Hlavní navigace

Nepůjde nám o sledovanost, ale o zásah cílových skupin, říkají šéfové ČT 2

21. 12. 2010
Doba čtení: 18 minut

Sdílet

 Autor: 115393
Druhý program České televize čekají od Nového roku převratné změny. Vůbec poprvé bude mít pevné denní vysílací schéma a každý všední den se zaměří na jedno konkrétní téma. Nakolik vycházel tvůrčí tým z původního záměru někdejší programové ředitelky ČT Kateřiny Fričové, která měla změny na Dvojce původně na starosti, a jak dlouho vůbec trvala příprava programových změn? „Měli jsme na to pouhé tři měsíce,“ upozorňuje zástupce výkonného ředitele ČT 2 Vlastimil Ježek. Společně s novým šéfem Dvojky Janem Mrzenou prý tvoří „dvojdomek“ vedení ČT 2, který postavil generální ředitel ČT Jiří Janeček.

Dvojka koncem listopadu představila program na příští rok, který zavádí pevné denní vysílací schéma. Zároveň zavádíte tematické dny. Hodně to připomíná programování rozhlasu. Vycházeli jste při skladbě programu ze zkušenosti Vlastimila JežkaČeským rozhlasem? (Vlastimil Ježek byl v letech 1993 až 1999 generálním ředitelem Českého rozhlasu, pozn. red.)

Vlastimil Ježek: Budete se tomu divit, ale vůbec ne. Musím se přiznat, že mě to vůbec nenapadlo. Základní princip, o kterém jsme mluvili už od začátku, pocházel z něčeho úplně jiného. Je jasné, že Dvojka má být menšinový kanál, ale potíž je v tom, že menšiny, které obsluhuje, jsou velmi různé. Každá z těch menšin má nějakou svoji preferenci – žánrovou, tematickou – a my jsme si jenom řekli, že to základní, co nám ty menšiny odlišuje, je obsah, nikoli forma toho, co jim nabízíme. Když chcete zasáhnout větší část té které menšiny, celkem logicky se snažíte vytvořit schéma, které jí ve stejný den a ve stejnou hodiny nabídne to, co hledá. Vycházeli jsme také z toho, že divák Dvojky není klasický „přepínač“, co si sedne k televizi a hledá, na co by se díval, ale vybírá si dopředu z programových týdeníků.

Podle pověřené ředitelky programu České televize Kristýny Taberyové je nejsilnějším divákem Dvojky fanoušek sportu. To vám ale moc nepomůže, když sport na Dvojce končí.

Jan Mrzena: Ano, to říkají současné výzkumy a je to hrozné.

Jan Mrzena - 2

Takže budete s Dvojkou hledat na zelené louce úplně nového diváka?

Vlastimil Ježek: Ne. Podle toho výzkumu, který jsem také četl, byl sport dominantní vlastností Dvojky, protože top pořady, které se týkaly sportu, se neodehrávaly na sportovní Čtyřce, ale právě na Dvojce.

Jan Mrzena: Nicméně má to svoje historické souvislosti, protože když byla Dvojka budována a organizována jako program, který bude pro všechny menšiny a ČT ještě neměla ČT 4 a ČT 24, byla do něj zahrnuta i ta hodně velká menšina sportovních diváků a také diváci, kteří hledali souvislosti v rámci zpravodajských a publicistických relací. Tedy včetně slavných pořadů „21“ nebo Událostí, komentářů. Dvojka trošku padla za oběť digitalizace, protože to byla právě ona, která musela v analogu vypínat své vysílání, aby uvolnila prostor digitální síti ČT. Kvůli tomu, že ji divák po nějakou dobu nemohl přijímat, se možná přeorientoval na jiné programy a ztratili jsme ho. Také nám uškodila spousta repríz z Jedničky a jiných programů ČT, díky nimž se nejviditelnějšími pořady Dvojky staly nejvrcholnější sportovní události.

