Ministerstvo průmyslu chystá český startupový zákon, který má být podle zmocněnce pro startupy Martina Jiránka hotový k projednání ještě letos v létě. Vzorem je španělská reforma a také její výsledky. Ta totiž jen za první rok zvedla průměrnou hodnotu startupu ze 17 na 27 milionů eur.
České snahy mají zpomalit sestup země v evropských žebříčcích technologií, který zároveň doprovází mohutný rozvoj umělé inteligence. Na něm se ale Česko nepodílí. A Evropa jen částečně.
„Podíváme-li se na globálních top 10 technologických firem, sedm z nich pochází ze Spojených států. Zbytek je z Tchaj-wanu a Saúdské Arábie,“ popisuje Patrik Tovaryš, který má ve společnosti Meta na starosti koordinaci témat umělé inteligence a síťové konektivity v regionu střední a východní Evropy. „Z evropského pohledu velká nula,“ říká. „Za posledních dvacet let nebyla Evropa schopná vygenerovat globálního hráče v technologickém průmyslu,“ rozvádí.
Globální závod o AI se podle Daniela Všetečky, ředitele Odboru digitální ekonomiky z MPO, nehraje o líbivé aplikace, ale o tři strategické suroviny: o lidi, data a výpočetní infrastrukturu. Ve všech třech kategoriích Evropa balancuje na hraně.
O stavu evropské i české umělé inteligence hovořili na semináři v Poslanecké sněmovně zástupci startupů, velkých technologických firem i státu. Podle většiny z nich nastavení Evropské unie nepomáhá. Zároveň ale není největším problémem.
Evropa bez chytrých brýlí
Tovaryš zastupuje firmu, která má jasný zájem na tom, aby Evropská unie zmírnila regulaci AI. Jeho názor se ale v Evropě opakuje často, a stejně vnímá situaci také otevřený dopis Evropské Komisi, který letos podepsali předsedové vlád několika členských států. Nepřekvapivě stejně tak signatáři podobné výzvy z řad průmyslu, jako jsou Siemens, Mercedes či francouzský Mistral, jediný evropský AI hráč s globální ambicí, o kterém se říká, že stojí za zmínku.
O zmírnění regulací AI mají ale zájem i Češi a na začátku měsíce se jim ji po noční šichtě v Bruselu podařilo vyjednat. „Právě my jsme byli státem, který tento odklad loni šestého června na Radě EU navrhl,“ uvádí Jan Kavalírek jako AI ambasador pro střední a východní Evropu (spadá pod Svaz průmyslu a dopravy a další organizace) a dřívější vládní zmocněnec pro umělou inteligenci.
Technologie nicméně mají v EU svá pravidla a Tovaryš jako zástupce technologického giganta upozorňuje, že se některé produkty do Evropy prostě nedostanou. Konkrétně hovoří o nejnovějších chytrých brýlích Mety s integrovaným displejem a AI asistentem. „Momentálně není v plánu vypouštět je v Evropské unii, i když ve světě v plánu jsou,“ říká. „Z důvodu nejasností jednotlivých regulací představuje spuštění těchto produktů v EU větší riziko než byznys model, který jsme použili pro prodej po celém světě,“ popisuje.
Problémem je třeba i evropská regulace baterií. Ta vyžaduje, aby každé zařízení mělo vyměnitelnou baterii. „Když si to představíte u chytrých brýlí, které jsou lehké, vodotěsné a designově vyladěné na pohodlí, znamená to přepracovat celou strukturu,“ namítá. „A některé funkce už nebudou k dispozici,“ dodává.
Regulace jako propaganda
„V Evropě člověk musí pracovat dvakrát tak intenzivně a dvakrát tak dlouho, aby se dostal na polovinu výsledku, co ve Spojených státech“ myslí si Marek Miltner, spoluzakladatel a CTO startupu PangeAI. Studoval v britské Cambridge, působí v Silicon Valley a se startupem, za kterým stojí, s umělou inteligencí učí počítače číst planetu.
Podle něj je ale „přeregulovaná Evropa“ mýtus a z velké části americká propaganda. „Kalifornie reguluje stejně tvrdě jako EU – zakázala prodej spalovacích aut do roku 2035. A přesto je tam Silicon Valley. Problémy v Evropě jsou, ale jsou jinde,“ míní.
