Hledání čtvrtého operátora a zpřesnění podmínek 4G tendru

ČTÚ sezval novináře na pracovní stůl, v rámci něhož měli novináři možnost vyslechnout a prodiskutovat sporné otázky kolem chystaného 4G tendru jak se zaměstnanci regulátora, tak s právní kanceláří Pierstone a konzultační společností Grant Thornton Advisory. 

Velká část prezentací se soustředila na „uvádění románových příběhů na pravou míru“, kdy se regulátor snažil korigovat nepřesnosti a nedorozumění, jež se v médiích objevila. Decentně nejmenoval a podle rozvitého souvětí jsem pouze jednou zachytil citát z Lupy, kde ČTÚ spíše odpovídalo na připomínku Jiřího Peterky, takže ve článku se tolik korekcím věnovat nebudeme. Rozvedu spíše témata, která i sám regulátor považoval za nosná a hodná samostatného rozvedení.

Pracovní stůl ČTÚ k 4G aukci nakonec trval přes dvě a půl hodiny, takže na všechna témata se ve článku nedostane…

Situace na 2G trhu

Regulátor sám již několik měsíců uznává, že situace na českém mobilním trhu není uspokojivá, odmítl ale ústy Marka Eberta snahu o korekci prostřednictvím podmínek tendru, tedy variantu, jíž jsem byl zastáncem. 

ČTÚ tedy zdůraznilo, že od 4G aukce si neslibuje vyřešení problémů na trhu služeb 2G, ale rozvoj vysokorychlostního přístupu k internetu zejména v méně rozvinutých oblastech.

Regulátor má podle Eberta řadu standardních mechanismů, které může k obnovení konkurence na 2G trhu (není-li) použít a hodlá oddělit tendr od neuspokojivé ceny terminace mobilních hovorů.

Marek Ebert připomněl, že v současné době ČTÚ situaci vyhodnocuje a zvažuje ustanovení takzvaného „relevantního trhu číslo 8“ pro přístup a původ volání (originaci) v mobilní síti. To by fakticky mohlo již letos v létě vyústit k zásahům do tohoto trhu, přičemž neoficiálně se připouští zvažování nařízení velkoobchodní nabídky. 
To by otevřelo český telekomunikační trh virtuálním operátorům, od kterých si řada lidí slibuje vyšší konkurenci a snížení přemrštěných ceníkových cen mobilních hovorů. 

Nyní odbočka k tomu, proč jsem byl zastáncem varianty, kdy se podmínka „velkoobchodní nabídky“ propašuje do 4G tendru. Regulátor se dlouhou dobu neuměl k zavedení povinnosti velkoobchodní nabídky rozhoupat, považoval ji za věc tržní dohody operátorů s potenciálními zájemci, jenže asi jen regulátora překvapilo, že k ní nedošlo pro nedostatek „atraktivních nabídek“ ze stran MVNO. 

Navíc v roce 2006 si samo ČTÚ podřízlo větev, když „relevantní trh číslo 8“ zrušilo pro dostatečnou konkurenci. Čehož operátoři úspěšně využili a proměnili české mobilní volání v jedno z nejdražších v Evropě. Soudil jsem tedy, že regulátorovi brání nějaká legislativní překážka v tom zasáhnout a bude dobré spojit velkoobchodní nabídku s účastí v tendru. Samozřejmě bude lepší, když takové nařízení bude samostatné, otázka je, nakolik bude možné jej vynutit – to bude samostatná kapitola, jejíž výsledek se dozvíme zřejmě ještě před koncem 4G tendru podle toho, jak mohutně se budou naši operátoři s ČTÚ soudit či ignorovat jeho nařízení. 

Situace kolem pásma 800 MHz

Soustřeďme se nyní na situaci kolem nejcennějšího pásma z tendru, tedy na pásmo Digitální dividendy souhrnně označované za pásmo 800 MHz. Celkem je k dispozici 6 bloků pásma, každý o standardní šířce 2×5MHz (čili separátně uplink a downlink), tedy o šířce jedné „nosné“ běžného LTE. Otázka je, kolik mobilních operátorů z takového pásma bude možné uvařit. 

