Jsou weblogy výdělečnou záležitostí? Autor KyberŠmoku Adam Javůrek nedávno při ročním bilancování napsal: „Skrze blog jsem získal spoustu (= víc než si zasloužím) zajímavých pracovních příležitostí.“ Podobně na tom jsou i další autoři odborně zaměřených weblogů. Internetové deníčky jim slouží jako marketingový nástroj, který sice sám o sobě nic nevydělá, ale zato přitáhne zákazníky pro autorovu hlavní činnost.
Ani očekávání vkládaná do výnosů z reklamy se zatím nenaplnila. Patrick Zandl před měsícem zhodnotil možnosti Marigoldu v reklamním systému AdSense: „Jestli to půjde stejným tempem, bude to zhruba 1000 korun za měsíc, a to jsem ještě nezapočetl náklady na zinkasování šeku od Google. Tedy opravdu nic moc, to je tak na zaplacení webhostingu.“ Marigold má přitom mezi českými weblogy sledovanými TopListem s přibližně 700 návštěvami denně přední postavení.
Anglicky psané weblogy možná na reklamě vydělají více, ale jejich autoři zároveň vyžadují vyšší životní úroveň. Výjimečně se některé weblogy profesionalizují (tou výjimkou jsou blogy o technických hračkách Nicka Dentona). Z českého prostředí však zatím profesionální weblog neznám – pokud ovšem nepočítáme DigiPoznámky, které vycházejí na DigiWebu, nebo Glosář časopisu HIS Voice. Těžko bychom také hledali weblog s předplatným. Autoři weblogů zatím nedávají hromadně výpovědi ze zaměstnání a neživí je tantiemy.
Příjmy poskytovatelů systémů pro správu weblogů
Když na weblozích nevydělají autoři, dá se vydělat na autorech weblogů? Jaký obchodní model asi zvolil Blogger, když se rozhodl zrušit placenou verzi? Úvaha je prostá: čím více uživatelů Bloggeru, tím více plochy pro reklamní systém AdSense nebo více klientů pro placený hosting. Čím více pokročilých funkcí, tím více náročných (a tedy platících) klientů. Podobně populární LiveJournal u zpoplatňování nadstandardních vlastností zůstal – ale v tomhle komunitním projektu tvoří weblog jen část služeb.
Pozice marketingového nástroje je weblogu nejspíš vlastní. Když AOL oznámila, že hodlá svým uživatelům nabídnout systém pro správu weblogů, snad nikdo nepochyboval, že zůstane zdarma a stane se jen dalším lákadlem z řady, které má poskytovateli připojení pomoci zastavit úbytek zákazníků.
České blogovací systémy snad s výjimkou weblogů na serveru Lidé nevyužívají ani marketingový potenciál. Vlastně se dá říci, že české weblogy nemají žádný byznysplán. Není jich tolik, aby jejich provoz poskytovatelům redakčních systémů způsoboval závažné problémy (Blog Census jich napočítal 832 aktivních). Konkurence mezi blogovacími systémy je taková, že v okamžiku, kdy by jeden poskytovatel našel odvahu jej zpoplatnit, autoři přejdou ke konkurenci. K weblogům se nevážou ani nadstandardní služby webhostingu – autoři se bez vlastní domény a dalších služeb obejdou.
Jak velký je trh?
Jinými slovy, weblogů je mnohem méně než účtů na freewebu. A to se o nich říká, že zjednodušily publikování na webu. Systémy pro správu weblogů se nyní mohou omezit maximálně na obsazování trhu. Trhu, u kterého není jisté, zda někdy bude finančně zajímavý.
Jak velký jednou může být trh s weblogy? To je otázka, kterou si zatím poskytovatelé redakčních systémů nekladou. Pokud bychom vycházeli ze srpnového průzkumu Blogging: Not Even Close To Mainstream, jak ho cituje KyberŠmok, pak „pouze dvě procenta amerických netizens čtou nějaký blog alespoň jednou týdně“. Uvážíme-li, že česká internetová obec má kolem tří milionů obyvatel, znamená to, že weblogy pravidelně sleduje jen něco kolem 60.000 lidí, ale subjektivně odhaduji počet spíše nižší.
Jiný zahraniční výzkum říká, že denně navštíví jeden blog v průměru jen kolem 20 až 50 čtenářů a každý čtenář prohlédne přibližně pět weblogů. Ať počítám, jak počítám, vychází mi ve výsledku maximálně deset tisíc aktivních weblogů.
S rozvojem blogosféry budou nad tematicky orientovanými weblogy převažovat weblogy osobní. S nimi se nejspíš nedá počítat ani na straně výdělečných autorů, ani na straně prodeje placených služeb. Budoucnost českých weblogů tedy může být opět jen v marketingovém přínosu pro toho, kdo autorům nabídne redakční systém. Počet českých čtenářů weblogů ale není právě vysoký, takže tu má šanci na úspěch jen výklenkový marketing s velmi přesným a efektivním cílením.
Takovým cílením se mohou pochlubit třeba Petr Staníček (Pixy) a Patrick Zandl, kteří napsali knihy o natolik speciálním tématu, že by se z nich bez komunity čtenářů blogů na trhu asi těžko staly bestsellery. Staníčkovy kaskádové styly se dotiskovaly a Zandl již udal první tisícovku výtisků knihy o WiFi. Na zbohatnutí to ale ještě není.
Možná ale zasáhne deus ex machina a v blogování nastane zvrat. Pokud by blogosféru adoptoval časopis pro teenagery (Bravo, CosmoGirl a podobně) nebo mobilní operátoři, pak by se z kratochvíle několika málo lidí mohla stát masová záležitost. Ale to je asi jen blouznivé přání blogera.