Skutečný rozdíl je podle něj v kapitálové kultuře a rychlosti. V Silicon Valley se před patnácti lety prosadily takzvané SAFE smlouvy (Simple Agreement for Future Equity), které dovolují uzavřít investiční dohodu mezi zakladatelem a investorem v řádu hodin místo měsíců strávených u právníků a notářů. „To je jeden z velmi významných klíčů k úspěchu, proč se tam další inovace tvoří,“ myslí si.
Hovoří o tom, že pro české AI startupy s globální ambicí je jednoznačně nejlepší založit právní entitu v americkém Delaware jako takzvanou C-Corp. „Evropští investoři nemají problém zainvestovat do amerického C-Corp. Ale američtí investoři nikdy nevěnují čas tomu, aby porozuměli českému s.r.o., německému GmbH a dalším pětadvaceti formám napříč Evropskou unií,“ říká. Proto se aktuálně řeší evropský projekt EU Inc., snaha vytvořit jednotnou evropskou alternativu k Delaware. Miltner věří, že pomůže.
Dodává ale, že autoritu si nový formát musí teprve vybudovat. „Síla Delawaru je v tom, že je to padesát let starý standard, který funguje. EU Inc. bude potřebovat čas, než se osvědčí,“ myslí si.
AI táhne
Podle Všetečky tvoří AI startupy přibližně 40 % všech firem, které se hlásí do Technologické inkubace CzechInvestu. „AI jako téma reálně táhne,“ říká. Druhá výzva resortního programu TREND určená na AI nabízí miliardu korun a poptávka po ní dosahuje čtyř miliard.
Všetečka navíc chválil, že Česko má seriózní stopy v hned několika segmentech výzkumu. Tým ČVUT loni získal vedení velkého AI konsorcia za čtyři sta milionů korun z programu TAČR Sigma, do něhož se zapojilo zhruba dvacet firem a osm vysokých škol a akademických pracovišť. V Ostravě se v den konference otevírala jedna z evropských AI Factory při IT4Innovations, výpočetním centru, které drží Česko v první evropské lize superpočítačů.
Jenže v rozvoji technologií pohledem mladých firem Česko zaostává. Zmocněnec MPO pro startupy Martin Jiránek přinesl nová čísla, podle nichž Česko za poslední dekádu vygenerovalo 89 startupů na milion obyvatel. Průměr Evropy je 208. Ve startupově úspěšném Švédsku je to přes 300. A v Estonsku vyzdvihovaném jako evropský startupový národ se počet startupů na milion obyvatel blíží 700.
Investice do těchto mladých technologických firem na obyvatele má Česko zhruba osmkrát méně než Švédsko. A ze startupů, které dosáhnou hodnoty padesáti milionů dolarů, jich 43 procent odchází do zahraničí. Pro srovnání, skandinávské země ztrácejí jednotky procent.
Žebříček ESNA, kam se s napětím stáčejí oči evropských zemí, jež řeší rozvoj technologií, každoročně srovnává něco přes dvacet evropských zemí podle osmi parametrů, mezi něž patří ESOP, podmínky pro investory, nebo pravidla zakládání firem. Pro mnohé bolestně ukazuje, jak málo se Česku daří hnout ze zadních pozic. Zatímco v roce 2023 bylo Polsko čtrnácté a naplňovalo zhruba 34 % srovnávaných standardů, Česko bylo o čtyři místa pod ním, na 18. pozici. Polsko následně udělalo sérii systémových legislativních úprav. Za dva roky se dostalo na 80 % standardů a vyskočilo do první trojky. Česko se mezitím posunulo ke „splnění“ 60 % standardů z původních 30, hlavně díky letošní úpravě zákona o akciových opcích pro zaměstnance (ESOP). Ale dále se pohybuje kolem 20. pozice, upozorňuje Jiránek.
„Za dva roky se dá udělat opravdu zásadní změna,“ komentuje Jiránek. „Ale není to o tom zadat jednu úpravu. Je potřeba udělat systémovou změnu celého prostředí a pak nechat jej fungovat,“ představuje si.