ČTÚ si uvědomuje, co přinese účast v tendru novým i starým operátorům. Obojí je třeba nějak vyvážit a to i s ohledem na zákazníka.

Odpověď je vcelku jednoduchá: až šest, operátor si může s jedním blokem vystačit. Obecně se ale uvádí, že potřeba jsou bloky spíše dva, nejlépe tři, pokud chcete provozovat plnohodnotnou síť. Sám regulátor udává jako spektrální limit, který prodá jednomu zájemci, bloky tři, tedy 2×15MHz. To by znamenalo, že do draženého pásma se nám vejde dva až šest operátorů. Kolik přesně, bude záležet na situaci. Rozveďme si to. 

Pásmo 800 MHz se velmi dobře hodí k pokrývání rozsáhlejších oblastí, má citelně lepší radiovou propagaci, než ostatní nabízená pásma (1,8 a 2,6 GHz), takže pro pokrytí stejné oblasti stačí menší počet základnových stanic. Což ale není u datových sítí tak jednoduchá matematika. Znamená to, že budete mít na mobilu patřičný počet čárek, ale nemusíte mít k dispozici dostatek přenosové kapacity, zvláště, je-li řeč o vysokorychlostním internetu. To v případě, že se budete na pokrytém území přetahovat s dalšími zájemci o přenos dat. 

Proto se v praxi používá vykrývání jednotlivými technologiemi podle toho, jaké jsou požadavky v konkrétní oblasti. Pásmo 1,8 a zejména 2,6 GHz se používá pro hustě obydlené metropolitní oblasti, 800 MHz pak jako dokryv méně obydlených regionů nebo jako nadřazená jednotka pro pohybující se uživatele. Situace je tak obdobná, jako v případě GSM na frekvencích 900 a 1800 MHz. 

Příklad Free Mobile France

Z toho plyne, že pro operátora je vhodné mít širší mix frekvencí a používat je v závislosti na situaci. Příkladem nám může být francouzský operátor Free, který je dokladem vhodnosti vymetání frekvenčních pásem i agresivních cen. Jeho frekvenční příděl v pásmu GSM900 jde na úkor SFR a Orange v řídce osídlených oblastech, v hustě osídlených oblastech pásmo GSM přidělené nemá. 

Úspěch Free Mobile France bývá vykládán jako úspěch národního roamingu, záležitost je ale komplikovanější. V roce 2008 došlo ve Francii pod vedením místního regulátora Arcep k redistribuci frekvencí, takzvanému refarmingu. 

V rámci této redistribuce se našly frekvence i pro operátora Free Mobile, který zvítězil v soutěži krásy v říjnu 2007 jako jediný uchazeč o 3G licenci. Podstatou refarmingu byla mimo jiné možnost použít dříve udělené frekvence v pásmu 900/1800 MHz také pro budování 3G sítě, nikoliv jen GSM. Free Mobile tak disponuje frekvencemi 2×5 MHz v pásmu 900 MHz pro řídce obydlené oblasti (od roku 2013 dostane i tyto oblasti), 2×5 MHz v pásmu 2,1GHz (klasické 3G) a 2×20MHz v pásmu 2,6 GHz. Frekvence v pásmu 800 MHz vůbec přidělené nemá, má ale právo roamingu a přitom je schopen na trhu obstát. 

Potíž je, že v Česku se žádný refarming frekvencí v pásmu 900 MHz nechystá, což bude v budoucnu zřejmě jednou z hlavních překážek pro zavedení 3G v tomto pásmu. Podobně, jako francouzské frekvence, jsou i ty české hodně fragmentované, nespojité, přičemž pro 3G je v současné době nutné držet se šířky kanálu 5MHz a podobně zatím u LTE.

Jenže GSM kanály mají šířku 200 kHz a operátoři jich nemají dostatečný počet vedle sebe, jsou přidělované na přeskáčku podle toho, jak se jednotlivé frekvence udělovaly. Ačkoliv tedy například Vodafone má 50 kanálů v pásmu E/GSM, což dělá slušných 2×10MHz, ve skutečnosti nejdelší souvislý blok kanálů (čísla 0–21) dělá 2×4,4MHz a z toho operátor UMTS900 neuvaří. Podobný problém trápí i T-Mobile a O2, přičemž mnoho cest z tohoto zapletence frekvencí není, než refarming pásma 900 MHz či využití LTE o menší šířce kanálu (LTE povoluje rozsah 1,4–20 MHz)

Zrada abstraktnosti

A tím se dostáváme k dalšímu mišmaši. Drobnou zradou je, že frekvence jsou draženy jako abstraktní, tedy bez konkrétního udání, kde se nalézají. Až pořadí nabídek dle ceny určuje také pořadí, kdo si co může vybírat. Jediné předem určené bloky jsou B1 a B2. Blok B1 je krásných 2×15MHz v pásmu 1,8GHz určených pro nového hráče, blok B2 pak 2×0,8MHz v témže pásmu. Blok B2 tedy je kanálem  512–515 předcházející pásmu, které již dnes patří O2 a tedy by se nejvíce hodil právě tomuto operátorovi. Podobně další dražená pásma většinou logicky vycházejí tak, že se hodí právě jednomu nebo dvěma operátorům, pro jiného by měly významně menší smysl. Oproti UMTS/3G je ovšem LTE teoreticky významně flexibilnější v šířce kanálu. 

Důležité je, že nový operátor ví, jaké kanály dostane a nebude muset spekulovat. 
Stojí za to připomenout, že operátoři se „zradě abstraktnosti“ mají tendenci vyhýbat nefér postupy, jež ostatně zmínilo i ČTÚ, to například, když si zvláště nastavenou výší příhozu dávají mezi sebou najevo, kdo má o který frekvenční blok zájem. Tomu se ČTÚ bude bránit pevně stanovenými částkami příhozů a vylučováním těch, kteří se takového jednání budou chtít dopouštět.

Exklusivně či všem

Bohatá diskuse se rozprostřela kolem ustanovení, že frekvence v pásmu 800 MHz mohou dražit všichni zájemci a žádná není vyhražena jen pro nového zájemce. Takto rezervovaná frekvence by mohla sloužit jako pobídka novému operátorovi, protože dnes hrozí to, že nejatraktivnější frekvenční příděly prostě stávající operátoři přeplatí a ve shodě si rozdělí za pro ně snesitelnou částku tři balíky 2×10MHz a regulátor již nebude mít co nabídnout dalšímu operátorovi pro spuštění plnohodnotných služeb. Bylo obsáhlejší diskusní otázkou, zda lze konkurovat stávajícím operátorům bez pásma sub-1GHz, povšimněme si, že i Free Mobile ve Francii se k němu dostal (v pásmu 900 MHz). 

Jak se kde prodávalo LTE: výsledky v přepočtu na Euro/MHz/Obyvatelé.

Regulátor oponuje tím, že výherce frekvencí v jiném pásmu bude moci využívat deset let vnitrostátního roamingu v GSM/LTE a velkoobchodní nabídky.  Navíc v pásmu 1,8GHz musí nový operátor beztak během šesti let nabídnout pokrytí 50 % populace nebo 30 % populace při výstavbě sítě 2,6 MHz, takže v době, kdy by již mohl o roaming přijít, bude mít dostatečně vybudovanou síť. K tomu se podle ČTÚ přidává fakt, že trhy, na kterých se vnitrostátní roaming a velkoobchodní nabídka rozeběhly, o ně zatím nepřišly. Operátoři se s nimi naučili žít. 

Nic z toho už ale nevypadá tak atraktivně a není se čemu divit, že samotné ČTÚ připustilo, že nejčastější požadavek z tábora nových uchazečů je rezervace části 800 MHz pásma pro nového uchazeče. Namítá ale, že to by muselo jasně říci: pro jednoho ze stávajících operátorů již další prostor není. A ti by mohli hlasitě protestovat s tím, že jejich investice do broadbandové nabídky jsou ohroženy, neboť nebudou moci klientům novou frekvenci nabídnout. A tady už se střetává lobby s logikou. Čeští operátoři mají dnes frekvencí dostatek, většinu svých 3G přídělů nepoužívají, ale také je teoreticky možné, že během deseti let by pro ně měli využití, pokud se nebudou dále rozvoji vysokorychlostních mobilních sítí bránit. 

