Hlavní navigace

Politický boj o ikonku na obrazovce: kdo bude určovat vhodnost pořadů pro děti?

Jan Potůček

A nejen určovat, hraje se také o to, zda bude možné pokutovat televizní stanice za chybějící piktogram nebo za jeho chybné použití a co všechno by mělo být povinně označováno.

Doba čtení: 7 minut

Dítě Kateřiny Kalistové

Má být označování vhodnosti televizních pořadů pro děti formou piktogramu přímo na televizní obrazovce povinností stanovenou zákonem, nebo dobrovolným usnesením televizí, které budou jeho dodržování kontrolovat v rámci svojí Asociace televizních organizací (ATO) formou samoregulace? Právě tato otázka nyní rezonuje mezi velkými televizními stanicemi a ministerstvem kultury, které připravuje „technickou“ novelu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. V té se má objevit i pasáž věnovaná tzv. labellingu, systému včasného varování rodičům, že daný pořad obsahuje scény, které by neměly vidět děti v určitém věku. Zavést tuto praxi, která je běžná v řadě evropských zemí, slíbila před minulými parlamentními volbami ČSSD.

Novým zákonem o médiích zareagujeme na společenský a technický vývoj a do stávajícího mediálního prostředí zavedeme tzv. komunitní média. Připravíme systém klasifikace vhodnosti pořadů pro jednotlivé věkové kategorie, psala sociální demokracie ve svém volebním programu. Tuto mediální část připravila tehdejší předsedkyně Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) Kateřina Kalistová, jedna z horkých kandidátek na post ministryně kultury na ČSSD, která dnes působí jako první náměstkyně lidoveckého ministra Daniela Hermana a se svým týmem připravuje sérii novel mediálních zákonů. Komunitní média a labelling přitom nejsou témata, která by spadla z nebe. Kalistová je prosadila jako prioritní už v době, kdy předsedala RRTV. A už tehdy narazila na odpor televizí, které chtěly systém klasifikace vhodnosti televizních pořadů řešit samoregulací.


Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Téma labellingu prosadila Kateřina Kalistová už jako předsedkyně RRTV, teď se ho snaží naplnit jako tvůrkyně novely vysílacího zákona z pozice první náměstkyně ministra kultury

Regulace. Ne, samoregulace

Nyní se spor ještě vyostřil. Ministerstvo kultury připravilo návrh novely vysílacího zákona, v němž labelling řeší po svém. Nejhlasitější kritiky svého postupu, například vedoucí právního oddělení České televize Markétu Havlovou, přitom nepřizvalo do expertní komise, v nichž připravovanou novelu konzultovalo s odborníky přímo z mediální branže. Reakce televizí na sebe nenechala dlouho čekat. Prostřednictvím své asociace ATO televize svolaly na toto pondělí celodenní odborný seminář na téma labelligu, na který pozvaly i představitele nizozemského samoregulačního orgánu NICAM Wima Bekkerse, který odprezentoval projekt Kijkwijzer – zaměřený právě na klasifikaci a označování vhodnosti pořadů, ale třeba i filmů v kinech nebo DVD pro děti.

Kijkwijzer je systém, který se českým televizím líbí a rády by ho převzaly. Funguje na principu tzv. kodérů, kteří kontrolují veškerou dramatickou tvorbu, ale třeba i dokumenty určené pro veřejnou produkci v Nizozemí – ať už v kinech, televizi, na internetu nebo pevných nosičích. Kodéři jsou lidé, kteří procházejí odborným školením, aby dokázali rozpoznat škodlivé scény s násilím, diskriminací, sexem, děsivými scénami, vulgarismy, alkoholismem či drogami. Pro klasifikaci pořadu jim slouží podrobný dotazník s 60 otázkami, který vyplňují při hodnocení každého pořadu. Z jeho výsledku vyplyne, od jakého věku bude pořad nebo film vhodný pro děti, případně jaké další ikony k němu budou přiřazeny, aby rodiče informovaly o konkrétním typu závadného obsahu.


Zdroj: NICAM

Ikonky používané nizozemským systémem Kijkwijzer

Nizozemský model uplatňují i v zahraničí

V Nizozemí dělí pořady na vhodné od šesti, devíti, dvanácti a šestnácti let. Ikonka s tímto číslem se poté objevuje nejen na televizní obrazovce při začátku daného pořadu, ale třeba i na začátku filmu v kině, je přiřazena k pořadu či filmu v televizních guidech, programech kin, na teletextu a u elektronických programových průvodců. Jakmile je jednou u nějakého pořadu nebo filmu určena klasifikace vhodnosti pro děti, všichni další distributoři ji musí automaticky přebírat. Kodéři pracují nejen v samoregulační organizaci NICAM, ale také v samotných televizích nebo distribučních společnostech. V Nizozemí jsou jich stovky a povinně musí pravidelně docházet na školení a skládat každoroční testy. Klasifikace pořadů obvykle není jejich jedinou náplní práce, spíš jde o povinnost navíc.

Nizozemský systém se českým televizím hodně zamlouvá, zvláště proto, že je dobře aplikovatelný na jiné trhy. Kijkwijzer používají televize v Turecku, Slovinsku, ale třeba i na Islandu. Za určitý licenční poplatek (zhruba dva miliony korun) by mohl být uplatněn i u nás. Veřejnoprávní Česká televize už ústy svého programového ředitele Milana Fridricha na pondělním semináři ATO přislíbila, že by uhradila rovnou polovinu nákladů spojenou s nákupem této licence. Jenže ministerstvo kultury, které chce labelling řešit formou státní regulace, systém Kijkwijzer odmítá. Velmi vážně jsme o převzetí Kijkwijzeru uvažovali, ale v danou chvíli nebyl tento model shledán jako vhodná cesta, konstatoval na stejném semináři Artuš Rejent z odboru médií a audiovize ministerstva kultury.


