Pavel Hanuš: Televize budeme měnit tak často jako mobily

Česká televize deklarovala zájem vytvořit s ostatními vysílateli společné centrum pro testování set-top-boxů. Budete i ve svém vysílání radit a propagovat některé typy digitálních přijímačů?

Pravidelný pořad o nich udělat nemůžeme, protože nemůžeme propagovat či doporučovat konkrétní výrobky a výrobce. Chtěli bychom mít webové stránky, na kterých bude jakýsi seznam set-top-boxů, které jsme k určitému datu testovali. U nich napíšeme, zda jsou jednotlivé funkce v pořádku. Přizvali jsme ke spolupráci další subjekty a setkali jsme se s pozitivním ohlasem. Vyzveme k ní také výrobce a distributory set-top-boxů. Myslím, že je v zájmu všech, aby se přijímače otestovaly a divák měl v průběhu letošního roku ucelený přehled o tom, jak vypadá situace na trhu. Je to ale komplikováno tím, že každým dnem se v Evropě uvádí na trh velké množství výrobků. Například koncem prosince jsem viděl naprosto unikátní USB set-top-box.

Nebude trošku problém, že když spustíte kampaň na podporu nákupu set-top-boxů, v některých regionech zkrátka digitální vysílání nepůjde?

Nemyslím, že je to problém. Je to prostě fakt. Multiplex A je teoreticky dostupný na 75 procentech území. Takže, pokud pominu ostatní problémy, minimálně diváci žijící mimo tato území nemají ani teoretickou možnost digitální vysílání v DVB-T přijímat. Jakmile se začne vysílat i v Brně a Ostravě, bude mít digitální příjem k dispozici zhruba 36 procent obyvatel ČR. V rámci kampaně musíme samozřejmě říkat, že se to týká právě jen oblastí okolo Prahy, Brna a Ostravy. Na druhou stranu, ono se může klidně stát, že na dálkový příjem digitální signál chytnete v nějakých výše položených místech i 200 nebo 300 kilometrů daleko. Šíření signálu je nevyzpytatelné.

To je pravda. Známe případy, kdy lidé v Krkonoších chytají DVB-T z Prahy.

Myslím, že bude i zájmem Radiokomunikací, až spustí definitivní vysílací technologii, aby si změřily reálný příjem a pokrytí. Během několika měsíců budeme mít celkem jasno a budeme postupně obohacovat vysílací síť. Z hlediska šíření signálu je ještě věc, kterou bych chtěl připomenout: pod tíhou skutečnosti, že zemská digitální síť je nejdražším druhem digitálního vysílání, jsme změnili filosofii a satelitní síření považujeme z pohledu digitálního vysílání za významné i pro koncového diváka a ne jen pro distribuci na vysílače a ke kabelovým operátorům. To je také jeden z důvodů, proč jsme loni zrušili výběrové řízení na distributora satelitního vysílání (nové řízení ČT vypsala začátkem ledna, pozn. red.). V mnoha případech je satelitní příjem v DVB-S pro diváky velmi vhodnou alternativou k DVB-T. To byl i důvod, proč ČT již v loňském roce poskytla provozovateli komerčního satelitního digitálního vysílání UPC Direct k šíření programy ČT 1 a ČT 2, aby i ti, co si tuto službu platí, ji měli kompletní.

ČT 24 se na UPC Direct objevila už dříve. Proč?

Zpravodajský kanál jsme tam pustili dříve s vědomím, že ho chceme dostat do co největšího počtu domácností a že to je volně vysílající kanál. Někteří lidé nás mohou napadnout, že vysíláme v rámci placené služby UPC Direct, ale naším cílem je dostat se do co největšího počtu domácností. A myslím, že v rámci České republiky ještě dojde k veřejné diskusi o tom, kde je ekonomické optimum pro pokrytí zemským signálem. Protože pokud máme trvat na tom, že zemské vysílání by mělo být dostupné pro 99,9 procenta domácností a území, bude digitální síť neuvěřitelně drahá. Co to provede s těmi malými televizemi, těmi novými štikami, které mají přinést přidanou hodnotu a změnit televizní trh, až se na vyvalí šestinásobek nebo sedminásobek nákladů oproti poplatkům za satelitní šíření signálu?

