Až se zítra ráno probudíte

31. 12. 2007
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Bude to na den přesně patnáct let od doby, kdy vláda uznala Internet za nástroj nutný ke každodennímu přežití. Jak je to dávno.
Vojtěch Bednář

Ilustrace: Nenad Vitas

Bývaly doby, kdy náklady na připojení k celosvětové síti znamenaly v rodinném, či dokonce ve firemním rozpočtu částku, která se stávala tématem vážných diskuzí v okamžiku, kdy bylo z různých důvodů potřeba ušetřit. Tehdejší síť přitom vůbec nebyla podobná té dnešní.

I když se dostupnost i rychlost veřejné IP sítě na konci 90. let a v první dekádě 21. století prudce zvyšovala a cena připojení klesala na úroveň, při níž si Internet mohla na sklonku roku 2007 dovolit již takřka polovina obyvatel tehdejší ČR, byla to stále jen jedna polovina. O pět let později byl přístup k síti prohlášen za jedno ze základních práv. Musíme zde připomenout, že v té době byl Internet něčím zcela jiným, než je dnes (v současnosti provozuje globální infrastruktura takřka tisícinásobek tehdejších služeb). Využíval se souběžně s dalšími archaickými komunikačními kanály, jako byla televize (jednosměrný přenos dvourozměrného obrazu a zvuku) nebo tisk (informace vytištěné na jednorázově použitelné médium na biologické bázi). Lidé si platili něco, co bylo jejich právem, nicméně z iniciativy Evropské Unie (předchůdce Panevropské Federace) existovala celá řada „cest“ na Internet, které umožňovaly přístup takřka každému. Tento přístup se lišil rychlostí a spektrem služeb. Zatímco někteří občané mohli pomocí sítě využívat audiovizuální funkce, méně majetní mohli pouze číst nebo stahovat krátké skeče, kterým se říkalo celovečerní film.

Je to právě patnáct let, co se vláda rozhodla tuto nerovnost v přístupu odstranit. Bezplatné vysokorychlostní připojení pro každého bylo základem tehdejší elektronické revoluce a prvním stupněm k tomu, co máme dnes. Tedy ke světu, kde již jednosměrná média neexistují a představa informací na „papírovém“ médiu je nám vzdálená asi stejně, jako byly lidem 21. století kamenné tabulky a klínové písmo. Važme si toho, co máme. Važme si, že můžeme sdílet své myšlenky bez potřeby složitých drátových přístrojů. Že přesně víme, co si kdokoliv z nás kdykoliv myslí, na co se dívá, kde právě je. Že máme svou společnost sdíleného vědomí, kterou ostatně předpokládali již velcí spisovatelé 20. století ve své audiovizuální sérii nazvané „Star Trek“ a kterou nazvali společenstvím Borgů. Važme si toho, a neustále si to připomínejme i do nastávajícího nového roku.

Autor článku

Autor je sociolog, odborný publicista, poradce, a lektor.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).