3D televize je fenomén. Přišel už ale jeho čas?

24. 1. 2010
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

19. ledna se konala v prostorách České televize na Kavčích horách konference Milníky digitalizace pořádaná Sdělovací technikou. Kromě přednášky „domácího“ Pavla Hanuše, který popovídal o postupujícím procesu terestrické digitalizace a kanálu ČT HD, jsem se zájmem vyslechl především povídání technického ředitele televize Nova, Ivo Ferkla, které bylo věnované fenoménu 3D televize, o němž se mluví v poslední době čím dál tím více.
Lukáš Polák

Ilustrace: Nenad Vitas

Před konáním samotné konference Milníky digitalizace, která v podstatě až na několik málo prezentací nic nového nepřinesla, zaujala mě svým tématem chystaná přednáška technického ředitele televize Nova, pana Ivo Ferkla. Měla být totiž věnována 3D televizi. Pokud si otevřete některý ze zahraničních serverů, který je orientován jako DigiZone – DiGITAL fernsehen, inside-digital, DWDL nebo třeba Satkurier, článků a textů vůbec na toto téma zde najdete mnoho. V České republice se však aktuálně mluví o tom, že i letošní rok by měl být na satelitu ve znamení rozšiřování programové nabídky ve vysokém rozlišení obrazu (HDTV). Osobně to vítám, protože kvalita audia i videa je třeba, a pokud se k divákovi dostane ta nejvyšší možná, pak je to jedině dobře. Doposud jsem si myslel, že držím s technikou krok, ovšem přednáška Ivo Ferkla mě vyvedla z omylu. Především jsem z ní nabyl dojem, že jsem „totálně mimo mísu“ a technické novinky jdou mimo mě.

Co mě vede k tomuto tvrzení? Kdo byl na zmiňované konferenci, a tentokrát nás nebylo málo, ví, že přednáška se věnovala právě fenoménu 3D televize. Při poslechu Ferklovy přednášky nabyl účastník jednoduše dojmu, že vlastně nemá cenu přicházet z HDTV, ale hned se pustit do 3D TV. Pokud bych se měl svůj pocit snažit popsat ještě lépe, z různých webů se na nás hrnou zprávy o novinkách v této oblasti, ale dokud se nás to nedotkne, se zájmem si to sice přečteme, ale tak nějak to jde mimo nás. Pokud se však přednášky na toto téma člověk osobně zúčastní, vše nabere naprosto jiného rozměru. Na přesný počet druhů 3D zobrazování si přesně nepamatuji, ale tuším, že Ivo Ferkl jich prezentoval asi pět. Kdybych byl někdo neznalý, nabyl bych jednoduše dojmu, co nám to ti výrobci dělají – pořád se na nás snaží hrnout nové a nové technické novinky a jen co je nějaké DVB-T, tak už by mělo být DVB-T2, 3, 4… 10… atd.

Vývoj jde zkrátka stále dopředu, ovšem je otázkou, jestli 3D televizi potřebujeme. I na tuto otázku vlastně svým způsobem pan Ferkl na přednášce odpověděl. Třetí rozměr je důležitý především pro kina a prostory, kde se budou např. promítat různé sportovní přenosy a koncerty. Pro domácnosti ale nemá smysl. Proč? Samozřejmě si dokážu do budoucna představit, že budeme sledovat např. různé poutavé dokumenty, kde na nás ze zobrazovačů budou vylézat ještěři nebo jiná zvířata, jak budeme svědky dalších událostí přímo z místa, přesto, že budeme třeba tisíce kilometrů daleko, ale čas pro 3D v domácnostech ještě dle mého názoru nenazrál. Teď tedy to proč? Důvod je jednoduchý. Člověk chce vždy při sledování televize odpočívat a nechávat se bavit, k tomu především televizní obrazovka slouží. Pokud ale musíte mít na očích brýle a musíte být ještě v jedné rovině, aby na vás 3D efekt působil, je něco takového dost nepohodlné.

V kině jde o něco naprosto jiného. Pokud jste nebyli v klasickém kinosále na Avataru, ale viděli jste ho v IMAXu ve 3D, dáte mi za pravdu, že to byl velice silný emoční zážitek, přestože film jako takový v podstatě za moc nestál (je-li řeč o ději). Navíc, jde-li o 3D a brýle, není dobré, abyste měli nějakou oční vadu. Osobně jsem několik filmů totiž v IMAXu viděl a vím, že některé efekty na mě vůbec nepůsobily a já měl pocit, že tak jako tak sleduji dvojrozměrný film. Chápu ale potřeby výrobců, ti musejí stále prodávat nové a nové, ostatně je to živí, takže je to logické. Dokud však nebude 3D televize pro diváka v domácnosti v dostatečném komfortu, nemá cenu si něco takového pořizovat. Hovoříme-li o budoucnosti, jistě si mnozí z vás vzpomenou na seriál Star Trek a je jedno, zdali jde o Novou generaci, Hluboký vesmír 9 nebo jinou řadu. V tomto nedávno restartovaném fenoménu se nacházel na každé lodi prostor, kterému se říkalo simulátor, který dokázal vytvořit vizi jakéhokoliv prostředí.

Mluvit o něčem takovém je v současné době skutečně utopií, ale pohlédněte o několik let zpět. Kde byla televize tehdy a kde jsme nyní. Vždyť ještě „nedávno“ tady vysílal jeden černobílý program několik hodin denně a dnes už hovoříme ne o HDTV, ale jeho pokračovateli Ultra HDTV, který se uchytí pravděpodobně v prostorách, kde se televize sleduje hromadně, a počet programů, které můžeme reálně sledovat, se dá bez nadsázky počítat na tisíce. Abych zbytečně nechodil okolo horké kaše, čas 3D televize přijde, ale to, jak je nyní prezentována, je až přehnané. Nedostatků je ještě plno a je třeba dlouhého vývoje. Chápu ale, že trh je neustále třeba živit novými a novými produkty a zatímco před několika lety onou novinkou bylo HDTV, dnes se začíná ve velkém mluvit o 3D. Nenechte se ale zmanipulovat, cesta bude ještě hodně klikatá a hrbolatá…

Myslíte si, že 3D televize pronikne v nejbližších letech do našich domácností?

Autor článku

Od září 2007 do ledna 2016 byl redaktorem DigiZone.cz. Kromě problematiky pirátství satelitní TV se zajímá také o dálkový příjem televize a VKV rozhlasu.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).