Česko má v tomto směru několik plánů, chystá se startupový zákon, který by měl být hotový k projednání ještě v létě a inspirovat se má Španělskem. Tam začal podobný zákon platit nedávno a právě on podle Jiránka přinesl už po prvním roce nárůst průměrné hodnoty španělského startupu na zmíněných 27 milionů eur.
Aby bylo jasné, koho chce Česko vlastně podporovat, potřebuje ovšem vlastní definici startupu. Tu má zákon přinést. „Máme dlouholeté zkušenosti zejména s ministerstvem financí, že pokud nemáme nějak definovaný rámec, pro které firmy chceme dělat výhody, úlevy a zjednodušení, dává to neskutečnou půdu pro debaty. Pokud se nám podaří startup dobře definovat, můžeme všechny další úpravy mnohem jednodušeji směřovat právě tam,“ věří Jiránek.
Plánovaná česká definice má mít jak „tvrdé“, tak „měkké“ podmínky. Mezi ně by mohlo patřit stáří firmy do osmi let (případně deset pro deep tech) a obrat do 250 milionů korun. Měkké hodnocení se týká inovativnosti a škálovatelnosti.
Drahá práce a nároční investoři
Zkušenosti s růstem startupu ukázal Max Klimeš, spoluzakladatel a CTO startupu HTG Medical. Ten vyvinul přístroj, který automaticky a v reálném čase měří odtok tekutin u hospitalizovaných pacientů v jedenácti českých nemocnicích.
Upozornil, že efektivní zatížení zaměstnavatele v Česku je zhruba 22 % a jde tak o vysokou sazbu v rámci EU. „V praktickém úhlu pohledu to znamená, že místo deseti lidí můžu zaměstnat sedm. Pokud mám rozpočet, který by jinde stačil na deset, v Česku z něj zaplatím o třetinu míň hlav,“ vypočítává.
Hovoří také o tom, že v Česku pro startupy chybí místní kapitál. Z 13,5 miliard směřovaných v posledním roce do startupů na domácí půdě tvoří ve skutečnosti zdejší kapitál jen čtvrtinu investic, říká. „Penzijní fondy v USA jsou jedním z hlavních zdrojů kapitálu startupového ekosystému a jde z nich zhruba půl bilionu dolarů. V Česku existuje jediný penzijní fond, který do startupů investuje. Možnost mají, implementace chybí,“ říká Klimeš.
I v Evropě peníze chybí, především ty pro pozdější fáze rozvoje startupů. Celková hodnota veřejně obchodovaných startupů v Evropě dosahuje zhruba 1 bilionu dolarů, zatímco ve Spojených státech je to 37 bilionů. „Z evropských startupových akvizic tvoří 68 procent americké firmy. Kapitál a know-how odtékají za moře a evropským investorům se přestává vyplácet do mladých firem investovat, protože nevidí cestu ven,“ komentuje Klimeš.
Stejně to vnímá i Petr Štěpánek, spoluzakladatel a CTO startupu Macromo, který staví AI pro preventivní zdravotní péči. „Devět z deseti investic se děje vždy v té zemi, ve které existuje silné VC a kde jsou ti nejlepší investoři,“ uvádí s tím, že v raných fázích se země spoléhá obvykle na místní investory. Jeho zkušenost ale je, že několik investorů po Macromu chtělo, aby se firma přestěhovala do Holandska nebo amerického Delaware. Zakladatelé to ustáli a první miliony eur dokázali získat v Česku, další kola přes evropské soukromé fondy.
Když nicméně do Macroma posílal peníze angel syndikát Lumos, chtěl sjednotit dvacet investorů do jedné entity. „Z nějakého důvodu to nedokázali incorporovat v Česku, udělali to v Británii,“ popisuje Štěpánek.
Dalším problémem jsou rozdílná očekávání zdejších angel investorů. „Často chtějí 40 až 50 procent firmy v prvním kole. To zabije všechny budoucí investice. V Americe stejný investor dá milion dolarů za 10 až 15 procent,“ vypočítává. Pokud první kolo srazí vlastnickou strukturu na takovou úroveň, do série A už není co rozdělovat. „A venture kapitálové fondy ztratí motivaci se na firmu vůbec dívat,“ říká startupista.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU