Hlavní navigace

Stalo se: přeprodávané ADSL čekají změny

13. 11. 2006
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

 Autor: 29
Český telekomunikační úřad plánuje změny v počítání objemových limitů a fungování agregace u přeprodávaného ADSL. Půjde o nápravná opatření pro narovnání relevantního trhu č. 12 s velkoobchodním broadbandem. Mělo by to přinést větší variabilitu nabídek u alternativních operátorů a také zmírnění tvrdosti Fair Use Policy.

Již před časem jsem zde na Lupě psal o tom, jak Český telekomunikační úřad (ČTÚ) dokončil analýzu relevantního trhu č. 12 (což je velkoobchodní trh s broadbandem). Přitom identifikoval jeden subjekt s významnou tržní silou (společnost Telefónica O2 Czech Republic) a rozhodl se uložit tomuto subjektu pouze „měkká“ nápravná opatření. Uložit „tvrdší“ nápravná opatření odmítnul, a to i přes explicitní výzvu Evropské komise, která po něm požadovala zavedení cenové regulace velkoobchodních služeb (proti nedovolenému stlačování cen, tzv. price squeezing) a povinnost nabízet tzv. bitstream (na úrovni DSLAM a na úrovni ATM).

Nyní se ale zdá, že ČTÚ přeci jen trochu „přitvrdí“, a společnosti Telefónica O2 Czech Republic (TO2 CR) přikáže nabízet něco, co dosud sama nenabízí. Byť to nebude to, co po nás požadovala Evropská komise. Tedy ani cenová regulace, ani bitstream (na DSLAM či ATM), ale pouze dosavadní „přístup na IP vrstvě“. Jen doplněný o určitá nová opatření uložená v rámci „měkkých“ nápravných opatření. Konkrétně v rámci povinnosti poskytování „přístupu k síťovým prvkům“.

Jednat by se mělo o opatření, která se týkají způsobu uplatňování objemových limitů, fungování agregace, a také možnosti sjednání podmínek garance kvality služeb (SLA) u „přeprodávaného ADSL“. To by mělo alternativním operátorům umožnit, aby při navrhování svých služeb (na bázi „velkoobchodního ADSL“) měli více prostoru pro odlišení svých služeb od toho, co nabízí sám inkumbent (TO2 CR). A také aby mohli zmírnit dosavadní tvrdé restrikce v rámci svých Fair Use Policy.

Objemové limity

První významná změna se týká objemových limitů. Dnes jsou ze strany TO2 CR uplatňovány tak, že jsou vztaženy k jednotlivým uživatelům, resp. k jejich přípojkám – a naopak se nebere zřetel na to, zda více přípojek „patři“ stejnému alternativnímu operátorovi. Takže pokud třeba jeden zákazník o něco málo překročí svůj objemový limit a jiný zákazník stejného operátora z něj vyčerpá jen malou část, nijak se to vzájemně nezohlední. Alternativní operátor tak musí zaplatit inkumbentovi za „nadlimitní data“ všech svých konkrétních zákazníků, kteří svůj individuální limit překročili, i když je součet objemů přenesených dat (za všechny zákazníky daného operátora) stále menší než součet jejich individuálních limitů.

Ikona - kabel
Porovnat velikost objemových limitů u jednotlivých operátorů si můžete v naší databázi ADSL tarifů. Kromě toho si můžete nabídky poskytovatelů třídit i podle dalších parametrů – rychlosti, měsíčního a zřizovacího poplatku, agregace atd.
ADSL tarify však můžete porovnávat i s nabídkami kabelových poskytovatelů, s mobilním připojením i dial-upem, a najít tak ten nejvhodnější způsob připojení právě pro vás.

Jinými slovy, na efektu „rozředění“, který přináší vyšší počty uživatelů, vydělává jednostranně pouze inkumbent a alternativní operátoři na něm nijak neparticipují. Naopak mají svázanější ruce, protože se musí o to více jistit proti riziku přílišného „vybočování z řady“ jednotlivých uživatelů, a to skrze uplatňování přísných Fair Use Policy.

