Jak moc ovlivnil nástup nových médií a sociálních sítí činnost ČTK?
Myslím si, že hodně, a netýká se to jenom ČTK, ale všech národních agentur. Jde o nové informační zdroje a nebo – v případě Twitteru – současně o zdroj i jakousi výstřižkovou službu, přes kterou si člověk poměrně hodně věcí ohlídá. Samozřejmě že i sociální sítě mají určité nedostatky, u agentur je klíčová přednost kromě rychlosti, v níž se jim řada sociálních sítí vyrovná, ověřenost a spolehlivost zpráv. Vydáváme zprávy tak, aby je naši klienti už nemuseli ověřovat, protože si za náš servis platí. Samozřejmě i na Twitteru nebo Facebooku jsou lidé, kterým můžete důvěřovat, a když tam třeba hejtman nebo člen vlády něco řekne, už si to nemusíte ověřovat.
Právě že skrze sociální sítě se člověk dostane k informacím velice rychle, a tyto informace jsou na rozdíl od servisu ČTK zdarma. Nenarušuje to vaši obchodní činnost? I na sociálních sítí jsou zdroje, kterým se dá důvěřovat, ať už jde o vybrané novináře, nebo známé osobnosti.
Zatím to jako obchodní ohrožení nevnímám, protože nám nikdo neodřekl odebírání servisu nebo nenaléhal na snížení ceny z toho důvodu, že se ke stejným informacím dostane na Facebooku. Ony tyto sociální sítě pomáhají i nám. Ne snad snižovat náklady, ale intenzivněji pracovat. Určité dění můžete monitorovat nejen přes servisy agentur Reuters, AP, ale také přes Twitter, kde se dostanete k zajímavým informacím. Během „arabského jara“, kdy se prohnala vlna demonstrací arabskými zeměmi, to byly informace přímo z místa. Když si člověk dobře nastaví lidi, s nimiž se stýká na Facebooku, dostane se k určitým upozorněním, která může použít.
Jako zahraniční zpravodaj ČTK jsem používal Facebook poměrně běžně k přípravě na různé cesty. Klasicky si domlouváte schůzky po telefonu, přes Facebook si ale můžete najít celé zájmové skupiny a přes ně se dostanete k většímu množství respondentů. Takže já vnímám rozvoj sociálních sítí z obou stran a myslím si, že klíčové pro agentury je – a to chci udělat v ČTK – aby je nebraly jenom jako ohrožení, ale ani jenom jako příležitost, protože jsou obojím najednou. Musíme najít cestu, jak to ohrožení omezit a co nejvíce využít příležitostí, které nám sociální sítě dávají.
Vašimi klienty jsou především média a podniková sféra. Snažíte se oslovit i koncové konzumenty médií, tedy samotné čtenáře?
Určitě, už dlouho. Byli jsme jedním z prvních českých médií, které vstoupilo na internet. Už v roce 1995 jsme měli anglické stránky Czech Happenings, protože tehdy ještě moc Čechů na internetu nebylo. Z principu tedy tyto technologie sledujeme a snažíme se na nich vyvíjet svoji vlastní činnost a přicházet na to, k čemu nám to bude dobré, co by nám to mohlo přinést a jak by to mohlo pomoci našim klientům. Czech Happenings jsme posléze přeměnili na web Českénoviny.cz, což je jeden ze zpravodajských webů na českém internetu. Sice zdaleka ne největší, i když v době svého vzniku k nim patřil, ale to není jeho hlavním cílem. Tento web bereme jako takové přímé oslovování koncových uživatelů. Někdy od poloviny devadesátých let nabízíme i zpravodajské SMS, a od konce minulého roku děláme zpravodajství pro chytré telefony, tablety. To je taky oslovování koncových čtenářů.
A to je zpoplatněná služba, nebo je zcela zdarma?