Chcete říct, že Česká televize nebude dostupná pozemní cestou pro všechny domácnosti?

Ne, to nechci říct a ani nemohu. O tom nerozhodnu ani já, ani ČT. Zákon musí jasně vymezit, jaké pokrytí musí celoplošné sítě mít. Já si jen myslím, že doba vyžaduje, abychom diverzifikovali typy příjmů. Nejsme v situaci před třiceti lety, kdy byla jedinou možností příjmu anténa na střeše. Existují kabelové rozvody, bude tady IPTV, existuje satelit. Tyto druhy příjmu televizního vysílání by se měly optimálně využívat tam, kde to je rozumné a kde je daný typ příjmu jasně dominantní. Samozřejmě že telekomunikačnímu operátorovi bude jedno, když televize budou chtít nebo budou muset pozemní sítí pokrýt 99,9 procenta území. On ji postaví. Otázka je, jestli to je efektivní. Televize mají vydávat maximum peněz do tvorby obsahu. To je jejich hlavní poslání. Náklady pro technické šíření signálu jsou nutné zlo, ale nemohou se stát dominantní složkou veškerých nákladů – tedy že by na šíření signálu šlo 40 nebo 50 procent všech nákladů, aniž by se udělal program. Proto si myslím, že by o tom měla probíhat diskuse, protože pokrytí 99,9 procenta území nebo domácností je sporné.

Od roku 2007 mají vysílat definitivní digitální sítě. ČT má spustit veřejnoprávní multiplex společně s Českým rozhlasem (ČRo). Už s ním jednáte o jeho podobě? Jaké služby v něm nabídnete, co bude pro obě média společné?

Jakmile jsem začal s projektem digitalizace, propojili jsme digitalizaci ČT a ČRo. Také v rozhlase mají člověka odpovědného za tuto oblast, ing. Pavla Balíčka. Úzce spolu komunikujeme. Vůči třetím stranám vystupujeme tak, že jsme provozovatelé multiplexu veřejné služby, tedy jednotně. Neříkám, že se vždycky na všem dohodneme, protože i rozhlas chce mít v éteru co nejvíce programů a mým zájmem zase je, aby v multiplexu bylo co nejvíce televizních kanálů. Ale řekl bych, že naše spolupráce je velmi úzká, a určitě taková bude i na vývoji interaktivních aplikací, u kterých se často může využít zvukový obsah. Dovedu si velmi dobře představit propojení těchto aplikací. Ostatně, přípravy již probíhají. Podstatné je, že se nám otevřel větší prostor pro doplňkové služby a další věci. Multiplex A je svým způsobem modelový: tak nějak bude vypadat multiplex veřejné služby – jenom s tím rozdílem, že místo Novy v něm bude další program ČT.

Hodně se mluví o tom, že ČT chce nabízet po zdigitalizování archivu službu video na vyžádání. Několikrát jste zmínil, že s tím bude problém kvůli autorským právům.

Museli jsme na to reagovat, protože se to najednou objevilo v médiích, jako by placená služba Video On Demand v ČT měla už termín spuštění. Je pravdou, že když jsem začal pracovat na programu digitalizace ČT, zapsal jsem si video na vyžádání do diáře jako jeden z prvních projektů, které rozpracuji. Prostě se nabízel. Pak se ovšem ukázalo, že je to jeden z nejstrašlivějších projektů a že jeho realizace je tak neuvěřitelně komplikovaná, že se vlastně ani nedá říct, k jakému datu bychom ji mohli spustit. Asi k žádnému.

Jak to?

