme mnohem menší základnové stanice než oni. Máme také třeba úplně jinak udělané rádiové plánování. Na to dnes neseženete žádného experta, který by šel skutečně do hloubky. Měli jsme i experty, kteří přednášejí LTE na vysoké škole, ale zjistili jsme, že pro naše potřeby pořád vlastně kloužou hodně po povrchu. Takže jsme si rádiové plánování museli udělat kompletně sami. Řízení sítě taky kompletně sami. A pak odchytání různých problémů s nasazením embedded EPC – my totiž máme v každé jednotce core prvek nasazený přímo v ní. Jsem jedni z mála na světě, kdo používá tento systém. Velcí operátoři to mají jinak, mají core prvek jeden a na stanicích už mají jenom, zjednodušeně řečeno, rádiovou vrstvu. My to máme distribuované na jednotlivé stanice a s tím souvisela celá řada nových způsobů, jak síť řídit a provozovat. V zásadě musím říct, že jsme se první půlrok dost natrápili (smích).
O 3,7 GHz se mluví jako o možné náhradě současných Wi-Fi. Bude to tak?
To je jednoznačné. My dnes už aktivně oslovujeme zákazníky, aby se tam, kde LTE máme, přepojili z Wi-Fi na LTE. A velmi se nám to daří, a to až tak, že se nám daří klienty přesvědčovat o tom, že přechod na službu přes vyhrazené frekvence jim stojí i za to, že se jim zvedne měsíční cena. Směřujeme k tomu, že Wi-Fi z výrazně velké části, odhadem z více než dvou třetin, přepojíme na LTE.
V Brně jste mluvil také o kombinaci 3,7 GHz s 5 GHz, což by vám mohlo umožnit dostat se až na 300 Mb/s rychlosti. Máte to v plánu třeba ještě letos?
Kombinace s 5 GHz je možná, nicméně má určitá technologická omezení. Zatím tedy zvažujeme, jestli do toho vůbec půjdeme, nebo jestli si třeba nepočkáme už na 5G řešení. Bezesporu to ale budeme chtít na podzim vyzkoušet a momentálně pracujeme na certifikaci zařízení. O případném praktickém nasazením ale rozhodneme až podle výsledku testů.
Tím jsme se dostali k 5G. Český telekomunikační úřad (ČTÚ) chystá na podzim vyhlášení aukce na kmitočty 700 MHz a 3,5 GHz. Zúčastníte se?
Zúčastníme, určitě do aukce půjdeme, máme zájem o frekvence na 3,5 GHz.
Takže o 700 MHz ne?
Ne, Poda nemá zájem být mobilním operátorem. Budeme usilovat o kmitočty pro fixní připojení. Nákup kmitočtů v roce 2017 považujeme za výborný počin, takže to chceme zopakovat.
Teď jste asi některé potěšil a jiné nepotěšil. Aukce je pro mnohé jedinou nadějí, že by mohl další mobilní operátor přijít.
Nevěřím, že skutečně nezávislý čtvrtý operátor přijde, i když bych si to přál.
Poda funguje i jako virtuální operátor. Jak se na současný mobilní trh díváte?
Máme 100 tisíc aktivně připojených domácností. A máme 2 tisíce SIM karet. Každý čtvrtrok na poradě pravidelně probíhá docela vášnivá diskuse, jestli to nemáme zrušit, protože je ostuda, co můžeme nabízet, nebo je máme držet a doufat, že se něco změní. Čili ano, jsme virtuální operátor, ale byznysově v tom není nic.
Takže vás v tomto ohledu dusí velkoobchodní podmínky síťových operátorů?
Přesně tak. Oni zatím nepochopili, že i z velkoobchodního modelu můžou nějakým způsobem těžit. Když si vezmete, že nám dají takovou cenu, že třeba 10GB balíček by nás v nákladech stál třeba 1200 Kč a oni ho prodají v režimu student za 300 Kč… Co potom chcete dělat? Podmínky, které máme nastavené, jsou nekonkurenceschopné.
Ale vás to jako primárního poskytovatele pevného připojení netrápí.
Do budoucna to může být problém. V Rakousku T-Mobile koupil místní UPC a má velmi dobré zkušenosti s cross-sellingem, kterým na fixní zákazníky, které koupili s UPC, navazují své mobilní služby. Něco podobného se chystá u nás – Vodafone čeká na schválení koupě UPC. Dnes nemáme problém konkurovat ani UPC, ani O2, které už balíčkuje DSL s mobily. Ale dejme tomu za dva roky, až Vodafone dokončí konsolidaci s UPC, můžeme být v situaci, že jejich cross-sellingová nabídka nás už bolet bude.
