Ilustrace: Nenad Vitas
Panuje takřka všeobecná shoda na tom, že lidé jsou úplně hloupí (přirozeně s výjimkou nás samých a pak, nacházíme-li se zrovna ve velkorysém rozmaru, snad ještě pár dalších jednotlivců). Zdůvodnit se to dá různě. Někdy si ťukáme na čelo, jak lidé jednají nelogicky a iracionálně, jindy se naopak podivujeme nad totální předvídatelností jejich chování, která mj. umožňuje nasazení řady manipulačních technik sociálního inženýrství.
Již jeden z prvních příkladů chatovacích programů, proslavená Eliza, dokázal ošálit lidi při konverzaci předstírající psychoterapii. Teď se na scéně údajně objevil další prográmek tohoto druhu, který momentálně působí na chatech v Rusku; příslušnou zprávu jako první nejspíš přinesl CNet (News.com). Podle oznámení firmy PC Tools je robot CyberLover skutečně chlapík, protože za půl hodiny zvládne až 10 seznámení. Repertoár má prý taktéž pestrý, od „predátorství“ po romantiku, označují ho dokonce za umělou inteligenci.
Oznámení vcelku zapadá do stávajících trendů spojených s fenoménem Web 2.0. Bezpečnostní firmy už nějaký čas upozorňují, že obsah vytvářený samotnými uživateli představuje riziko týkající se právě množství zveřejňovaných informací. Online chaty a seznamky sice existovaly už dávno předtím, než se termín Web 2.0 vůbec v marketingových hlavách objevil, ale fakt asi je, že v souvislosti s ním závažnost otázek spojených s krádežemi identity roste. Prostě je jasné, že kolaborativní způsob tvorby ve Webu 2.0 dává lidem víc příležitostí, jak si ublížit, než když jenom něco pasivně čtou. Dejte motorickému idiotovi do rukou kladivo a…
Zatím nic moc zajímavého, že? První důvod k údivu je podle mého názoru ten, že Eliza byla napsána v roce 1966. Vzhledem k tomu, že flirt je typem konverzace vesměs obdobně chudým jako psychoterapie, je s podivem, že obdobných robotů sbírajících data nefunguje ještě mnohem více, nebo se o nich alespoň prozatím moc nepíše. Proč se něco jako CyberLover neobjevilo už před nějakými deseti lety, když není zvlášť těžké takovouhle potvoru vytvořit a pustit do světa?
Je-li mi známo, když třeba policejní agenti pátrají na chatech po pedofilech, vesměs vedou konverzace „osobně“. Nevím o tom, že by si na to bezpečnostní složky nechávaly napsat nějaké automatické nástroje. Proč už dávno nežijeme v éře všudypřítomných robotů typu CyberLover?
Na jednu stranu člověka paranoidně napadá, že právě zveřejněný případ je jen špičkou ledovce a ve skutečnosti jich bude mnohem více. Možná. Na druhé straně, k čemu by takhle získaná data mohla být, jaká je vůbec motivace tvůrců, když pomineme hru?
Popis chování robota CyberLover uvádí, že program shrábne jména, fotky a další údaje a kamsi je odešle. Snad jen kvůli rozesílání spamu? Co pak s hromadou fotek? Třeba nějaké následné vydírání? (ale probírejte se v těch hromadách, zkuste za nicky identifikovat konkrétní lidi…). Snad to lze kombinovat s jiným oblíbeným fíglem „zavolala bych ti, ale nemám kredit, pošli…“? Původní zpráva k tomu dodává, že do konverzace lze takhle také přimíchávat odkazy, které vedou na stránky, kde se pak dá chytit nějaký další kód provádějící neplechy. Oproti odkazu v e-mailu či v instantním messengeru si prý lidé dávají méně pozor, když všechno vypadá jako skutečná konverzace. Že by ale tohle bylo kdovíjak účinné? Pochybuji. Každopádně to ovšem ukazuje, že dnešní hrozby bývají smíšené, sociální inženýrství se namíchá s malwarem, přidá se trochou spamu a ještě něco dalšího.
Nakonec bych hádal, že se jedná o test, a to nikoliv v rámci vědeckého výzkumu. Někdo si hraje s chatovacím programem, zkouší, co by mu to mohlo bezprostředně vynést, a nijak se těchto zisků nezříká, ale ještě spíše testuje fígle, které pak použije někde jinde. Právě tohle, to „ještě něco dalšího“, bude v téhle kauze možná to hlavní, pouze to není vidět.
ČLÁNKY DO MAILU