Ono to totiž nemá v tuto chvíli ani kontury, protože počet pořadů, které se dají bez problémů využít na Video On Demand, je zlomeček. Ostatní nemají ošetřena vysílací práva. Smlouvy s umělci a producenty ošetřují „jiný druh užití díla“, ke kterému patří i služba video na vyžádání, až od roku 2001. Do tohoto roku není tento pojem vůbec znám. Ve smlouvách se hovoří o „televizním vysílání“, ale ne o videu na vyžádání. Ale i u smluv po roce 2001 záleží na tom, jestli jsou ti autoři a herci ochotni prodat svá práva k tomuto druhu šíření.

Jak to budete řešit?

Chceme v letošním prvním čtvrtletí oslovit ochranné svazy autorské a jednotlivé umělce, vytvořit diskusní platformu, na které bychom si řekli, co s tím budeme dělat. Podle mne to je významné pro českou kulturu. Potažmo i pro evropskou, protože většina amerických obsahů tento problém nemá. Měl jsem během loňského roku mnoho nabídek na sestavení On Demand systému. Mohl jsem si říct, jestli chci čtyři tisíce nebo osm tisíc hodin programu… Nebyl s tím problém. Jenom přijdete, zaplatíte příslušné desítky nebo stovky milionů korun a můžete ho provozovat. Ale ČT tuto službu ze svého archivu udělat nemůže.

To je absurdní.

Kdysi ministr Vladimír Mlynář řekl, že až bude digitalizace, ČT zpřístupní archiv. Já si myslím, že kdyby k tomu mělo dojít, měl by ten projekt několik rovin. Něco by určitě bylo placené a něco zadarmo. Máme k dispozici třeba celý archiv zpravodajství. Můžete si prohlížet Televizní noviny Československé televize mnoho let dozadu. Pro studijní účely by to byl výborný projekt. S využitím digitálních technologií můžeme z archivních fondů teoreticky udělat velké množství podobných projektů, pokud se tedy podaří vyřešit základní problém s autorskými právy.

A s financováním digitalizace archivních materiálů.

K tomu bych měl ještě jednu poznámku. Vrchní ředitel ČT František Lambert už zmínil v našem předchozím rozhovoru pro DigiZone.cz, že televize bude žádat o jednorázovou dotaci na digitalizaci archivu. Já bych k tomu dodal, že tento archiv je považován za české národní dědictví a ČT má za povinnost ho udržovat nejen v digitální podobě, ale i v původním stavu. To znamená, že i když zdigitalizujeme jeho obsah, budeme muset udržovat všechny ty pásky a starat se o ně tak, aby byly použitelné i na původní vysílací technologii. To jsou samozřejmě obrovské náklady a proto si myslím, že je potřeba se o tomto problému bavit, protože přesahuje rámec ČT. Ekonomicky i právně.

Čili by se o archiv měl postarat stát.

Neříkám, že by se o něj měl postarat stát. Jenom říkám, že tu existuje jeden velký rozdíl mezi digitalizací pro účely televizního vysílání a digitalizací, která je jednou z povinností vyplývající ze Zákona o archivnictví a spisové službě a že o tom mají minimálně jednat státní orgány, umělecké svazy, že to prostě není záležitost samotné ČT, která by měla zdigitalizovat archiv a zpřístupnit ho veřejnosti. Je to velký problém i z hlediska evropského kontextu. A je trošku divné, že se to musí řešit až teď, protože se o tom měli bavit dávno ti, kteří seděli na Kavčích horách před námi. Ale nikdy není pozdě. Stejně jako v oblasti IT, ani tady nemůže nastat vakuum. Pokud takto nezpřístupníme programy ČT, video na vyžádání neposkytne české pořady, objeví se tato služba s jiným obsahem od někoho jiného. A to by byla škoda.

Takže zatím se nedá říci, kdy by mohla tato služba být zprovozněna.

Ne. Byl bych velmi šťastný, kdyby se v průběhu tohoto roku našla východiska. Kdyby se podařilo uzavřít rámcovou smlouvu, v níž by stálo, že to budeme dělat tak a tak, abychom mohli v roce 2007 spustit nějaké realizační projekty. Samozřejmě do té doby můžeme nabídnout ten zlomek právně ošetřených pořadů ČT jinou formou, už dnes je třeba publikujeme na Internetu. To se týká například pořadu Uvolněte se, prosím a dalších.

