Možná jste před téměř třemi měsíci zaznamenali roztržku, která se odehrála mezi společnostmi Český Telecom (dále jen ČTc) a P.E.S. Consulting. Důvodem bylo několik článků zveřejněných v deníku Svět namodro – jehož je Český Telecom vydavatelem -, které upozorňovaly na pochybnou bezpečnostní politiku webhostingové služby Pes.cz. P.E.S. podal dva návrhy na předběžná opatření, v jejichž odůvodnění uvádí: „Na serverech žalovaného bylo již po dobu více než dva roky opakovaně uveřejněno mnoho nepravdivých, polopravdivých či záměrně zkreslujících informací.“ Městský soud v Praze oba akceptoval a Svět namodro byl nucen články stáhnout. P.E.S. přestěhoval své servery z Internet OnLine k Equantu a začal se domáhat mimosoudního vyrovnání. Přesná výše není známa, neoficiální zdroje uvádí pět milionů korun, podrobnosti ví však pouze ČTc.
Co ovšem ČTc neví (soudě podle vyjádření jeho tiskového mluvčího), je skutečnost, že P.E.S. nakonec nezůstal pouze u předběžného opatření, ale v jednom případě podal žalobu. Potvrdil mi to telefonicky samosoudce Jiří Čurda, jehož jméno figuruje pod oběma předběžnými opatřeními. Odmítl ovšem dále specifikovat, kterého z obou opatření se tato žaloba týká. V usneseních se totiž uvádí, že: „Žalobci se ukládá, aby ve lhůtě do 30 dnů od doručení tohoto usnesení podal žalobu ve věci samé,“ takže jedno z předběžných opatření již může být neplatné. P.E.S. zřejmě došel k závěru, že by na ČTc mohl vysoudit nějaké peníze a když už ne peníze, tak alespoň jiný způsob odškodnění. Nenapadá mě totiž žádný jiný důvod, proč by měl u Internet OnLine nadále umístěn jmenný server a měsíčně si platil několik tisíc za prázdnou pozici, kde byly původně umístěny jeho ostatní servery.
Argumentem, který P.E.S. v boji proti ČTc používá je, že: „(…) žalobce i žalovaný jsou soutěžiteli v hospodářské soutěži, neboť oba nabízejí webhosting.“ Jinými slovy: P.E.S. tvrdí, že ČTc podniká ve stejném oboru a snaží se jej články na Světě namodro záměrně poškodit. V tomto případě bohužel příliš nezáleží na tom, zda články jsou či nejsou pravdivé, protože zákon o hospodářské soutěži zná pojem zlehčování: „Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu,“ ale „zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivých údajů o poměrech, výrobcích či výkonech jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu.“ Přistoupí-li soud na tento výklad zákona, čeká Českou republiku další krok zpět oproti celosvětovému trendu.
Jím je totiž konvergence telekomunikačních a mediálních společností. ČTc je v tomto ohledu v České republice shodou okolností průkopníkem. Záměrně píši shodou okolností, protože bych to rozhodně nepřičítal nějaké jasnozřivé vizi (rozkoukávat se začal i Contactel a zcela stranou stojí Aliatel a eTel). Telekomunikační operátoři si totiž uvědomili, že lidé používají jejich infrastrukturu nikoli kvůli infrastruktuře samotné, ale pro obsah. (Konečně i mobilním operátorům došlo, že uživatelé nebudou používat WAP kvůli radosti z toho, že funguje a začali na zaplnění mezery pracovat.) A proč od někoho nakupovat drahý obsah – z něhož by měl nota bene můj obchodní partner zisk -, když si jej mohu podstatně levněji vyrobit vlastními silami? Svět namodro je tak paradoxně prvním reálně fungujícím modelem placeného obsahu na českém Internetu. Tentokrát však žádné mikroplatby, ale telefonní účet.
Je zajímavé, že zahraničí očividně nečiní konvergence telekomunikačního a mediálního trhu sebemenší problémy. Příkladem může být AOL Time Warner. AOL Time Warner vlastní – vyjma knihy samotné – práva na Harryho Pottera, mediální fenomén spisovatelky J. K. Rowlingové. Snímek natočilo studio Warner Brothers, soundtrack nahrála Atlantic Records, label Warner Music Group. Film se dočkal obrovského materiálu v Entertainment Weekly a obsáhlé recenze v Time, oboje patřící AOL Time Warner. Všechny internetové stránky AOL jsou přeplněny reklamou, hrami, soutěžemi a recenzemi. Dokonalá ukázka mediální moci koncernu, řeknete si. Jsou to ovšem stejné časopisy a weby, které běžně přinášejí zdrcující kritiky filmů z produkce jiných společností, které jistě snižují návštěvnost jejich kin. A hospodářskou soutěží posedlými Spojenými státy to ani nehne.