Rozhodnout od stolu, která metoda je lepší, není jednoduché. Je příliš málo příkladů ze světa a zkušenosti se diametrálně liší také podle místních ekonomických podmínek, a často není ještě výsledek zjevný.

Například ve Španělsku, kde aukce probíhala v loňském roce, bylo jedno předaukční kolo rezervováno pro nové uchazeče, jenže se našel jediný, Yoigo, které se rozhodlo pro frekvence 900 a 1800 MHz, takže nabízené bloky v pásmu digitální dividendy si rozdělili tři stávající operátoři a celá aukce skončila téměř půl miliardy dolarů pod očekávaným příjmem 2,6 mld dolarů. Španělská zkušenost byla ostatně dalším potvrzením, že digitální dividenda a frekvence 800 MHz dávají prostor jen pro trojici uchazečů. 

Stejná zkušenost přišla z Itálie, kde Hutchison 3G nakonec nepřihazoval na frekvence 800 MHz, ale raději vydražil levnější 1800 MHz. V Itálii totiž naopak přihazování zdejších operátorů výnos z aukce vyhnalo z očekávaných 3,4 miliardy na 5,1 mld dolarů a Hutchisonu se zdála osmistovka předražená. 

Úhrnem lze tedy strategie v přístupu k LTE rozdělit do několika variant:

• tradiční varianta obnáší koupení frekvence v pásmu 800 MHz v podobě 2×10 MHz (tedy dvě nosné) a dále v pásmu 2,6 GHz. Na těchto frekvencích se rozjíždí LTE, doplněné tradičním GSM a pro potřeby rychlých dat momentálně rozšířenějším 3G v pásmu 2,1 GHz. Většinou jej volí firmy již přítomné na trhu, jimž to dává odklad pro pásmo 1800, v němž většinou mají rozjeté GSM. 
• alternativní přístup představuje investice do pásem nad 1GHz, především vykoupení maximálního možného přídělu 1800 MHz. To je použito pro výstavbu masivního pokrytí, v městských oblastech je pak dokrýváno 2,6 GHz. Například  německý e-Plus, italský H3G, Free Mobile Francie či španělské Yoigo.
• datová síť – výstavba vlastně čistě v pásmu 2,6GHz, očekává se využití vlastně hlavně pro mobilní data. Příklad: belgický BUCD, Sprint USA nebo polské Aero2 

Lze tedy říci, že nevyhražení pásma 800 MHz pro nového zájemce není zcela překážkou pro vstup nového operátora. Porovnání je ale obtížné, v řadě evropských zemích proběhla teprve aukce o frekvence v pásmu 2,6 GHz a pásmo 800 MHz zde na své zájemce teprve čeká. 

Můžeme se podívat na jiný rozvinutý mobilní trh, který je nám organizačně, kapacitně i rozvinutostí blízký. Rumunsko rovněž hodlá v nejbližší době dražit šest párových bloků v pásmu 800 MHz, přičemž vyvolávací cena bude začínat na 5 miliardách Kč. Česká vyvolávací cena je o něco výše, na 6,6 miliard Kč, což respektuje vyšší HDP a index dojivosti na českém trhu. Rumunský regulátor bude dražit ještě frekvence v pásmu 900, 1800 a 2600 MHz, takže očekává celkový výtěžek z aukce kolem 17 miliard Kč, 700 milionů euro – v Česku se odhaduje kolem 10 miliard Kč. 

Přijde čtvrtý operátor?

Obligátní otázka a odpověď na ni je nutně komplexnější, než „bez osmistovky nikoliv“.

Kde už se LTE dražilo: nám podobné trhy většinou aukci ještě za sebou nemají a srovnávat se s Německem přeci jen nemůžeme.

