Kolikrát se může stát, že startup z Česka naprosto přesně ukáže šéfce Evropské unie, na jaké problémy tento svět na kontinentě naráží a jak se v technologiích (ne)dá růst? Pokud odpovědi lovíte mezi známými jmény velkých českých startupů s miliardovými valuacemi, jste vedle.
Existuje možnost, že ze všech nejblíž je projekt Čecha, který jde hlavou proti zdi. A který má za sebou Stanford, Oxford i rozložení týmu MIT. Jmenuje se Marek Miltner a startup s velkým dosahem nese název PangeAI.
Vší silou proti zdi
Marek Miltner byl kdysi jasný materiál pro společenskovědní studium. Témata typu právo nebo ekonomie ho bavila nejen teoreticky, na gymnáziu patřil k zakládajícím členům České středoškolské unie a organizoval Český model amerického kongresu. A tak okolí trochu překvapil, když se přihlásil na ČVUT. „Jenže mě vždycky zajímal reálný dopad věcí, co dělám. Chtěl jsem něco praktického, získat schopnost vytvořit něco, co je pro lidi prospěšné a funguje,“ vysvětluje.
Částečně věděl, do čeho jde – další spoluzakladatel zmíněné středoškolské unie tam už studoval a byl součástí týmu elektrické formule. Od začátku Miltnera do týmu lákal. Od prvního ročníku tak spolu s dalšími stavěli elektrické formule, Miltner přitom vystřídal několik rolí a od programátora se nakonec posunul k byznysplánům týmu.
„Začal jsem prosazovat nápad, že by ČVUT měla mít vlastní autonomní elektroformuli. To AI v dnešním slova smyslu nebyla, bylo to pro mě velmi atraktivní. Nejen, že se musí vytvořit tradiční software, který bude fungovat v rámci auta, ale i spousta dalších technologií, od počítačového vidění, plánování trasy a optimalizace, simulace jízdního modelu…,“ vypočítává.
Není divu, že na takové plány všichni reagovali s tím, že je není možné uskutečnit. „V té době autonomní formule existovaly. První koncept byl vyvinutý na Stanfordu zhruba pět let předtím, další postavili v Curychu nebo Norsku, projekty vznikaly pomalu. Chtěl jsem, aby ČVUT byla jedna z prvních. Nenechal jsem se odradit, obcházel jsem profesory i sponzory. Byl jsem tvrdohlavý odjakživa, takže jsem prostě se svojí tvrdou hlavou naběhl vší silou proti zdi. Do osmi měsíců jsem měl patnáct studentů, kteří pode mnou pracovali. Získal jsem prostory, vlastní laboratoř a měl milion dolarů v různých příspěvcích, materiálních i finančních. Do roka a půl jsme vyhrávali mezinárodní soutěže,“ konstatuje Miltner.
Úspěch projektu, kterému ze začátku nikdo nevěřil, završuje i jeho oblíbená historka. „Dá se říct, že se můžeme chlubit tím, že jsme na jedněch závodech porazili tým MIT tak moc, že se následně rozpadl. Z něčeho, co ani nemělo vzniknout, se stal projekt úplné světové špičky. A nejvíc pyšný jsem na to, že ten projekt funguje, další generace ho drží stále mezi nejlepšími,“ říká.
Projekt formule mu umožnil studovat na Cambridgi, což mu otevřelo studium technologie v kontextu společnosti, regulace a dopadů. Roky studia prokládal prvními zkušenostmi se startupy, na hackathonech tvořil menší aplikace pro státní správu i pro byznys, z nichž jedna, Whadoo, se proměnila ve firmu prodávající lístky na Londýnském West-Endu.
Pracoval jako poradce a IT analytik pro různé firmy, mimo jiné BCG. Po škole stál u zrodu startupu Vizgard řešící autonomní systémy a bezpečnost kritické infrastruktury, zejména letišť, a koordinoval různé agenty od kamer po platformy i létající drony. Do dalšího, Uizard, přišel ve škálovací fázi, jako jeden z prvních členů týmu, vedl vývoj a pomohl startup dovézt až k bodu, kdy jej koupilo Miro Labs. „To byl turbulentní čas, pozitivně,“ říká Miltner. „Ale necítil jsem se na to, že bych chtěl zakotvit do velké organizace,“ uvádí. Víc ale mělo ještě přijít.
