Hlavní navigace

Jen je nechte, ať si platí

Martin Kopta

Poskytovatelé obsahu si stěžují, že jejich čtenáři nejsou za obsah ochotni platit. Zahraniční zkušenosti nicméně ukazují, že internetový obsah za peníze není v současné době utopií. Otázkou pouze zůstává, nakolik lze cizí modely přenést na český Internet. Vydavatelé mají dokonce na výběr hned z několika možností.

Na českém webu se s placeným obsahem setkáváme zřídkakdy, ale zahraniční servery jej zpoplatňují stále častěji --- i kdyby jen z části. Oproti českým mají při zavádění poplatků jistou výhodu. Anglickému textu rozumí nepoměrně více lidí než textu českému. Ačkoli servery s anglickým obsahem mívají více čtenářů než jejich české protějšky, náklady na pořízení článků, redakci a provoz serveru nejsou o mnoho vyšší než ty, které platí vydavatel českého elektronického média na Internetu.

Pokud k nákladům připočteme investiční prostředky na další rozvoj a přiměřený zisk, stále ještě v přepočtu na čtenáře dojdeme u mezinárodních serverů k nižším částkám, než u českého obsahu. Anglicky psané servery jsou na tom tedy při zavádění plateb za obsah nepoměrně lépe, než servery české. Některým serverům s anglickým textem dokonce ani příliš neublíží, pokud při zavedení poplatků za obsah o určitou část čtenářů přijdou. Většina provozovatelů, kteří se ke zpoplatnění rozhodli, přesto stále ponechává část serveru volně přístupnou pro všechny.

Na serverech s globálním dopadem dochází ke zpoplatnění především v takovém případě, kdy médium poskytuje zcela originální informace, které nelze získat jinak. Takovými informacemi mohou být analytické články, kopie obsahu tištěného magazínu nebo třeba archivy. Důležité je, že to většinou bývají články, které čtenáři přinesou užitek.

Jak se za obsah platí…

Existují tři způsoby vybírání poplatků za přístup k obsahu:

  • Předplané
  • Mikroplatby
  • Dobrovolné platby

První ze způsobů je převzatý ze světa tištěných periodik. Předplatné je mantrou každého vydavatele. Peníze dostane předem a málokterý čtenář v případě, že se mu magazín znelíbí, vyžaduje vrácení nespotřebované poměrné částky. Peníze předem umožňují vydavateli lépe plánovat rozpočet a magazíny s velkým počtem předplatitelů běžně patří k těm kvalitnějším. Odvrácenou stranou je zde fakt, že při předplatném platíte i za obsah, který nečtete.

Na Internetu k předplatnému přistupují především magazíny, které mohou stálou a vysokou kvalitu obsahu zaručit --- to jsou časopisy vědecké. Často tuto možnost volí tištěný magazín jako doplněk pro zlepšení služeb (především rešeršních). Například časopis Science nabízí základní předplatné pro plný přístup na web do konce roku už od čtyř dolarů.

Daleko rozšířenější jsou mezi běžnými médii mikroplatby. Rozdíl proti našim platbám v Q a DirectPay je ten, že se platí přímo ve skutečné měně --- obvykle v amerických dolarech. Ani v zahraničí stále ještě neexistuje obecně rozšířený mikroplatební systém, a tak se server od serveru řešení liší.

Magazín Inside využívá pro placení za nadstandardní obsah aplikaci MediaPass. Ta funguje podobně jako jiné platební systémy. Zřídíte si uživatelské konto, složíte zálohu (platební kartou), a pak se při příchodu na server jen zalogujete a články vybíráte jako ve virtuálním obchodě. Od chvíle, kdy je zaplatíte, smíte si je pod svým uživatelským jménem číst.

Jistě vás budou zajímat ceny za články, a proto raději předem upozorním, že to nejsou běžné texty, ale skutečný nadstandard, informace s přidanou hodnotou. Texty získané s MediaPassem přijdou různě draho --- to záleží případ od případu. Ty nejlevnější pořídíte už od 40 centů, ale cena za většinu textů se pohybuje od dvou do 10 dolarů. Výjimkou ovšem není ani text představující 20 dolarů. Za částky v centech pořídíte běžné články o délce několika tiskových stran (cca 6.000 až 30.000 znaků), dráže vyjdou podrobné analýzy, výroční zprávy a podobně. Slovo mikroplatby zde tedy není příliš na místě. Přesto považuji mikroplatby v tomto střihu za krok správným směrem.

S posledním způsobem plateb vás asi nemusím příliš seznamovat, znáte ho z Lupy a dalších technologicky zaměřených serverů. Dobrovolné platby u nás fungují spíše jako doplněk pro čtenáře a autory; nevěřím, že by z věrnostních plateb mohl být v současné době nějaký český server živ.

V zahraničí jsou dobrovolné platby pojaty jako skutečně funkční systém. Server Alertbox, kde ob týden vychází sloupek Jakoba Nielsena, vyzývá čtenáře k příspěvku dva dolary za každý rok, kdy články četli. K placení je tu použit mikroplatební systém provozovaný na Amazonu. Při počtu 5,8 milionů zobrazených stran ročně může takový příspěvek na provoz od dobrovolných plátců opravdu dosahovat obchodně zajímavých objemů. Ne nadarmo si může Jakob Nielsen dovolit prodávat své výzkumné zprávy za pouhých 18 dolarů.

Co z toho vyplývá pro českou praxi?

Čeští vydavatelé si často stěžují na to, že u nás nejsou čtenáři ochotni za obsah platit a že neexistuje jednotný platební systém. A mají pravdu. Když se však rozhlédnete po světě, zjistíte, že se od něj naše podmínky zase až tolik neliší.

Říkal jsem na počátku, že anglicky psané servery mají výhodu v opravdu široké čtenářské základně. Troufnu si tvrdit, že i naše podmínky můžeme proměnit ve výhodu. Zatímco za kterýkoli anglicky psaný server ihned najdete náhradu, odkud můžete získat informace bez placení, u nás je konkurence výrazně omezená. Pokud by svůj obsah zpoplatnil Mobil, můžete stále ještě přejít k Mobilmánii, ovšem kam se obrátíte, přistoupí-li na platby MujMac?

Root, Interval, Lupa a Mobil nyní sbírají zkušenosti s dobrovolnými platbami. Jejich vydavatelé už tuší, kolik čtenářů za obsah platí. To jsou exkluzivní zkušenosti, které se brzy mohou ukázat jako zcela zásadní, pokud se vydavatelé odhodlají nabídnout opravdu kvalitní obsah za peníze. Ohlasy ze zahraničí naznačují, že by placený obsah Internetu nemusel zůstat jen utopií.

Anketa

Jakému způsobu placení za obsah dáváte přednost?

Našli jste v článku chybu?