Ale jde o to, v jakém to šíříte rozlišení.

Tak to ano, ale to zase vychází z toho, kdo je na druhé straně. Jaké jsou jeho kapacity a možnosti. Není problém v tom, že bychom neuměli vysílat ve vyšším rozlišení. Je to spíš o tom, kolik peněz do toho máme investovat. Celá digitalizace je neustále otázka, od kdy a za kolik. Ne co. To se ví. Ale to kdy a za kolik, to je docela podstatná věc.

Tak od kdy a za kolik HDTV?

To jsme u stejného problému. V přechodných multiplexech není pro HDTV žádné místo. Do roku 2007 tedy nebude nic.

Počkejte, ale pro letošní rok podle technického ředitele ČT Rudolfa Popa připravujete nějaký přenos koncertu v kvalitě HD.

Ano, ale to je něco jiného. Nejdřív musíte mít pořady v HDTV, abyste je mohl vysílat. Můžete zdigitalizovat analogové pořady do kvality HD, ale když už je natáčíte v digitální kvalitě, tak to už neuděláte – tedy pokud to předtím nemělo kvalitu HD. Pokud by ČT začala postupně natáčet pořady v HD, které by potom pro vysílání jakoby „zhoršila“, to je jiná. To by šlo a myslím, že už v průběhu letošního roku, na pronajaté technice a u některých konkrétních případů, to proběhne. V roce 2007 by to už mohlo být částečně na vlastní technice a mohly se začít pravidelně vyrábět pořady v HDTV. Potíž je v tom, že prostor pro vysílání v HDTV je zatím jen na satelitu. Takový satelitní kanál si dokážu představit.

A kdy si ho dovedete představit?

Obecně se říká, že HDTV bude v Evropě zajímavé někdy v letech 2008 a 2009. Já myslím, že to tak bude. Ale je to ošemetné, stejně jako v oblasti IT. Jak vám nějaká předpověď přesahuje dva roky, pohybujete se spíš v oblasti futurologie. Čili já to vidím pro rok 2006 a 2007 tak, jak jsem naznačil v předchozí odpovědi. Žádný zásadní náběh HDTV pro tyto roky v podstatě nevidím – kromě výroby pořadů. Roky 2008 a 2009 by mohly být datem, kdy se HDTV silněji objeví na českém trhu. Záleží ale i na tom, jak se k němu postaví komerční subjekty. Kdybychom měli větší trh, třeba jako v Německu, stačila by tady jenom malá penetrace HDTV, ale přesto by se na ni dívalo třeba 200 tisíc diváků. To je už komerčně zajímavé. Ale když by to samé procento bylo v České republice, půjde třeba o 20 tisíc lidí, a to je problém.

Nebude ale třeba u zemského vysílání problém v tom, že si diváci nakoupí set-top-boxy kompatibilní s kompresním standardem MPEG-2 a HDTV potom bude vysílat v MPEG-4?

Že je MPEG-4 vhodný pro HDTV, o tom není třeba pochybovat. Digitalizace je implementace informačních technologií nejen do televizního vysílání, ale i do televizního příjmu. Divák bude vystaven informační technologii jako ve všech ostatních oblastech. Takže ho také potkají inovační cykly. Inovační cyklus se dnes počítá řádově na měsíce. Počítač většinou vydrží tak dva až tři roky. Nepřijde vám to divné. Ale že se takhle často bude měnit televize, na to zatím není zvyklý nikdo.

Takže na tom budeme s výměnou televizorů stejně, jako s mobily? Ty se také střídají tak po dvou letech.

Ano, a s televizí to bude stejné. Prostě ji vezmete a za dva roky ji vyměníte. Už jenom toto sdělit divákovi je problém. Brání se tomu politici, televizní společnosti, telekomunikační operátoři. Je jednodušší říct, že digitalizace znamená lepší obraz a zvuk než to, že si kvůli ní budete muset každé dva roky měnit televizi, pokud budete chtít využívat všechny možnosti, které digitální televize dává respektive bude dávat. Pokud se smíříte s tím , že ne vše, co je v daném čase na trhu, můžete využívat, pak ji samozřejmě budete používat déle. Čeká nás permanentní digitalizace. Uděláme jednu digitalizaci a hned nás čeká další a další.

Zastavil bych se u MPEG-4. V Polsku o tomto formátu uvažují jako o standardu pro řádné zemské vysílání. Nebylo by lepší začít vysílat v něm a ne v MPEG-2?

MPEG-4 pro mě byla asi týden noční můra. Měl jsem velké cukání, abychom nezačínali v MPEG-2. Našel byste mnoho důvodů, proč to udělat, ale také dost argumentů proti. Hlavní důvod proti byly problémy na přijímací straně. Nakonec převážilo stanovisko, že bychom už tak dost komplikovaný proces ještě více zkomplikovali. Tím jsme ale diváka neochránili před dalším přechodem, který nevyhnutelně nastane. I když se to dá dát do uvozovek, protože nevíme, jaká bude poptávka a zda budou nové televizní kanály životaschopné. Zda z těch třiceti programů v šesti multiplexech přežije polovina, nebo jestli jich budeme časem vysílat padesát.

Třeba se přes MPEG-2 pustí programy v HDTV. Jeden na celý multiplex.

Myslím, že z MPEG-2 se pouštět nebude. Samozřejmě by to byla taky digitalizace. Byly by tam současné programy ve vysoké kvalitě obrazu a doplňkové služby. Jenže ono by to nebylo HDTV, protože programy v kvalitě HD nejsou k dispozici. Nejdřív se musí naplnit program. Vysílat 24 hodin v HDTV je momentálně sci-fi. Myslím, že to bude MPEG-4, která vyřeší příliš velký prostor, který v těchto sítích vznikne. Nebude tu tedy vysílat padesát kanálů, ale zůstane to na těch maximálně třiceti. A zbytek datového toku vytvoří prostor pro spuštění HDTV. Ale HDTV těmito nároky a tím, jak je ta technologie drahá pro spotřebitele, zatím nevytváří podmínky pro masové nasazení. Podmínky jsou vytvořeny pro to, aby se v HDTV začaly natáčet pořady.

Kdy předpokládáte, že Česká republika vypne poslední analogový vysílač?

To je ale krutá otázka. Na poslední českokrumlovské konferenci o digitalizace jsem naznačil, že pokud by všechno pokračovalo tak jako na začátku loňského roku, vypnutí analogového vysílání před rokem 2015 by byl spíš sen. Můj současný odhad je takový, že rok 2012 může být reálný. Za předpokladu, že díl odpovědnosti za to, jak to bude v této republice vypadat, převezme stát. Když už jej nepřevzal na startu řádného vysílání, ani při rozvoji sítí, tak aspoň u switch off (termín definitivního vypnutí analogu, pozn. red.) by měl nastartovat diskusi o tom, jak to udělat, abychom všichni ekonomicky neztráceli. Nechceme vyhazovat peníze koncesionářů a komerční televize nechtějí zhoršovat své ekonomické výsledky jenom proto, že se tváříme, že switch off je něco imaginárního a že se nás to netýká.

A co by tedy měl stát říct – kromě toho, že připraví Technický plán přechodu na DVB-T?

Když už se digitalizace rozběhla bez státního podílu, měl by stát alespoň dohlédnout a říci, co bude dál. Třeba s těmi, co ztratí příjem televize. Jak to bude řešeno. Jestli půjde rozvoj přednostně do kabelových systémů, nebo jak to vyřešit, aby se zachovala penetrace televizního příjmu. Aby dnešních 99 nebo 100 procent obyvatel skutečně mělo televizní příjem. Proto musí proběhnout taková diskuse. Zatím neprobíhá.

Je ČT spíše pro rychlejší zavedení DVB-T, nebo pro co nejdelší využívání analogových kmitočtů?

Jsme jednoznačně pro to, aby přechod na DVB-T byl co nejrychlejší, protože pro nás je souběžné vysílání ekonomicky velmi zatěžující věc. A je to nepříjemné i pro diváka. Je to přechod z jednoho ustáleného stavu do druhého ustáleného stavu. Dojde k destabilizaci: nejenom uvnitř televize, na mediálním trhu, ale také z hlediska diváckého přístupu k televizními vysílání. Dojde ke změně a někdo bude mít ty možnosti a někdo je mít nebude. Vzniknou nerovnosti. Samozřejmě veřejnoprávní vysílání je tlačeno k tomu, že má tyto nerovnosti likvidovat. Ale informační technologie tuto nerovnost logicky samy generují. Nemůžeme tomu uniknout. Je to stejné jako s Internetem: někdo ho má a někdo ho nemá. Někdo má vzdělání a jazykové vybavení a někdo ho nemá. Internet tento rozdíl nesmaže, jen ho prostě prohloubí.

Takže digitalizace jenom prohloubí tyto rozdíly?

Digitalizace je také informační technologie, tam se bude dít to samé. Organizace jako ČT nemůže zvládnout, aby okamžitě zabezpečila rovné podmínky pro všechny. To bychom museli vymyslet mlýnek na peníze. On byl už problém s tím, že se zvyšovaly koncesionářské poplatky, a tím méně by se líbilo, kdybychom řekli, že na digitalizaci potřebujeme nějaké další speciální peníze. Naší povinností není o tom spekulovat, ale udělat to – za co nejmenší náklady pro co největší počet diváků. Čím rychlejší postup při zavádění DVB-T zvolíme, tím to bude levnější. Kdybychom to udělali rychle a v roce 2008 proběhl switch off, bylo by to pro všechny úplně nejlepší řešení.

Tak to také svého času navrhoval předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu David Stádník.

Já vím, ale to je spíš humor. To se říká na konferencích a v rozhovorech pro média. V reálném životě, v parlamentu, je to jen jeden z mnoha problémů. A to bych ještě neřekl, že ten, co je někde nahoře. Vždyť se podívejte, jak probíhá projednávání novely vysílacího zákona. Jak dlouho to trvá. Čili to není věc, s kterou by většina lidí v této zemi lehala a vstávala. Většina lidí ani neví, že se na ně řítí nějaká digitalizace.

Právě. Jestli to není trošku chyba.

Je to chyba, ale na ty fáborky s lepším obrazem a zvukem už nikoho nechytneme. Pak je tu ten reálný rozměr, a kdo má chuť o něm mluvit? Kolik najdete pozitiv v přechodu na zemské digitální vysílání? Jak se bude financovat 30 programů na trhu deseti milionů obyvatel? Jaká opatření budou udělána pro zachování příjmu televizního vysílání při vypnutí analogu? To jsou prostě reálné problémy celého toho procesu a jsou nepříjemné. Proto se o tom tak moc nemluví. Když se dnes bavím v televizi s techniky, říkají mi, že před lety pracovali s mikrofony, které v některých situacích nahrávaly lepší zvuk než ty dnešní digitální. S nimi zase mohou dělat věci, které v minulosti možné nebyly. Takový je vývoj. Žijeme v digitální éře a nemůžeme z ní utéct. Akorát že ty problémy musíme řešit, odpolitizovat je, zůstat čistě na manažerské, technické a programové úrovni, a říci si, jak ten proces udělat co nejefektivněji, co nejlevněji, s co nejjednoduššími výstupy. Nepodléhat nějakým zbytečným emocím. Ono se to hezky říká, ale prostředí takové není. Vznikají tady různé dohady, které s meritem věci zase tak úplně nesouvisí a všechno to prodlužují a komplikují. Tím pádem se digitalizace zdražuje. V konečném efektu to pak zaplatí divák.