U koho jste se tedy inspirovali, když ne od rozhlasových schémat?

Jan Mrzena: Pokud jsme se někde inspirovali, ne u Českého rozhlasu, ale snažili jsme se krom výzkumů porozhlédnout po tom, co dělají programy podobného typu v Evropě a jak mají sestavené schéma. Byly to některé německé stanice, od velké ZDF až po arte, ale také některé francouzské, italské, a dívali jsme se i trošku na britskou BBC.

Středoevropský region vás nezajímal? Polská televize má přímo tematický program TVP Kultura, ale také TVP Historia.

Jan Mrzena: Polská televize je pro nás velmi inspirativní, stejně jako ty západoevropské. Co se týče Slovenska a Maďarska, bohužel tyto země neprocházejí jednoduchým obdobím u veřejnoprávních televizí. Když bychom šli ale trochu na jih, inspirovat bychom se mohli třeba i ve Slovinsku. Polská veřejnoprávní televize má jednu zásadní výhodu, ale možná i nevýhodu oproti ČT v tom, že má mnohem větší počet televizních programů. My asi nikdy nebudeme mít k dispozici samostatný kulturní, historický nebo dětský kanál, nebo kanál pro seniory. Musíme hledat na Dvojce takový programový průnik, aby oslovovala cílové skupiny všech těchto programových okruhů.

Vlastimil Ježek: Česká arte je náš sen, který není realizovatelný, a když – pak jenom z části. Akorát, že k němu ještě musíme přidat – a to podle mě do kultury patří – vědu. Zatím o tom moc nemluvíme, protože příprava magazínu, zaměřeného na českou vědu a techniku, který bychom chtěli vyrábět ve spolupráci s Akademií věd ČR, nějakou chvíli trvá. Dosud se nám podařilo sestavit dohromady nějaké programové schéma s okny, ve kterých by se měl objevovat tentýž obsah. Ale to konkrétní naplnění toho obsahu, tedy konkrétní pořady, které se tam budou vysílat, těžko vymyslíte a vyrobíte za tři měsíce.

Jan Mrzena: A totéž platí i o věcech, které bychom do budoucna rádi dělali, a které v tuto chvíli nejsou k dispozici. Bude to alternativní tvorba, náročná původní dramatická tvorba, ne toho většinového typu, ale takového, co kdysi dělala Československá a potom Česká televize. Jde o slavné inscenace, které bychom rádi uvedli v našem oknu Z archivu tvorby České a Slovenské televize. Doufáme, že časem budeme něco podobného vytvářet i my. Ono je to ale o autorském zázemí Řada scénáristů je toho jistě schopna, nicméně do této doby o tyto věci nebyl zájem. Dělaly se jen nárazově, nebyl o ně zájem. Chceme tomu trochu otevřít prostor, včetně spolupráce s mladými tvůrci, se školami…

Když už jsme u tvůrců, jak to bude s těmi, co podepsali dopis předsedům pěti parlamentních stran, aby se urychleně zabývali situací v ČT? Budou mít stop spolupráce s ČT, nebo na jejich názory na vedení ČT nebudete hledět?

Jan Mrzena: Nevím, jestli jsme schopni generovat to, jakým způsobem bude tato „asi kauza“ pokračovat. Za poslední léta jsem zažil spousty petic ve veřejném prostoru. Některé potom měly vážné pokračování, některé měly jepičí život. Čili nemá smysl predikovat, co bude tato petice znamenat. My se snažíme hledat zajímavé tvůrčí podněty a věci, které na obrazovku Dvojky patří, a v tom budeme pokračovat i nadále.

Takže ti, co podepsali dopis politikům, se nemají ničeho bát?

Vlastimil Ježek: Odpovím vám na to jinak. Řeknu vám pouze tři jména a tři projekty: Fero Fenič a Inventura Febia, naplánováno na celý rok 2011. Jiří Stránský, dokončení čtvrté řady seriálu Zdivočelá země, což se sice netýká Dvojky, ale obecně ČT. Olga Sommerová a velký dokument o Věře Čáslavské. (všichni tři zmiňovaní tvůrci podepsali zmiňovaný dopis politikům, pozn. red.) Nežijeme za bolševika, ale když jste se na to zeptal, musím říct, že jakkoli s velkou spoustou lidí, kteří tu petici podepsali, jsem se v minulosti sešel u jiných aktivit občanské společnosti, tato petice mi hnula žlučí. Za prvé proto, že je napsaná dost špatným jazykem, za druhé proto, že pokud je to tak, jak to mnozí z podepsaných tvrdí, že jim jde o změnu způsobu volby do mediálních rad, což bych také chtěl, ale naprosto nevěřím, že politici, kteří tento způsob nastavili, si ho změní na základě jakékoli petice, není to z té petice vidět. A konečně, třetí věc, a to bylo otevření Pandořiny skříňky závisti na téma peníze.

Jan Mrzena - 1

Myslíte otázku výše platu generálního ředitele České televize Jiřího Janečka?

Vlastimil Ježek: Prostě je mi líto, ale ve chvíli, kdy se v textu objeví odstavec věnovaný tomu, že generální ředitel ČT má větší plat než prezident, je to opravdu hodně hloupé a nehodné intelektu lidí, kteří petici podepsali. Plat generálního ředitele ČT můžete srovnávat buď s platy ředitelů jiných televizí v Česku, a nebo s příjmy managementu podobných veřejnoprávních televizí v Evropě. To je srovnatelný model. Dopis politikům podepsala i spousta dokumentaristů. Zdá se mi, že kdyby točili dokumenty tak hloupě, jak sepsali tuto petici, tak by měli pravdu i v té části textu, ve které tvrdí, že program ČT, na kterém se značnou měrou podílejí, opravdu není ke koukání.

Generální ředitel ČT Jiří Janeček na petici reagoval tím, že chce zveřejňovat honoráře umělců, kteří pracují pro ČT. Souhlasíte s tím?

Vlastimil Ježek: Nejsem pro zveřejňování honorářů, jsem pro to, aby se zveřejňovaly náklady na pořady. Tedy celkové náklady.

Jan Mrzena: Také si myslím, že pokud by se mělo něco zveřejňovat, měly by to být náklady na pořady, protože to má nějakou vypovídací hodnotu. Honorář konkrétního člověka, který by se nedal do souvislostí s tím, co ten člověk na daném projektu dělal, je pro většinu lidí něco tak velmi složitě posouditelného, že to nemá v tomto kontextu smysl.

Náklady na jednotlivé pořady ČT chtěla už před časem zveřejňovat členka Rady ČT Dana Eklová, dříve Marklíková. Tehdy jí ale vedení ČT namítlo, že to smlouvy s tvůrci neumožňují. Teď to najednou jde. Co si o tom myslíte?

Jan Mrzena: Pamatuji se, že když jsem kdysi seděl v Radě ČT, asi tak před deseti lety jsme poprvé přišli s tímto tématem společně s radním Petrem Kučerovou a některými dalšími kolegy. Tím ovšem nechci snižovat výroky paní radní Dany Eklové, nicméně Rada ČT má z hlediska zákona určité kompetence, možnosti a může vznášet požadavky, ale to rozhodující je, jak se k tomu postaví management a generální ředitel ČT. Ale nejen on, i jeho partneři, tedy ti tvůrci, kteří podepisují smlouvy s ČT. Musí tam být vzájemný konsensus, a já si myslím, že pokud by měla tato aférka k něčemu vést, tak k tomu, co říkal pan generální ředitel: ještě větší transparentnos­ti ČT.

Zpátky k Dvojce. Říkáte, že jste měli na přípravu nového programového schématu ČT 2 tři měsíce. Původně na něm pracoval tým Kateřiny Fričové, minulé programové ředitelky celé ČT. Převzali jste od něj něco, nebo jste celé schéma vytvořili sami?

Jan Mrzena: Tehdy v červenci, když mě pan generální ředitel na Radě ČT jmenoval výkonným ředitelem Dvojky a představil Vlastimila Ježka jako mého zástupce…

Vlastimil Ježek: … a vyrobil tím dvojdomek…

Jan Mrzek: Ano, dvojdomek, ale hezký a dobrý.

Když mluvíte o dvojdomku, já jsem zaslechl, že původně měl být výkonným ředitelem Dvojky Vlastimil Ježek, ale nebyl prý politicky průchodný. Co mi k tomu řeknete?

Vlastimil Ježek: Nic.

Jan Mrzena: Ani já ne.

Dobrá, pojďme tedy k té přípravě schématu a přebírání konceptu od týmu Kateřiny Fričové.

Jan Mrzena: Když se utvářel náš tým, řekl jsem, že budeme navazovat na to, co tým Kateřiny Fričové připravil a je k dispozici, a že s některými lidmi budeme tyto záležitosti dál komunikovat. V týmu Kateřiny Fričové byli i lidé jako Alena Mullerová, Dáša Pešatová, Vít Charous a další, s nimiž jsme na přípravě našich záměrů také spolupracovali. Ale těžiště přípravy se přesunulo do týmu, který jsme představili přede dvěma týdny na naší tiskové konferenci: tedy na mne, Vlastimila Ježka, Zdeňka A. Tichého a Janu Kopeckou. Velký díl spolupráce patřil i Lence Polákové, Vítku Sýkorovi a dalším lidem. Na něco jsme navázali, něco jsme sami rozvinuli. Náš základní slogan „Dvojka hledá souvislosti“ více méně navazuje na to, co postavili kolegové v předchozím týmu, ale pak jsme šli trošku jinou cestou, protože bylo třeba Dvojku ještě více profilovat vedle Jedničky. Museli jsme ty kanály svébytně postavit vedle sebe jako samostatné celky, a tudíž jsme šli malinko svojí cestou.

Vlastimil Ježek: Jasným důkazem o tom, proč výkonným ředitelem ČT 2 může být jenom Jan Mrzena, je tato jeho diplomatická odpověď. Samozřejmě jsme se seznámili s výsledky práce předchozího týmu a v tom základním se určitě shodneme. Jen si troufám říct, že principy, s kterými jsme přišli my, jsou opravdu naše, a že jsme je od nikoho neopsali V tom základním jsme se ale jasně shodnout museli. Snažíme se o kulturní televizní kanál, který nabízí alternativu, který má mít právo na omyl, který bude hledat, který se při tom hledání může splést… V těchto základních rysech asi ani není možné se neshodovat. Lišíme se v jiném nastavení schématu, způsobu řazení – v dramaturgii.

Jak vlastně vznikl ten váš „dvojdomek“, tedy dvojvedení ČT 2?

Vlastimil Ježek: Mne také oslovil s nabídkou Jiří Janeček. Oba jsme ale věděli, že ten dvojdomek vzniká tímto způsobem. Pohybujeme se nějakou dobu v nějaké části české společnosti, takže jsme se znali. Musím říct, že tak příjemná spolupráce jako s Janem Mrzenou, mne v životě nepotkala. Přiznám se, že po letech, kdy jsem musel v Českém rozhlase chodit na schůze Rady ČRo, jsem šťastný, že se tomu v České televizi vyhnu a že tam bude chodit Jan Mrzena. Protože to už bych opravdu nechtěl.