Foto: Ondřej Hošt, DigiZone.cz

Česká televize je podle Milana Fridricha ochotna investovat do nákupu licence nizozemského systému Kijkwijzer milion korun

Novela míří na televize, nikoli na VOD služby

Hlavní tvůrkyně novely zákona, první náměstkyně ministra kultury Kateřina Kalistová, do „jámy lvové“ na seminář ATO nedorazila. V kuloárech to ale vřelo, protože ministerstvo několik dní předtím rozeslalo dotčeným subjektům první verzi novely, v níž počítá nejen s označováním vhodnosti pořadů, ale celého televizního vysílání – tedy i upoutávek, self promo spotů a dalšího televizního obsahu. Navíc přišlo s vlastní klasifikací podle věku: pořady by měly být rozděleny podle toho, zda jsou vhodné pro děti od pěti, sedmi, patnácti a osmnácti let. Česká televize, která s labellingem experimentuje na vlastní pěst od začátku loňského roku, přitom navrhovala dělení na kategorie 4+, 8+ a 15+. Na dětském programu Déčko už uplatňuje piktogramy 8+, na programech ČT 1, ČT 2 a ČT art, které labelling obsahují od loňského září, pouze 15+.

Ministerstvo navíc počítá pouze s regulací provozovatelů televizního vysílání, označování vhodnosti pořadů by se netýkalo internetových videoslužeb, kinodistribuce a prodejců filmů na DVD. To je podle televizí jasná diskriminace, na kterou si postěžoval především generální ředitel ČT Petr Dvořák. Je to regulace tradičních médií na úkor těch nových, která postupně začínají zabírat celý mediální prostor, prohlásil. Dvořákovi přisvědčil i šéf Primy Marek Singer: Pokud máte děti ve věku 7 až 15 let, televize už pro ně není hlavní obrazovkou – návrh regulace tak řeší jen třetinu problému. Zároveň samotná televize se stává online médiem. A v neposlední řadě – ve většině zemí se šlo cestou samoregulace, tak proč nacházet za každou cenu českou cestu?

Jaká bude při samoregulaci vymahatelnost?

České televize se celkem oprávněně obávají správních řízení od RRTV, pod kterou by spadala kompetence kontrolovat, zda provozovatelé správně klasifikují a označují svoje pořady. Podpořil je bývalý generální ředitel slovenské televize Joj František Borovský, čerstvě jmenovaný novým programovým ředitelem české televize Barrandov, který má se státní verzí labellingu zkušenosti ze Slovenska. Piktogramy jsou absolutní nesmysl, který nás dnes a denně otravuje na obrazovce. Dostávali jsme pokuty za to, že jsme neměli piktogramy v upoutávkách. Vy je totiž musíte mít nejen u pořadu, ale i u upoutávky a v tisku. Pokud někde chybí, hned na vás nastoupí Rada pro vysílání. My jsme za ta léta zaplatili tisíce eur na pokutách, varoval.

Czech Internet Forum 2018 Tip s tlačítkem

Na druhou stranu, ani postoj ministerstva kultury není nelogický. Pokud totiž nechá klasifikaci a označování vhodnosti pořadů na samotných televizích, nebude mít jistotu, že při porušování tohoto systému budou viníci patřičně potrestáni. Tedy že labelling bude vynutitelný. Proto prosazuje represivní řešení, kterého se televize – rovněž oprávněně – obávají, protože podle jejich názoru současná RRTV a její úřad nemají dostatek kapacit na to, aby dokázali klasifikovat pořady a poté kontrolovat, zda byly ve vysílání správně označeny. Artuš Rejent z ministerstva kultury ale nevylučuje, že by se otázka samoregulace nakonec mohla v novele objevit. Předložený návrh byl teprve rozeslán k debatě se zástupci provozovatelů a bude diskutován teprve příští týden, řekl na semináři ATO.


Foto: Ivana Dvorská, DigiZone.cz

Většina dětí od 7 do 15 let neřeší televizi, zajímá je internet, argumentuje ředitel Primy Marek Singer proti záměru ministerstva kultury vyžadovat labelling pouze po provozovatelích televizního vysílání

Kompromis podle ministerstva

I nynější verzi novely Rejent označuje za výsledek „kompromisu“, ovšem nikoli mezi ministerstvem a televizemi, ale resortem kultury a RRTV, tedy regulačním orgánem. Novela vznikla ze vstupů od regulátora (RRTV), my jsme to na ministerstvu zpracovali a jsme připraveni na tom dále pracovat, slíbil Rejent. Dokončení zákona předpokládá v „několika nejbližších měsících“, přičemž v platnost by mohl vstoupit od příštího roku. Pokud by prošla „regulační verze“, veškeré náklady spojené se zaváděním a kontrolou labellingu by byly na státu. U systému Kijkwijzer, který prosazují televize ve svojí „samoregulační verzi“, by naopak náklady hradily samy televize, i když třeba v Nizozemí na tento systém z 50 procent přispívá tamní vláda, která má prostřednictvím regulačního orgánu nad celým projektem „metadohled“. Samoregulátor mu například musí poskytovat veškeré informace o stížnostech občanů na Kijkwijzer a jejich řešení.

Našli jste v článku chybu?