V tuto chvíli jsou naše zpravodajské servisy v tabletech placené reklamou. Sice to nepokryje všechny náklady, ale zase tolik nás to nestojí. Plánujeme, že budeme pro tablety prodávat i servis ČTK, ale upravený pro veřejnost, o kterém si myslíme, že by mohl být zajímavý i pro čtenáře a byli by ochotni za něj platit. Nemyslím si, že by tablety byly tím, co spasí média, ale je to prostředí, které je obrovsky výhodné, protože čtenář, divák nebo posluchač si strčí tablet do tašky, stejně jako to dělal s novinami, umožňuje mu mnohem větší možnosti a je to prostředí, kde se dá znovu zkombinovat model placení předplatného společně s prodejem reklamy. Teprve budoucnost ukáže, jak to bude fungovat – a zda-li vůbec.
Jak chcete v tabletech a chytrých telefonech konkurovat obdobným zpravodajským aplikacím, které jsou zadarmo? Třeba ČT 24 nebo Českému rozhlasu?
Kvalitnímu zpravodajství, které je zdarma, se kvalitním zpravodajstvím samotným o sobě asi konkurovat nedá, pokud je společnost citlivá na cenu. Česká televize i Český rozhlas mají výbornou obchodní značku, takže je pro ně daleko snazší než pro nás oslovit přímé uživatele. Myslíme si ale, že četkařské zpravodajství, které je nekomentované, bez našeho stanoviska, má určité hodnoty, u kterých se už prokázalo, že lidi zajímají, protože chodí na Českénoviny.cz a čtou tam, co píšeme. Existují tedy lidé, kteří vyžadují názorové zpravodajství, a ti půjdou k aplikacím jiných vydavatelů, a jsou lidé, kteří chtějí mít ověřené, kvalitní spolehlivé zpravodajství bez vnucovaného nebo vyslovovaného názoru, a ti by mohli být našimi klienty.
Máte představu, kolik lidí by si od vás mohlo takovou aplikaci předplatit?
Nemám. Myslím si, že žijeme ve fascinující době, kdy se musí leccos vyzkoušet a osobně nemám strach z toho, že čas od času něco nevyjde. Přeci nemůže všechno vycházet.
Nevěnuje se aplikacím pro chytré mobily a tablety příliš mnoho energie a času vzhledem k tomu, že je používá stále jen minimum lidí? Jde o desítky tisíc uživatelů oproti milionům konzumentů tradičních médií.
Ono je to tak, že něco jiného jsou klasická média a jejich vztah k těmto aplikacím, a něco jiného jsme my jako agentura. My jsme služba médiím, a ve chvíli, kdy naši klienti zřetelně projevují zájem o to být v tomto prostředí, nemůžeme dělat, jako že neexistuje. Musíme ho znát. Například všechny aplikace, které jsme vyvinuli pro prostředí Applu nebo Androidu, jsme připravili tak, že je můžeme nabídnout našim klientům jako jejich vlastní aplikaci. Můžou si ji od nás koupit předpřipravenou a graficky si ji upravit podle sebe. Tudíž ušetří čas nad vývojem vlastní aplikace.
Takže si ji jenom obarví do svých barev a pojmenují po sobě?
Třeba, prostě ji přizpůsobí svému obsahu. A i to se dá na trhu uplatnit.
Zatím ale není jasné, zda se pro takové aplikace určené pro koncové uživatele najde vhodný obchodní model. Kvůli tomu do nich třeba nechce jít televize Prima.
Ano, my tam třeba prodáváme reklamu. Jsem přesvědčen, že i ostatním vydavatelům se to daří. Samozřejmě je to zčásti dáno tím, že to je novinka, zčásti tím, že cílovou skupinou jsou bonitní klienti. Když si někdo zadá reklamu na klasický web, má menší garanci, že dostane bonitního čtenáře, než když ji dá na aplikaci pro tablety. Člověk, který si takový tablet koupí za 17 nebo 20 tisíc korun, asi bonitní je.
Televizní trh výrazně ovlivnila digitalizace, vzniklo pár nových televizí a další se chystají. Ovlivnilo to nějak práci ČTK, získali jste nové klienty?
Vzhledem k našemu zaměření se naším klientem může stát jenom ten, kdo vysílá nějaké zpravodajství. Pokud to je televize zcela jinak zaměřená, která žádné zpravodajství mít nechce, neuplatníme se u ní, protože takové věci dělat neumíme. Co se týče zpravodajství, novým televizím, které ho vysílají, svůj servis nabízíme a daří se nám. Musíme brát ale v potaz, že pokud jde o nové televize, jde o projekty, které mají nějakou náběhovou křivku a musíme s tím při naší nabídce počítat, aby takové televize na náš servis měly peníze. Začali jsme kvůli tomu mimo jiné s video zpravodajstvím, což je taky taková trošku nejistota, zda by ho vůbec národní agentury měly dělat. Zrovna před měsícem jsme měli konferenci ředitelů evropských agentur, kterou pořádáme dvakrát ročně, a tento problém jsme tam řešili.
A vyřešili?
Dospěli jsme k názoru, že bychom video zpravodajství spíše dělat měli. Samozřejmě to vždycky záleží na tržních podmínkách v té které zemi. Další speciální službou pro televize je náš headline servis, který funguje zhruba rok a produkuje krátké zprávy, které jsou určeny pro mobilní telefony, ale i do kraulu na televizní obrazovku. Další věcí, která je pro kohokoli, kdo dělá zpravodajství, nesmírně cenná, a kterou nabízíme, i když se o tom veřejně nehovoří, jsou informace o očekávaných událostech. My jim říkáme deníky. To je jeden z našich nejdůležitějších servisů, protože umožňuje redakcím z jednoho místa dostat přehled chystaných událostí pro každý den. Tuto službu už také nabízíme přes SMS, takže pokud jde o nějakou významnou tiskovou konferenci, klienti dostanou upozornění na mobilní telefon.
Pro televize je ale důležitý především obraz. Jak často se objeví video zprávy ČTK ve vysílání českých televizí?
Rozlišujme dominantní velké televize, tedy Českou televizi, Novu a Primu, které mají své štáby a kontrakty se zahraničními dodavateli. Pro ně nikdy nebudeme víc než doplňková služba pro případ, že budeme u něčeho, u čeho nebude jejich štáb. Na tyto televize tedy není naše video zpravodajství zaměřeno, protože mají svoje know-how, štáby a mají výrazně větší prostředky na televizní zpravodajství než my. Potom jsou tu ale menší začínající televize, mezi které patří třeba Barrandov, kterému naše video zpravodajství dodáváme a on ho vysílá. Pak jsou to internetové servery, kde jsou našimi klienty všechny významné zpravodajské weby, což ale neznamená, že by zveřejňovaly naše videa každý den. Někdy je poměrně složité odhadnout, o jaký příspěvek budou mít zájem. A máme také jednoho internetového klienta na Slovensku, kde je naše role zajímavější oproti českému trhu, ovšem s tím rizikem, že v některých případech se video u čtenářů těžko ujímá, protože když si můžou přečíst zprávu ve dvou odstavcích, tak ne vždy si kliknou na video a přehrají si ho.
Musí být krátké a jasné.
Ano, musí to být jasná obrazová záležitost, jako třeba svatba prince Williama. Jeho polibek s Kate chce vidět kdekdo, pokud mu tedy nestačí jen fotografie. Můžete ho převyprávět, ale jinak je to vyloženě televizní záležitost. Obrazově zajímavé jsou i katastrofy, povodně a podobné věci. To je typově nabídka, která podle mne má smysl. A potom je zájem o doslovné převyprávění tiskové konference, protože mnoho lidí na internetu nechce číst cizí názory, ale chtějí mít podklady k tomu, aby si mohli sami udělat úsudek.
Jak vypadá takové převyprávění tiskové konference? To jsou ilustrační záběry z té konference, do kterých někdo povídá, nebo kamera přímo snímá redaktora, který o konferenci informuje?
Ne, protože naše videa neslouží nám, ale našim klientům, snažíme se je hodně anonymizovat. Naši redaktoři tam nikdy nejsou. Nabízíme dvě varianty: buď předpřipravenou reportáž, kde jsou i titulky a případně překlady z cizích řečí, anebo hrubé záznamy, kdy jde o pětiminutový sestřih, z něhož si potom médium samo připraví příspěvek do svého zpravodajství. Má to ale výhodu v tom, což mi mnohokrát potvrdili profesionální kameramani, že každý si to sestříhá jinak, takže to konečné video vypadá pokaždé úplně odlišně.
Jak vlastně pracuje vaše video oddělení, kolik má redaktorů nebo štábů? A kolik zpráv denně produkuje?
Průměrně vydáváme okolo deseti videí denně. Oddělení je hrozně malé, ale vycházíme z takového agenturního principu, že naši redaktoři, pokud někam jdou, umí vedle textové zprávy natočit i video. Když dojde k nějaké autonehodě, k níž jede náš redaktor, automaticky si sebou bere videokameru a připraví nějaký předběžný sestřih, který potom dodělá redakce v Praze. A tím vlastně rozšiřujeme náš záběr, protože kdybychom museli stavět zvláštní štáby, nemůže se nám to při současné situaci vyplatit.
Čili jde o onoho univerzálního zpravodaje, který umí zprávy psát, ale i fotit, natáčet zvuky a videa? O něm ČTK mluvila už před lety.
Je to tak, je to jeden z trendů, který v současné novinařině jasně je. Nikdo netvrdí, že budeme mít univerzální redaktory, kteří budou zvládat všechna tato řemesla na Pulitzerovu cenu. Nicméně jsme v době, která je multimediální a kdy k know-how novináře bude patřit i to, že správně zvolí médium, v němž bude svoji zprávu „vyprávět“. Nebo mezi jednotlivými typy médií zvolí prioritu. Když je požár, padá most, hraje prim cokoli, co má obraz. Počínaje videem, pokud je tam nějaká akce. Samozřejmě se k tomu musí udělat headline text, ale u takovýchto událostí je hlavní obraz. U akcí typu tiskových konferencí to bude spíše text, pokud nepůjde zrovna o nějakou celebritu. Obrázky jsou jen jeho doplňkem. Myslím si, že „jedno-mediální“ novinář, pokud nebude vynikající v tom, co dělá – ať už píše, nebo fotí – moc velkou budoucnost nemá. Proto si myslím, že je i v zájmu nás, novinářů, umět sestříhat zvuk nebo obraz, nebát se toho, protože u zpravodajského videa nejde o to získat Oscara, ale inteligentně a obratně popsat příběh, zprostředkovat autentické obrázky.
Ve videoservisu ČTK máte pouze původní zprávy, nebo i přebíraná videa ze zahraničí?
Přebírali jsme dlouho AP a AFP, teď už jen AFP. A přebíráme záběry, které jsou k dispozici například od Policie ČR, případně od hasičů. Což jsou zrovna záběry, které bývají hodně žádané.
Delší dobu nabízíte také audio servis pro rádia. Jak je využívaný?
Tato služba se nám překvapivě dobře osvědčila. Byl to takový projekt, který jsme dělali na konci devadesátých let. Opět využíváme toho, že se snažíme být téměř při všem důležitém a že stejně jako vy teď mě, si natáčíme, co se tam děje. Byla to jen otázka přezbrojení na zvukově kvalitní přístroje s digitálním střihem v laptopech, které mají všichni naši redaktoři. Speciální redaktoři pro audio zprávy jsou opět jen v centrální redakci, ale jinak zprávy nabírají všichni naši redaktoři stejně, jako jsem to dělával já v době, kdy jsem byl zpravodajem ČTK v Londýně a k mým povinnostem patřilo zajišťovat video i audio. Pro rádia to znamená určité ulehčení práce, a dostanou se i k věcem, které by získávala složitěji, zvlášť pokud to nejsou pražské stanice. A na druhou stranu zase pražská rádia se hůře dostávají k regionálním zvukům, které taky nabízíme. Zajímavé jsou pro ně i zprávy a zajímavosti ze zahraničí, které se získávají mnohem hůř a od nás nesou určitou pečeť kvality pod hlavičkou četky.
Proti ČTK se na českém trhu stavělo několik konkurenčních agentur, momentálně čelíte konkurenci Mediafaxu, který vlastní televize Nova. Právě tuto agenturu zmiňujete ve svém kandidátském projektu. Jak moc velká je to pro vás konkurence?
Když Mediafax vstoupil na český trh, byla to silná, dobře zafinancovaná a vybavená organizace, takže jsme ji brali velice vážně. Ostatně, sami deklarovali jako svůj cíl nás nahradit coby národní tiskovou agenturu. Něco takového nelze nebrat vážně. To, že se jim nedaří podle jejich původních představ, je myslím evidentní. Teď to řeší v rámci skupiny CME, ale podrobnosti nevím a nepředpokládám, že by informace o tom zveřejňovali. Co se týče trhu, tak v tuto chvíli neexistuje jediný významný klient, kterého bychom neměli a měl by objednaný servis od Mediafaxu. Z tohoto pohledu si myslím, že situace je pro nás celkem příjemná. Ale to neznamená, že bychom Mediafax a trh nesledovali, a že se nesnažíme přijít na to, v čem být lepší a v čem si podržet kvalitu. Nám samozřejmě pomáhá, že naši klienti vědí, co od nás mohou očekávat, za jakých podmínek a kdy. Zvyk na určitou kvalitu hraje důležitou roli. Nicméně na trhu jsme se střetli, byl to boj a zatím to dopadlo tak, že neexistuje žádné významné české médium, které by odebíralo Mediafax a ne ČTK.
Projevil se ten boj na nějakých změnách obchodní politiky ČTK?
Tam je to pro nás asi nejméně příjemné, protože kvalita něco stojí a my prostě nesmíme jít pod určité ceny. Konkurence bojuje i cenou, nicméně zatím nás to nepřimělo k tomu, abychom nějak výrazně zlevňovali. Zdá se nám, že naši klienti jsou srozuměni s tím, že za tu kvalitu, kterou dostanou od nás, platí tu cenu, na které jsme se dohodli. Nemáme možnost naše ceny nikomu vnucovat, takže to vždycky musí být v rámci dohody.
Už před časem vás ale někteří klienti donutili přehodnotit obchodní strategii, kdy jste nabízeli buď kompletní agenturní servis, nebo nic. Po vypovězení smluv od vydavatelství Vltava-Labe-Press (VLP), které vydává regionální Deníky, a internetového deníku Aktuálně.cz, jste začali nabízet jednotlivé servisy zvlášť. Mediafax vás k ničemu podobnému nepřinutil?
I u toho VLP bych to možná poopravil, protože my jsme jim nabídli rozdělený servis. Je to jedna z cest, jak se snažíme našim klientům pomoci překonat současné problémy, které média mají. Když si klient vyhodnotí, že určitou část našeho servisu nepotřebuje, nevnucujeme mu ji. To je součást situace, kdy se agentura musí zabývat zájmy klientů a musí se snažit nějakým způsobem dohodnout, protože jak říkám, nemůžeme si navzájem vnucovat podmínky.
V jednom z rozhovorů jste řekl, že Mediafax nabízí svoje služby za dumpingové ceny. Uvažovali jste o tom, že byste na něj dali podnět k úřadu na ochranu hospodářské soutěže?
Ale ne.
Proč se četka nikdy neozvala proti tomu, že Nova propaguje Mediafax ve svých Televizních novinách? Dělala to i v době, kdy jí Mediafax nepatřil a provozoval ho Adrian Sarbu, ředitel a prezident CME.
Myslím, že v jednom případě to dokonce řešila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Zprávy od ČTK nebyly ve zpravodajství Novy zdrojovány, protože z těch agenturních to byla většina. Drtivou většinu zpráv si samozřejmě dělá Nova sama, ale z těch agenturních převládají od četky. Měli jsme pocit dobré kuchařky a řekli jsme si, že kvalita by měla zvítězit.
Nova je stále klientem ČTK?
Ano, stále.
Čili vás nenahradí svojí vlastní agenturou Mediafax?
To se budete muset zeptat jich.
Na generálního ředitele ČTK jste kandidoval už předloni, kdy v konkurzu zvítězil Radim Hreha. Váš předchůdce Milan Stibral poté vzal svoji rezignaci zpět a Rada ČTK pro jistotu Radima Hrehu v den nástupu do funkce odvolala. Víte, jak se vyvíjí soudní spor o právoplatnost Hrehova jmenování?
Spor ještě neskončil, je stále ještě v první instanci.
Existuje tedy riziko, že by se Radim Hreha domohl jmenování ředitelem ČTK?
Jak na tohle odpovědět? To záleží na soudu a já jako strana sporu bych to možná neměl předjímat. Četka je v tom soudním sporu se sebejistotou a důvěrou, ale samozřejmě je to svrchované rozhodnutí soudu.
