Rychlost především

Ilustrace: Nenad Vitas

Soutěž mezi českými internetovými zpravodajskými servery o to, kdo přinese důležité zprávy jako první, zavedla redaktora nebo redaktory serveru iDnes až k falšování časů, označujících publikaci článků, konstatují vítězoslavně Novinky a tento fakt je zavedl až k výrobě zvláštního článku o zmíněné události. U textu je rovněž screenshot (zde označen jako „fotodokumentace“ – povšimněte si rozdílu v dramatičnosti těchto dvou jinak významově shodných výrazů), dokazující provinění redaktora (či redaktorů) iDnes. Následuje podrobný popis události a přiznání ředitele serveru iDnes Jaroslava Kábeleho. Vzhledem k těmto dramatickým okolnostem budiž Novinkám přičteno ke cti, že článek je zařazen v rubrice Internet a ne rovnou v Krimi.

Může jít o shodu okolností, ale i tak vyvolává celá spíše trapná událost dojem, že po spuštění – marketingově velice dobře „tlačeného“ – serveru Aktuálně.cz začalo být mezi českými zpravodajskými servery poněkud nervózno. Návštěvnost se sledovala vždy velice bedlivě, avšak nyní jako by se ještě zvýraznila snaha serverů přesvědčit čtenáře, že právě oni a jen oni jsou ti nejlepší, nejrychlejší, nejserióznější, nejmultimediál­nější… Jako by se samotný obsah, tedy kvalitní zprávy a nezávislá žurnalistika, definitivně odsunul někam k trpěným vlastnostem, které se zpravodajským serverem souvisí „tak nějak bokem“. Tento trend je tu samozřejmě už hezkých pár let a netýká se jen internetového zpravodajství, ale kvůli této „kauze“ na chvíli vystoupil docela viditelně do popředí.

Manipulace s časy vydání a obecně s již vydaným textem bez upozornění je samozřejmě věc, na kterou si každý seriózní internetový vydavatel musí dát velký pozor. Nedůvěra čtenářů po podobných případech bývá častá, dlouhá a v podstatě oprávněná: když se přiznali k tomuto případu, kdo ví, jak často to vlastně dělají? V tomto ohledu má tisk oproti Internetu výhodu – co jednou vyjde, je možné opravit až v příštím čísle (výjimky v podobě stahovaných nákladů či dodatečné cenzury v letech před revolucí tentokrát vynechme).

Ještě potupnější bezesporu je, musí-li vydavatel tuto chybu přiznávat po upozornění konkurencí. Novinky navíc tentokrát této příležitosti neváhaly využít k sebepropagaci vlastních kvalit, když zdůraznily, že byly se stejnou zprávou o celé čtyři minuty rychlejší. Nepoučený čtenář musí získat dojem, že získávání a přenos zprávy z terénu do redakce je takřka hrdinský úkol, při němž novinář musí překonávat běžící soupeře z ostatních médií. Byť by to bylo zábavné, bohužel tomu tak není – tento typ zpráv dostávají všichni stejným kanálem ve stejný čas a záleží jen na pohotovosti momentální služby, jak rychle zprávu přepíše do redakčního systému.

V této souvislosti se tak oblíbené závody médií a zdůrazňování vlastní rychlosti zdají ještě více absurdní. Je skutečně nejdůležitějším rysem moderního média rychlost, s jakou přinese ještě horkou informaci? Zajímá to čtenáře vůbec, když během dne zabrousí na některý zpravodajský web určitě několikrát? Ublíží mu čtyři minuty zdržení v informovanosti o tom, že v Praze byl před dvěma dny (!) zadržen člověk podezřelý z terorismu? Nebo by s takovýmto odstupem od události raději ocenil komplexnější zprávu o tom, jaké to znamenalo riziko pro Českou republiku, a zasazení zprávy do širšího politického a světového kontextu?

Teoretikové médií a filozofové jako Pierre Bourdieu či Ignacio Ramonet (v Česku například Jiří Pehe) tvrdí, že v médiích převážil banální a zábavní obsah (infotainment) před jejich původně primárním účelem zprostředkovávat veřejnou diskusi o důležitých tématech. Jedním z průvodních rysů tohoto procesu je údajně i fascinace médií jimi samými a sledování ryze ekonomických hledisek v souboji o čtenáře. Nejsem si jist, zda to platí opravdu obecně, ale iDnes a Novinky tentokrát v tomto ohledu naplnily definici moderního média dokonale. Čtenáře však jistě ani jeden z nich kvůli této „kauze“ neztratil – a i kdyby, co na tom. Nejdůležitější je přece být první…