Stanford mě chtěl víc než já je
Úspěchy ho namotivovaly, popisuje. „Tak jsem si řekl, že na pár let využiju toho privilegia, co mám, a budu se věnovat spíš dopadu. A ten byl pro mě ve vědě. Začal jsem si nechávat část své kapacity na to, abych dával něco zpátky společnosti, a to zejména pro výuku. Učil jsem střídavě na ČVUT a postupně na Stanfordu,“ říká.
Stanford mu nabídl doktorát. Jenže americký doktorát znamená roky života ve Spojených státech, a to Miltnera nelákalo. Chtěl zůstat v Praze, i kvůli rodině, kterou plánoval. Místo „buď–anebo“ vyjednal třetí možnost. Doktorát bude dělat primárně na ČVUT, školitele ale bude mít na obou institucích a pravidelně vyjíždět do Kalifornie.
„Využil jsem určité páky, že mě Stanford chtěl trošku víc, než já jsem chtěl je,“ říká. Ubránil si tak většinu času v Česku. Dohoda původně zněla alespoň rok fyzicky na Stanfordu, ale i ten se nakonec zkrátil na několik měsíců.
Přesto se pro něj právě toto místo stalo zásadním, když se na Stanfordu znovu potkal s Johannou von der Leyen, kterou znal už z Cambridge. Sedli si lidsky, ale už v tu chvíli toho měli zároveň profesně hodně společného. Oba pracovali s geoprostorovými daty a oba měli zkušenosti z top poradenských firem – Johanna z McKinsey. Vnímali, že se s mapami pracuje „v každém průmyslu“, jak Miltner říká. „Ale nikomu to nevyhovuje. Software není dobrý a specialisté, kteří s ním umí pracovat, zase nechápou byznys,“ popisuje.
Problém není jen v tom, že GIS nástroje jsou složité. Jde i o organizační tření. Byznys potřebuje odpověď, specialista potřebuje zadání, ale cesta mezi těmito konci je nesrozumitelná a ztrácí se na ní jak čas, tak mnohdy i smysl. Data pro jejich problémy přitom často existují. Jen nejsou pro lidi v takové formě, aby porozuměli tomu, co říkají – a často platí totéž pro software. „Naprostá většina těch zdrojů jsou otevřená data, ale přesto v současnosti strojově naprosto nečitelná,“ vysvětluje Miltner.
Vznikl tak PangeAI. Startup, který se představuje jako „AI kopilot pro data o Zemi“ – systém, který dokáže propojit data z různých zdrojů a prezentovat je srozumitelným způsobem. „Chceme umožnit lidem interagovat s daty z celého světa přes AI agenty, aniž by se museli učit složitý software.“
PangeAI je vrstva, která umí data o Zemi připravit pro AI agenty i pro lidi. Umožňuje lidem ptát se normálními formulacemi, podobně, jako by se ptali jiného člověka. Jako odpověď dostanou třeba mapu, výsledek i vysvětlení. Miltner práci PangeAI ukazuje jako cestu mezi dvěma světy: digitálním a fyzickým, od zadání a dokumentace po fyzické stavby, sítě a opatření na ochranu krajiny.
Jejich technologie kombinuje data z katastrálních úřadů, meteorologických služeb, seismologických úřadů i NASA. „Sedmdesát procent byznysových rozhodnutí pracuje s reálným světem. I když digitální revoluce proběhla, fyzický svět zůstává v tomto smyslu často mimo ni, a extrémně důležitý,“ popisuje Miltner.
Milion dolarů a neférové výhody
PangeAI před pár týdny oznámila investici 1 milion dolarů. Peníze přišly z obou stran Atlantiku: Plug and Play, Vocal VC či RTP Global, z Česka přispěly fondy Miton a Tensor Ventures, přidalo se několik andělských investorů.
V takové fázi startupu je jasné, že nejde jen o nápad. Nelze tak vynechat otázku, jestli investory přitáhla slavná jména – a ač Miltner má za sebou zajímavé projekty, ve světě asi rezonuje především jméno, které nese spoluzakladatelka. „Investoři vždy hledají takzvané neférové výhody,“ krčí rameny Miltner. V případě obou je to zajímavé vzdělání, přitahuje Cambridge i Stanford i práce pro známé firmy a rozhodně kombinace všeho zmíněného. I předešlá aktivita ve startupech a zkušenosti s budováním týmů. A kontakty Johanny von der Leyen, které jsou, jak Miltner říká, znát podle příjmení na první pohled.
