Podle předsedy ústavního soudu Gerharta Holzingera je část telekomunikačního zákona, který v Rakousku tuto oblast upravuje, „v rozporu se základním právem na ochranu údajů, ale také s osmým článkem Evropské úmluvy o lidských právech, jež zaručuje právo na soukromý a rodinný život.“
Soudci také kritizovali, že zákon umožňoval sledovat v podstatě kohokoliv a to bez jakéhokoliv podezření. Nelíbilo se jim také, že k uchovávaným datům měl přístup široký okruh lidí.
Problematické pasáže soud zrušil. Není to přitom první případ, kdy ústavní soud členského státu Evropské unie k takovému kroku přistoupil. V minulosti dostalo data retention stopku například v Německu, Rumunsku, Bulharsku, na Kypru, ale i v Česku.
K tématu:
V roce 2011 Ústavní soud ČR zrušil relevantní část zákona o elektronických komunikacích, který problematiku upravoval. Ústavní soud tehdy konstatoval, že napadená právní úprava porušuje ústavněprávní limity, neboť nesplňuje požadavky plynoucí z principu právního státu a je v kolizi s požadavky na omezení základního práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení ve smyslu čl. 10 odst. 3 a čl. 13 Listiny, které plynou z principu proporcionality."
Všiml si ale také toho, že v zákoně nebylo podrobně specifikováno, jak by mělo být s uchovávanými údaji nakládáno. Stejně tak nebylo jasné, kdo všechno mohl mít k údajům přístup.
Soudci též konstatovali, že zavedení data retention nemělo téměř žádný vliv na snížení počtu spáchaných závažných trestných činů, ani na míru jejich objasňování.
Data retention ale v Česku přestalo fungovat jen na několik měsíců. Poslanci totiž schválili potřebnou novelu, která upravila problematické pasáže zrušené či kritizované ústavními soudci.
Podobně teď budou postupovat zřejmě i rakouští zákonodárci. Zajímavé je, že zatímco český ústavní soud v roce 2011 pouze rušil některé pasáže zákona, ten rakouský dnes kromě toho ještě zakázal používat data, která byla tímto způsobem získána v minulosti.
Připomeňme, že členské státy implementovaly do svých zákonů data retention na základě unijní direktivy (konkrétně Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES). Už v době svého vydání směrnice vyvolala rozporuplné reakce a některé státy se ji zdráhaly do národních legislativ transponovat.
Zdroj: derStandard.at a České noviny
ČLÁNKY DO MAILU