Fixní a mobilní trh si dosud žily trochu svým vlastním životem, ale teď se výrazně spojují, protože všichni tři velcí operátoři dnes balíčkují mobilní služby s fixními přípojkami. T-Mobile zatím nemá vlastní pevnou síť a pronajímá si DSL od CETINu, ale snaží se do fixního trhu velmi silně proniknout, aby také mohl dělat cross-selling. Možná je to i díky zkušenosti z Rakouska, kde jim to zafungovalo. Situace na fixním trhu tam za pár let může vypadat úplně jinak a možná, že ty ne úplně zdravé procesy z mobilního trhu mají trochu tendenci se přelít i do toho fixního.
Skutečně nezávislých virtuálních operátorů moc nemáme, ale proč vlastně virtuálové proti současné situaci na mobilním trhu hlasitěji neprotestují?
Mají historickou zkušenost. V Česku nikdy žádný velkoobchodní model nefungoval. Když vezmete velkoobchodní prodej DSL, tak přes 80 % přípojek má O2. Je vidět, že v době před rozdělením O2 (pozn. red. na CETIN a zbytkovou O2) nastavilo model tak, že nemělo moc zájem DSL velkoobchodně prodávat, jen k tomu byli regulačně donuceni. Když vezmete svého času předvolbu operátora, to taky umřelo na úbytě.
Chybí prostě nějaký pozitivní případ velkoobchodního modelu. Virtuálové podle mě moc nevěří tomu, že síťoví operátoři mají vůbec zájem jim nabídku reálně dávat. MVNO v Česku vznikli před dražbou v roce 2014 jen na základě extrémně silného mediálního a politického tlaku. Nebýt toho, že operátoři chtěli před dražbou trochu upustit páru z regulačního hrnce, tak dodnes možná žádní MVNO nejsou.
Takže je problém v přístupu ČTÚ, který nedokáže velké operátory ke smysluplným velkoobchodním nabídkám přimět?
Regulační prostředí je poměrně složité, má své přesné zákonné možnosti a ČTÚ prostě nad jejich rámec nemůže jít. ČTÚ nemůže podle celoevropských pravidel regulovat maloobchodní trhy a velkoobchodní mobilní trh není nikde v Evropě zřízen jako tzv. relevantní trh. Česká republika je jediná, kde se regulátor o jeho zřízení snaží. A ČTÚ to v Bruselu nemá zrovna jednoduché. Nemyslím, že úřad v tomhle směru může udělat něco opravdu zásadního. Situaci by mohla změnit jen konkurence.
To jsme zase zpátky u aukce. A čtvrtý operátor podle vás nejspíš nepřijde.
Příchod čtvrtého operátora měl stát řešit před nejméně třemi lety. Měl dělat workshopy, objíždět svět a jasným způsobem deklarovat, že stojí o to, aby k nám někdo nový přišel. Ono to totiž není pro případné investory jednoduché rozhodnutí. Vybudovat síť může stát třeba 20 miliard, plus náklady na kmitočty a zbytek. A začínáte úplně od píky v situaci, kdy na fixu je velmi tvrdá konkurence – a vy jako nový operátor fix nemáte, a pokud byste jej chtěli, musíte ostře bojovat s těmi, kdo už na trhu jsou – a v mobilu tu máte tři velmi silně zavedené značky. Je to obrovské riziko, a pokud si někdo myslí, že stačí někomu poslat dopis, jestli náhodou nechce v České republice utratit přes 20 miliard, tak to opravdu nestačí. Tohle není záležitost regulátora, ale politického vedení státu. Představitelé ministerstva průmyslu měli nejpozději před třemi lety situaci řešit a investory k nám lákat.
Tak uvidíme, jak aukce nakonec dopadne. Pojďme ještě zpátky k vaší firmě. Poda postupně nakupuje menší operátory. Máte na letošek v plánu další expanzi?
Před několika týdny jsme zrovna jednu akvizici podepsali a o dalších dvou jednáme, jde o menší firmy s přibližně 3 tisíci zákazníků. První akvizici jsme udělali v roce 2006 a víme, že nám to funguje. Každý rok uděláme jeden větší a třeba dva menší nákupy.
Míříte k tomu, že by se Poda někdy stala celoplošným operátorem?
Obávám se, že pokud půjdeme stejným tempem jako dosud, tak mě už to pracovně nepotká (smích). Dělám Podu 23 let, teď máme odhadem tak pětinu republiky. Takže chybí ještě tak více než sto let (smích). Mám jednu zásadu, a tou je efektivita. Velmi si hlídám ziskovost firmy a to, aby byla efektivní. Za ty roky jsme do sítí proinvestovali vysoké stovky milionů korun, všechno jsou to vydělané peníze z vlastní činnosti. Jsem majoritním vlastníkem firmy a na začátku jsem neměl žádné peníze, dostal jsem jen 100 tisíc a jednu garáž. Nemůžeme si dovolit dělat akvizice tak, že koupíme firmu a pak nebudeme mít sílu ji efektivně začlenit. Musíme jít postupně.
