Hlavní navigace

Senzory Martina Malého: Když firmy pořizují vývojářům elektroniku „na hraní “

Martin Malý

I mnozí profi vývojáři zjistili, že Arduino je docela zajímavý nástroj pro prototypování a pro rychlé ověření konceptu nějakého zapojení.

Popularita Arduina stoupá už nejen mezi hobby kutily. I mnozí profi vývojáři zjistili, že Arduino je docela zajímavý nástroj pro prototypování a pro rychlé ověření konceptu nějakého zapojení. Samozřejmě – nezbytným předpokladem přijetí je změna mentálního nastavení, že “hračky” a “vážná práce” jsou dvě oddělené situace, co se nesmí míchat, a pro “profíka” je nějaké takové hraní nedůstojné.

Líbí se mi, že některé firmy jdou zcela opačným směrem, a právě tuhle “neprofesionální” a “hrací” techniku pořizují svým zaměstnancům, aby je povzbudily v experimentování a vlastních pokusech. Četl jsem o velké strojařské korporaci, která používá 3D tisk k modelování výrobků. Samozřejmě na to mají profesionální 3D tiskárny za stovky tisíc, ale zároveň si všimli, že mezi zaměstnanci je docela velký zájem o tyto technologie. Předpokládám, že si spočítali, že je pro ně výhodnější zájem v lidech podpořit, než lpět na striktním rozdělení “ty vyvíjíš, ty kreslíš…” Takže nakonec pořídili několik desítek kusů levných 3D tiskáren a la RepRap a dali je k dispozici zaměstnancům s nevysloveným: Hrajte si! Zaměstnancům se to líbilo, firma nemusela mít těžkou hlavu, že si načerno budou tisknout blbůstky na drahých tiskárnách, a zároveň to vzala i jako trenažér, kde se budoucí obsluha “velkých” tiskáren seznámila s tím, co 3D tisk obnáší.

Hledal jsem obdobné firmy, co třeba svým zaměstnancům dávají na hraní Arduina či Raspberry, a shodou okolností jsem narazil na příklad firmy, co šla v tomhle směru ještě dál. Čtenářům Lupy asi není potřeba představovat Y Soft, ostatně před nedávnem tu byl rozhovor se zakladatelem. Y Soft má, ačkoli to název nenapovídá, silné zájmy i v oblasti hardware. Vyvíjí vlastní embedded řešení, a v rámci toho hledali způsob, jak umožnit zaměstnancům, kteří mají zájem, aby si elektroniku takříkajíc “osahali na vlastní kůži”. Namísto klasického Arduina nebo Raspberry tedy vyvinuli vlastní vývojový kit a nazvali ho IOTA Play.

Deska má rozměry Arduina, stejné rozložení konektorů, takže je teoreticky kompatibilní s existujícími shieldy. Píšu teoreticky – důvod je v tom, že deska používá 3.3V logiku a případné pětivoltové shieldy nemusí fungovat. Na některých pinech je ale 5V tolerantní. Ve skutečnosti jde o klon Arduina Zero/ M0 s procesorem ARM Cortex M0 ATSAMD21G18.

IOTA Play obsahuje ale i některé periferie, které můžete při pokusech využít. Nabízí dvě uživatelsky ovládané LED, dvě tlačítka, obsahuje snímač teploty a vlhkosti SI7006-A20 , tříosý akcelerometr LIS3DE, kryptografický čip ATECC508A a v neposlední řadě i radiový modul pro bezdrátovou komunikaci v pásmu 868MHz RFM69. Tvůrci se navíc rozhodli trošku ubrat na regulátorech napětí (300mA pro 5V, 200mA pro 3.3V) a optimalizovat desku pro napájení z baterií.

Kde si ji můžete koupit? Zatím nikde. V Y Softu ji navrhli primárně jako interní nástroj, na kterém si vývojáři testují vlastní zařízení a zájemci si na něm zkouší práci s elektronikou. Ona i pro ryzího softweráře je zkušenost s minipočítači a embedded elektronikou podnětná a přínosná. I když třeba dělá “jen” serverový backend, se kterým taková zařízení komunikují. Navíc, co si budeme nalhávat, to je docela fajn hračka.

KL17-nominace

Možná jednou přijde IOTA Play na trh. Nebojím se toho, že by zapadla, na to je to docela zajímavé zařízení, navíc pod otevřenou licencí. Kompatibilita s Arduinem je pak vítané plus.

Mně je takový přístup velmi sympatický a myslím, že právě tohle, tedy že se s elektronikou budou moci lidé seznámit formou “hracích desek” třeba přímo v práci, udělá pro rozvoj IoT mnohem víc než pět konferencí. Atmosféra, v níž přijde programátor za HW vývojářem a řekne “hele, já si s tím hrál a asi bych uměl udělat tohleto a támhleto” bude ve výsledku pro firmu mnohem přínosnější než desítky školení, teambuildingů a motivačních plakátů na stěnách.

Našli jste v článku chybu?