Hlavní navigace

Jak funguje trh Internetu (18): Kešování obsahu II. - reálie

11. 7. 2000
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Kešování (caching) obsahu je metoda, která na základě požadavku na konkrétní data dokáže vzít jejich kopii, umístěnou na místě s lepší dostupností. O technologii kešování obsahu jsme psali v minulém díle seriálu Jak funguje trh Internetu, nyní se Michal Krsek věnuje jednotlivým kešovacím systémům.

Kešování (caching) obsahu je metoda, která na základě požadavku na konkrétní data dokáže vzít jejich kopii, umístěnou na místě s lepší dostupností. O technologii kešování obsahu jsme psali v minulém díle seriálu Jak funguje trh Internetu, nyní se Michal Krsek věnuje jednotlivým kešovacím systémům.

Kromě technologií kešování je vhodné znát také konkrétní systémy, které tuto bohulibou činnost zabezpečují. Proto se teď podíváme na jednotlivé produkty.

Pokud budete provozovat kešovací systém, můžete si vybrat ze softwarového nebo hardwarového řešení. Softwarové řešení je obvykle provozováno na personálních počítačích nebo systémech s architekturou pracovních stanic s nějakým serverovým operačním systémem (klony Unix, Windows NT/2000, Novell Netware).

Ačkoliv Novell i Microsoft mají vlastní kešovací systémy (Novell těží především z rychlosti souborového systému svého operačního systému, Microsoft využívá úzkého propojení s desktop operačními systémy), králem v oblasti softwarových keší je systém SQUID. Tento volně šiřitelný software (dostupný na adrese http://www.squid-cache.org/) běží na většině kešovacích serverů v Internetu. Stejně jako Apache je k dispozici ve zdrojovém kódu nebo v binární formě pro většinu OS. Většina ISP běží na kombinaci Squid-Linux-PC, jejíž nároky na běh mají nejlepší poměr cena výkon (platíte jen hardware a práci obsluhy). Pravda, existuje jistá hranice výkonu PC platformy, nicméně v podmínkách ČR na ni narazíte jen velmi zřídka a dosti obtížně. Squid je také poměrně jednoduché přizpůsobit tak, aby fungoval jako aktivní kešovací systém, řízený ze strany ISP – viz. http://www.ten­.cz/doc/zprava1999/roz­voj2.html.

Hardwarové řešení kešovacího systému se obvykle dodává jakožto plug-and-play řešení, do jehož útrob není příliš vidět. Takové řešení má jistou výhodu v menších nárocích na kvalifikovanost obsluhy, na druhou stranu jeho pořízení vyžaduje nemalé prostředky (řádově statisíce za výkonově slušný model). Jelikož jde o zapouzdřené řešení, jeho upgrade je obvykle možný pouze využitím nějakého „trade-in“ programu, kdy za vrácené zařízení získáte slevu na zařízení novém. Hardwarové zařízení u nás provozuje pouze několik ISP. Sítě TEN-155 CZ a AT&T používají zařízení CISCO Cache Engine (v případě TEN-155 CZ jde o celou farmu serverů), IOL a Contactel používají zařízení společnosti Network Appliance.

Jelikož účinnost kešovacích systémů stoupá s počtem uživatelů, kteří se na tyto systémy obracejí, můžete zvýšit produktivitu svého systému jeho provázáním se systémy některých dalších subjektů. Jako jedna z efektivních možností se jeví varianta provázání kešovacích serverů mezi ISP s lokálním propojením (peeringem). Jednotlivé kešovací systémy spolu potom mohou komunikovat pomocí několika protokolů.

Nejpoužívanějším protokolem je protokol ICP, který (zjednodušeně) funguje tak, že vlastní systém se „zeptá“ všech ostatních, zda danou stránku nemají. Pokud se do vypršení čekací doby žádný ze serverů neozve, kešovací server si stránku vyžádá od zdrojového serveru.

Jinou metodou jsou tzv. „cache-digests“, kdy si jednotlivé servery v dávkách vyměňují údaje o stránkách, které vlastní. Server, na nějž jsou kladeny dotazy klientů, potom ví, od jakého spolupracujícího serveru si má příslušnou stránku vyžádat.

Autorovi jsou známy tři systémy, které provozují aktivní kešování řízené poskytovateli obsahu. V tomto případě nejsou klienty ISP, ale poskytovatele obsahu, kteří platí za kvalitní doručování obsahu provozovateli těchto systémů. Kýženými třemi systémy jsou Digital Island, Mirror Image a Akamai.

Tyto společnosti se snaží různými způsoby dosáhnout toho, aby v každém případě dostali obsah co nejblíže uživatelům Internetu. Zatímco Digital Island i Mirror Image provozují pouze několik velkých farem, Akamai jde na věc trochu jinak. Umisťuje svá zařízení u co nejvíce ISP, čímž se dostává skutečně „až k uživatelům“. Problémy potom nastávají s řízením takové infrastruktury (Akamai tvrdí, že má rozmístěno po celém světě několik tisíc serverů). Zatímco první dvě společnosti nemají systémy v ČR, farmu Akamai serverů provozuje sdružení CESNET na síti TEN-155 CZ. Autor se pokusí v některém z dalších článků popsat funkčnost a úspěšnost výše provozovaného systému – nicméně jeho popis jde už za rámec seriálu.

A konkrétní doporučení? Zkuste SQUID, případně i v transparentním režimu a dohodněte se na propojení s provozovateli kešovacích serverů, kteří mají velké množství zákazníků.

Na závěr několik užitečných odkazů:

UX DAy - tip 2

Pokud chcete načerpat podrobnější informace, koukněte na knížky Isp Survival Guide: Strategies for Running a Competitive Isp a ISP Marketing Survival Guide: Proven Strategies and Secrets for Outmaneuvering the Competition.

Michal Krsek

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je nezávislý konzultant v oblasti Internetu, telekomunikací, videa a komercionalizace technologických výsledků výzkumu a vývoje. Pohybuje se na rozhraní akademické vs. komerční sféry a internetové infrastruktury vs. přenosů videoobsahu.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).