A co by se tedy mělo změnit? Stručně řečeno způsob počítání objemových limitů: už by se neměly počítat pro jednotlivé uživatele, resp. jejich přípojky, ale pouze sumárně, pro všechny zákazníky daného alternativního operátora. Konkrétní pasáž v návrhu nápravného opatření [DOC, 118 KB] vypadá tak, že TO2 CR by měla povinnost vyhovět „přiměřeným požadavkům jiného podnikatele na poskytnutí“:

souhrnného datového limitu na jednoho alternativního operátora, kdy omezení množství přenesených dat nebude vztaženo na jednotlivé koncové zákazníky alternativního operátora, a umožní tak tomuto podnikateli uplatnění vlastní Fair User Policy (FUP), (…)

Fakticky by to znamenalo, že přínosy z „rozředění“ by nyní přešly na alternativního operátora, který by díky tomu mohl aplikovat vlastní (a nejspíše podstatně mírnější) Fair Use Policy. A míra těchto přínosů by pochopitelně byla závislá na tom, kolik zákazníků alternativní operátor má. Čím by jich bylo více, tím větší by měl alternativní operátor prostor k tomu, aby zavedl liberálnější Fair Use Policy. Zda a jak by tento prostor využil, už by samozřejmě bylo na něm.

Agregace

Další navrhované změny se týkají způsobu agregace. To je opět otázka „ředění“ při větším počtu uživatelů, resp. přípojek – ale už ne z pohledu objemů přenesených dat za určité delší časové období (jako u objemových limitů). Agregace představuje „ředění“ vztažené k momentálnímu datovému toku v daném okamžiku a ke způsobu, jak se na něm podílí jednotliví uživatelé. Změna, kterou zde chystá ČTU, je vlastně analogická tomu, co chystá u objemových limitů.

Až dosud je totiž agregace u jednotlivých uživatelů pevně dána a pevně nastavena a alternativní operátor nemá možnost ji měnit. Jedinou šanci, jak se dopadům pevně dané agregace vyhnout, bylo využít nelinearity v jejím uplatňování. Agregace totiž „nabíhá“ postupně a třeba u nejčastější varianty 1:50 se plně uplatňuje až od 200 zákazníků (kteří společně sdílí čtyřnásobek své nominální přenosové kapacity). Má to ostatně svou logiku, protože třeba při dvou zákaznících není možné, aby sdíleli pouze 1/25 své nominální přenosové kapacity. Díky nelinearitě proto mají ve skutečnosti podstatně nižší agregaci.

Zatím jsem ale využití této specifické možnosti skrze limitování počtu uživatelů zaznamenal jen u jednoho providera, u Českého bezdrátu. Ten tuto techniku popisuje zde (zcela dole).

Nově by ale mělo být všechno jinak. ČTÚ totiž navrhuje to, aby agregaci jako takovou mohl dynamicky řídit přímo alternativní operátor, v rámci jím poskytovaných služeb. Konkrétní formulace požadavku, kterou ČTÚ použil, vypadá následovně: Telefónica O2 Czech Republic by měla povinnost vyhovět „přiměřeným požadavkům jiného podnikatele na poskytnutí“:

definované virtuální kapacity transportní IP sítě mezi širokopásmovým přístupovým serverem BRAS a Edge Routerem určeným pro přístup k IP síti účastníka řízení, která bude dedikována pro konkrétního alternativního operátora, aby takový podnikatel mohl dynamicky řídit agregaci v rámci jím poskytovaných služeb.

Po technické stránce, vzhledem ke způsobu fungování celého „přenosového řetězce“ u ADSL služeb, mi ale nepřijde uvedená formulace zcela správná. K rozhodující části agregace totiž dochází právě na zařízení BRAS (Broadband Remote Access Server), a tak požadavek na dostatečnou kapacitou „v další části“ (mezi BRAS a Edge routerem) je podle mého názoru podmínkou nutnou, ale nikoli postačující na to, aby alternativní operátor mohl sám řídit agregaci. Schází ještě požadavek na to, aby tato agregace nebyla „natvrdo“ uplatňována již na BRAS, resp. aby ji právě zde mohl alternativní operátor ovlivnit.

SLA

Návrh nápravných opatření, připravený regulátorem, obsahuje ještě třetí požadavek. Je velmi stručný a TO2 CR by uložil povinnost vyhovět „přiměřeným požadavkům jiného podnikatele na poskytnutí“:

garance servisní podpory (SLA)".

Je trochu škoda, že návrh podrobněji nerozvádí, co všechno by takováto smlouva o SLA měla pokrývat. To se pokusila ve svých připomínkách [PDF 188 KB] rozvést alespoň společnost GTS Novera, a to do tří bodů s tím, že referenční nabídka TO2 CR by měla tyto body konkrétně specifikovat:

  • garance lhůty zřízení/zruše­ní/změny služby,
  • garance doby opravy poruchy,
  • uplatnění sankcí za nedodržení některých parametrů SLA.