Přesto je PangeAI startup založený se sídlem v americkém Delaware. „Tak to prostě je. Dělají to všichni. A vlastně to ani jinak nejde. Pro evropské aktivity jsme vytvořili české s.r.o., obecně splňuje spoustu věcí potřebných pro podnikání v Evropě a je poměrně jednoduché s ním pracovat. Ale nemá takový globální dosah jako delawarské entity,“ říká. Kdyby prý šlo založit firmu napříč Unií online a zaměstnávat lidi bez právních akrobacií, PangeAI by to udělala.
Když spolu chvíli hovoříme o potřebách startupů a omezených možnostech rozšiřovat se na evropském trhu, nelze vynechat skutečnost, že ve chvíli, kdy spolu mluvíme, jsou to přesně čtyři dny, kdy Ursula von der Leyen představila na Světovém ekonomickém fóru v Davosu konkrétnější obrysy takzvaného 28. režimu – dobrovolného celoevropského rámce, který má odstranit roztříštěnost jednotného trhu pro firmy napříč EU. Má s tím něco společného PangeAI a pohled na vývoj startupů uvnitř Evropy z první ruky, které snad mohla získat od své dcery?
„Myslím, že to není hlavní motivátor. A rozhodně bych nezvažoval práci tisíců různých zakladatelů, podnikatelů a aktivistů, kteří do návrhu EU Inc. vložili obrovské množství práce, aby to mělo hlavu a patu dřív, než Ursule návrh předložili. Funguje silný dlouhodobý tlak na vznik takového projektu, především poslední rok a půl. A já mám radost, že jsme součástí toho tlaku,“ říká Miltner. „Ale samozřejmě, Johanna má ‚přímý kontakt‘ na Ursulu, jistě se o tom baví,“ říká.
Popisuje, že je jasné, že zastoupit zhruba 450 milionů obyvatel unie a rozhodnout, co bude klíčové pro prosperitu kontinentu a navíc s omezenými pravomocemi, je téměř nemožný úkol. „Skrz Johannu teď má přímou zkušenost z druhé ruky a věřím, že vidí, že pokud chceme vybudovat prosperitu a blahobit, není jiná cesta, než podporovat technologie a zvyšování produktivity. V tom za posledních dvacet let Evropě ujel vlak a Amerika zbohatla mnohem rychleji,“ myslí si.
Algebraicky reprezentovat celý svět
PangeAI má aktuálně desítky klientů a s nimi je aktivní je na všech kontinentech kromě Antarktidy. Projekty domlouvá spolupráci se zhruba padesátkou firem. Cílí především na tři oblasti, kde jsou geoprostorová rozhodnutí tvrdá ekonomika: energetika, pojišťovnictví a přírodní kapitál, tedy monitoring krajiny, biodiverzity nebo využití půdy a surovin. Pointa je rychlost. Startup vytváří v základní rovině podobnou práci jako konzultant, ale ten přinese výstup za týdny. Firma má nabídnout první verzi v hodinách a někdy v minutách.
Miltner věří, že stojíme na prahu další revoluce. „V Silicon Valley je to akceptovaný fakt – přichází agentická revoluce. Každý z nás bude mít AI agenty, které bude úkolovat podle svých potřeb,“ popisuje.
Zatímco agent, který naplánuje dovolenou, není technicky až tak složitý, agent pracující s geoprostorovými daty představuje mnohem větší výzvu. „PangeAI je logická vrstva pro tyto agenty. Naše vize je, že za pět let, kdykoliv bude někdo potřebovat pracovat s daty o světě, automaticky to půjde přes naši vrstvu,“ věří.
Pro letošní rok má jasný cíl – dostat se do významných firem a ukázat, že jejich produkt škáluje. „Technologicky jsme začali vytvářet algebraickou reprezentaci celého světa, kde číselně zachycujeme informace o tom, co se kde děje,“ říká. Má jít o způsob, jak číselně popsat změny v prostoru a čase tak, aby s nimi mohly pracovat modely i agenti.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU