Přestaňte zveřejňovat materiály, které na internet dali hackeři, a okamžitě tyto ukradené informace vymažte, jinak vás budeme činit odpovědnými, pohrozil americkým médiím právník Sony Pictures Entertainment (SPE) David Boies.
Třístránkový dopis v neděli dostaly (mimo mnohé jiné) New York Times, Hollywood Reporter nebo Re/code (posledně jmenovaný server publikoval celý jeho text). Právník v něm uniklé interní materiály soustavně označuje za „ukradené informace“.
„SPE nesouhlasí s tím, že ukradené informace vlastníte, zkoumáte, kopírujete, rozšiřujete, publikujete, uploadujete, stahujete nebo jakkoli jinak používáte, a požaduje vaši spolupráci na smazání ukradených informací,“ stojí v něm.
Právní zástupce dále požaduje, aby redakce přeposlala dopis všem dalším lidem, s kterými data sdílela, s žádostí, aby informace také smazali. Pokud média požadavkům nevyhoví, hrozí právník tím, že firma bude redakci činit odpovědnou za „jakoukoli škodu nebo ztrátu, která z šíření informací vzejde…“
Tato hrozba by v praxi zřejmě narazila na první dodatek americké ústavy, takže ji vydavatelé mohou v klidu ignorovat (ale nechme tuto debatu raději právníkům a soudcům). V amerických médiích se však rozjela zajímavá diskuse o tom, zda by novináři měli uniklé informace vůbec publikovat.
Kdo pomáhá hackerům
V nedělním komentáři v New York Times se proti publikování, které pomáhá hakcerům, postavil například tvůrce seriálu The Newsroom, scénárista a producent Aaron Sorkin.
Novináře, kteří uniklé informace publikují, označil za „morálně pochybné a okázale hanebné“. Zároveň přiznává, že není zcela objektivní, protože se v uniklých e-mailech objevilo i několik zmínek o jeho osobě.
„Malé urážky, které vyšly najevo, jsou ale jen maličkostí ve srovnání s faktem, že je někdo zveřejnil. Nemluvím o hackerech, ale o amerických novinářích, kteří jim pomáhají,“ píše.
Nepopírá přitom, že média mají právo vycházet i z informačních úniků. „Rozumím tomu, že zpravodajská média pravidelně používají ukradené informace. Takhle jsme se dostali k Pentagon Papers, abych použili často používaný argument. Ale v těchto dokumentech není nic, co by se dalo srovnat s úrovní veřejného zájmu při publikování informací z Pentagon Papers,“ pokračuje.
„Obsahují e-maily nějaké informace o tom, že firma Sony porušila zákony? Ne. Dezinformovala veřejnost? Ne. Přímo poškozovala zákazníky tak, jako to dělaly tabákové společnosti nebo Enron? Ne. Je v ukradených soukromých e-mailech aspoň jedna věta, která ukazuje na nějaké provinění? Něco, co může někomu pomoci, někoho informovat nebo ochránit?“ ptá se nakonec.
Minulý týden na toto téma psal i Andrew Wallenstein z časopisu Variety. „Řekněme si to na rovinu: hackeři si média vodí jako loutky. Tím, že novináři akceptují jejich výběr informací, kterými pak mávají kolem, aby je svět viděl, v podstatě jen vykonávají jejich vůli. Není divu, že Sony teď vnímá tisk jako dav zombies ze seriálu Walking Dead, tupě vrávorající od mršiny k mršině a požírající zbytky toho, co hackeři zabili,“ napsal.
Přesto je podle něj publikování dat uniklých Sony nutné. „I když některé médium odmítne uniklé materiály publikovat, tucty jiných to udělají místo něj. Data se bohužel nacházejí ve veřejném prostoru a jsou dostupná všem. To nastartovalo mediální cyklus, kterému se vydavatelé mohou jen těžko bránit. Pokud třeba informace přinutí Rudina (producenta SPE, jehož e-maily hackeři publikovali, pozn. red.) k veřejné omluvě, jak o ní chcete psát bez citace toho, za co se omlouvá?“
E-maily filmových hvězd
První zprávy o útoku na interní systémy Sony Pictures se objevily 24. listopadu. Hackeři, kteří se nazývají „Guardians of Peace“, hrozili publikováním získaných materiálů, pokud firma nestáhne připravovanou komedii o atentátu na vůdce Severní Koreje (stále ale není jasné, zda to byl pravý důvod, nebo jen zástěrka něčeho jiného) a výhrůžky rozeslali i zaměstnancům firmy.
Poté na internetu zveřejnili několik sad interních dokumentů, které v počítačích pracovníků SPE získali – kromě údajů o platech šlo i o pětici nových filmů, pracovní e-maily, smlouvy, údaje o hospodaření firmy a jejích plánech, ale i zdravotní záznamy a další citlivé údaje některých zaměstnanců.
Média k dostupným datům přistoupila různě – některá použila zejména informace týkající se hospodaření firmy, jinde redakce publikovaly i (byť anonymizované) detaily z lékařských zpráv pracovníků nebo nabídly „exkluzivní“ úlovky v e-mailech šéfů firmy či přímo filmových hvězd.