Ovšem GTS Novera toto neformulovala jako konkrétní připomínku, ale jen jako stanovisko a názor k návrhu, takže to ČTÚ nemusel ve své reakci zohledňovat (ať již akceptováním či odmítnutím).

Sama GTS Novera přitom uvádí:

Jednotlivé lhůty zřízení / zrušení / změny a doby opravy poruch služby na bázi technologie ADSL jsou do dnešního dne jen orientační a v různých případech se výrazně liší.

Bez takovýchto garancí to alternativní operátoři musí mít dost těžké. Z jedné strany je honí jejich zákazník, kterého nechtějí ztratit, ale z druhé strany nemají oni sami žádné garance od svého dodavatele. Ovšem alespoň jedna sankce už v současné velkoobchodní nabídce vymezena je:

Při nepřetržité poruše delší než pět kalendářních dní (5×24 hodin od okamžiku nahlášení poruchy na Poruchovou službu) společnost Telefónica O2 Czech Republic vrátí Poskytovateli adekvátní část měsíční ceny za dobu trvání poruchy".

Ale pět dnů je přeci jen dost. Spíše až moc.

Kdy?

Pojďme ještě k další zásadní otázce: kdy se můžeme dočkat faktického naplnění těchto změn? Výše popisovaný návrh byl předložen do veřejného připomínkového řízení již 14. září a na diskusi k němu byl jeden měsíc. Své připomínky přitom regulátorovi zaslaly jen dva subjekty – GTS Novera a Tiscali (a kupodivu ne sama TO2 CR, které se ukládané povinnosti budou týkat).

V současné době ČTÚ dokončuje definitivní verzi. Minulý týden jsem si na semináři BReATH vyslechl příspěvek člena rady ČTÚ Michala Frankla, který naznačoval, že finální verze bude vydána co nevidět. Od nabytí její účinnosti (právní moci) pak bude mít TO2 CR lhůtu 60 dnů na konkrétní naplnění. Ovšem s důležitým dodatkem, že právě pro tři výše popisované změny (týkající se agregace, objemových limitů a SLA) se lhůta prodlužuje o dalších 60 dnů.

Takže pokud bychom se právní moci nápravného opatření dočkali do konce listopadu, měly by se dopady projevit nejpozději za 120 dnů, tedy cca na konci prvního kvartálu příštího roku.

Ještě přísnější?

Pan Frankl na semináři BReATH zmínil ještě jednu zajímavou věc. Konkrétně to, že finální verze nápravného opatření bude ještě přísnější než verze, která prošla připomínkováním. Jak konkrétně naznačuje výsledek připomínkového řízení [PDF, 118 KB].

GTS Novera v něm totiž vznesla jeden další požadavek, který regulátor akceptoval, a měl by se tedy objevit i ve finální verzi. Jde o to, že celé původně formulované nápravné opatření směřuje k tomu, aby alternativní operátoři měli prostoru k vytváření vlastních nabídek odlišných od nabídek inkumbenta (TO2 CR):

BRAND24

Podmínky přístupu musí být stanoveny tak, aby jednotlivým podnikatelům umožnily odlišit jimi nabízené služby od služeb účastníka řízení."

Ovšem Novera přišla s tím, že alternativci potřebují také možnost nabídnout srovnatelné nabídky jako TO2 CR. Jako konkrétní příklad uvedla službu O2 Internet Extreme, která je úplně bez objemových limitů, ale na velkoobchodní úrovni neexistuje odpovídající velkoobchodní nabídka, na které by alternativci mohli „postavit“ srovnatelnou službu. Jde hlavně o objemové limity, resp. nadlimitní data, které by museli doplácet ze svého.

Pravdou je, že v současné velkoobchodní nabídce jsou také služby bez objemu přenesených dat (služby Carrier Broadband Super). Ovšem jen s agregací 1:20, zatímco služby O2 Internet Extreme mají agregaci 1:50. Díky tomu mohou také být lacinější. Takže například nejvyšší varianta O2 Internet Extreme 4096/512 kbit/s (určená asi spíše firmám) přijde na 1799 korun měsíčně (bez DPH), zatímco velkoobchodní varianta Carrier Broadband Super 4096/512 kbit/s přijde na 5538,– korun (stále bez DPH).

Budou mít popisované změny zásadnější vliv na tuzemský trh s ADSL?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).