Přišla mi minulý týden tisková zpráva, která hojně operovala s pojmy jako „zařízení, které využívá Internet věcí“ a podobně. Až jsem z toho nabyl dojmu, že kromě internetu ještě někde kousek vedle něj existuje Internet věcí, a zatímco třeba smartphone se připojuje k normálnímu internetu, lednička se připojuje k tomu od těch věcí. Tuhle úvahu podpořilo i dělení „připojených zařízení“ na ty, co „využívají Internet věcí“, a na ty „ostatní“. Nebyl jsem z toho moc moudrý, ale to asi ani ten, kdo to psal. Hlavní bylo, že jich bude 28 miliard do roku 2021! Čeho? To je jedno, v tiskové zprávě to velké číslo vypadalo dobře, tak to tam dali.
Jasně, že je okolo IoT naprosto neadekvátní humbuk, ať na to koukám, z které strany chci. Ani bych se nedivil, kdyby se v nabídkách některých oprsklejších poskytovatelů objevilo „připojení k Internetu věcí za příplatek 59 Kč měsíčně“, a už vůbec bych se nedivil, kdyby si ho někdo pořídil. Tipoval bych to na stejný typ lidí, co byli schopni připlatit svému hostérovi 100 Kč měsíčně za „SEO optimalizaci“.
Když jsem minule psal o smysluplném využití Internetu věcí, napadl mě ještě jeden aspekt toho celého. Totiž, máme spoustu elektroniky, elektronických zařízení, gadgetů a podobných věcí, co nám v domácnosti nebo v kanceláři docela dobře fungují. A pak někoho napadne, že je „připojí“. Zase klasický trojfázový model: Nejdřív to připojíme k internetu, pak… to bude připojené, no a nakonec: profit! Jak říkal Sheldon: Dáme tam bluetooth, protože všechno je lepší s bluetooth! Tak dneska tam dáme internet, protože… hmmm, nevíme proč, tak třeba proto, abyste se mohli koukat v prohlížeči, jak vaše pračka pere a vysavač vysává. To, mimochodem, není vůbec hypotetická věc, ten vysavač jsem měl doma, a když to shrnu: uklízí jako průměrný chlap, na koberec s vyšším chlupem nevjel, zasekl se mezi židlemi, ale já to mohl z práce sledovat přes mobilní aplikaci, mohl jsem ho na dálku vypnout nebo zas zapnout. Za bratru třicet tisíc, no nekup to!
Prostě vzali věc, která fungovala, a přidali k ní internet. Aniž by tušili, proč to dělají – prostě měli technologii. A aby to nebylo jen tak připojené zbůhdarma, tak dodělali ovládání přes internet, které je zbytečné. Ale jakože naprosto a úplně zbytečné. Je to možná cool v jistých kruzích, ukázat, jak mobilem spustím vysavač u sebe doma, ale když se nad tím zamyslíte, tak jako – vážně? Pouštěl jsem ho třikrát týdně tak, že jsem ho ráno při odchodu zapnul a odpoledne po příchodu jsem měl vyluxováno. Na to jsem fakt aplikaci nepotřeboval, a ačkoli jsem dalek argumentace „mně to k ničemu není, tak to nikomu k ničemu není“, tady si opravdu hodně lámu hlavu s tím, abych přišel na praktickou využitelnost téhle vymoženosti.
Druhý případ jsou nově navržené věci, které někdo navrhuje už s tím, že budou připojené – a pak se tiše ukáže, že vůbec připojené být nemusejí, že je lidé připojují jen jednou za čas, že polovina z nich nebyla připojená nikdy…
Příčina je prostá. Tak prostá a očividná, že ji potkal osud jiných očividných věcí: skoro nikdo je neviděl. Sledujte: Naprostá většina elektronických systémů pro domácnosti nepotřebuje – opakuji: nepotřebuje – být připojena k internetu a komunikovat se světem mimo domácí síť. Nestřelím moc vedle, když napíšu, že 98 procent domácí automatizace nepotřebuje IoT, ale spíš nějaké dobře udělané lokální IFTTT. (Pro ty, kdo tuto službu neznají: IFTTT – If This Then That – je služba, která pomocí jednoduchých „receptů“ reaguje na události: KDYŽ je v předpovědi pro Brno déšť, TAK mi pošli ráno mail. KDYŽ na Lupě vyšel článek se slovem „cloud“, TAK ho tweetni.) Většinou není potřeba, aby lokální čidlo poslalo stav oxidu uhličitého a teploty na server, který řekne, že se má otevřít okno, a pošle zpět pokyn oknu. Tohle jsou věci, které je nejen vhodné, ale i rozumné řešit přímo v rámci domácnosti, domácí sítě, domácího centra. Podívat se na stav třeba na tabletu či na PC v nějaké webové aplikaci je fajn, ale taky to bude většinou stačit v místní domácí síti. Vzdálený přístup k domácí automatizaci je opravdu užitečný jen někde, ve zbytku případů to je buď naprosto samoúčelná věc, nebo rovnou bezpečnostní riziko.
Tak jaké máme další důvody, proč připojovat domácí automatizaci či měření k internetu, k nějakým cloudovým/serverovým aplikacím? Často slýchám třeba „big data“. Jako že díky srovnání s obdobnými lze něco predikovat či doporučovat. Upřímně: „Lidé, co bydlí v podobných bytech jako ty, mají dnes doma 21 °C, sniž si teplotu, ušetříš za měsíc 84 Kč!“ asi nebude killing feature… Co myslíte?
Nezlobte se na mne, ale fakt se na ten internet radši vykašlete, než byste ho tam za každou cenu tlačili. Internet věcí nechte věcem, které sbírají data na různých místech a zpracovávají je jinde, nechte to věcem, co jsou na místech špatně dostupných, kde je vzdálený přístup nutností, nechte ho velkým celkům a geograficky rozsáhlým zařízením a nedávejte ho všude jen proto, že můžete. Mít doma lustr ovládaný přes internet je boží geekovina, ale jinak nesmysl jak vrata, když se nad tím tak zamyslíte… O nic nepřijdete – nanejvýš vás nezapočítají do těch 28 miliard v roce 2021.
ČLÁNKY DO MAILU