Jan Mrzena: Mohl bych tu poklonu vrátit, protože spolupráce s Vlastimilem Ježkem je fantastická, krásně se doplňujeme. Ono je potřeba ještě zdůraznit jistou jasnozřivost našeho pana generálního ředitele, protože od chvíle, kdy jsme na začátku srpna prakticky rovnýma nohama skočili do toho procesu, do začátku září, tedy o měsíc později, jsme už museli rozhodovat o částkách na jednotlivé cykly a pořady, uplynul tak krátký čas, který byl navíc tak hektický, že kdybychom to nedělali ve dvou, nevím, kde by se projekt Dvojky v tuto chvíli nacházel.

Vlastimil Ježek - 1

Pro vás to tedy musela být úplná novinka, protože jste se televizní dramaturgii v minulosti vůbec nevěnoval, ani televizi jako takové.

Jan Mrzena: Tak každý člověk se v životě setkává s určitými novinkami, nicméně to nespadlo z oblaků. S televizní dramaturgií jsme se nesetkávali ani jeden, o to si myslím, že jsou naše pohledy na vysílání Dvojky cennější. Ono to souvisí s tím, co jsem řekl na začátku: Dvojka už nějaký čas trpěla, byla rozmlžená, a chtělo to vzít ji z nějakého úplně jiného konce. Ne z toho příliš teoretického, ale praktického a s inspirací ze zahraničí, s jasným definováním jejího prostoru. A to jsme během toho měsíce udělali a vytvořili jsme schéma, za kterým si stojíme a které, jak doufáme, bude mít i dlouhodobou platnost. I když připouštíme korekce tam, kde budeme vidět, že jsme se minuli s diváckým očekáváním.

Vlastimil Ježek: Ona ta vaše otázka v sobě obsahuje paradox: já bych si skoro troufal tvrdit, že se nesnažíme o nic jiného, než do programování Dvojky televizní dramaturgii vrátit. Protože dramaturgie je velmi cenný obor, pokud existuje a pokud člověk, který je dramaturgem, ví, co má dělat. A je ochoten to dělat. Dramaturgie není důležitá jenom při výrobě pořadů, při nějaké zpětné vazbě k autorům a korekci scénáře, nebo ve střižně, na což, jak jsem pochopil, většina dramaturgů nemá čas. Dramaturgie je pro nás základem budování programového schématu. Nejde jenom o nějaké vertikální a horizontální členění. Snažíme se v rámci tohoto členění vytvářet obsahově provázané cykly, takže už teď dáváme dohromady nějaké řady, které mají svoji logiku. Nakonec to, že ani jeden z nás nevystudoval dramaturgii, a že jsme se jí nikdy profesně nevěnovali, vedlo k tomu, že si jí o to více vážíme.

Jan Mrzena: A doplním ještě to, že oba dva jsme se ve svém dosavadním životě k tématu dramaturgie vždycky museli nějak postavit nebo vyjádřit. Při řízení velkých divadel (Jan Mrzena byl ředitelem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a také dočasným ředitelem Národního divadla v Praze, pozn. red.) jsem vždycky musel uplatňovat, aby svobody, které v tom divadle jsou, si nevytloukaly diváky navzájem, aby uměly komunikovat se svým divákem, ale současně aby přinášely v dramaturgii něco objevného, nového a v nějakých souvislostech. Takže když si vezmete operní soubor, i on musí umět kvalitně zahrát Rusalku, stejně jako musí umět přinést neobjeveného autora z 30. let nebo dobrou inscenaci Bohuslava Martinů. Tenhle princip práce, s těmito postupy, je v tomto ohledu velmi analogický. Hodně nám pomáhá i to, že vedle sebe máme v oblasti vývoje programu tak renesanční osobnost, jakou je Andrea Majstorovičová. Některé naše nápady, možná na první pohled nepochopitelné, dokáže pojmout a dotáhnout je do konce.

Co si slibujete od monotematických dnů, které chcete na Dvojku nasadit od ledna? Ne každý chce sledovat po celý den pořady o historii, i když třeba jde o náročného diváka.

Vlastimil Ježek: Ono to vysílání není tak monotematické, dokonce ani v prime time či Televizní akademii. Například pondělní téma historie je natolik široké, že ho rozhodně nebudeme omezovat na to, co je dnes módní: historii 20. století a dokumenty o druhé světové válce. V rámci obsahu „historie“ najdete sto různých témat, o kterých může být řeč, a to už vůbec nemluvím o takových tématech, jako je Evropa nebo Lidé a společnost. Navíc mezi těmito tematickými bloky je spousta pořadů, které odpovídají spíše tomu horizontálnímu členění programu, jako jsou hudební pořady, pořady pro teenagery a podobně. Časem se nicméně nejspíš budeme snažit, i když to v lednu nečekejte, o uplatňování hlubší dramaturgie i třeba v rámci onoho „historického“ prime time, tedy abychom večer věnovali opravdu jednomu konkrétnímu tématu z různých stran – od velkého dokumentu přes publicistiku až po diskusního pořad. Nepravidelně, výběrově.

Budete nějakým způsobem spolupracovat s ostatními programy České televize? Jednička už nebude podle jejího výkonného ředitele Radana Dolejše reprízovat žádné pořady Dvojky a naopak. Znamená to, že se vzájemná synergie naprosto vytratí?

Jan Mrzena: Základní dogma je, že si navzájem nebudeme reprízovat pořady. To znamená, že každý program jede ve svých kolejích pro svého diváka, kterého oslovuje a s kterým komunikuje. Nicméně synergie je samozřejmě v tom, abychom si uměli vytvořit určitou alternativu, kterou ze své podstaty bude tvořit Dvojka, protože Jednička je mainstreamová.

Vlastimil Ježek: Půjde o synergii – v podobě alternativ. Není to tak, že vytvoříte premiéry pro Jedničku a pak je reprízujete na Dvojce. Jestliže víme, že existuje jiný princip budování programů ČT 1 a ČT 2, pak automaticky nejde říct, že Dvojka je reprízový kanál Jedničky. My si reprízujeme svoje projekty, a navíc to funguje i během dne: Jednička se mimo prime time zaměřuje na děti a mladé publikum, my naopak na starší publikum. Tak je stavěná i naše Televizní akademie. A naopak večer se snažíme oslovovat mladé a teenagery.

Jan Mrzena: A například v oblasti hudby půjde Jednička do pořadů typu ČT Live, a my spíše žánrově, po kvalitním mapování jednotlivých hudebních odvětví.

Vlastimil Ježek - 2

Zlepší se tedy alespoň vzájemné promo jednotlivých programů České televize? Dvojka teď nebývá příliš propagovaná na dalších kanálech ČT a spousta zajímavých pořadů na ní zapadne, protože o nich diváci nevědí.

Vlastimil Ježek: Promo bude křížové a naprosto jedna ku jedné. Základem je samozřejmě propagace na vlastním kanálu, ale pak existuje křížové promo, pro které bude platit ona zásada jedna ku jedné. To znamená, že kolik času bude Jednička věnovat propagaci Dvojky, tolik času mi dáme Jedničce. To je náš cíl, ale netvrdím, že tomu tak bude už od 1. ledna 2011.

Jan Mrzena: Nebude to jednom otázka Jedničky a Dvojky, ale i Čtyřky a Čtyřiadvacítky. I když se s tím musí dobře pracovat.

Stanovil vám Jiří Janeček nějaký cíl ohledně sledovanosti ČT 2? Letošní podzim je pro Dvojku nejhorší od zavedení peoplemetrů.

Jan Mrzena: V této chvíli je pro nás primární vysílací schéma a jeho naplnění, a pak má smysl bavit se o ohlasu diváků. Do zdi vysílat nechceme, žádné pevné číslo ani mantinely jsme stanoveny neměli, ale předpokládám, že v reakci na nedávné jednání Rady ČT, která stanovuje generálnímu řediteli sledovanost jako jasný finanční ukazatel, asi něco přistane i u nás.

