Dnes není žádnou zvláštností, když mají lidé v jednom pokoji jak počítač, tak televizor. Hlavně mladí mají televizi často puštěnou jako kulisu, za kterou se při svojí zábavě na PC jen občas ohlédnou. Proč ale kroutit krkem, když může televizní vysílání běžet i na obrazovce počítače? Stačí k němu pouze připojit vhodný doplněk.
Televizní karty
Už za časů analogové televize existovala možnost vložit do počítače speciální kartu, která ho doplnila o televizní ladicí obvod. Doprovodný software zajistil nezbytné náležitosti v systému a uživatel PC si mohl pustit programy televize na svém monitoru. Pro volbu stanic měl hned tři možnosti: myš, klávesnici nebo dálkový ovladač – pokud ho výrobce k balení dodával.
Karty pro televizní příjem na PC si můžete koupit i dnes. Jejich nabídka se s digitalizací ale rozšířila. Na výběr jsou kombinovaná řešení pro analogové a digitální vysílání, možnosti slučující příjem signálu z antény i ze satelitu, případně všechno dohromady, a k tomu třeba také vysílání FM rádia. Ceny začínají na 1000 korunách.
Miniaturizace přijímačů
Digitální televize je oproti svojí analogové sestře energeticky méně náročná a vývoj počítačové technologie jde rychle kupředu. Obojí dohromady přineslo na trh nová řešení televizního příjmu. Zájemci o digitální vysílání na počítači mohou vybírat kromě interních karet i mezi externími moduly – ať už v podobě samostatné „krabičky“, nebo ve formě malé „klíčenky“ podobné oblíbenému přenosnému médiu (viz DIGI slovník). Majitelé notebooků si mohou koupit také PCMCIA kartu na digitální vysílání. Ke všem televizním výrobkům stačí připojit anténu, nainstalovat software a můžete se začít dívat.
DIGI slovník: USB tuner
Externí digitální přijímače pro počítač jsou elegantním řešením. Mezi jejich přednosti patří fakt, že zapojení je díky konektoru USB jednoduchou záležitostí a majitelé kvůli tomu nemusí na bedně svého PC povolit ani jeden šroubek.
Minimalistickým řešením televizního příjmu jsou tzv. „klíčenky“. Diváci je zapojí přímo do jednoho z USB portů na PC, do druhého a zpravidla posledního konektoru přijímače pak zapojí anténní kabel. Rozměrnější variací na téma televize v počítači představují samostatné moduly. Mají podobu samostatné „krabičky“ nejrůznějšího tvaru, oproti klíčenkám jsou větší a někdy nabízejí i další konektory. Pro jejich připojení k PC slouží samostatný USB kabel.
Vzhledem ke způsobu zapojení je jedno, jestli výrobek chcete používat se stolním nebo s přenosným počítačem. Můžete si ho brát s sebou i na cesty. V balení kromě instalačního CD bývá také malá přenosná anténa. Právě příjem digitálního televizního signálu je ale kamenem úrazu počítačových modulů.
Malé rozměry si vyžádaly svou daň, kterou je zpravidla méně citlivý ladicí obvod. Může se vám proto stát, že na místech, kde na televizní set-top-box nebo interní kartu naladíte celou programovou nabídku, zůstane seznam programů v počítači prázdný. Ani lepší anténa v tomto případě nemusí pomoci, protože počítačový přijímač ze síly jejího signálu „ohluchne“ a nenaladí zase nic.
Výhody a nedostatky počítačového příjmu
Mezi výhody televize na počítači patří energetická i prostorová úspora. Samostatný televizor si žádá víc místa a energie, než kolik spotřebuje sám o sobě jakýkoli počítačový televizní doplněk. Pokud jste zvyklí mít zapnutou televizi při práci na počítači, budete ji moci snadněji ovládat, aniž byste museli vstát ze své židle. Dalším plusem je možnost záznamu pořadů na pevný disk. Za nulový příplatek si můžete televizní vysílání kromě sledování i nahrávat a později vypalovat na DVD, což počítače umí snadno, ale ve stolním provedení budete takové řešení hledat jen těžko.
Televize na počítači má ale i svoje nevýhody. Těžko se kolem ní sesedne rodina v obývacím pokoji, monitory mívají menší úhlopříčku než televizní obrazovky a diváky při sledování vysílání na PC může rušit řada věcí kolem – jako klávesnice a myš. Když navíc vyhradíte část plochy monitoru televiznímu vysílání, zkrátíte si svůj pracovní prostor.
Karty i externí moduly pro televizi v PC jsou oproti klasickým set-top-boxům často připravené na vysílání ve vysokém rozlišení (HDTV) nebo na modernější kompresní standard MPEG-4. Mohou totiž využít velkého výpočetního výkonu, který mají dnes uživatelé k dispozici. I běžné televizní přijímače digitálního vysílání jsou, ač tak nevypadají, počítači. Jejich procesor s obvyklým taktem 200 MHz a paměť 8 MB ale připomínají výbavu PC před deseti lety.
Text byl napsaný pro časopis Týdeník Televize, kde vychází v úterý 24. července 2007 (číslo 31/2007).