Může dojít k situaci, kdy by ČTK měla dva generální ředitele: vás a Radima Hrehu?
Myslím si, že to nastat nemůže. Připomínám to, co jste sám řekl, že pan Hreha byl 1. října 2009 z funkce generálního ředitele ČTK odvolán, takže ne.
A odstupné ze strany ČTK Radim Hreha vysoudit nemůže? Třeba za ušlé platy ředitele.
To je zase spíš otázka na pana Hrehu, zda by žádal odškodné. Já si myslím, že mu jde spíš o morální satisfakci a verdikt, že skutečně byl generálním ředitelem ČTK. Nicméně tyto věci mají vždycky dvě stránky, jedna je morální a druhá materiální. A to je zase na soudu, jak rozhodne.
Radim Hreha se po odvolání z funkce generálního ředitele ČTK, do které vlastně ani nestihl nastoupit, vrátil do zpravodajského serveru Česká média lobbisty Jaroslava Berky a spolu s ním tam odešel i bývalý člen Rady ČTK Jan Bohdal, který Hrehu prosazoval do funkce šéfa ČTK. Nyní oba situaci v ČTK i její radě pravidelně komentují a strefují se i do vás. Čtete jejich články?
Občas mi je někdo přepošle.
Budete na ně nějak reagovat? Snažíte se s Radimem Hrehou a Janem Bohdalem komunikovat?
My se snažíme komunikovat se všemi, kdo píší o médiích a co se zabývají četkou. Nic zvláštního směrem k serveru Česká média nechystáme. Chováme se k němu stejně jako k jiným.
Poté, co jste byl zvolen ředitelem ČTK, jste údajně řekl, že by zasedání Rady ČTK měla být veřejná…
To jsem neřekl.
Ne?
Říkal jsem, a mám to napsané i ve svém projektu, že chci postupně otevírat zákulisí ČTK a že chci, aby veřejnost o nás více věděla. Proto jsme oficiálně vstoupili do sociálních sítí včetně Facebooku. Snažíme se o sobě informovat, ale konkrétně co se týče zasedání Rady ČTK, nejsem jejím členem a je to vyloženě na ní. To, že zasedání Rady jsou neveřejná, má svůj smysl. ČTK není financována z veřejných prostředků, čili se tam nerozhoduje o nakládání s veřejnými prostředky. Na Radě se probírají informace obchodního charakteru, a žádná firma by nechtěla, aby takové informace unikaly na veřejnost.
A třeba ke konkurenčnímu Mediafaxu.
Řekl jste to sám. Neveřejná zasedání Rady ČTK tedy mají svá opodstatnění a je na radních, jak se rozhodnout. Rada zatím dává jasně najevo, aby to zůstalo tak, jak to bylo dosud. Myslím si, že dělá správně.
Řekl jste, že ČTK nečerpá žádné veřejné peníze. Bude tomu tak i nadále?
Můj předchůdce Milan Stibral žádal o dotace na zahraniční síť, což jaksi vychází z logiky zákona o ČTK, který definuje, co to je veřejná služba a jeden z jejích prvků je, že ČTK udržuje síť zahraničních zpravodajů. Čili pan ředitel Stibral o tu dotaci požádal a nedostal ji.
Vy o ni už žádat nebudete?
Všichni víme, že stát šetří, kde může, takže jeho odpověď není ve světle všech úspor nelogická. Na druhou stranu je pravda, že stát četce ukládá nějaké povinnosti, takže tím asi zakládá možnost o těchto věcech uvažovat. Není to apriori nemravnost požádat o dotaci, ale já o ni žádat nebudu.
Takže ČTK zůstane hospodářsky soběstačným subjektem?
Udělám maximum pro to, aby ČTK zůstala soběstačná a pokud bych někdy žádal, tak to vždycky bude jenom v rámci toho, co zákon definuje jako veřejnou službu. Čili určitě ne na pokrytí ztráty a na běžné zpravodajské věci. Agentura by se měla umět uživit sama.
Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz
Zaplatili byste si přístup k servisu agentury ČTK na chytrém telefonu nebo tabletu?