Dnes dosahuje Dvojka celodenních podílů okolo 3,5 procenta, podle pověřené ředitelky programu Kristýny Taberyové by se mohla pohybovat okolo 4,5 procenta.

Vlastimil Ježek: Mně strašně štve, jak média neustále vnímají jenom jedno číslo, a to je podíl na publiku, share. Ten mě ale opravdu absolutně nezajímá. Když vytvářím pořad pro menšinu, potřebuji vědět, jak je ta menšina silná. Sobotní koncert v prime time může sledovat od 80 do 300 tisíc lidí, a mě zajímá, kolik lidí z této menšiny zasáhnu. To je pro mne způsob měření úspěchu Dvojky. Jestliže děláte kvalitní koncert, na který se dívá 20 tisíc lidí, asi něco děláte špatně.

Jan Mrzena: Pro Dvojku je to ze své podstaty klíčové. Většina našich pořadů je určena konkrétní cílové skupině. Když jsme měli třeba výsledky pořadů, které měly být určeny teenagerům a největší ohlas měly u seniorů, říkali jsme si, že tam asi něco nehraje. A tyto pořady šly z obrazovky už teď.

Když tedy budete v celkových číslech sledovanosti pod úrovní zpravodajské ČT 24, nebude vám to vadit – hlavně když budete oslovovat správné cílové skupiny?

Jan Mrzena: Co to jsou celková čísla ČT 24? Zpravodajský kanál má vysoká čísla, když do České republiky přiletí americký prezident Barack Obama, a nižší čísla, když proběhne standardní týden, kdy se nic mimořádného neděje.

Teď jsou ale zpravodajsky „standardní“ týdny a ČT 2 má horší výsledky než ČT 24.

Jan Mrzena: Ano, teď oscilujeme vedle sebe s podobnými čísly. Myslím, že kdybychom se podívali do zahraničí, čísla sledovanosti arte kanálů jsou dlouhodobě ještě nižší. Když se podíváme na sledovanost jiných plnoformátových programů, Dvojka se k nim může blížit. Pro nás je podstatné to, zda budeme oslovovat a dobře komunikovat s tou cílovou skupinou, pro kterou budeme vysílat konkrétní pořad.

Vlastimil Ježek: Jasně, já si myslím, že to opravdu musíte posuzovat tak, že evropský film by měl mít vždy více diváků než cokoli na ČT 24, pokud zrovna nejsou povodně. Ale o sobotním koncertu si troufám tvrdit, že jím neporazíte skoro nikoho. A pak se jenom můžete ptát, jestli ho máte vysílat a nebo udělat to, co kdysi říkal Vladimír Železný – vydat ho na CD a rozdat těm „pár“ lidem, a vyjde to levněji než televizní vysílání. Prostě musíte automaticky počítat s tím, že dosáhnete určitého omezeného výkonu, protože to jinak není možné. Ale když to ještě zrelativizuji, tak i ten omezený výkon je mnohonásobek kapacity té největší koncertní haly v České republice.

BRAND24

Jan Mrzena: To samé jsou divadelní představení nebo dokumenty, které přitahují maximálně tři procenta diváků v České republice. U vážné hudby jste na jednom procentu, u opery ještě níž. Jde skutečně o ty cílové skupiny, abychom je dokázali oslovit, a abychom v této oblasti něco nového a tvůrčího vytvořili. Ono je sice hezké udělat přenos divadelního představení, ale velmi těžko se přenáší ta atmosféra divadla. K tomu je třeba najít správný klíč, a ten se budeme snažit hledat.

Foto: Česká televize, Muzeum fotografie Šechtl a Voseček, Český rozhlas, Moderní Brno

Měla by se ČT 2 ohlížet na výsledky sledovanosti?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).