Pro hraje skutečnost, že existují strategie dnes investory považované za rozumné, jako je výstavba v pásmu 1800 MHz a dokryv v rámci národního roamingu ve 2G. Pro také hovoří relativně optimistická nálada na telekomunikačních trzích, kde jsou nové příležitosti s napětím očekávány a vyhlíženy, byť ne tak bezhlavě, jako před deseti lety u 3G. Český tendr je také relativně brzký, kupříkladu Velká Británie nás teprve bude s prodejem Digitální dividendy následovat. I to je dobrá zpráva: v Česku si lze celou věc „levně“ vyzkoušet a ještě se nikdo nedozví, že tento přístup nemusí fungovat (jako se stalo u 3G). Pro také hraje fakt, že LTE je považováno obecně za důležitější přechod, než 3G/UMTS. Třetí generace se zkrátka nepovedla a až mnohé látání v podobě HSDPA/HSPA a dalších rychlostních upgrade ji dostala na rozumnou úroveň. 

Proti je také celá řada faktorů. Absence rezervace pásma 800 MHz jistě nepotěší. Za slušnou slabinu považuji také absenci handsetů, ačkoliv letošní MWC v Barceloně se nesl v duchu „každá čínská manufaktura ještě do konce roku“. Tento optimismus ale nesdílejí všichni, zejména proto, že ve skutečnosti na trh přichází až třináct nových frekvencí a kombinací přístupu časového a frekvenčního duplexování to ještě komplikuje. S tím budou výrobci bojovat, své už o tom ví například i takový machr, jako je Apple, který bezstarostně promoval v Austrálii nový iPad jako zařízení vhodné pro 4G sítě, aniž by si povšiml, že místní LTE síť Telstry funguje na jiné frekvenci, než s jakou si iPad poradí. Abych vás uklidnil: než vás ten samý problém potká v Česku, bude mít iPad dvě další verze. 

A tím se dostáváme ke konečné fázi úvahy. Záležet bude na investičním optimismu, celosvětové ekonomické situaci. Ta ovlivní účast v takto nastaveném tendru nakonec více než protlačení „rezervace na osmistovku“.LTE dnes navíc neznamená hlas. Ano, o hlasových službách nad LTE sítí se jistěže hovoří – ale jen šeptem nebo pomocí jiné sítě. Optimisté tvrdí, že se operátorům podaří rozchodit hlasové služby v LTE již příští rok na bázi VoIP (španělské Yoigo se tím kasá), ale dejte na mě – bude to spíše pro hodně otrlé. I proto je logickým požadavkem regulátora vnitrostátní roaming v 2G síti. Ta bude obsluhovat hlasové služby do chvíle, než se výrobci mobilů i sítí dopracují k použitelnému hlasu v LTE i mimo barcelonské výstaviště. Pro operátory to znamená laborovat nad stále omezenou nabídkou handsetů s patřičnou kombinací frekvencí a služeb. 

Proč? Není cílem, aby se na vysoce kompetitivním a nákladném trhu promenádovali operátoři bez finančního zázemí, kteří to prostě za tu cenu zkusí. Cílem je přilákat operátora, který situaci řádně uvážil a bude schopen na trhu investovat.

Pro příklad toho, co extravagantního se může stát, nemusíme chodit daleko. Nedávná belgická aukce LTE v pásmu 2,6 GHz rozdělila frekvence třem stávajícím operátorům a čtvrtému nováčkovi, konsorciu BUCD. O něm se ví jen to, že za ním stojí čínský investor, jehož totožnost ale není známa, což zavdává příčinu k řadě spekulací včetně těch bezpečnostních a fantasmagorických: nekoupila si čínská tajná služba přístup na trh obsluhující telefony eurounijních úředníků v Bruselu? Pravděpodobně ne, ale čínský apetit na evropské trhy je zřejmý, i u nás již experimentovali s výstavbou Ufona a je otázkou, jaké ponaučení si z toho vzali.

O čtvrtém operátorovi v Česku se tedy zřejmě spíše rozhodne v Pekingu, než na Sokolovské ulici v Praze.